ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka,
Ph.D., ve věci žalobců: a) M. Š. a b) H. Š., zastoupených JUDr. Klárou
Kořínkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 1, Bolzanova 1, proti
žalovaným: 1) Ing. J. S. a 2) M. S., zastoupeným JUDr. Milošem Bláhou,
advokátem se sídlem v Praze 8, Zenklova 117, o odstranění stavby plotu a
zdržení se užívání pozemku, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 11 C
1707/2002, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12.
března 2008, č. j. 25 Co 491/2006-190, 25 Co 492/2006, takto:
I. Řízení o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze
dne 12. března 2008, č. j. 25 Co 491/2006-190, 25 Co 492/2006, pokud jím bylo
rozhodnuto o náhradě nákladů řízení se odmítá.
II. Dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12.
března 2008, č. j. 25 Co 491/2006-190, 25 Co 492/2006, pokud jím bylo
rozhodnuto ve věci samé, se zamítá.
III. Žalobci a) a b) jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně
žalovaným 1) a 2) jako společně a nerozdílně oprávněným na náhradě nákladů
dovolacího řízení částku 6.450,- Kč k rukám JUDr. Miloše Bláhy, a to do tří dnů
od právní moci tohoto rozsudku.
Okresní soud v Mělníku (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 20. 12.
2005, č. j. 11 C 1707/2002-83, ve znění doplňujícího rozsudku téhož soudu ze
dne 29. 8. 2006, č. j. 11 C 1707/2002-104, pod bodem I. výroku uložil
žalovaným, aby “odstranili na své náklady stavbu plotu, který se nachází na
pozemku žalobců parc. č. 678/3 v kat. území S. a který vede od vodní nádrže
umístěné na pozemku parc. č. 530/1 v kat. území S. v jeho části přiléhající k
pozemkům parc. č. 678/3, 529 a 528 v kat. území S., podél hranic pozemku parc.
č. 529 v kat. území S., tedy který je veden v úseku mezi lomovými body č. 23,
24 a 20, jak jsou zakresleny na geometrickém plánu č. 532/2001 ze dne 9. 5.
2001, vypracovaném Ing. R. S.“, který je nedílnou součástí rozsudku. Pod bodem
II. žalovaným uložil, aby se zdrželi užívání pozemku parc. č. 678/3 v obci
Mšeno a kat. území S., a to jeho části, která je ohraničena přímkami postupně
procházejícími lomovými body č. 20, 21, 22, 22, 23, 24 a bodem určeným
průsečíkem pomyslné kolmice spuštěné z lomového bodu č. 20 na přímku spojující
lomové body č. 11 a 12, jak jsou zakresleny v uvedeném geometrickém plánu. Dále
rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Soud prvního stupně zjistil, že žalobci jsou vlastníky pozemku parc. č. 678/3 v
kat. území S. Žalovaní jsou tamtéž vlastníky pozemků parc. č. 528 a 529. Dne
1. 6. 1977 došlo formou notářského zápisu mezi žalobci, Místním národním
výborem ve Mšeně, B. N., J. S. a Z. S. k uzavření dohody o úpravě hranic, podle
níž z pozemku B. N. byl oddělen díl, který byl postoupen Místnímu národnímu
výboru ve Mšeně. Místní národní výbor ve Mšeně současně převedl B. N. díl „G“ a
žalobcům díl „A“ o výměře 32 m2, který byl sloučen do pozemku žalobců, následně
označeného jako parc. č. 678 o výměře 450 m2. Z původního pozemku parc. č. 614
se staly pozemky parc. č. 528 a 529. Dne 13. 4. 2001 Ing. R. S., úředně
oprávněný zeměměřičský inženýr, vytyčil hranici mezi pozemky parc. č. 678, 529,
530/1, st. 64 a 835/1 (kat. území K.) a potvrdil tvrzení žalobců, že žalovaní
užívají část jejich pozemku, označenou v geometrickém zaměření z roku 1977
písmenem „A“. Soudem ustanovený znalec Ing. Zbyněk Dlask potvrdil správnost
zaměření hranic mezi pozemky účastníků Ing. R. S. Protože žalovaní odmítají
zdržet se užívání sporného pozemku a odstranit plot, žalobě vyhověl.
Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaných rozsudkem ze dne
12. 3. 2008, č. j. 25 Co 491/2006-190, 25 Co 492/2006, změnil rozsudek soudu
prvního stupně tak, že pod bodem I. výroku zamítl žalobu, pokud se jí žalobci
domáhali, aby soud uložil žalovaným, aby odstranili na své náklady stavbu plotu
v části vymezené spojnicí lomových bodů 6, 2 a 12 tak, jak je vymezeno v
geometrickém plánu Ing. Z. D. ze dne 15. 8. 2007, č. 125-131/2007, pro kat.
území S., obec Mšeno, okr. Mělník. Pod bodem II. změnil rozsudek soudu prvního
stupně tak, že zamítl žalobu, pokud se jí žalobci domáhali, aby soud uložil
žalovaným, aby se zdrželi užívání pozemku vymezeného v označeném geometrickém
plánu pod parc. č. 678/6. Pod bodem III. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně
ve správném znění: „1) Žalovaní jsou povinni odstranit stavbu plotu
nacházejícího se v části vymezené spojnicí lomových bodů 4, 3 a 6 tak, jak
vymezeno v geometrickém plánu vyhotoveném Ing. Z. D. ze dne 15. 8. 2007, č.
125-131/2007, pro kat. území S., obec Mšeno, okr. Mělník, … 2) Žalovaní jsou
povinni zdržet se užívání pozemku vymezeného v geometrickém plánu vyhotoveném
Ing. Z. D. ze dne 15. 8. 2007, č. 125-131/2007, pro kat. území S., obec Mšeno,
okr. Mělník, pod parc. č. 678/7 … 3) Nedílnou součástí tohoto rozsudku je
geometrický plán vyhotovený Ing. Z. D. ze dne 15. 8. 2007, č. 125-131/2007, pro
kat. území S., obec Mšeno, okr. Mělník.“ Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Odvolací soud po doplnění dokazování dále zjistil, že smlouva o úpravě hranic
ze dne 1. 6. 1977 byla registrována dne 6. 6. 1997. Touto smlouvou byla
žalobcům prodána část pozemku v tehdejším vlastnictví Místního národního výboru
ve Mšeně parc. č. 530 v kat. území S. o výměře 32 m2, označená jako díl „A“
podle geometrického plánu R. G. ze dne 3. 9. 1970, č. 761-106-121-70, která
byla „přisloučena“ do tehdejší parc. č. 678. B. N. byl vlastníkem pozemku parc.
č. 528, z něhož byl vydělen dnešní pozemek parc. č. 529. Geometrickým plánem
Ing. Z. D. ze dne 15. 8. 2007, č. 125-131/2007, byla vymezena sporná část
pozemku (zdržení se užívání) jako parc. č. 678/7, která představuje část
původního dílu „A“, a parc. č. 678/6 a vymezen průběh sporného oplocení,
vedoucího mezi lomovými body 4, 3, 6, 2 a 12. Ze shodných tvrzení účastníků
odvolací soud zjistil, že fakticky existující oplocení mezi pozemky parc. č.
529 a parc. č. 678/3 nebylo vybudováno v souvislosti s geometrickým plánem R.
G. ze dne 3. 9. 1970, že nikdy neexistoval žádný občanskoprávní titul ve vztahu
k umístění stavby oplocení na pozemku a že stávající oplocení mezi označenými
pozemky existuje nejméně od roku 1967. Odvolací soud dospěl k závěru, že
žalobci jsou vlastníky sporné části pozemku parc. č. 678/7 a že se podle § 126
odst. 1 a § 135c odst. 1 obč. zák. důvodně domáhají odstranění stavby plotu v
rozsahu lomových bodů 4, 3 a 6, která je stavbou neoprávněnou. K námitce
žalovaných, že nabyli vlastnické právo k pozemku parc. č. 678/7 vydržením,
odvolací soud ve smyslu § 205a odst. 1 občanského soudního řádu (dále „o. s.
ř.“) nepřihlédl, neboť tuto námitku žalovaní uplatnili až v závěrečném návrhu v
odvolacím řízení. Dodal, že tato námitka by stejně nebyla důvodná, protože
žalovaní a jejich právní předchůdce nebyli oprávněnými držiteli předmětného
pozemku po dobu deseti let. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně
dospěl k závěru, že parc. č. 678/6 je součástí pozemku žalovaných parc. č. 529
a že hranicí mezi pozemkem žalovaných parc. č. 529 a pozemkem žalobců parc. č.
678/3 je spojnice mezi lomovými body 6, 2 a 12, v níž probíhá stavba oplocení.
Uvedl, že vzdálenost mezi fyzicky existujícím oplocením a vytyčenou vlastnickou
hranicí v uvedené části sporného pozemku je 1,15 m, což je v toleranci mezní
odchylky. Podle odvolacího soudu za situace, kdy uvedená „fyzická hranice“ jako
hranice držby předmětných pozemků zde existuje od „nepaměti“, byla takto
respektována a je v toleranci mezní odchylky od vytyčené vlastnické hranice,
existující oplocení mezi lomovými body 6, 2 a 12 „je právě onou vlastnickou
hranicí mezi pozemky účastníků“. Žalobci proto nejsou aktivně legitimováni
domáhat se odstranění oplocení mezi lomovými body 6, 2 a 12 a zdržení se
užívání pozemku parc. č. 678/6 žalovanými.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu, pokud jím byl změněn rozsudek soudu prvního
stupně, podali žalobci dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci.
Podle názoru žalobců je třeba rozhodnout, „zda lze za hranici pozemku považovat
hranici zjištěnou provedeným měřením a na základě znaleckého posudku Ing.
Zbyňka Dlaska ze dne 15. 8. 2007, č. 125-131/2007, jehož součástí je i
geometrický plán, a nebo, zda je možné za hranici pozemku považovat fyzicky
existující oplocení, kdy jak hranice pozemku vytyčená geometrickým plánem, tak
i fyzické oplocení se nachází v toleranci tzv. mezní odchylky“. Rozhodnutí
odvolacího soudu, který se přiklonil k druhé variantě, nepovažují za správné,
neboť je v rozporu s § 126 obč. zák. a čl. 11 Listiny základních práv a svobod.
Namítli, že se domáhají posunutí hranice pozemku, kdy sporná část pozemku činí
cca 13 m2, což by žalovaným nemohlo způsobit žádnou újmu na jejich vlastnických
právech, zatímco pro ně zamítavé rozhodnutí odvolacího soudu znamená znemožnění
příjezdu k jejich pozemku parc. č. 678/3. V doplňku dovolání poukázali na vady
řízení, které mohly mít vliv na rozhodnutí odvolacího soudu, a to že dokazování
provedené odvolacím soudem přesahovalo možnosti odvolacího řízení a že
odvolacím soudem nebyli poučeni o tom, že odvolací soud hodlá rozhodnout jinak
než soud prvního stupně, aby se mohli účinněji bránit a navrhnout další důkazy,
takže „lze hovořit o určité překvapivosti rozhodnutí odvolacího soudu“.
Navrhli, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v napadené části zrušil a
věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaní navrhli zamítnutí dovolání. Poukázali na to, že pozemek parc. č. 678/3
„je pískovcovým skalním ostrohem“ a kromě přístupové pěšiny je obklopen
hlubokou roklí a „v malé části převyšující několikametrovou téměř kolmou skalní
stěnou“. Přístupová pěšina je pouze cestou pro pěší, mezi opěrnými zídkami šíře
115 cm, vedenou ve strmém svahu přes sklepní místnosti a zakončenou na hraně
rokle. Žalobce sám v dopise žalovaným ze dne 14. 2. 2000 uvedl, že na
„skálu“ (parc. č. 678/3) „je od nepaměti přístup tak, jak ho znáte dnes“.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se
mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů
69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají
účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným
(vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou
podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení § 243c odst. 2 tím
není dotčeno.
Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského
soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb.
