22 Cdo 49/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího
Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci
žalobkyně T. I. C. C. R., a. s. zastoupené advokátkou, proti žalovanému M. Č.,
zastoupenému advokátkou, o zřízení věcného břemene, vedené u Okresního soudu v
Břeclavi pod sp. zn. 10 C 1246/2002, o dovolání žalobkyně proti usnesení
Krajského soudu v Brně ze dne 18. května 2006, č. j. 14 Co 461/2005-143, takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. května 2006, č. j. 14 Co
461/2005-143, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu
řízení.
Okresní soud v Břeclavi („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 17. května
2005, č. j. 10 C 1246/2002-113, zamítl žalobu „o zřízení věcného břemene
spočívajícího ve zřizování a provozování podzemního vedení veřejné
telekomunikační sítě k části pozemku p. č. PK, zapsaného na LV č., v k. ú. Ch.
N. V., v rozsahu vymezeném geometrickým plánem vyhotoveným V. a. s., ověřený
Ing. H. P. dne 29. 11. 2001 pod č. a Katastrálním úřadem v B. pod č., který je
nedílnou součástí tohoto rozhodnutí, jehož vlastníkem je M. Č., a to na dobu
neurčitou ve prospěch T. S. I. C. C. R., a. s., za náhradu ve výši 300,- Kč,
splatnou do 15-ti dnů od právní moci rozsudku“. Dále rozhodl o nákladech řízení.
Soud prvního stupně zjistil, že žalobkyně je držitelkou telekomunikační licence
ke zřizování pevné telekomunikační sítě. Stavební úřad Městského úřadu v H.
územním rozhodnutím z 25. 4. 2001 rozhodl o umístění liniové stavby optického
kabelu budovaného žalobkyní mimo jiné přes pozemek žalovaného. Žalobkyně
zmocnila a. s. V. k uzavírání smluv o zřízení věcného břemene s vlastníky
pozemků, na nichž měla být výstavba optického kabelu prováděna; žalovaný
uzavření smlouvy odmítl. Příslušný stavební úřad svým správním rozhodnutím
věcné břemeno v souladu s geometrickým plánem zřídil, odvolací orgán je však k
odvolání žalovaného zrušil. Optický kabelu však byl položen ještě před vydáním
výše uvedeného prvostupňového rozhodnutí stavebního úřadu a k uzavření dohody o
zřízení předmětného věcného břemene mezi účastníky nedošlo ani po vydání
zmíněného rozhodnutí odvolacího orgánu. Po posouzení věci podle § 3 odst. 1, 2
a § 135c odst. 1, 2 a 3 občanského zákoníku („ObčZ“) soud prvního stupně
přisvědčil žalovanému, že právní nárok žalobkyně byl uplatněn v rozporu s
dobrými mravy. Žalobkyně porušila vlastnické právo žalovaného k jeho pozemku
neoprávněným zásahem a neměla se spoléhat na to, že její postup bude dodatečně
legalizován vydáním rozhodnutí správního orgánu podle § 91 odst. 3 zákona č.
151/2000 Sb., o telekomunikacích (dále též „telekomunikační zákon“). Šlo tedy o
šikanózní způsob výkonu práva. Pokud se žalobkyně poté domáhala zřízení věcného
břemene rozhodnutím soudu podle § 135c odst. 3 ObčZ, byl takto uplatněný nárok
v rozporu s dobrými mravy podle § 3 odst. 1 ObčZ.
Krajský soud v Brně jako soud odvolací k odvolání žalobkyně usnesením ze dne
18. května 2006, č. j. 14 Co 461/2005-143, rozhodl, že „rozsudek soudu I.
stupně se ruší, řízení se zastavuje a věc bude po právní moci tohoto usnesení
postoupena Městskému úřadu v B., stavebnímu úřadu“; dále rozhodl o nákladech
řízení před soudy obou stupňů. Konstatoval, že soud prvního stupně vydal
rozhodnutí za situace, kdy byl dán neodstranitelný nedostatek podmínky řízení,
a to nedostatek pravomoci soudu. Citoval § 90 odst. 1 písm. a) a b) a § 91
odst. 3 telekomunikačního zákona a uzavřel, že nedojde-li k dohodě, rozhodne o
zřízení věcného břemene a výši jednorázové úhrady obecný stavební úřad na návrh
držitele telekomunikační licence nebo osvědčení o registraci ke zřizování a
provozování veřejných telekomunikačních sítí. Telekomunikační zákon upravuje
možnost omezení vlastnického práva zřízením věcného břemene ve veřejném zájmu.
Připomenul kompetenci stavebního úřadu nezávislou na tom, kdy je návrh podán,
která nezaniká a nepřenáší se na jiné orgány – soudy, není-li dodržen obecný
požadavek § 58 odst. 2 zákona č. 50/1976 Sb., stavební zákon ve znění
pozdějších předpisů. K tomu připomenul rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č.
