22 Cdo 510/2003
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a Víta Jakšiče ve věci žalobce V.
a k. J., a. s., proti žalovanému W. H., o strpění vstupu na pozemek, vedené u
Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 13 C 148/2001, o dovolání žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. listopadu 2002, č. j.
19 Co 13/2002-84, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. listopadu 2002, č.
j. 19 Co 13/2002-84, a rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 6.
prosince 2001, č. j. 13 C 148/2001-50, se zrušují a věc se vrací Okresnímu
soudu v Ústí nad Orlicí k dalšímu řízení.
Okresní soud v Ústí nad Orlicí (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem
ze dne 6. prosince 2001, č. j. 13 C 148/2001-50, uložil žalovanému, aby strpěl
vstup žalobce na pozemky žalovaného parc. č. 236/6 a 236/3 v obci a kat. území
L. za účelem odstranění závady na vodovodní přípojce, a dále rozhodl o
povinnosti žalovaného nahradit náklady řízení vzniklé žalobci.
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce je vlastníkem a
provozovatelem vodovodního řadu v obci L. Přípojky vodovodního řadu vedou přes
pozemky parc. č. 236/6 a 236/3 v kat. území L., jejichž vlastníkem je žalovaný.
Pozemkem parc. č. 236/6 prochází hlavní vodovodní řad a současně zde z něj
odbočuje vodovodní přípojka k nemovitosti č. p. 58 uživatele (odběratele) J.
J., do níž od 21. 6. 2001 nepřitéká voda z vodovodu v důsledku závady vzniklé
7. 6. 2001, kdy na pozemku parc. č. 236/6 byly prováděny výkopové práce a z
místa vedení přípojky vytékala voda. Žalovaný odmítl pustit pracovníky žalobce
na své pozemky za účelem opravy vodovodní přípojky. Po čtrnácti dnech přestala
voda z porušeného místa vytékat. Z výkopu na označeném pozemku ústí přerušená
vodovodní hadice. Žalobce zásobuje J. J. vodou v padesátilitrových barelech.
Soud prvního stupně žalobě vyhověl z důvodu, že oprávnění žalobce jako správce
veřejného vodovodu vstupovat na nemovitosti připojené na veřejný vodovod a
povinnost žalovaného strpět vstup žalobce na nemovitosti žalovaného za účelem
odstranění poruch vyplývá přímo ze zákona č. 138/1973 Sb., o vodách, a vyhlášky
č. 144/1978 Sb., o veřejných vodovodech a veřejných kanalizacích. Toto
oprávnění správce vodovodu odpovídá věcnému břemenu zatěžujícímu žalovaného ze
zákona.
Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací k odvolání žalovaného
rozsudkem ze dne 5. listopadu 2002, č. j. 19 Co 13/2002-84, rozsudek soudu
prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů
řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, „že zákonné věcné břemeno spočívající v
oprávnění vlastníka nebo provozovatele vodovodu vstupovat na nemovitosti
připojené na veřejný vodovod bylo zřízeno pouze za účelem odstranění poruch na
veřejném vodovodu, nikoliv za účelem odstranění závady na vodovodní přípojce“.
Vodovodní přípojka podle vyhlášky č. 144/1978 Sb. ani podle zákona č. 274/2001
Sb., o vodovodech a kanalizacích, který nabyl účinnosti 1. 1. 2002, nepatří k
souboru objektů veřejného vodovodu, je samostatnou stavbou a na rozdíl od
veřejného vodovodu není vodním dílem. Protože žalobce není s ohledem na § 3
odst. 3 zákona č. 274/2001 Sb. vlastníkem přípojky k domu J. J., nemůže se
domáhat ochrany ani podle § 126 ObčZ.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání z důvodu
nesprávného právního posouzení věci. Namítá, že odvolací soud pominul
ustanovení § 3 odst. 3 zákona č. 274/2001 Sb., podle kterého vlastníkem
vodovodní přípojky, popřípadě jejích částí zřízených přede dnem nabytí
účinnosti zákona, je vlastník pozemku nebo stavby připojené na vodovod,
neprokáže-li se opak. Žalobce prohlášením starosty obce L. Ing. V. L. a
bývalého předsedy MNV L. M. Š. z 23. 7. 2001 prokázal, že je vlastníkem mimo
jiné i přípojky k domu J. J. č. p. 58. Poukázal na § 1 odst. 2 vyhlášky č.
144/1978 Sb., podle kterého „k souboru objektů a zařízení veřejného vodovodu
patří podle písm. b) veřejné části vodovodních přípojek“, a § 2b odst. 3 téže
vyhlášky ve znění vyhlášky č. 185/1988 Sb., podle kterého „veřejná část
vodovodní přípojky se určuje podle zásad – písm. b): je-li vodovodní přípojka
napojena na rozváděcí potrubí na jiném pozemku než veřejném prostranství a celá
je na něm uložena, je veřejnou částí přípojky její část v délce maximálně 2 m
od rozváděcího potrubí“. Žalovaný zaměstnance žalobce na své pozemky k
odstranění poruchy na předmětné přípojce nepustil ani je nehodlá pustit, čímž
nerespektuje předcházející ani současnou právní úpravu. Žalobce jako vlastník
zmíněné přípojky je tak oprávněn domáhat se ochrany i podle § 126 odst. 1 ObčZ.
Navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto
soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti
rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou včas a že je přípustné,
přezkoumal napadený rozsudek podle § 242 odst. 1 a 3 OSŘ a dospěl k závěru, že
dovolání nelze upřít jistou opodstaněnost.
Odvolací soud rozhodl dne 5. listopadu 2002, tedy již za účinnosti zákona č.
