22 Cdo 842/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Marie Rezkové a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a JUDr. Marie Vokřinkové, ve
věci žalobkyně M. P., zastoupené advokátem, proti žalovanému K. M., spol. s r.
o., o vydání pozemku, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 8 C
287/2003, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne
30. července 2004, č. j. 11 Co 520/2004-30, takto:
Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. července 2004, č. j. 11 Co
520/2004-30, a usnesení Okresního soudu v Klatovech ze dne 22. 4. 2004, č. j. 8
C 287/2003-22, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Klatovech k dalšímu
řízení.
Okresní soud v Klatovech (dále jen „soud prvního stupně“), usnesením ze dne
22. dubna 2004, č. j. 8 C 287/2003-14, odmítl návrh na zahájení řízení ve
vztahu k žalovanému K.-M., spol. s r. o., (v průběhu dovolacího řízení, jak
zjištěno z výpisu z obchodního rejstříku, vedeného Krajským soudem v Plzni,
oddíl C., vložka 454, došlo ke změně obchodního jména žalovaného, které nyní
zní K. M., spol. s r. o.). Soud prvního stupně uvedl, že rozhodující
skutečnosti jsou v žalobě vylíčeny takovým způsobem, že z něj nelze jednoznačně
dovodit, čeho konkrétně se žalobkyně domáhá a co má být předmětem řízení. Ani
po výzvě soudu ze dne 10. 2. 2004 k odstranění vad nedošlo. Převzetí žalobního
petitu tak, jak byl žalobkyní formulován, do výroku soudního rozhodnutí, by
mělo za následek jeho materiální nevykonatelnost, když samotný žalobní petit se
jeví zcela nesrozumitelným. Lze se domnívat, že se žalobkyně svými podáními
domáhá určení neplatnosti jakési kupní smlouvy, blíže nespecifikované, příp.
určení neplatnosti jiného právního úkonu, či určení vlastnického práva
žalobkyně k nemovitosti nebo vydání nemovitosti. Vylíčení rozhodujících
skutečností, jakož i formulace žalobního petitu je však natolik zmatečné, že
nelze bez jakýchkoliv pochybností dovodit, čeho konkrétně se žalobkyně domáhá.
Dále rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Plzni jako soud odvolací usnesením ze dne 30. července 2004, č.
j. 11 Co 520/2004-30, potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl o
nákladech odvolacího řízení. Ztotožnil se s názorem soudu prvního stupně, že
obsah žaloby je nesrozumitelný, nelze z něj jednoznačně dovodit čeho se
žalobkyně domáhá a na základě jakého skutkového základu. Z vylíčení skutkového
děje nelze stanovit, co je předmětem řízení a na jakém skutkovém podkladě.
Skutková tvrzení nekorespondují s neustále měněnými návrhy znění rozsudečného
výroku. Rovněž popis nemovitosti nebyl proveden v souladu s údaji uvedenými v
katastru nemovitostí.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož
přípustnost uplatňuje podle § 239 odst. 3 OSŘ. Namítla, že rozhodnutí
odvolacího soudu je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné
rozhodnutí ve věci [§ 241a odst. 2 písm. a) OSŘ]. Tuto vadu spatřuje v postupu
soudu, který se vůbec nezabýval skutkovým stavem věci. Podle obsahu (§ 41 odst.
2 OSŘ) však považuje za nesprávný závěr, že žaloba a její další podání nemají
náležitosti podle § 42 odst. 4 a § 79 OSŘ. Uvedla přece, že jde o pozemek parc.
č. 1244 v k. ú. M., který byl vytvořen z části pozemku, jenž byl podle evidence
v pozemkovém katastru evidován jako parcela č. 746 a byl původně v jejím
vlastnictví. Označen byl jako díl a v geometrickém plánu z 8. 7. 1998, který je
ve spise založen. Žalobkyně je přesvědčena, že ve svých písemných podáních
před soudy obou stupňů uvedla podle svých možností a schopností veškeré
rozhodné skutečnosti, tedy kdo žalobu podal, vůči komu ji podal, co je
předmětem řízení, respektive čeho se u soudu domáhá. Navrhla, aby dovolací soud
rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu
řízení.
Dovolací soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu
oprávněnou osobou, že je přípustné podle § 239 odst. 3 OSŘ, že se opírá o
způsobilý dovolací důvod a že jsou splněny i další podmínky vyplývající z § 241
a § 241a odst. 1 OSŘ, přezkoumal napadené usnesení podle § 242 odst. 1 a 3 OSŘ
a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Žaloba je podání, kterým se zahajuje řízení před soudem. Žaloba musí
obsahovat obecné náležitosti podání uvedené v ustanovení § 42 odst. 4 OSŘ a
mimo jiné z ní musí být patrno, čeho se žalobce domáhá (srov. § 79 odst.1 větu
druhou OSŘ).
Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 20. 8. 2003, č. j. 21 Cdo 909/2003,
uveřejněném v časopise Soudní judikatura ročník 2003 pod č. 152, uvedl, že
„požadavek, aby ze žaloby bylo patrno, čeho se žalobce domáhá, současně nelze
vykládat tak, že by žalobce byl povinen učinit soudu návrh na znění výroku jeho
rozsudku. Ustanovení § 79 odst.1 věta druhá OSŘ žalobci neukládá [například na
rozdíl od ustanovení § 71 odst.1 písm.f) zákona č. 150/2002 Sb., správní řád
soudní] formulovat návrh výroku rozsudku soudu, ale jen to, aby ze žaloby bylo
patrno, čeho se domáhá. Žalobce uvede, čeho se domáhá, i tehdy, jestliže v
žalobě přesně, určitě a srozumitelně označí (tak, aby to bylo možné z obsahu
žaloby bez pochybností dovodit) povinnost, která má být žalovanému uložena
rozhodnutím soudu (požaduje-li ve smyslu ustanovení § 80 písm.b) OSŘ, aby bylo
rozhodnuto o splnění povinnosti, která vyplývá ze zákona, z právního vztahu
nebo z porušení práva), nebo způsob určení právního vztahu, práva nebo právní
skutečnosti (požaduje-li ve smyslu ustanovení § 80 písm. c) OSŘ nebo podle
zvláštních právních předpisů určení, zda tu právní vztah, právo nebo právní
skutečnost je či není). Požaduje-li žalobce peněžité plnění, musí být z žaloby
patrno také to, jakou částku mu žalovaný má zaplatit; nemůže-li žalobce svůj
peněžitý nárok přesně vyčíslit, musí jej uvést alespoň v přibližné výši“.
Žalobkyně ve svých podáních (z 29. 10. 2003, 21. 11. 2003, 15. 4. 2004) uvedla,
že jí byl v restitučním řízení podle zákona o půdě (Pozemkovým úřadem v K., zn.
PÚ 1113/92-840/94) vydán pozemek parc. č. 746. Jeho výměra podle výpisu z
katastru nemovitostí, který předložila, činí 3 743 m2 a nachází se v k. ú. M.
Dále tvrdila, že původní pozemek byl o 210 m2 větší, přičemž jde nyní o část
pozemku parc. č. 1244, označenou písmenem „a“ v geometrickém plánu č.
96-1016/98 ze dne 8. 8. 1998, který byl rovněž předložen. Jako vlastník tohoto
pozemku je v katastru nemovitostí veden žalovaný. Pokud se žalobkyně domáhá
určení neplatnosti kupní smlouvy, jde skutečně v této části o žalobu neúplnou,
neboť kupní smlouvu, kterou žalovaný tento pozemek nabyl, blíže nespecifikuje.
Žalobkyně však také uvedla, že se domáhá vydání části pozemku parc. č. 1244,
která je vymezena v předloženém geometrickém plánu písmenem a, resp. že se
domáhá určení vlastnického práva k tomuto pozemku, když navrhla vynesení
rozsudku, že „ … vlastníkem předmětného pozemku je žalobce paní P. M.“. Pak
ovšem žaloba, včetně dalších podání žalobkyně, v části týkající se určení
vlastnictví, obsahuje vylíčení rozhodujících skutečností, a také je z ní
patrno, čeho se žalobkyně domáhá. Závěr soudu prvního stupně i soudu
odvolacího, že jde o žalobu jako celek neúplnou, a že popis nemovitosti
neodpovídá údajům v katastru nemovitostí, je tak nesprávný. Usnesení odvolacího
soudu bylo proto dovolacím soudem zrušeno, stejně jako usnesení soudu prvního
stupně, na které se důvod zrušení rovněž vztahuje, a věc byla tomuto soudu
vrácena k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 a 3 OSŘ). K části žaloby, týkající se
určení neplatnosti kupní smlouvy, učiní soud prvního stupně novou výzvu ve
smyslu § 43 odst. 2 OSŘ.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek
přípustný.
V Brně dne 27. dubna 2005
JUDr. Marie Rezková,v.r.
předsedkyně senátu