5 As 11/2003-66 (sp. zn. SJS 630/2005). Uzavřel, že na těchto závěrech nemění
nic ani to, že s účinností od 1. 5. 2005 byl zákon č. 151/2000 Sb. zrušen
zákonem č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích; pokud jde o úpravu
zřizování věcných břemen odkazuje na § 104 odst. 3 a 4 tohoto zákona.
Proti usnesení odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, jehož přípustnost
opírá o § 239 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu („OSŘ“) a uplatňuje
dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b) OSŘ. Se závěry odvolacího
soudu nesouhlasí. Poukazuje na skutečnost, že od 1. 7. 2007 dochází zákonem č.
186/2006 Sb. v části dvacáté druhé, čl. XXIII, k novelizaci zákona č. 127/2005
Sb., a to tak, že k § 147 odst. 2 je připojen dodatek ve znění: „...pokud s
výkonem oprávnění nebylo již započato“, t. j. pokud nebylo vedení již položeno.
Je tedy vyloučeno, aby po 1. 1. 2007 stavební úřady po položení
telekomunikačního vedení o zřízení věcného břemene rozhodovaly. Míní, že pokud
by v dovolacím řízení mělo být potvrzeno rozhodnutí odvolacího soudu, bylo by
třeba, aby dovolací soud nejprve předložil Ústavnímu soudu návrh na zrušení
zmíněného dodatku. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení
odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání považuje dovolání za nedůvodné. Poukazuje na
to, že legislativní změny, jejichž účinnost nastala později, nemohou být
důvodem k tomu, aby byla rušena rozhodnutí soudu, jež byla v době svého vydání
v souladu s právním řádem. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání žalobkyně
zamítl.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle § 239 odst. 1 písm.
a) OSŘ, že je uplatněn dovolací důvod upravený v § 241a odst. 2 písm. b) OSŘ a
že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení
(zejména § 240 odst. 1, § 241 odst. 1 OSŘ), napadené rozhodnutí přezkoumal a
zjistil, že dovolání je důvodné.
V občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní
věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních
vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány
(§ 7 odst. 1 OSŘ). Spory a jiné právní věci uvedené v odstavci 1, o nichž
podle zákona rozhodly jiné orgány než soudy, soudy v občanském soudním řízení
projednávají a rozhodují za podmínek uvedených v části páté tohoto zákona (§ 7
odst. 2 OSŘ). Pro rozsudek i pro usnesení je rozhodující stav v době jeho
vyhlášení (§ 154 odst. 1, § 167 odst. 2 OSŘ).
Předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno
podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je
nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a
účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést. Není-li přes výzvu
předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento
nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení,
odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo
doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen (§ 43 odst. 1, 2 OSŘ).
Zřídí-li někdo stavbu na cizím pozemku, ač na to nemá právo, může soud na návrh
vlastníka pozemku rozhodnout, že stavbu je třeba odstranit na náklady toho, kdo
stavbu zřídil (dále jen \"vlastník stavby\"). Pokud by odstranění stavby nebylo
účelné, přikáže ji soud za náhradu do vlastnictví vlastníku pozemku, pokud s
tím vlastník pozemku souhlasí. Soud může uspořádat poměry mezi vlastníkem
pozemku a vlastníkem stavby i jinak, zejména též zřídit za náhradu věcné
břemeno, které je nezbytné k výkonu vlastnického práva ke stavbě (§ 135c odst.
1, 2a 3 ObčZ). Podle tohoto ustanovení lze vypořádat i neoprávněnou stavbu
zřízenou v souvislosti s výkonem oprávnění vyplývajících z veřejného práva
(tedy pokud stavebník neměl podle právních předpisů oprávnění stavbu na cizím
pozemku zřídit), nestanoví-li zvláštní zákon jinak.
Podle § 90 odst. 1 zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších
zákonů, zrušeného zákonem č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o
změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích),
platilo: Držitel telekomunikační licence ke zřizování a provozování veřejné
telekomunikační sítě a držitel osvědčení o registraci ke zřizování a
provozování veřejných telekomunikačních sítí určených výhradně k jednosměrnému
šíření televizních signálů po vedení jsou ve veřejném zájmu oprávněni a)
zřizovat a provozovat na cizích pozemcích nadzemní a podzemní vedení
telekomunikační sítě, včetně jejich opěrných a vytyčovacích bodů, telefonní
budky pro veřejné telefonní automaty, přetínat tyto pozemky vodiči a umísťovat
v nich vedení telekomunikační sítě, b) po dohodě s vlastníkem budovy zřizovat a
provozovat v cizích budovách vnitřní telekomunikační rozvody, koncové body
telekomunikační sítě, přípojná telekomunikační vedení pro veřejné telefonní
automaty a telekomunikační zařízení veřejné telekomunikační sítě.
Původní znění § 147 odst. 2 zákona o elektrotechnických komunikacích č.
127/2005 Sb. ve znění před novelou č. 186/2006. Sb, která nabyla účinnosti k 1.
1. 2007, stanovilo: „Nedošlo-li přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona mezi
podnikatelem a vlastníkem nemovitosti k dohodě pro výkon oprávnění podle § 90
odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 151/2000 Sb. nebo k dohodě o náhradě za omezení
vlastnického práva, rozhodne o zřízení věcného břemene a o výši náhrady obecný
stavební úřad podle tohoto zákona“.
Podle § 147 odst. 2 zákona č. 127/2005 Sb. v platném znění (od 1. 1. 2007),
platí: „Nedošlo-li přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona mezi podnikatelem
a vlastníkem nemovitosti k dohodě pro výkon oprávnění podle § 90 odst. 1 písm.
a) a b) zákona č. 151/2000 Sb. a k dohodě o náhradě za omezení vlastnického
práva, rozhodne o zřízení věcného břemene a o výši náhrady vyvlastňovací úřad
podle tohoto zákona, pokud s výkonem oprávnění nebylo započato“.
Článek LVI. zákona č. 186/2006 Sb., o změně některých zákonů souvisejících s
přijetím stavebního zákona a zákona o vyvlastnění, který nabyl účinnosti 1. 1.
2007, stanoví: 1. Správní řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto
zákona se dokončí podle dosavadních právních předpisů. 2. Vyvlastňovací řízení
zahájená přede dnem 1. července 2006 se dokončí podle zákona č. 50/1976 Sb., ve
znění čl. LV tohoto zákona.
Dovolací řízení je řízením přezkumným, podmínkou přípustnosti dovolání je
pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu. Proto dovolací soud vychází z právního
i skutkového stavu v době vydání dovoláním napadeného rozhodnutí a ke
skutečnostem nastalým později nemůže přihlížet.
V dané věci se žalobce návrhem, došlým soudu prvního stupně 17. 9. 2002,
domáhal zřízení věcného břemene spočívajícího ve zřizování a provozování
podzemního vedení veřejné telekomunikační sítě na pozemku žalovaného. V návrhu
výslovně uvedl, že návrh opírá o ustanovení občanského zákoníku o neoprávněné
stavbě (§ 135c odst. 3 ObčZ); uvedl též, že návrh na zřízení věcného břemene
byl již v dané věci projednán stavebním úřadem, který tomuto návrhu nevyhověl
(v rozhodnutí Okresního úřadu B., referátu regionálního rozvoje ze dne 22.
dubna 2002, sp. zn., vydaného v této věci, se uvádí, že v takových případech
„se uplatní ustanovení § 135c občanského zákoníku). Žalobní návrh však
odpovídá spíše návrhu na zřízení věcného břemene k zřizování a provozování
podzemního vedení veřejné telekomunikační sítě ve smyslu § 90 odst. 1 zákona č.
151/2000 Sb.; tomu odpovídá jak uplatněný žalobní návrh (podle § 135c odst. 3
ObčZ by bylo možno jen zřídit věcné břemeno, jehož obsahem by bylo oprávnění
mít na cizím pozemku stavbu, nikoliv zřizovat a provozovat podzemní vedení
veřejné telekomunikační sítě). Soud prvního stupně považoval návrh za žalobu na
zřízení věcného břemene podle § 135c odst. 3 ObčZ a podle toho o něm rozhodl.
Pokud odvolací soud měl pochybnosti o tom, zda o takový návrh opravdu jde,
resp. měl zato, že jde o návrh nejasný, měl rozhodnutí soudu prvního stupně
zrušit a věc mu vrátit za účelem odstranění vad žaloby podle § 43 odst. 1 OSŘ,
anebo, pokud by šlo se zřetelem k podání žalobce i jeho postupu v řízení jen o
nepřesně formulovaný návrh nevypořádání neoprávněné stavby, vyzvat žalobce k
jeho upřesnění; teprve pokud by bylo zjištěno, že žalobce nepožaduje vypořádání
neoprávněné stavby, bylo by možno rozhodnout o postoupení věci správnímu
orgánu. Návrh na vypořádání neoprávněné stavby by bylo třeba věcně projednat.
Pokud však odvolací soud návrh posoudil jako návrh na zřízení věcného břemene
za účelem výkonu oprávnění podle § 90 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 151/2000
Sb. a postoupil jej v době rozhodování soudu příslušnému stavebnímu úřadu, aniž
by se pokusil např. dotazem na žalobce zjistit, jaký nárok vlastně uplatňuje,
zatížil odvolací řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí
ve věci [§ 241a odst. 2 písm. a) OSŘ]. Podmínkami pro vyhovění návrhu se v
dovolacím řízení, které je řízením přezkumným, nelze v této věci zabývat.
Z uvedeného je zřejmé, že dovolání je důvodné. Proto nezbylo, než rozhodnutí
odvolacího soudu zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení (243b odst.
2, 3 OSŘ)
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. srpna 2007
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v.
r. předseda senátu