22 Cdo 5269/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila,
CSc., ve věci žalobce P. C., zastoupeného advokátem, proti žalované Ing. J. H.,
zastoupené advokátem, o vydání věci, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod
sp. zn. 22 C 33/2005, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze
ze dne 15. listopadu 2006, č. j. 20 Co 394/2006-200, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. listopadu 2006, č. j. 20 Co
394/2006-200, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30. června 2006, č.
j.
22 C 33/2005-154, pokud jím byla žaloba zčásti odmítnuta, se zrušují a věc se
vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení.
Žalobce se žalobou došlou Obvodnímu soudu pro Prahu 1 (dále jen „soud
prvního stupně“) dne 22. února 2005 domáhal, aby žalované bylo uloženo sdělit
žalobci, kde jsou uloženy některé jeho věci (mezi nimi „obrazy od malíře K. v
počtu sedm kusů“), a aby mu tyto věci vydala.
Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) vyzval žalobce
usnesením ze dne 24. února 2005, č. j. 22 C 33/2005-10, k odstranění nedostatků
svého podání, zejména doplnění navrhovaného rozsudečného výroku tak, aby
konkretizoval movité věci, ohledně nichž se domáhá jejich vydání. „Je nutné
uvést přesným a určitým způsobem tak, aby nemohlo dojít k záměně s jinými.
Uvést výrobní značky, bližší popis, rozměry, případně další skutečnosti.“
Poučil též žalobce o následcích, nebudou-li tyto nedostatky na zahájení řízení
ve stanovené lhůtě odstraněny.
Žalobce na základě této výzvy svým podáním ze dne 11. dubna 2005 upravil petit
žaloby ve vztahu k obrazům tak, že se domáhal, aby žalované bylo uloženo
„žalobci vydat 7 obrazů – originálů od malíře M. K., jejichž rozměry jsou v
rozmezí 40 cm šířka x 60 cm (výška)“ s tím, že „specifikace obrazů nechť je
provedena dle k žalobě přiloženého vzoru – dle kopií dvou obrazů, které má
žalobce od téhož malíře, a které se žalované nepodařilo ukrást“.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 30. června 2006, č. j. 22 C 33/2005-154,
výrokem pod bodem I. podle § 43 odst. 2 občanského soudního řádu (dále „OSŘ“)
odmítl žalobu v části, „ve které se žalobce domáhá vydání sedmi obrazů –
originálů od malíře M. K., jejichž rozměry jsou v rozmezí 40 cm šířka x 60 cm
(výška) s tím, že specifikace obrazů nechť je provedena dle k žalobě
přiloženého vzoru – dle kopií dvou obrazů, které má žalobce od téhož malíře, a
které se žalované nepodařilo ukrást“. Výrokem pod bodem II. nepřipustil „změnu
žaloby obsaženou v písemném vyjádření žalobce došlou soudu dne 4. 1. 2006 a 3.
4. 2004 označených jako konečný žalobní petit“. Výrok ad I. odůvodnil tím, že
žalobce ohledně vydání sedmi obrazů od malíře K. neuvedl přesný a určitý popis
tak, aby nemohlo dojít k záměně s jinými věcmi.
Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobce usnesením ze
dne 15. listopadu 2006, č. j. 20 Co 394/2006-200, usnesení soudu prvního stupně
ve výroku o odmítnutí části žaloby jako správné potvrdil. Odvolací soud se
ztotožnil se závěry soudu prvního stupně a shledal žalobcův požadavek, „aby
byla specifikace provedena podle k žalobě přiloženého vzoru – kopií dvou obrazů
od téhož malíře“, neurčitým a nesrozumitelným. Žalobce „nemůže ve své
specifikaci odkazovat na jiné podobné věci“. Podle odvolacího soudu nejde v
případě obrazů od určitého autora pouze o to, aby se odlišily od obrazů jiných
autorů, ale zejména pak o to, aby nebyly zaměnitelné s jinými obrazy téhož
autora. Žalobce se tak nemůže obejít bez vymezení toho, co je na požadovaných
obrazech zobrazeno, byť jde o abstraktní motivy. Je přitom na něm, jakým
způsobem požadavku soudu na identifikaci žalobou požadovaných věcí zvolí, neboť
soud žalobci tento způsob detailně předepisovat nemůže.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání z důvodu, že
řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve
věci. Podle dovolatele byla výzva soudu k doplnění žaloby natolik obecná a
laikovi nesrozumitelná, že nevystihuje požadavek zákona, aby účastník byl
poučen, jak je třeba opravu nebo doplnění podání provést. Poučení k odstranění
nedostatků provedené soudem prvního stupně bylo podle dovolatele nekonkrétní a
mělo obsahovat i požadavek na vymezení žalobcem požadovaných obrazů tak, aby
nebyly zaměnitelné s jinými obrazy téhož autora, stejně jako vymezení toho, co
je na nich zobrazeno. Dále měl být již v souvislosti se svou žádostí o
osvobození od soudních poplatků soudem prvního stupně poučen o možnosti požádat
o ustanovení zástupce z řad advokátů, kdy v takovém případě mohly být obrazy v
doplněném podání řádně konkretizovány.
Žalovaná navrhla odmítnutí či zamítnutí dovolání. Ztotožnila se zcela s
postupem soudů obou stupňů a uvedla, že žalobci nic nebránilo, aby vyhledal
pomoc u osoby práva znalé, rozhodl se však řešit své záležitosti sám za pomoci
zmocněnkyně
a měl tak být připraven na to, že existuje možnost neunesení procesních
povinností. Dále žalobce mohl jím tvrzené obrazy, o jejichž existenci má
žalovaná pochybnosti, specifikovat např. názvem, podpisem či parafou autora
nebo datem vzniku. Nadto má žalobce možnost pokusit se žalobu realizovat
odpovídajícím způsobem podáním nového návrhu na její rozšíření.
Nejvyšší soud ČR (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací po zjištění, že
dovolání bylo podáno oprávněnou osobou včas, zastoupenou advokátem a je
přípustné podle § 239 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“), dospěl
k závěru, že dovolání je důvodné.
Podle § 79 odst. 1 věta první a druhá OSŘ řízení se zahajuje na návrh. Návrh
musí kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení a
bydliště účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, označení
státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem
vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností,
označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho
se navrhovatel domáhá.
Podle § 43 odst. 1 OSŘ předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo
opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny náležitosti nebo které
je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a
účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést.
Není-li podle § 43 odst. 2 OSŘ přes výzvu předsedy senátu podle § 43 odst. 1
OSŘ podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek
pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K
ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O
těchto následcích musí být účastník poučen.
Z návrhu na zahájení řízení, resp. z jeho doplnění, musí být zřejmé, čeho se
navrhovatel domáhá (žalobní návrh nebo-li petit). Je tedy nezbytné, aby
jednotlivé movité věci, jejichž vydání se žalobce domáhá, byly konkretizovány
takovým způsobem, aby byla vyloučena jejich záměna s věcmi jinými (k tomu
srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. května 2003, sp. zn. 29 Odo
186/2002, publikované pod
C 1917 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu vydávaného
nakladatelstvím C. H. Beck – dále jen „Soubor rozhodnutí“). Výzva soudu k
odstranění případných nedostatků podání pak musí obsahovat poučení o tom, v čem
vytýkané nedostatky spočívají a jakým způsobem je má žalobce odstranit. Soud
prvního stupně svým usnesením ze dne 24. února 2005, č. j. 22 C 33/2005-10,
žalobce mimo jiné poučil, že žalobcem požadované movité věci „je nutné uvést
přesným, určitým způsobem tak, aby nemohlo dojít k záměně s jinými“. V tomto
usnesení příkladmo uvedl, pomocí jakých skutečností je možné předmětné movité
věci blíže určit. Na tuto výzvu žalobce reagoval tím, že svým podáním ze dne
11. dubna 2005 (č. l. 52 spisu) vymezil požadované obrazy v porovnání s
předchozím petitem tak, že jde o originály jmenovaného malíře, konkretizoval je
přibližnými rozměry a předložil ukázku rukopisu uvedeného autora přiložením
dvou reprodukcí obrazů téhož tvůrce.
