22 Cdo 4920/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a Mgr. Michala Králíka,
Ph.D., ve věci žalobce J. S., zastoupeného advokátkou, proti žalovaným: 1) D.
A., 2) L. A., oběma zastoupeným advokátkou, 3) nezl. E. A., zastoupené
advokátem 4) nezl. J. A., zastoupenému advokátem, o zřízení věcného břemene,
vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 13 C 5/2001, o dovolání
žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. května 2007, č. j. 36
Co 27/2007-209, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným 1) a 2) oprávněným společně a
nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.194,75,- Kč do tří dnů
od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky.
III. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanými 3) a 4) nemá žádný z nich právo na
náhradu nákladů dovolacího řízení.
S t r u č n é o d ů v o d n ě n í:
Podle § 243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále „OSŘ“) v odůvodnění
usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací
řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání
opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání
pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení
zastaveno.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 5. 2007, č. j. 36 Co
27/2007-209, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 (dále „soud prvního
stupně“) ze dne 14. 9. 2006, č. j. 13 C 5/2001-181, jímž byla zamítnuta žaloba
o zřízení věcného břemene ve prospěch vlastníka garáže na pozemku parc. č.
412/5 v kat. území K., zapsaném v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu P.
na LV č. 1902, spočívající v právu jízdy a chůze přes přilehlý pozemek parc. č.
412/1, zapsaný tamtéž na LV č. 1894 pro obec P. a kat. území K., tak, jak je
vyznačeno v geometrickém plánu Ing. M. Ř. ze dne 29. 1. 2001, za úplatu v
částce 10 848,- Kč.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání z důvodu nesprávného
právního posouzení věci.
Žalovaní 1) a 2) navrhli odmítnutí dovolání s tím, že žalobce žádnou otázku
zásadního právního významu nenastolil, případně ji ani jasně a srozumitelně
neformuloval. Žalovaní 3) a 4) se k dovolání nevyjádřili.
Nejvyšší soud České republiky (dále „Nejvyšší soud“) dále vychází z toho, že
obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání a vyjádření k dovolání
jsou účastníkům známy a že uvedené listiny jsou součástí procesního spisu
vedeného u soudu prvního stupně.
Dovolací soud považuje dovolání žalobce, které by mohlo být přípustné jedině
podle § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ za nepřípustné a odkazuje na běžnou judikaturu
Nejvyššího soudu, prezentovanou např. usnesením ze dne 29. 1. 2001, sp. zn. 22
Cdo 1603/99, publikované v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H.
Beck (dále jen Soubor rozhodnutí) pod C 103. Podle uvedeného rozhodnutí nejde o
otázku zásadního právního významu, jestliže příslušná zákonná úprava je
naprosto jednoznačná a nečiní v soudní praxi žádné výkladové těžkosti.
Přestože žalovaní navrhují, aby dovolání žalobce bylo odmítnuto již proto, že v
něm není vymezena žádná otázka zásadního právního významu, dovolací soud má za
to, že ji dovolatel, byť ne zcela výstižně formuloval. Jde o otázku, zda je
možné, aby soud nevyhověl žalobě na zřízení nezbytné cesty podle § 151o odst. 3
občanského zákoníku (dále „ObčZ“), přestože je zjištěno, že jediný možný
přístup ke stavbě žalobce vede přes přilehlý pozemek žalovaných. Příslušná
právní úprava dává na položenou otázku jednoznačnou odpověď. Podle § 151o odst.
3 ObčZ není-li vlastník stavby současně vlastníkem přilehlého pozemku a přístup
vlastníka ke stavbě nelze zajistit jinak, může soud na návrh vlastníka stavby
zřídit věcné břemeno ve prospěch vlastníka stavby spočívající v právu cesty
přes přilehlý pozemek. Z uvedeného ustanovení tedy vyplývá, že soud podle
konkrétních okolností případu žalobě může ale i nemusí vyhovět.
Nad rámec stručného odůvodnění postačujícího k odmítnutí dovolání dovolací soud
navíc poznamenává, že příkladem zamítnutého návrhu v daném kontextu je
například cesta k tzv. černé stavbě. K tomu srovnej rozsudek ze dne 22. 1.
2008, sp. zn. 22 Cdo 442/2007, publikovaný v Souboru rozhodnutí pod C 5764,
podle kterého okolnost, že zřízení práva cesty přes přilehlý pozemek se domáhá
vlastník nepovolené či neohlášené stavby, který si k ní nezajistil přístup, je
zásadně důvodem, pro který by soud věcné břemeno cesty zřídit neměl. Podle
konkrétních okolností tomu obdobně může být i v případech dalších, např. u
staveb neoprávněných, dočasných či provizorních nebo i v případech, kdy by újma
vzniklá zřízením práva nezbytné cesty vlastníkovi pozemku převyšovala újmu
vzniklou vlastníkovi stavby odepřením takového práva.
S ohledem na výše uvedené dovolací soud neshledal předpoklady přípustnosti
dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ v daném případě naplněny, proto
dovolání žalobce podle § 243b odst. 5 za použití § 218 písm. c) OSŘ jako
nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení mezi žalobcem žalovanými 1) a 2)
vychází z toho, že dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovaným 1) a 2) vznikly
náklady (§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 OSŘ). Tyto náklady
představují odměnu advokáta za zastoupení žalovaných 1) a 2) v dovolacím
řízení, která činí podle § 8, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15, § 18 odst. 1 a
§ 19a vyhlášky č. 484/2000 Sb. částku 2.925, Kč, a dále paušální náhradu
hotových výdajů 2 x 300,- Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.
(advokátní tarif), včetně náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 19 % (§ 137
odst. 3 OSŘ), celkem 4.194,75,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z
§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 a § 167 odst. 2 OSŘ.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení mezi žalobcem a žalovanými 3) a 4)
vychází z toho, že jim žádné náklady nevznikly (§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a
§ 146 odst. 3 OSŘ).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá toto rozhodnutí, mohou žalovaní 1)
a 2) podal návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 20. května 2009