274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně
některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), a účinnosti vyhlášky č.
428/2001 Sb., kterou se uvedený zákon provádí. Je tedy třeba daný spor
posuzovat podle těchto předpisů.
Dovolací soud považuje za správné právní posouzení věci odvolacím soudem, pokud
dospěl k závěru, že se žalobce nemůže domoci práva vstupu na pozemek žalovaného
z titulu věcného břemene založeného zákonem – v daném případě vyplývajícím z §
7 odst. 1 zákona č. 274/2001 Sb., podle kterého vlastník vodovodu nebo
kanalizace za účelem udržování vodovodu nebo kanalizace v dobrém stavebním
stavu a provozovatel za účelem plnění povinností spojených s provozováním
vodovodu nebo kanalizace jsou oprávněni vstupovat na cizí pozemky nebo stavby,
na nichž nebo pod nimiž se vodovod nebo kanalizace nachází. Žalobce se domáhá
vstupu na pozemek žalovaného výslovně za účelem opravy vodovodní přípojky,
přičemž vodovodní přípojka není součástí vodovodu, neboť to plyne ze současné
právní úpravy [§ 2 odst. 1 zákona č. 274/2001 Sb. a § 1 písm. a) vyhlášky č.
428/2001 Sb.]
Odvolacímu soudu však nelze za daného stavu věci přisvědčit v posouzení věci z
hlediska případných práv žalobce z titulu ochrany vlastnictví podle § 126 odst.
1 ObčZ. Řešení otázky vlastnictví sporné vodovodní přípojky ve smyslu § 3 odst.
3 zákona č. 274/2001 Sb. odvolacím soudem je totiž pochybné. Z výše citovaného
ustanovení a ostatně i z ustanovení § 3 odst. 6 téhož zákona, podle kterého
vlastníkem vodovodní přípojky pořízené po 1. 1. 2002 (dni účinnosti zákona) je
osoba, která na své náklady vodovodní přípojku pořídila, vyplývá, že není
vyloučeno, aby vlastníkem vodovodní přípojky pořízené před 1. 1. 2002 (nebo i
její části) byl někdo jiný než vlastník stavby či pozemku připojených na
vodovod. Na konci prvého ze dvou právě zmiňovaných ustanovení je výslovně
připuštěno, že vlastníkem vodovodní přípojky může být někdo jiný než vlastník
nemovitostí připojených na vodovod – viz slova „... neprokáže-li se opak“. S
ohledem na další skutková zjištění, která lze v dále uvedených souvislostech
přepokládat, nelze pak vyloučit ani tu možnost, že na zjištěné skutkové a
právní poměry mezi účastníky bude dopadat jiné ustanovení zákona upravující
ochranu vlastnictví než § 126 ObčZ.
Žalobce při jednání soudu prvního stupně konaném dne 15. 11. 2001 předložil
soudu k důkazu mimo jiné prohlášení obecních funkcionářů Ing. V. L. a M. Š. o
vlastnictví přípojek napojených na vodovodní řad obce L., čímž jistě mínil
prokazovat své vlastnictví k předmětu sporu. Z protokolu o tomto jednání ani z
protokolů o dalších jednání soudu však není zřejmé, že by tento důkaz byl
proveden a mohl tak být posléze odvolacím soudem, právě v souvislosti s jeho
úvahou o vlastnictví přípojky, hodnocen.
Podle § 242 odst. 3 věta druhá OSŘ je-li dovolání přípustné, dovolací soud
přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a §
229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.
Vady uvedené v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3
zjištěny nebyly.
Za jinou vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci,
je třeba považovat okolnost, že soud neprovedl účastníkem navržený důkaz k
prokázání skutečnosti, jež byla pro řešení daného sporu podstatná. Z § 6 ve
spojení s § 120 OSŘ lze totiž dovodit, že by nezjišťování skutečnosti rozhodné
pro posouzení věci soudem bylo v rozporu s těmito ustanoveními (srov. k tomu
rozsudek odvolacího soudu z 30. 1. 2001, sp. zn. 33 Cdo 748/2000, publikovaný v
Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaným nakladatelstvím C. H. Beck,
Svazek 1, pod C 76).
Pokud soud prvního stupně neprovedl důkaz prohlášením obecních funkcionářů
Ing. V. L. a M. Š. o vlastnictví přípojek napojených na vodovodní řad obce L.,
který se z hlediska posuzování vlastnictví sporné vodovodní přípojky jeví jako
důkaz pro právní posouzení věci (a tedy i pro správnost rozhodnutí ve věci)
nikoliv nepodstatný, a neučinil z něho žádná zjištění, a pokud odvolací soud
namísto toho, aby rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto
soudu k dalšímu řízení, rozsudek soudu prvního stupně změnil, pak soudy obou
stupňů zatížily řízení jinou vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí
ve věci [§ 241a odst. 2 písm. a) OSŘ].
Úvahy odvolacího soudu o případné (ne)oprávněnosti žalobcem uplatněného nároku
podle § 126 odst. 1 ObčZ tak byly předčasné a tedy i nesprávné.
Dovolacímu soudu proto nezbylo, než rozsudek odvolacího soudu zrušit. Protože
ani právní posouzení věci soudem prvního stupně nebylo správné, kdy otázku
vlastnictví sporné vodovodní přípojky neřešil, dovolací soud zrušil i jeho
rozsudek a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, neboť pro zásadní
povahu této otázky a potřebu dalších souvisejících skutkových zjištění je třeba
respektovat požadavek dvouinstančnosti soudního řízení (§ 243b odst. 2 a 3
OSŘ).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek.
V Brně dne 4. listopadu 2003
JUDr. František
Balák,v.r.
předseda
senátu