22 Cdo 771/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Marie Rezkové a soudců Víta Jakšiče a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci
žalobce Občanského sdružení na ochranu nájemníků T., zastoupeného JUDr. L. Ř.,
proti žalovanému JUDr. F. V., advokátu, jako správci konkurzní podstaty firmy
T. a. s., v likvidaci, o deklaraci neexistence právního vztahu a práva, vedené
u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 16 C 57/2003, o dovolání
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. srpna
2003, č. j. 8 Co 1100/2003-54, takto:
Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. srpna 2003, č. j. 8
Co 1100/2003-54, a usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 10.
dubna 2003, č. j. 16 C 57/2003-39, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v
Českých Budějovicích k dalšímu řízení.
Okresní soud v Českých Budějovicích (dále jen „soud prvního stupně”) usnesením
ze dne 10. dubna 2003, č. j. 16 C 57/2003-39, odmítl podání žalobce ze dne
14. 2. 2003 a rozhodl o nákladech řízení. Rozhodnutí odůvodnil tím, žalobce se
podáním ze dne 14. 2. 2003, označeným jako žaloba na deklaraci neexistence
právního vztahu, domáhal, aby soud rozhodl, že domy v Č. B. – P., J. O., S.,
V., P., B., V., J., nejsou ve vlastnictví T., a. s., že žalovaný nebyl a není
oprávněn byty v těchto domech prodávat a že návrhy kupních smluv na prodej
jednotek, který žalovaný předložil nájemcům jednotek a třetím osobám, byly od
počátku neplatné. Podání žalobce včetně žalobního petitu je určovací žalobou ve
smyslu § 80 písm. c) OSŘ, resp. třemi určovacími žalobami. Podle § 79 odst. 1
OSŘ musí žaloba, kromě obecných náležitostí podle § 42 odst. 4 OSŘ, obsahovat
mj. označení toho, čeho se žalobce domáhá, tedy tzv. žalobní petit. Ten je
nesprávný, pokud převzetí takového petitu do výroku soudního rozhodnutí by mělo
za následek, že by nebylo vykonatelné. Požadavek na to, aby žalobní petit byl
přesný, určitý a srozumitelný, není pouze formálním požadavkem na splnění
určitých procesních podmínek, ale je zcela nezbytný pro výsledek řízení, tedy
pro to, aby po převzetí žalobního petitu do výroku rozhodnutí mohl být nařízen
a proveden výkon rozhodnutí, tedy aby mohly vůbec nastat účinky žalobcem
zamýšlené. V daném případě tedy, aby například mohlo dojít ke změně zápisu o
vlastnickém právu k nemovitostem v katastru nemovitostí. Podle § 42 odst. 4 OSŘ
musí návrh obsahovat také náležitosti požadované jinými zákony. Podle
ustanovení § 5 odst. 1 zákona č. 344/1992 Sb. (katastrální zákon) je nutné
budovy ve výroku označit označením pozemku (parcelní číslo s uvedením
katastrálního území, ve kterém leží), číslem popisným nebo evidenčním,
příslušností budovy k části obce, pokud je název části obce odlišný od názvu
katastrálního území, v němž se nachází pozemek, na němž je budova postavena. Byt musí být označen označením budovy, v níž je vymezen, číslem bytu, popř. popisem umístění bytu v budově, pokud nejsou byty číslovány. Soud prvního
stupně dospěl k závěru, že podání žalobce ze 14. 2. 2003 tyto údaje postrádá a
proto ho usnesením ze dne 19. 2. 2003, č. j. 16 C 57/2003-17, doručeným mu 21. 2. 2003, vyzval k odstranění těchto vad – doplnění označení nemovitostí podle §
5 odst. l katastrálního zákona a k předložení výpisů z katastru nemovitostí
ohledně nemovitostí, kterých se žaloba týká, ve lhůtě 20 dnů s tím, že pokud
ve lhůtě k jejich odstranění nedojde, bude žaloba odmítnuta. Žalobce podáním
z 5. 3. 2003 sdělil, že žaloba se týká všech bytů v domech, které v žalobě
označil nejen číslem orientačním, ale také popisným i číslem parcel, na kterých
se nachází, k nimž ještě doplnil čísla listů vlastnictví, na nichž jsou
jednotlivé domy zapsány. Výpisy z katastru nemovitostí nepředložil s tím, že
mají být vyžádány od žalovaného. Podle soudu prvního stupně tak žalobce vytčené
vady neodstranil.
V žalobě jsou sice označeny domy číslem popisným a parcelami,
na kterých se nachází, avšak tyto údaje nejsou uvedeny v žalobním petitu. Pokud
jde o byty, žaloba neobsahuje čísla bytů nebo prostorové části, ve kterých se v
jednotlivých domech nacházejí. Není úkolem soudu, aby z údajů žalobce
doložených přímo nebo nepřímo žalobní petit doplňoval, neboť takový postup by
narušoval rovnost účastníků, zakotvenou v § 18 odst. l OSŘ. Protože tak jde o
vady, které nebyly přes výzvu odstraněny, a v řízení nelze pro tyto vady
pokračovat, bylo podání žalobce ze 14. 2. 2003 podle § 43 odst. 2 OSŘ odmítnuto.
Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací usnesením z 19. 8. 2003,
č. j. 8 Co 110/2003-54, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Byl zajedno se
soudem prvního stupně, že vytčené vady žaloby nebyly žalobcem odstraněny ani v
podání došlém soudu dne 6. 3. 2003 a že není úkolem soudu řádně formulovat
žalobní petit na základě žalobcem uvedených skutečností v žalobě či z
předložených listin. Za této situace odvolací soud souhlasí se závěrem soudu
prvního stupně, pokud pro vady podání spočívající v neurčitosti žalobního
petitu, které brání dalšímu pokračování v řízení, podání žalobce postupem podle
§ 43 odst. 2 OSŘ odmítl, neboť žalobce byl i o těchto následcích řádně poučen.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Jeho přípustnost opírá
o ustanovení § 239 odst. 3 OSŘ. Považuje za nesprávné rozhodnutí soudů obou
stupňů, že žalobní petit jím formulovaný je nevykonatelný. Nejedná se o žalobu
na plnění, nýbrž o žalobu určovací, která má především význam preventivní.
Soudy požadovanou specifikaci bytů „označením budovy, v níž je vymezen, číslem
bytu, popř. popisem umístění bytu v budově, pokud nejsou byty číslovány“,
odvozenou z katastrálního zákona by bylo nutno uvádět teprve v každé jednotlivé
žalobě o změnu zápisu práva v katastru nemovitostí. Požadavek na takovou
specifikaci u 449 bytů v žalobě není namístě. Žalobce formuloval žalobní petit
tak, aby ti, jejichž práv se rozhodnutí může týkat, byli soudním rozhodnutím
informování, že předmětné domy nejsou ve vlastnictví úpadce, že žalovaný nebyl
a není oprávněn byty v nich prodávat a že jsou proto od počátku neplatné i
samotné nabídky žalovaného na prodej bytů nájemcům i třetím osobám, takže „tyto
tvrzené skutečnosti pak tvoří právně a fakticky jedinou kauzu.“ Žalobce
navrhl, aby usnesení soudů obou stupňů byla zrušena a věc byla vrácena soudu
prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že přípustné dovolání (§ 239
odst. 3 OSŘ) bylo podáno včas řádně zastoupeným účastníkem řízení, přezkoumal
napadené usnesení podle § 242 odst. l a 3 OSŘ a dospěl k závěru, že dovolání je
důvodné.
Žaloba je podání, kterým se zahajuje řízení před soudem. Žaloba musí
obsahovat kromě obecných náležitostí podání uvedených v ustanovení § 42 odst. 4
OSŘ mimo jiné vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se
žalobce dovolává, a musí z ní být patrno, čeho se žalobce domáhá (§ 79 odst.1
věta druhá OSŘ).
Podle § 43 odst. l OSŘ předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby
bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené
náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění
podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba podání opravit nebo doplnění
provést.
Podle § 43 odst. 2 OSŘ není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně
opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud
usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud
nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích
musí být účastník poučen.
Výkladem § 79 odst. l OSŘ se zabýval Nejvyšší soud v usnesení z 27. 5. 2003,
sp. zn. 25 Cdo 1065/2002, v němž uvedl, že „požadavek, aby ze žaloby bylo
patrno, čeho se žalobce domáhá (tzv. žalobní petit), nelze vykládat tak, že by
žalobce byl povinen vždy učinit soudu návrh na znění výroku jeho rozsudku.
Žalobce uvede, čeho se žalobou domáhá, i tehdy, jestliže v žalobě přesně a
jednoznačně označí (tak, aby ji bylo možné z obsahu bez pochybností dovodit)
povinnost, která má být žalovanému uložena rozhodnutím soudu. Věc, která má být
vydána, musí být v žalobě a potom i v rozsudku jasně a určitě označena tak, aby
nemohlo dojít k její záměně za jinou věc (srov. Sborník Nejvyššího soudu IV.
str. 755).“ Dále Nejvyšší soud dospěl v uvedeném rozhodnutí k závěru, že pokud
žalobce neuvedl v žalobě přesné označení movitých věcí, jejichž vydání se na
žalovaném domáhá, pak „jestliže z obsahu připojeného spisu Okresního soudu v
Karviné – pobočka v Havířově sp. zn. 101 T 2/99, lze jednoznačně dovodit
přesnou specifikaci věcí, které žalobce požaduje v řízení na žalovaném vydat
(viz např. znalecký posudek na č. l. 102 trestního spisu), pak se nejedná o
takový nedostatek žaloby, který by bránil pokračování v řízení.“
Shora uvedené závěry, s nimiž se dovolací soud ztotožňuje, jsou přiměřeně
použitelné i v této věci.
Jestliže žalobce v žalobním petitu žaloby na určení právního vztahu neoznačí
nemovitosti nebo byty všemi údaji, jak jsou stanoveny § 5 odst. 1
katastrálního zákona, ale tyto údaje jsou jinak v žalobě uvedeny nebo jsou
uvedeny v přílohách – výpisech z listů vlastnictví, ve kterých jsou
nemovitosti a byty zapsány, na které žalobce odkázal, pak nejde o takový
nedostatek žaloby, který by bránil projednání věci.
V dané věci žalobce v žalobě podané dne 14. února. 2003 požadoval vydání
rozhodnutí, že „domy v Č. B., nejsou ve vlastnictví T., a. s., a dále se
domáhal vydání rozhodnutí, že žalovaný nebyl a není oprávněn byty v těchto
domech prodávat a konečně, že návrhy kupních smluv na prodej jednotek, který
žalovaný předložil nájemcům jednotek a třetím osobám, byly od počátku
neplatné“, přičemž v žalobě domy označil také čísly popisnými a čísly parcel,
na kterých se nacházejí.
Se soudy obou stupňů lze souhlasit v tom, že žalobce neuvedl v žalobě ze dne
14. 2. 2003 přesné označení jednotlivých bytů, o které se v žalobě jedná.
Vymezil je pouze odkazem na domy, ve kterých se nachází. Na výzvu soudu z 19.
2. 2003 však žalobce podáním z 5. 3. 2003 upřesnil, že se jedná o všechny
byty v předmětných domech, tak jak jsou uvedeny na první straně žaloby,
označeny popisnými čísly, jakož i čísly parcel, na kterých se tyto domy
nachází. Podáním z 6. 3. 2003 pak soudu předložil výpisy z listů vlastnictví
ke všem domům, ve kterých se předmětné byty nachází, přičemž v těchto výpisech
jsou domy a byty řádně specifikovány.
Jestliže z připojených listů vlastnictví lze zcela jednoznačně dovodit přesnou
specifikaci domů i bytů, které se v těchto domech nachází a kterých se žaloba
včetně žalobního petitu týká, když specifikace domů byla uvedena už v textu
žaloby ze 14. 2. 2002, byť mimo žalobní petit, pak neúplná specifikace domů a
bytů jen v žalobním petitu není takovým nedostatkem žaloby, který by bránil
pokračování v řízení. Jiné nedostatky žaloby, které by bránily jejímu
projednání, nebyly soudem prvního stupně žalobci vytknuty.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné; dovolací soud
ho proto zrušil (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem OSŘ). Protože důvody,
pro které bylo v uvedené části zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na
usnesení soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc
vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá OSŘ).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. dubna 2004
JUDr. Marie Rezková,v.r.
předsedkyně senátu