22 Cdo 4902/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka,
Ph.D., ve věci žalobkyně E. S., zastoupené Mgr. Dagmar Soukupovou, advokátkou
se sídlem v Plzni, Denisovo nábřeží 6, proti žalovanému P. B., zastoupenému
JUDr. Janem Jasou, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Jaltská 7, o
povinnost uzavřít kupní smlouvu, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech
pod sp. zn. 19 C 59/2007, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v
Plzni ze dne 29. listopadu 2007, č. j. 14 Co 480/2007-38, takto:
Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. listopadu 2007, č. j. 14 Co
480/2007-38, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobou v řízení vedeném u Okresního soudu v Karlových Varech (dále „soud
prvního stupně“) pod sp. zn. 16 C 141/2000 se žalobkyně proti žalovanému
domáhala vydání rozsudku, jímž by žalovanému byla uložena povinnost uzavřít se
žalobkyní blíže specifikovanou kupní smlouvu ohledně jedné ideální poloviny
pozemků parcelních čísel 40/3 a 42/4, zapsaných na LV č. 415 pro obec B. n. T.
a kat. území K. J., se všemi součástmi, příslušenstvím a povinnostmi tak, jak
je sám vlastnil a držel, za kupní cenu 110.000,- Kč. Žalobu odůvodnila tím, že
dopisem ze dne 8. 2. 2000 jí R. H. nabídl z titulu předkupního práva odkoupení
jeho spoluvlastnických podílů na pozemcích parcelních čísel 20, 40/3, 42/4, 32,
34 a 42/1 v kat. území K. J. za celkovou částku 555.000,- Kč s tím, že
vyjádření k nabídce má učinit do 7 dnů. Dne 7. 3. 2000, tj. před uplynutím
dvouměsíční zákonné lhůty, R. H. prodal své spoluvlastnické podíly na pozemcích
parcelních čísel 40/3 a 42/4 v kat. území K. J. žalovanému za kupní cenu
110.000,- Kč, čímž bylo porušeno její předkupní právo. Má proto proti
žalovanému nárok, aby jí nemovitosti za stejných podmínek, za jakých je koupil,
převedl. Tento nárok uplatnila dopisem ze dne 20. 4. 2000, žalovaný však svoji
povinnost nesplnil.
Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 31. 10. 2001, č. j. 16 C 141/2000-65,
žalobě vyhověl.
Krajský soud v Plzni jako soud odvolací rozsudkem ze dne 18. 8. 2006, č. j. 11
Co 343/2006-139, rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé změnil tak, že
žalovanému uložil, aby žalobkyni učinil nabídku na uzavření kupní smlouvy ve
znění návrhu na uzavření kupní smlouvy, uvedeného ve výroku rozsudku soudu
prvního stupně, ohledně kterého rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Žalobu
ohledně požadavku žalobkyně na uložení povinnosti žalovanému uzavřít kupní
smlouvu zamítl.
V této souzené věci se žalobkyně domáhá vydání téhož rozsudku jako v dřívějším
řízení vedeném pod sp. zn. 16 C 141/2000 (t. j. aby žalovanému byla uložena
povinnost uzavřít se žalobkyní kupní smlouvu dále uvedeného znění) tentokrát z
důvodu, že dne 21. 2. 2007 akceptovala nabídku žalovaného podle § 140 obč. zák.
k prodeji jeho spoluvlastnického podílu na předmětných pozemcích, učiněnou jí
jako spoluvlastnici pozemků dopisem ze dne 13. 2. 2007, doručeným dne 19. 2.
2007, žalovaný však na její výzvu ze dne 9. 3. 2007 k uzavření kupní smlouvy
nereagoval. Částku 110.000,- Kč, kterou mu poukázala dne 16. 3. 2007,
nepřevzal, stejně jako vyhotovené kupní smlouvy s jejími ověřenými podpisy.
Proto dne 5. 4. 2007 složila ve prospěch žalovaného částku 110.000,- Kč do
soudní úschovy, která byla usnesením soudu prvního stupně ze dne 6. 4. 2007
přijata.
Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 25. 6. 2007, č. j. 19 C 59/2007-20,
uložil žalovanému, aby se žalobkyní uzavřel kupní smlouvu ve znění pod bodem I.
výroku ohledně pozemků parcelních čísel 40/3 a 42/4, zapsaných u Katastrálního
úřadu pro Karlovarský kraj, katastrální pracoviště K. V., na LV. č. 415 pro
obec B. n. T. a kat. území K. J., se všemi součástmi a příslušenstvím za kupní
cenu 110.000,- Kč. Dále rozhodl o nákladech řízení.
Soud prvního stupně zjistil, že účastníci jsou podílovými spoluvlastníky
předmětných pozemků, a to každý z nich v rozsahu jedné ideální poloviny.
Žalovaný dopisem ze dne 13. 2. 2007, doručeným žalobkyni dne 19. 2. 2007,
nabídl žalobkyni jako spoluvlastnici svůj spoluvlastnický podíl k těmto
pozemkům za kupní cenu 110.000,- Kč. Žalobkyně dopisem ze dne 21. 2. 2007
nabídku akceptovala a dopisem ze dne 9.3.2007 žalovaného vyzvala k uzavření
kupní smlouvy s tím, že kupní cena mu bude vyplacena v hotovosti před podpisem
smlouvy. Žalovaný dopis ze dne 9. 3. 2007 nepřevzal a nepřevzal ani doporučený
dopis, zaslaný žalobkyní dne 22. 3. 2007, který obsahoval 4 vyhotovení kupní
smlouvy a kopii stvrzenky o zaplacení částky 110.000,- poštovní poukázkou dne
16. 3. 2007. Proto žalobkyně dne 5. 4. 2007 složila ve prospěch žalovaného
částku 110.000,- Kč do soudní úschovy, která byla usnesením soudu prvního
stupně ze dne 6. 4. 2007, sp. zn. 30 Sd 13/2007, přijata. Na podkladě tohoto
skutkového zjištění soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně jako
oprávněná z předkupního práva splnila všechny podmínky vyplývající z nabídky
žalovaného a § 605 obč. zák., a proto žalobě, kterou se žalobkyně domáhala
nahrazení projevu vůle žalovaného podle § 161 odst. 3 občanského soudního řádu
(dále „o. s. ř.“), vyhověl. Soud prvního stupně nepřisvědčil námitce
žalovaného, že jde o věc již pravomocně rozhodnutou, s tím, že i když se v
daném případě jedná o tytéž účastníky jako ve sporu vedeném u soudu prvního
stupně pod sp. zn. 16 C 141/2000, jde o jiný předmět sporu na jiném skutkovém
základu. Nabídka, kterou žalovaný učinil žalobkyni dne 13. 2. 2007 a došlá dne
19.2.2007, není nabídkou vyplývající z rozsudku Krajského soudu v Plzni z 18.
8. 2006, č. j. 11 Co 343/2006-139, byť je obsahově totožná.
Odvolací soud k odvolání žalovaného usnesením ze dne 29. 11. 2007, č. j. 14 Co
480/2007-38, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil. Dále
rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Odvolací soud zaujal stanovisko, že projednání a rozhodnutí této věci brání
překážka věci pravomocně rozhodnuté (§ 159a o. s. ř.), což je neodstranitelný
nedostatek podmínky řízení, kdy soud musí řízení zastavit (§ 104 odst. 1 o. s.
ř.). Uvedl, že o této věci již bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v
Plzni ze dne 18. 8. 2006, č. j. 11 Co 343/2006-139, jímž byl změněn rozsudek
soudu prvního stupně tak, že žalovanému bylo uloženo, aby žalobkyni učinil
nabídku na uzavření kupní smlouvy, a žaloba, pokud se jí žalobkyně domáhala
uložení povinnosti žalovanému uzavřít kupní smlouvu, byla zamítnuta. Zamítavý
výrok byl odůvodněn tím, že v případě porušení předkupního práva nelze žalovat
přímo na uložení povinnosti uzavřít kupní smlouvu. Šlo o kupní smlouvu shodného
obsahu jako je tomu v daném případě, kdy žalobkyně uplatněný nárok dovozuje
opět z titulu jejího předkupního práva podle § 140 obč. zák.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání z důvodů, že řízení
je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci,
že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že vychází ze
skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v
provedeném dokazování. Namítla, že v daném případě nejde o věc pravomocně
rozsouzenou. V předchozím řízení, kdy Krajský soud v Plzni rozhodl rozsudkem ze
dne 18. 8. 2006, sp. zn. 11 Co 343/2006, šlo o spor z porušení předkupního
práva, neboť došlo k převodu spoluvlastnického podílu před uplynutím
dvouměsíční lhůty podle § 605 obč. zák. V daném případě jde o spor o nahrazení
projevu vůle žalovaného, aby vlastnické právo žalobkyně, která akceptovala
nabídku žalovaného ze dne 13. 2. 2007 a dne 6. 4. 2007 z důvodu neposkytnutí
součinnosti žalovaným složila kupní cenu 110.000,- Kč ve prospěch žalovaného do
úschovy soudu, bylo možné zapsat do katastru nemovitostí. Jedná se tak o zcela
odlišný skutkový základ. Dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a), odst. 3
o. s. ř. žalobkyně spatřuje v tom, že odvolací soud vycházel z jiného
skutkového základu než soud prvního stupně, neboť doplnil dokazování rozsudkem
Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 8. 2006, kterým před soudem prvního stupně
důkaz proveden nebyl. Za této situace byl odvolací soud povinen nařídit
jednání, neboť doplňoval dokazování. To sice bylo nařízeno na den 6. 11. 2007,
ale dne 5. 11. 2007 bylo odvoláno z technických důvodů, a následně bylo
doručeno napadené usnesení. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího
soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se
mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů
69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají
účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným
(vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou
podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení § 243c odst. 2 tím
není dotčeno.
Nejvyšší soud České republiky (dále „Nejvyšší soud“) proto při projednání
dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do novely
provedené zákonem č. 7/2009 Sb.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu bylo
podáno oprávněnou osobou včas a že je přípustné podle § 239 odst. 1 písm. a) o.
s. ř., přezkoumal usnesení odvolacího soudu podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. v
rozsahu uplatněných dovolacích důvodů a námitek a dospěl k závěru, že dovolání
je důvodné.
Podle § 159a odst. 5 o. s. ř. jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže
být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby
věc projednávána znovu.
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 7. 8. 2007, sp. zn. 30 Cdo 2966/2006,
publikovaném v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C.
H. Beck, pod č. C 5368, dovodil, že „překážka věci pravomocně rozhodnuté
nastává v první řadě tehdy, jde-li v novém řízení o projednání stejné věci. O
stejnou věc se jedná tehdy, jde-li v novém řízení o tentýž nárok nebo stav, o
němž již bylo pravomocně rozhodnuto, a týká-li se stejného předmětu řízení a
týchž osob. Není samo o sobě významné, mají-li stejné osoby v novém řízení
rozdílné procesní postavení. Tentýž předmět řízení je dán tehdy, jestliže
tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním návrhem vyplývá ze stejných skutkových
tvrzení, jimiž byl uplatněn (ze stejného skutku). Řízení se týká stejných osob
rovněž, jestliže v novém řízení vystupují právní nástupci (z důvodu universální
nebo singulární sukcese) osob, které byly účastníky pravomocně skončeného
řízení. ... Pro posouzení, zda je dána překážka věci pravomocně rozhodnuté,
není významné, jak byl soudem skutek (skutkový děj), který byl předmětem
původního řízení, posouzen po právní stránce. Překážka věci pravomocně
rozhodnuté nastává i tehdy, jestliže skutek (skutkový děj) byl soudem v
původním řízení posouzen po právní stránce nesprávně nebo neúplně. O stejný
předmět řízení jde také tehdy, jestliže byl stejný skutek (skutkový děj) v
novém řízení právně kvalifikován jinak než v řízení původním“.
V daném sporu nejde o stejnou věc jako v předchozím řízení, vedeném pod sp. zn.
16 C 141/2000, neboť i když v obou věcech bylo rozhodováno mezi týmiž účastníky
a ve vztahu ke stejným nemovitostem, předmětem sporů jsou rozdílné nároky
žalobkyně uplatněné odlišnými žalobami, vyplývajícími z jiných skutkových
tvrzení. Nejde tak o tentýž předmět řízení. Zatímco v předchozím řízení se
žalobkyně domáhala, aby soud uložil žalovanému jako nabyvateli povinnost
uzavřít s ní kupní smlouvu z důvodu porušení jejího předkupního práva dřívějším
spoluvlastníkem předmětných pozemků R. H. (§ 603 odst. 3 obč. zák), v tomto
řízení na žalovaném požaduje, aby splnil svou povinnost (navazující na
žalovaným již splněnou nabídkovou povinnost uloženou mu rozsudkem Krajského
soudu v Plzni ze dne 18. 8. 2006, sp. zn. 11 Co 343/2006. Uvedeným rozsudkem
byla žaloba na uložení povinnosti žalovanému, aby se žalobkyní uzavřel kupní
smlouvu, zamítnuta v podstatě z důvodu, že nejprve musí žalovaný nejprve učinit
nabídku ke koupi, a teprve poté v zákonem stanovené lhůtě ji může žalobkyně
akceptovat. Předchozí žaloba byla tedy zamítnuta pro předčasnost.
Z výše uvedeného vyplývá, že skutkový stav dříve uplatněného nároku žalobkyně
je rozdílný oproti skutkovému stavu nároku žalobkyně uplatněného později.
Opakované uplatnění žalobního návrhu na uložení povinnosti žalovanému, aby se
žalobkyní uzavřel kupní smlouvu (v podstatných náležitostech) shodného obsahu
nemusí tedy vždy být uplatněním stejného nároku.
Z uvedených důvodů pro nesprávné právní posouzení věci dovolací soud proto
dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k
dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 a 3 o. s. ř.), v němž se bude zabývat důvodností
žaloby po věcné stránce.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. listopadu 2010
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu