22 Cdo 5418/2015
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího
Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve
věci žalobkyně T. Ch., zastoupené Mgr. Evou Veltrubskou, advokátkou se sídlem v
Kladně, Pekařská 658, proti žalovanému Hlavnímu městu Praze, identifikační
číslo osoby 00064581, se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2/2, zastoupenému
JUDr. Ing. Světlanou Semrádovou Zvolánkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2,
Karlovo náměstí 287/18, za účasti vedlejších účastníků na straně žalovaného:
Mgr. M. Š., a MUDr. I. Š., zastoupených JUDr. Filipem Chytrým, advokátem se
sídlem v Praze 5, Malátova 633/12, o určení vlastnického práva, vedené u
Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 25 C 101/2015, o dovolání žalobkyně
proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2015, č. j. 13 Co
321/2015-64, takto:
Dovolání se odmítá.
Proti usnesení Městského soudu v Praze podává žalobkyně dovolání, jehož
přípustnost opírá o ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní
řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Tvrdí, že napadené
rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, při jejímž
řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího
soudu, popřípadě která v praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena,
popřípadě je rozhodována dovolacím soudem rozdílně anebo má být dovolacím
soudem posouzena jinak.
Důvodem podání dovolání je dovolatelkou tvrzené nesprávné právní posouzení věci
(§ 241a odst. 1 o. s. ř.), které shledává v závěru, že vedlejší účastníci
řízení mají právní zájem na výsledku řízení. Odvolací soud nesprávně dovodil,
že přes sporný pozemek par. č. 2428/20 mají vedlejší účastníci přístup k
veřejné komunikaci. Pro zajištění přístupu vedlejších účastníků na pozemek par.
č. 1013/3 navíc nepostačí úspěch žalovaného v tomto řízení.
Dovolatelka vznáší otázku, zda je třeba zkoumat přípustnost vedlejšího
účastenství v případě, že účastník, na jehož straně má vedlejší účastník
figurovat, s přistoupením vedlejšího účastníka souhlasí; tedy zda je i v tomto
případě třeba zkoumat shodnost zájmů účastníka a vedlejšího účastníka řízení.
Dále pokládá otázku, zda má vedlejší účastník právní zájem na výsledku sporu, i
když je patrno, že bez ohledu na výsledek sporu bude muset své právo řešit s
vítězem tohoto sporu, ať je to kdokoli.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Obsah usnesenírozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům
známy. Proto na ně dovolací soud, v souladu s § 243f odst. 3 o. s. ř., pro
stručnost odkazuje.
Dovolání není přípustné.
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti
každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže
napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Na otázkách vznesených dovolatelkou napadené rozhodnutí nezávisí.
Zákonnou podmínkou vstupu vedlejšího účastníka do řízení je jeho právní zájem
na výsledku řízení (§ 93 odst. 1 o. s. ř.). Zároveň judikatura dovozuje, že
vedlejší účastenství z povahy věci nelze založit proti vůli účastníka, kterého
má vedlejší účastník podporovat (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června
2004, sp. zn. 29 Odo 806/2002). Dal-li v nyní projednávané věci žalovaný, jako
hlavní účastník řízení, na jehož procesní stranu přistoupili vedlejší účastníci
řízení, k jejich přistoupení souhlas, zbývalo zkoumat výhradně právní zájem
vedlejších účastníků na výsledku sporu.
Ústavní soud k tomu uvedl: „Pojem ‚právní zájem na výsledku řízení’ není v
občanském soudním řádu blíže specifikován, neboť zákonodárce ponechává na úvaze
soudu v každém konkrétním případě, jak jej vyloží a aplikuje. Hlavním účelem a
smyslem vedlejšího účastenství je pomoc ve sporu jednomu z účastníků řízení
(srov. Občanský soudní řád. Komentář. 6. vydání. Praha. C. H. Beck, 2003, s.
307). Smyslem tohoto institutu je tedy posílit v konkrétním řízení postavení
toho účastníka, na jehož straně vedlejší účastník vystupuje, samozřejmě za
předpokladu, že vedlejší účastník má právní zájem na výsledku sporu. Institut
vedlejšího účastenství tedy neslouží pouze k ochraně zájmů vedlejšího
účastníka, ale zároveň i k ochraně zájmů hlavního účastníka řízení, na jehož
stranu vedlejší účastník řízení přistoupil“ (viz nález Ústavního soudu ze dne
8. 12. 2004, sp. zn. I. ÚS 553/03, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení
Ústavního soudu pod číslem 187/2004).
„Zkoumání právního zájmu na výsledku sporu má za účel vyloučit z vedlejšího
účastenství subjekty, u kterých je neexistence právního zájmu na věci evidentní
a nezatěžovat tak zbytečně občanské soudní řízení sporné“ (srovnej nález
Ústavního soudu ze dne 5. 8. 2009, sp. zn. I. ÚS 2036/08, publikovaný ve Sbírce
nálezů a usnesení Ústavního soudu pod číslem 179/2009).
V nyní projednávané věci nejenže neexistence právního zájmu na výsledku řízení
není evidentní, nýbrž spíše je na místě úvaha, že vedlejší účastníci právní
zájem na výsledku řízení mají. Vedlejší účastníci uvedli, že ke svému pozemku
parc. č. 1013/3 nemají nyní z pozemku žalovaného parc. č. 2428/1 přístup, což
žalobkyně nezpochybňuje. Přístup by umožnil právě sporný pozemek spolu s
pozemkem par. č. 2428/19, u něhož je v katastru nemovitostí duplicitní zápis
vlastnictví žalovaného a manželů A. a M. P., a určení vlastnictví k němu je
předmětem řízení vedeného u soudu prvního stupně pod sp. zn. 51 C 375/2014,
jak žalobkyně také sama uvedla. I do tohoto toho řízení jako vedlejší
účastníci manželé Š. vstoupili. Jak pozemek par. č. 2428/20, tak pozemek par.
č. 2428/19 byly s tímto úmyslem v minulosti vykoupeny státem a pro svoji
návaznost na pozemky vedlejších účastníků i na veřejnou komunikaci žalovaného
měly sloužit jako přístupová cesta vedlejších účastníků. Zároveň bylo zjištěno,
že sporný pozemek (potažmo pak s pozemkem par. č. 2428/19) s pozemkem
vedlejších účastníků sousedí.
K tvrzení, že vedlejší účastníci budou bez ohledu na výsledek sporu nuceni
zajistit si přístup přes pozemek žalobkyně či pozemek par. č. 2428/19, bylo v
řízení zjištěno (a rovněž dovolacímu soudu je tato skutečnost známa z jeho
rozhodovací činnosti), že o pozemek par. č. 2428/19 vede žalovaný taktéž soudní
spor, ve kterém je podporován stejnými vedlejšími účastníky, jako v nyní
projednávané věci. Úspěch žalovaného v řízení, společně s úspěchem v řízení
ohledně pozemku par. č. 2428/19, by vedlejším účastníkům zajistil přístup k
jejich pozemku bez dalšího.
Z uvedených skutečností je zřejmé, že právní zájem vedlejších účastníků na
výsledku řízení je dán bez ohledu na řešení dovolatelkou vznesených otázek a
již z toho důvodu je dovolání nepřípustné.
Nadto dovolací soud dodává, že dovolatelka polemizuje se skutkovými zjištěními
nalézacích soudů (konkrétně s tvrzením, že pozemek vedlejších účastníků se
sporným pozemkem sousedí). Dovolání lze nicméně podat pouze z důvodu, že
rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§
241a odst. 1 o. s. ř.); pro řešení skutkových otázek nemůže být dovolání
přípustné.
Vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné, dovolacímu soudu nezbylo, než
dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítnout.
Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně bude pokračovat v řízení ve věci samé,
dovolací soud nerozhodoval o nákladech dovolacího řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. června 2016
JUDr. Jiří Spáčil, CSc. předseda senátu