22 Cdo 4793/2017-124
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc.,
a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci podatelky
R. Š., o ustanovení zástupce a osvobození od soudních poplatků, vedené u
Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 6 Nc 2651/2017, o dovolání
podatelky proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 5. 2017,
č. j. 21 Co 135/2017-51, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Podatelka požádala ústně do protokolu sepsaného Okresním soudem v Rychnově nad
Kněžnou dne 6. 2. 2017 (dále „soud prvního stupně“) o ustanovení zástupce a
osvobození od soudních poplatků pro podání žaloby na obnovu řízení, vedeného u
téhož soudu pod sp. zn. 6 C 17/2014 o vypořádání společného jmění manželů (dále
„SJM“) s jejím bývalým manželem L. Š. Řízení skončilo smírem, v němž se
zavázali, že dluh vůči společnosti SECAPITAL S.a.r.l., o kterém se vede řízení
pod sp. zn. 4 C 189/2013, zaplatí každý z nich z jedné poloviny. Uvedená
společnost však nyní požaduje, aby podatelka uhradila i druhou polovinu dluhu a
související úroky.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 30. 3. 2017, č. j. 6 Nc 2651/2017-7,
podatelce osvobození od soudních poplatků nepřiznal, a zamítl také návrh na
ustanovení advokáta. Zjistil, že usnesením téhož soudu 17. 9. 2014, č. j. 6 C
17/2014-102, které nabylo právní moci téhož dne, byl schválen smír o
vypořádání SJM, který uzavřeli podatelka a její bývalý manžel L. Š. Mimo jiné
se dohodli, že dluh vůči společnosti SECAPITAL S. a. r. l., o němž se vede
řízení pod sp. zn. 4 C 189/2013, uhradí každý jednou polovinou. Rozsudkem ze
dne 26. 3. 2015, č. j. 4 C 189/2013-319, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu
v Hradci Králové ze dne 10. 11. 2015, č. j. 47 Co 181/2015-391, který nabyl
právní moci 11. 12. 2015, byla podatelce uložena povinnost zaplatit
společnosti SECAPITAL S.a. r.l. částku 64 962,46 Kč s příslušenstvím ve
splátkách po 1 000 Kč. Jestliže podatelka spatřuje důvod k podání návrhu na
obnovu řízení jen v tom, že by měla uvedené společnosti zaplatit více než
polovinu dluhu, pak přehlíží, že vypořádání SJM nemá vliv na právo věřitele
požadovat splnění pohledávky po kterémkoliv ze společných dlužníků. Nejde o
žádný z důvodů k podání návrhu na obnovu řízení ve smyslu § 228 odst. 1 a 2 o.
s. ř. Pokud podatelka zaplatila více, než se dohodli s bývalým manželem ve
schváleném smíru, může se po něm požadovat zaplacení toho, co sama nad polovinu
dluhu zaplatila. Podatelku tak nelze pro podání žaloby na obnovu řízení podle
§ 138 o. s. ř. osvobodit od soudních poplatků, neboť jde o zjevně bezúspěšné
uplatňování práva, a proto jí nelze ani ustanovit pro takové řízení zástupcem
advokáta.
K odvolání podatelky Krajský soud v Hradci Králové (dále též „odvolací soud“)
usnesením ze dne 31. 3. 2017, č. j. 21 Co 135/2017-51, usnesení soudu prvního
stupně potvrdil; v podstatě se ztotožnil s věcně správnými důvody, o které soud
prvního stupně rozhodnutí opřel.
Podatelka napadla usnesení odvolacího soudu vlastnoručně sepsaným dovoláním, v
němž uvedla, že bylo sepsáno s „bezplatným advokátem“ a „bezplatnou
advokátkou“, a opětovně požádala osvobození od soudních poplatků o ustanovení
zástupce z řad advokátů.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 24. 8. 2017, č. j. 6 Nc 261/2017-86,
vyzval podatelku, aby si ve lhůtě jednoho měsíce od jeho doručení pro dovolací
řízení v této věci zvolila zástupcem advokáta a ve stejné lhůtě podala jeho
prostřednictvím řádné dovolání. Současně byla poučena, že dovolací řízení bude
zastaveno, pokud dovolání nebude ve stanovené lhůtě řádně doplněno. Výzva jí
byla doručena 29. 8. 2017, podatelka však v jí sepsaném podání ze dne 9. 9.
2017 pouze uvedla, že jde o „doplnění podpisu“ a „předložení nových důkazních
listin“ (připojeny tři listiny).
Rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno před 30. 9. 2017 a proto Nejvyšší soud
projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní
řád, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (srov. čl. II odst. 2 zákona č. 296/2017
Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve
znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Podle § 241 odst. 1 věty první o. s. ř., není-li dále stanoveno jinak, musí být
dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Odstavec první citovaného
ustanovení neplatí, je-li dovolatel fyzická osoba, která má právnické vzdělání
[§ 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř.]. Podle odstavce 4 téhož ustanovení dovolání
fyzické osoby musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm.
a), advokátem nebo notářem. Povinné zastoupení je tak zvláštní podmínkou
dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak
bez jejíhož splnění není možno vydat rozhodnutí, jímž se řízení končí. Podle §
104 odst. 2 o. s. ř., jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit,
učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení
odstranit, řízení zastaví.
Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. může na návrh předseda senátu přiznat účastníkovi
zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a
nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva;
přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně,
jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.
Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má
i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však
nevracejí.
Podle § 30 odst. 1 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem
osvobozen od soudních poplatků (§ 138 o. s. ř.), předseda senátu ustanoví na
jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů.
Otázku, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o
dovolání proti uvedenému usnesení odvolacího soudu, pak zhodnotí přímo Nejvyšší
soud jako soud dovolací (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7.
2014, sp. zn. 29 NSČR 82/2014, a usnesení ze dne 8. 4. 2015, sp. zn. 31 NSČR
9/2015).
Účastník řízení zřejmě bezúspěšně uplatňuje právo zpravidla tehdy, je-li již ze
samotných údajů účastníkem tvrzených nebo z toho, co je soudu známo z obsahu
spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího
nepochybné, že jeho požadavku nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné
uplatňování opravného prostředku se pak jedná mimo jiné tehdy, jestliže s
přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo, je bez dalšího nepochybné, že opravný
prostředek nemůže být úspěšný. Je-li již ze samotných tvrzení žalobce zřejmé,
že jím podané žalobě nemůže být vyhověno, jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování
práva též v odvolacím a v dovolacím řízení, aniž by bylo významné, co je
vlastním předmětem přezkumu odvolacího nebo dovolacího soudu. Uvedený závěr
vyplývá již ze samotné povahy věci; je-li bez dalšího nepochybné, že samotné
žalobě nemůže být vyhověno, pak ani v dovolacím řízení (v nemeritorních
otázkách) se nejedná o řádně uplatněné právo žalobce (srov. např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, publikované ve
Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 67/2014).
Závěr odvolacího soudu, že ve věci jde o zjevně bezúspěšné uplatňování práva,
je správný a podává se z judikatury Nejvyššího soudu. Dohoda o vypořádání SJM
nemá vůči třetím osobám účinky a manželé ve vztahu k nim nadále zůstávají
solidárními dlužníky (k tomu srovnej např. již rozsudek Nejvyššího soudu ČR z
27. 5. 1970, sp. zn. 2 Cz 1/70, publikovaný ve Sborníku IV Nejvyššího soudu
ČSSR z r. 1986, str. 504, dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007,
sp. zn. 20 Cdo 2085/2006, publikovaný v časopise Soudní rozhledy 12/2007, str.
467, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2009, sp. zn. 33 Cdo
909/2008).
Jinak řečeno: Zákon přímo stanoví, že práva věřitelů nesmí být dohodou manželů
o vypořádání SJM dotčena (§ 150 odst. 2 obč. Zák.). I vypořádání provedené
formou soudního smíru je vypořádáním dohodou. Tato dohoda nemá na společné
dluhy (bývalých) manželů vůči třetím osobám vliv; v opačném případě by to byla
cesta ke zkrácení věřitelů (např. celý dluh by bylo možno přikázat
insolventnímu manželovi a tím jej učinit nevymahatelným). Vypořádání SJM, a to
ani v soudním řízení, tak nemá na práva věřitelů, pokud jde o pohledávky, které
jsou jeho součástí, žádné účinky. Pokud podatelka plnila společnému věřiteli
více, než podle dohody mezi manžely měla, může svůj nárok uplatnit proti
bývalému manželovi; nezakládá to však důvod k obnově řízení skončeného soudním
smírem. Ostatně pokud by byl smír podle hmotného práva neplatný, bylo by možno
domáhat se nápravy podle § 99 o. s. ř.
V daném případě dovolací soud dospívá k závěru, že pro to, aby dovolatelce byl
v tomto dovolacím řízení ustanoven zástupce z řad advokátů, nejsou splněny
předpoklady, neboť požaduje osvobození od soudních poplatků a ustanovení
zástupce pro řízení, v němž hodlá uplatnit právo zřejmě bezúspěšně.
K dodatečně doručené námitce podjatosti soudců nižších soudů se uvádí, že pro
připuštění dovolání nemá význam; lze ji za splnění zákonných podmínek (§ 229 a
násl. o. s. ř.) uplatnit v žalobě pro zmatečnost.
Z uvedeného plyne, že dovolatelka nesplnila zákonem stanovenou podmínku
dovolacího řízení – povinné zastoupení advokátem ve smyslu § 241 odst. 1 věty
první a odst. 4 o. s. ř. Dovolací soud proto řízení o dovolání zastavil (§ 241b
odst. 2 část věty před středníkem a § 104 odst. 2 věta třetí o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. října 2017
JUDr.
Jiří Spáčil,
CSc.
předseda
senátu