Žalobci výslovně napadli i výroky IV. – VIII. rozsudku Krajského soudu v Praze
ze dne 12. března 2008, č. j. 25 Co 491/2006-190, 25 Co 492/2006, kterými
odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení. Dovolání proti výroku rozsudku
odvolacího soudu o nákladech řízení není přípustné (k tomu srovnej především
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001,
publikované pod R 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší
soud proto dovolání žalobců a) a b) podle § 243b odst. 5 věty první a § 218
písm. c) občanského soudního řádu (dále „o. s. ř.“) odmítl.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou včas a že
je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek ve věci samé podle § 242 odst. 1 a 3
o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
Právní posouzení dané věci je zcela odvislé od skutkového zjištění, kudy vede
sporná hranice mezi dotčenými pozemky účastníků řízení. Z tohoto zjištění
jednoznačně plyne, zda je nárok žalobců po právu či nikoli. Skutkové zjištění
odvolacího soudu, jímž se v tomto směru odchýlil od skutkového zjištění soudu
prvního stupně, je logickým výsledkem pečlivého a odpovědného přístupu
odvolacího soudu k výsledkům dokazování provedeného soudy obou stupňů. Podle
přesvědčení dovolacího soudu má uvedené zjištění oporu v provedeném dokazování.
Odvolacím soudem provedené dokazování bezprostředně navazovalo na dokazování
soudu prvního stupně a dovolací soud neshledává, že by došlo k porušení § 213
odst. 2 o. s. ř., tedy že by rozsah tohoto dokazování překročil meze stanovené
uvedeným ustanovením pro odvolací řízení.
Nelze přisvědčit ani námitce žalobců, že se v dané věci jedná o překvapivé
rozhodnutí odvolacího soudu. Překvapivým je takové rozhodnutí, které nebylo
možno na základě zjištěného skutkového stavu věci, postupu odvolacího soudu a
dosud přednesených tvrzení účastníků řízení předvídat. Tak je tomu tehdy, kdy
odvolací soud (oproti soudu prvního stupně) posuzuje skutečnost, kterou žádný z
účastníků řízení nikdy netvrdil či nepopíral, popř. která nebyla předmětem
posuzování soudu prvního stupně (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze
dne 12.června 2001, sp. zn. III. ÚS 729/2000, nález Ústavního soudu ze dne 11.
června 2007, sp. zn. IV. ÚS 321/2007, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28.
března 2006, sp. zn. 28 Cdo 2838/2005, publikovaný v Souboru rozhodnutí a
stanovisek Nejvyššího soudu, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck pod č. C
4310). V dané věci o překvapivé rozhodnutí odvolacího soudu jít nemohlo.
Odvolací soud se ztotožnil s hodnocením důkazů provedeným soudem prvního stupně
i s jeho skutkovým závěrem, dokazování doplnil pouze o geometrický plán, který
vymezil dostatečně jasně sporné části pozemku parc. č. 678/7 a společně s tím
vymezil i průběh předmětného oplocení. Na základě takto doplněného dokazování
dospěl k jinému závěru. Účastníkům řízení pak muselo být z celého průběhu
řízení zřejmé, že se soudy obou stupňů otázkou průběhu hranice mezi spornými
pozemky zabývat budou, a nemohlo se proto jednat o překvapivé rozhodnutí.
Ze všech uvedených důvodů lze na odůvodnění rozsudku odvolacího soudu plně
odkázat.
Vady uvedené v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b ) a § 229 odst. 3 o.
s. ř., jakož i jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné
rozhodnutí ve věci, dovolací soud nezjistil.
Z uvedených důvodů dovolací soud proto podle § 243b odst. 2 o. s. ř. dovolání
žalobců zamítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalobců
a) a b) bylo zamítnuto a žalovaným 1) a 2) vznikly náklady (§ 243b odst. 5, §
224 odst. 1, a § 142 odst. 1 o. s. ř.). Náklady vzniklé žalovaným představují
odměnu za jejich zastoupení v dovolacím řízení advokátem, která činí podle § 8,
§ 10 odst. 3, § 18 odst. 1 a § 19a vyhlášky č. 484/2000 Sb., částku 5.850,- Kč,
a dále paušální náhradu hotových výdajů 2x 300,- Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky
č. 177/1996 Sb. a činí celkem 6.450,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění
vyplývají z § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobci a) a b) dobrovolně, co jim ukládá toto rozhodnutí, mohou
žalovaní 1) a 2) podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 11. ledna 2011
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu