22 Cdo 629/2004
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně
JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a Víta Jakšiče ve věci
žalobců: A) M. V. a B) M. V., zastoupených advokátem, proti žalovanému V. V.,
zastoupenému advokátem, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví,
vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 28 C 18/88, o dovolání
žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. listopadu 2003, č.
j. 55 Co 400/2002-539, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. listopadu 2003, č. j. 55 Co
400/2002-539, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. května 2002,
č. j. 28 C 18/88-484 ve znění opravných usnesení ze dne 4. dubna 2003, č. j. 28
C 18/88-523, a ze dne 17. prosince 2003, č. j. 28 C 18/88-544, se zrušují a
věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k dalšímu řízení.
Obvodní soud pro Prahu 4 (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem z 23.
5. 2002, č. j. 28 C 18/88-484, ve znění opravných usnesení ze 4. 4. 2003, č. j.
28 C 18/88-523, a ze 17. 12. 2003, č. j. 28 C 18/88-544, zrušil podílové
spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem zapsaným v katastru nemovitostí u
Katastrálního úřadu P. – město na LV č. 1555 pro k. ú. K. a to pozemku parc. č.
961 – zast. plocha s domem č. p. 555 a pozemkům parc. č. 962 – zahrada, parc.
č. 963 – zahrada a parc. č. 964 – zahrada (výrok I). Do výlučného vlastnictví
žalobců přikázal pozemky označené v geometrickém plánu ze dne 19. 5. 2001
vypracovaném znalcem Ing. P. V., tvořícím nedílnou součást tohoto rozsudku, a
to parc. č. 961/1 o výměře 1.038 m² spolu s částí domu č. p. 555
nacházející se na tomto pozemku, parc. č. 962/1 o výměře 438 m², parc. č.
963 o výměře 1.449 m², parc. č. 964/3 o výměře 1.546 m² a parc. č.
964/1 o výměře 177 m² v k. ú. K. (výrok II.). Do výlučného vlastnictví
žalovaného přikázal pozemky označené v geometrickém plánu ze dne 19. 5. 2001
vypracovaném znalcem Ing. P. V., tvořícím nedílnou součást tohoto rozsudku, a
to parc. č. 961/2 o výměře 321 m² s částí domu č. p. 555, nacházející se
na tomto pozemku, parc. č. 962/2 o výměře 26 m², parc. č. 964/2 o výměře
711 m² a parc. č. 964/4 o výměře 3.392 m² v k. ú. K. (výrok III.),
zřídil věcné břemeno spočívající v právu cesty – průjezdu a průchodu oběma
směry na pozemku parc. č. 964/1 v k. ú. K. označeném v geometrickém plánu ze
dne 19. 5. 2001 vypracovaném znalcem Ing. P. V., tvořícím nedílnou součást
tohoto rozsudku, ve prospěch vlastníků pozemků parc. č. 961/2 o výměře 321
m², parc. č. 962/2 o výměře 26 m² a parc. č. 964/2 o výměře 711
m² a parc. č. 964/4 o výměře 3.392 m² v k. ú. K. s tím, že náklady
spojené s údržbou a opravami pozemku parc. č. 964/1 budou hradit povinní a
oprávnění z věcného břemene společně a nerozdílně (výrok IV.), uložil
žalovanému, aby zaplatil žalobcům na vyrovnání podílu částku 2.630.393,- Kč do
3 měsíců od právní moci rozsudku (výrok V.) a rozhodl o nákladech řízení a
soudním poplatku (výroky VI. – VIII.).
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že účastníci jsou podílovými
spoluvlastníky (žalobce a žalovaný jsou bratři) ve výroku uvedených
nemovitostí. Žalobci mají na základě kupní smlouvy uzavřené v roce 1984 s otcem
žalobce ve společném jmění manželů ideální polovinu nemovitostí a druhou
ideální polovinu nemovitostí daroval žalovanému jeho otec v roce 1986. Dům čp. 555 byl vybudován jako zemědělská usedlost, obytná část zemědělské usedlosti se
dochovala a tvoří přízemí poloviny domu užívané žalobci. Hospodářská část domu
byla zbourána a na jejím místě je postavena polovina domu užívaná žalovaným. Dům tak byl bez stavebního povolení přestavěn na dvojdomek (se samostatnými
základy a obvodovými zdmi) a není dosud kolaudován. Žalobci užívají část domu,
která nemá samostatný přívod vody a plynu, když přípojky těchto médií jsou
vedeny do části domu, kterou užívá žalovaný; jím užívaná část nemá naopak
samostatný přívod elektřiny. Mezi účastníky dochází k dlouhodobým neshodám při
užívání nemovitostí. Soud prvního stupně proto podílové spoluvlastnictví
účastníků k nemovitostem zrušil a pro vypořádání domu zvolil reálné rozdělení
a v návaznosti na něj rozdělení pozemků podle varianty B znaleckého posudku
Ing. V. Š. Ten navrhl celkem čtyři možné varianty A – D reálného rozdělení
pozemků, přičemž základním hlediskem pro rozdělení pozemků bylo právě rozdělení
domu na dvě části, které fakticky užívají žalobci a žalovaný. Žalobci navrhli,
aby reálné rozdělení pozemků bylo provedeno podle varianty B, žalovaný za
nejvhodnější považoval variantu D s tím, že je třeba řešit otázku přípojek
vody, plynu a elektřiny k rozděleným částem domu. Nevýhodou varianty B byla
společná komunikace (příjezdová cesta) jako možný zdroj budoucích sporů,
varianta D předpokládala vybudování vlastní komunikace při západní hranici
nemovitosti vedoucí od předpokládaného prodloužení komunikace parc. č. 956/1. Soud prvního stupně považoval za nejvhodnější variantu B. Tu označil i znalec
Ing. P. V., který vypracoval také geometrický plán na rozdělení nemovitostí, za
optimální s výjimkou pozemku parc. č. 964/1, který musí účastníci užívat
společně jako jedině možnou přístupovou plochu. Variantu navrhovanou žalovaným,
spočívající v možnosti přístupu z pozemku přiléhajícího k nemovitostem
účastníků soud prvního stupně v souladu se znalcem Ing. P. V. zhodnotil jako
nereálnou a technicky nevhodnou vzhledem k tomu, že vlastníkem přilehlého
pozemku je třetí subjekt. Pozemek, na němž se nachází stávající přístupová
cesta parc. č. 964/1, přikázal soud prvního stupně do vlastnictví žalobců s
přihlédnutím k rovnoměrnému rozdělení pozemků co do jejich výměry a hodnoty a i
k tomu, že „žalovaný znepříjemňuje užívání přístupové cesty i za situace, kdy
účastníci jsou jejími spoluvlastníky“. Současně rozhodl o zřízení věcného
břemene průjezdu a průchodu přes pozemek 964/1 ve prospěch pozemků přikázaných
žalovanému a o povinnosti účastníků jako osob z věcného břemene oprávněných a
povinných hradit náklady spojené s údržbou tohoto pozemku společně a
nerozdílně. Na základě znaleckého posudku Ing. J. M.
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem z 18. listopadu 2003,
č. j. 55 Co 400/2002-539, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích
I., II, III. o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví a ve výroku IV.
o zřízení věcného břemene (výrok I.). Rozsudek soudu prvního stupně změnil ve
výroku IV. o nákladech spojených s údržbou a opravami pozemku parc. č. 964/1
tak, že náklady spojené s údržbou tohoto pozemku jsou povinni hradit žalobci a
žalovaný každý jednou polovinou (výrok II.). Dále rozsudek soudu prvního stupně
zrušil ve výroku V. o finančním vyrovnání podílů a ve výrocích VI., VII. a
VIII. o nákladech řízení a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k
dalšímu řízení (výrok III.).
Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně a za
správný považoval závěr, že další trvání spoluvlastnictví účastníků k
nemovitostem není opodstatněné pro jejich velmi špatné vzájemné vztahy. Za
nejvhodnější způsob rozdělení domu a pozemků považoval rovněž variantu B
znaleckého posudku Ing. V. Š., když ze zprávy Městské části P.-K. z 10. 5.
2002 dále zjistil, že není počítáno se zřízením pokračování cesty na pozemku
parc. č. 956/1, což bylo jedním z předpokladů uvažované varianty D pro
vybudování vlastní komunikace. K námitce žalovaného, že reálné rozdělení domu
není možné vzhledem k tomu, že rozdělené části nemají samostatné inženýrské
sítě, odvolací soud uvedl, že teprve po reálném rozdělení nemovitostí, a to jak
domu, tak pozemků, mohou se jejich vlastníci postarat o to, aby veškeré
inženýrské sítě samostatně přivedli do svých domů. To už budou také vědět,
přes které pozemky mají sítě vést, a po těchto úpravách mohou vlastníci
samostatných nemovitostí požádat o jejich kolaudaci. Odvolací soud změnil
rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o povinnosti hradit náklady spojené se
společným užíváním pozemku zatíženého věcným břemenem vlastníky pozemku a
osobou z věcného břemene oprávněnou, tak aby odpovídal § 151n odst. 3 ObčZ,
který jim ukládá platit tyto náklady přiměřeně. Zrušení rozsudku soudu prvního
stupně ve výroku o povinnosti žalovaného zaplatit žalobcům náhradu na
vyrovnání podílů a vrácení věci soudu prvního v tomto rozsahu k dalšímu řízení
odůvodnil odvolací soud tím, že soud prvního stupně nepřihlédl ke změně
předpisu o cenách nemovitostí, k investicím spoluvlastníků, k tomu, že všechny
stavby na pozemcích nejsou ve spoluvlastnictví účastníků a že znalec Ing. J.
M. si neujasnil, jaké trvalé porosty jsou na konkrétních rozdělovaných
pozemcích. Dále odvolací soud poukázal na značný rozdíl v některých cenách
uváděných tímto znalcem a ing. J. K., jehož posudek předložil žalovaný v
odvolacím řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu do výroku I. a II. podal žalovaný
dovolání, jehož přípustnost uplatňuje podle § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ.
Považuje rozsudek odvolacího soudu za rozhodnutí po právní stránce zásadního
významu, neboť řeší právní otázku v rozporu s hmotným právem, jestliže jím
bylo potvrzeno rozhodnutí o vypořádání spoluvlastnictví reálným rozdělením
stavby domu čp. 555 na dvě samostatné věci ve smyslu právním, což podle
ustanovení § 118 ObčZ není možné. Za otázku zásadního právního významu dále
považuje reálné rozdělení stavby, mají-li vzniknout dvě samostatné věci, která
je dovolacím soudem řešena rozdílně. Namítá také, že řízení je postiženo vadou,
která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Odvolací soud přes
argumenty, které žalovaný vznesl v odvolacím řízení, potvrdil postup soudu
prvního stupně, který se nikoliv meritorně, ale procesně, v průběhu řízení
rozhodl pro řešení reálného rozdělení nemovitostí podle varianty B. Tak bylo de
facto rozhodnuto o základu celého sporu, aniž by žalovaný měl možnost se proti
tomuto rozhodnutí relevantně bránit. Takový postup neumožňuje objektivně
nahlížet na jiné možnosti rozdělení nemovitostí. Nesprávné právní posouzení
věci spočívá v tom, že reálným rozdělení domu čp. 555, jak o něm bylo
rozhodnuto, nevznikly dvě samostatné věci ve smyslu právním. Žalovaný v průběhu
řízení poukazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu z 8. 4. 2002, sp. zn. 22 Cdo
1465/2000, které nebylo respektováno. Názor odvolacího soudu, že sporné strany
se po zrušení a vypořádání spoluvlastnictví mohou postarat o to, aby obě části
rozděleného domu čp. 555 nabyly vlastností samostatných staveb, je zavádějící.
Tuto teorii by bylo možno aplikovat na rozdělení jakékoliv stavby, neboť každá
součást stavby, by se po stavebních úpravách mohla státi stavbou samostatnou.
Žalovaný navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl ve výrocích I. a II. zrušen
a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobci se k dovolání vyjádřili tak, že rozsudek odvolacího soudu je v
souladu s hmotným právem a navrhli, aby dovolací soud dovolání odmítl.
Nejvyšší soud zjistil, že dovolání bylo podáno včas řádně zastoupeným
účastníkem řízení.
Dále dovolací soud přihlížel k tomu, že řízení o zrušení a vypořádání
podílového spoluvlastnictví podle § 142 ObčZ je řízením, v němž z právního
předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky. Toto řízení
patří tedy mezi případy, ve kterých dovolací soud není podle § 242 odst. 2
písm. d) OSŘ vázán rozsahem dovolacích návrhů. To znamená, že je-li dovolání
proti některému z výroků ve věci samé shledáno přípustným, zabývá se dovolací
soud důvodností dovolání. Neshledá-li dovolací soud přípustné dovolání v daných
mezích důvodným, zamítne je, poněvadž dovolatelem vytýkaná nesprávnost
rozhodnutí odvolacího soudu není opodstatněná (§ 243b odst. 2 OSŘ). Shledá-li
dovolání důvodným, zruší napadené rozhodnutí odvolacího soudu nejen v napadeném
výroku, ale i v ostatních souvisejících výrocích, i když proti nim dovolání
podáno nebylo, resp. i tehdy, je-li dovolání proti nim nepřípustné. Takový
postup je v posledně uvedeném případě namístě proto, že v rozhodnutí, jímž se
řízení končí, nelze o jednotlivých výrocích rozhodovat odděleně, protože jsou z
hlediska odvolacího soudu (§ 212 odst. 1 písm. d/ OSŘ), ale i z hlediska soudu
prvního stupně (§ 153 odst. 2 OSŘ) nedělitelné (srovnej rozsudek Vrchního soudu
v Praze z 16. 4. 1993 sp. zn. 3 Cdo 114/92 uveřejněný v časopise Právní
rozhledy č. 6/1993 a rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 25. 6. 1998 sp. zn. 3 Cdon
117/96 uveřejněný pod č. 27/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Rozsudek odvolacího soudu obsahuje výroky potvrzující rozsudek soudu
prvního stupně ve výrocích o zrušení podílového spoluvlastnictví účastníků k
nemovitostem a jejich přikázání účastníkům po reálném rozdělení a o zřízení
věcného břemene (výrok I.). Dále odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního
stupně ve výroku o nákladech souvisejících s výkonem věcného břemene (výrok
II.) a zrušil ve výroku o povinnosti žalovaného zaplatit žalobcům náhradu na
vypořádání a věc mu vrátil v tomto rozsahu k dalšímu řízení včetně souvisících
výroků o nákladech řízení (výrok III.).
Dovolací námitky žalovaného směřují proti potvrzujícím výrokům rozsudku
odvolacího soudu. Pokud žalovaný uvedl, že napadá také výrok II. rozsudku
odvolacího soudu, pak konkrétní námitky proti tomuto výroku dovolání
neobsahuje. Dovolací řízení je ovládáno principem přezkumu diformních
rozhodnutí a přezkum konformních rozhodnutí je přípustný jen výjimečně podle §
237 odst. l písm. b) /o takový případ v dané věci nejde/ a § 237 odst. 1 písm.
c) a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. ve znění novely provedené zákonem č.
30/2000 Sb., občanského soudního řádu (dále „OSŘ“).
Podle § 237 odst. l písm. c) OSŘ dovolání je přípustné proti rozsudku
odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno
rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmene
b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po
právní stránce zásadní význam.
Podle § 237 odst. 3 OSŘ rozhodnutí odvolacího soudu má po právní
stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní
otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo
která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně,
nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolací soud považuje rozsudek odvolacího soudu za rozhodnutí po
právní stránce zásadního významu pro řešení otázky, zda lze vypořádat
podílového spoluvlastnictví reálným rozdělením stavby s jedinou elektrickou,
vodovodní a plynovodní přípojkou, neboť jde o otázku v judikatuře dovolacího
soudu dosud neřešenou.
Podle § 142 odst. l ObčZ nedojde-li k dohodě, zruší
spoluvlastnictví a provede vypořádání na návrh některého spoluvlastníka
soud. Přihlédne přitom k velikosti podílů a účelnému využití věci.
Není-li rozdělení věci dobře možné, přikáže soud věc za přiměřenou náhradu
jednomu nebo více spoluvlastníkům; přihlédne přitom k tomu, aby věc
mohla být účelně využita. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků,
nařídí soud její prodej a výtěžek rozdělí podle podílů.
Podle § 142 odst. 3 ObčZ při zrušení a vypořádání spoluvlastnictví
rozdělením věci může soud zřídit věcné břemeno k nově vzniklé nemovitosti
ve prospěch vlastníka jiné nově vzniklé nemovitosti. Zrušení a
vypořádání spoluvlastnictví nemůže být na újmu osobám, kterým příslušejí
práva na nemovitosti váznoucí.
Nejvyšší soud uvedl v rozsudku z 8. 4. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1465/2000,
publikovaném v pod C 16/svazek 22 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu
vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck (dále „Soubor rozhodnutí“), že „reálné
rozdělení stavby je možné jen tehdy, jestliže vzniknou na základě stavebních
úprav učiněných podle stavebních předpisů samostatné věci. K reálnému rozdělení
stavby na dvě nebo více samostatných věcí rozdělení stavební parcely
geometrickým oddělovacím plánem nestačí. Stavbu lze reálně dělit jen vertikálně.
Dále Nejvyšší soud uvedl v rozsudku 27. 8. 2003, sp. zn. 22 Cdo
1466/2002, v němž posuzoval určitost darovacích smluv z hlediska reálného
rozdělení stavby, že „darovacími smlouvami byly žalobci a žalovanému darovány
nejen pozemky, vzniklé rozdělením původního pozemku, ale také ta část původního
domu, která se na těchto pozemcích nacházela. Jde tedy o vymezení stručné,
avšak nikoli tak nepřesné, aby se nedalo logicky vyložit tak, že dům se
rozděluje na dva domy podle společné hranice nově rozdělených pozemků. To však
za předpokladu, že došlo ke stavebnímu rozdělení stavby.“
Shora uvedené závěry jsou pro daný případ použitelné potud, že reálně
lze dělit i stavbu, ovšem za předpokladu, že vzniknou dvě samostatné věci ve
smyslu shora uvedeném. Samostatnost těchto věcí je však dána i jejich
funkčností, zejména jde-li o rozdělení stavby - obytného domu. To znamená, že
jejich funkčnost je odvislá také od přívodu energií a vody. Jestliže pro
stavbu, která je obytným domem, před jejím rozdělením na dvě samostatné stavby
existuje jediná elektrická, vodovodní a plynovodní přípojka, je reálné
rozdělení takové stavby možné jen za předpokladu řešení tohoto stavu podle §
142 odst. 3 ObčZ zřízením věcného břemene spočívající v právu vlastníka té
stavby, k níž nejsou přípojky napojeny, užívat přípojky stavby rovněž reálným
rozdělením vzniklé. Při úvaze o zřízení věcného břemene je třeba přihlížet i
ke stavebně technickým podmínkám a k režimu vodovodních, elektrických a
plynárenských přípojek, jak jsou nyní upraveny v zákoně č. 274/1991 Sb. o
vodovodech a kanalizacích a zákoně č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a
státní správy v energetických odvětvích a změně některých zákonů (energetický
zákon). Pokud § 142 odst. 3 ObčZ umožňuje zřízení věcného břemene při zrušení
a vypořádání spoluvlastnictví rozdělením věci, je třeba při stanovení náhrady
na vypořádání vzít také v úvahu, že věcným břemenem bude jedna z nově vzniklých
věcí zatížena.
Z uvedeného vyplývá, že pokud odvolací soud dospěl k závěru, že při
vypořádání podílového spoluvlastnictví rozdělením stavby, sloužící k bydlení,
není třeba posuzovat otázku samostatnosti nově vzniklých staveb z hlediska
jejich funkčnosti v souvislosti s připojením vody a energií, jde o nesprávné
právní posouzení věci.
K vadě řízení namítané žalovaným nedošlo. Pokud soudu prvního stupně
vytýkal, že ze čtyř znalcem uvažovaných variant reálného rozdělení nemovitostí
vybral jednu z nich a prováděl k ní další dokazování (vypracování geometrického
plánu a znalecký posudek o ceně nemovitostí), pak nemůže jít o vadu řízení,
neboť podle § 120 odst. 1 OSŘ soud rozhoduje o tom, které z navržených důkazů
provede a které nikoliv.
K vadě řízení však došlo v odvolacím řízení.
Podle § 212 písm d) OSŘ odvolací soud projedná věc v mezích, ve kterých
se odvolatel domáhá přezkoumání rozhodnutí. Tímto rozsahem není vázán, jestliže
z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky.
Není tedy předmět řízení ani v odvolacím řízení dělitelný, a to ani v tom
smyslu, že by byla oddělitelná část výroku vyslovující zrušení podílového
spoluvlastnictví od části vyslovující, který ze zákonem stanovených způsobů
vypořádání zrušeného podílového spoluvlastnictví soud zvolil a jak podrobněji
toto vypořádání upravil. Celý výrok ve věci samé je vždy jedním ze způsobů
zrušení podílového spoluvlastnictví (srov. R 1/1975 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČSR, str. 6-8) a rozhodnutí ve věci,
třebaže by se skládalo z několika oddělitelných částí, není rozhodnutím o
několika právech se samostatným skutkovým základem.
Odvolací soud v rozporu s již zavedenou praxí odvolacích soudů při
vypořádání podílového spoluvlastnictví (včetně zřízení věcného břemene) v této
části rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, změnil ve výroku o nákladech při
výkonu věcného břemena a v další (navazující) části o finančním vypořádání
mezi účastníky rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně. Přitom tato
část neměla být oddělena, poněvadž jde o případ, kdy z právního předpisu
vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky [srov. též rozhodnutí
Nejvyššího soudu publikované v Souboru rozhodnutí pod C 150/ svazek č. 2].
Z výše uvedených důvodů dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu v
celém rozsahu a protože jeden z důvodů, pro které bylo zrušeno rozhodnutí
odvolacího soudu, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací
soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§
243b odst. 2 a 3 OSŘ).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. května 2004
JUDr. Marie
Rezková, v. r.
předsedkyně senátu