Podle názoru dovolacího soudu žalobce na výzvu soudu reagoval vstřícně
a snažil se požadavkům soudu v celé jeho šíři (ve vztahu i k mnoha dalším
věcem, jejichž vydání se rovněž domáhá) vyhovět. Jestliže obecně platí, že
výzva k opravě nebo doplnění žaloby musí vystihovat, co konkrétně v daném
případě činí ze žaloby nesprávné nebo neúplné podání (srov. např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. 20 Cdo 1574/2005, publikované v
Souboru rozhodnutí pod č. C 3945), pak v daném případě žaloby na vydání více
výtvarných děl požadavku na spravedlivé ochraně práv a oprávněných zájmů
žalobce jako účastníka řízení ve smyslu § 1 OSŘ odpovídalo, aby jej soud
poučil, že obrazy je třeba popsat tak, aby je nebylo možno zaměnit s jinými
obrazy téhož autora. Poučoval-li soud prvního stupně ve vztahu k jiným věcem
movitým správně např. tak, že u některých věcí je potřebné uvést např. výrobní
značku, mohl žalobce vést k tomu, aby ve vztahu k požadovaným obrazům uvedl, co
znázorňují. Jestliže žalobce, který není zastupován právně kvalifikovanou
osobou, neuvede ani napodruhé, vydání jakých věcí se domáhá, ač se zjevně snaží
výzvě soudu na odstranění vad žaloby podle § 43 odst. 1 OSŘ vyhovět, není podle
okolností vyloučeno, aby jej soud další výzvou vedl k odstranění nadále
nenapravených nedostatků žaloby, které by mohly bránit pokračování v řízení.
Ostatně, jak známo, po žalobci nelze vždy dobře žádat, aby věci, jejichž vydání
se domáhá (a které tedy nemá k dispozici), popsal způsobem, kterým by je
odlišil od všech existujících věcí stejného druhu – k tomu viz usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 3. října 2002, sp. zn. 22 Cdo 1474/2002, publikované
pod C 1452 v Souboru rozhodnutí a pod poř. č. 72/2004 ve Sbírce rozhodnutí a
stanovisek. V těchto souvislostech se také nabízí otázka, zda by případná
zatímní nemožnost dostatečného upřesnění petitu na vydání věci nemohla být
odstraněna až v průběhu dalšího řízení v závislosti na konkrétních skutkových
zjištění např. o tom, kde se věc nachází. V tomto směru lze odkázat ještě na
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. srpna 2003, sp. zn. 21 Cdo 909/2003,
publikovaného v Souboru rozhodnutí pod č. C 2375, podle kterého „požadavek
ustanovení § 79 odst. 1 věty druhé OSŘ, aby ze žaloby bylo patrno, čeho se
žalobce domáhá, neznamená, že by žalobce byl povinen učinit soudu návrh na
znění výroku jeho rozsudku. … Pouze soud rozhoduje, jak bude formulován výrok
jeho rozhodnutí; případným návrhem žalobce na znění výroku rozhodnutí přitom
není vázán.“
Nadto co bylo výše uvedeno, se dovolací soud domnívá, že žalobcem upravený
petit by zřejmě neobstál jako dostatečně určitý teprve v případě, kdyby
žalovaná uvedla, že od uvedeného autora má ve své dispozici více obrazů
obdobných rozměrů.
Z těchto důvodů dovolací soud za použití § 243b odst. 3 OSŘ rozhodl tak, jak ve
výroku uvedeno. S ohledem na výsledek dovolacího řízení nebylo třeba, aby se
zabýval námitkou dovolatele, že měl být poučen o tom, že má právo požádat o
ustanovení zástupce z řad advokátů.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. dubna 2008
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu