USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Petry Kubáčové a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobce M. M., zastoupeného JUDr. Bc. Pavlem Kozelkou, Ph.D., advokátem se sídlem v Písku, Velké náměstí 7/12, proti žalované ISFIN s.r.o., IČO 26025817, se sídlem v Písku, J. Srnky 2406, zastoupené prof. JUDr. Martinem Kopeckým, CSc., advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 1546/24, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 12 C 275/2022, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 10. 2023, č. j. 8 Co 1065/2023-260, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 388 Kč do 3 dnů od právní moci usnesení, k rukám prof. JUDr. Martina Kopeckého, CSc.
1. Žalobce se domáhal nahrazení souhlasu žalované se stavbou přístavby zemědělské stavby s tím, že doložení souhlasu žalované se stavbou vyžaduje stavební úřad (podle názoru žalobce svévolně a nedůvodně) ve stavebním řízení o dodatečném povolení této stavby, žalovaná odmítla na výzvu žalobce souhlas udělit, aniž by k tomu měla rozumný důvod. Přístavba je umístěna výlučně na pozemku žalobce, tato přístavba se stala součástí budovy, jejímž je žalobce vlastníkem, je však umístěna na dvou pozemcích, na pozemku žalobce a na pozemku žalované. Odmítnutí poskytnutí souhlasu s přístavbou, jehož potřeba vznikla pouze změnou právní úpravy, považuje žalobce za jednání v rozporu s dobrými mravy, které nemůže požívat právní ochrany, neboť při odepření souhlasu bude muset žalobce přístavbu zbourat, naopak majetkové sféry žalované se udělení souhlasu nijak nedotkne. Žalovaná namítala, že poté, co žalobce větší část zemědělské stavby na svém pozemku sám uboural, je jeho zemědělská stavba postavena z větší části na jejím pozemku (342 m2), na pozemek žalobce zasahuje 291 m2 této stavby; není dán žádný právní důvod, pro který by musela souhlas udělit, nahrazení souhlasu podle § 184a zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), do kompetence občanskoprávního soudu ani nespadá.
2. Okresní soud v Písku (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 15. 6. 2023, č. j. 12 C 275/2022-224, specifikoval ve výroku I projev vůle, jehož nahrazení se žalobce domáhá, a žalobu zamítl. Rozhodl dále o nákladech řízení (výrok II).
3. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 24. 10. 2023, č. j. 8 Co 1065/2023-260, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II).
4. Odvolací soud dospěl shodně se soudem prvního stupně k závěru, že povinnost projevit vůli, jejíhož nahrazení se žalobce domáhá, neplyne žalované ze zákona, ze smlouvy ani z porušení povinnosti. Při zjevném zneužití práva lze právo odepřít či nevykonat, nikoli však dotvářet neexistující právní důvod. Dodal, že ani odepření souhlasu vlastníka pozemku se stavebními úpravami stavby na takovém pozemku nepředstavuje zásah do vlastnického práva, tím spíše se nejedná o zneužití práva.
II. Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále i „dovolatel“) včasné dovolání.
6. Přípustnost dovolání shledává v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení
1) otázky „důsledků přístavby realizované žalobcem na vlastním pozemku bez stavebního povolení ve vazbě na pozdější změnu právní úpravy a v tom důsledku občanskoprávní vztahy žalobce a vlastníka pozemku pod částí stavby, k níž byla přístavba přistavěna, byť byla výlučně realizována na vlastním pozemku žalobce a nikoli na pozemku žalovaného“, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu „reprezentovanou např. rozhodnutím ve věci vedené pod sp. zn. 22 Cdo 2698/2012“, a 2) otázky „zásahu žalovaného do vlastnického práva žalobce podle § 1012 odst. 2 věta druhá ve spojení s § 1042 občanského zákoníku tím, že žalovaný znemožňuje prostřednictvím odmítnutí souhlasu podle § 184a stavebního zákona realizovat přístavbu na svém pozemku (výlučně na pozemku žalobce), ačkoli pro to nemá žádný rozumný důvod, resp. jediným důvodem je donutit žalobce k jednání, ke kterému není povinen“, kterou považuje za otázku hmotného práva dovolacím soudem dosud neřešenou.
7. Právní posouzení důsledků stavby realizované žalobcem na vlastním pozemku bez stavebního povolení považuje za nesprávné. Za neoprávněnou stavbu byl žalobce potrestán stavebním úřadem a v rámci řízení o odstranění stavby využil možnosti dodatečného povolení neoprávněné stavby, pro které stavební úřad vyžaduje souhlas žalované. Cituje příslušná ustanovení stavebního zákona a důvodovou zprávu k § 184a stavebního zákona a uvádí, že pro uskutečnění stavby je vyžadován veřejnoprávní i soukromoprávní titul, které jsou relativně nezávislé. Poukazuje na diskuze, do jaké hloubky má stavební úřad zkoumat právo stavebníka k pozemku, na kterém stavbu realizuje, rozsáhle se zabývá výkladem § 184a stavebního zákona a odkazuje na rozhodnutí správních soudů k této problematice. Odkazuje rovněž na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 606/2004. Má za to, že se nalézací soudy otázkou vzniku přístavby a potřebného občanskoprávního souhlasu nezabývaly, přičemž je najisto postaveno, že stavba (přístavba) se nachází výlučně na pozemku žalobce a v době zahájení neoprávněné stavby, tj. v roce 2013, stavební zákon § 184a neobsahoval, žalobce tedy nemohl vědět, že bude muset někdy žádat žalovaného o takový souhlas. Právní názor odvolacího soudu, že potřeba nahrazení souhlasu je dána primárně protiprávním postupem žalobce, je nesprávný, neboť stejná situace by nastala, pokud by žalobce žádal o nové stavební povolení v rámci přístavby. 8. Dovolatel dále odkazuje na § 1012 odst. 2 větu druhou zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) a čl. 11 odst. 1 větu první a druhou a odst. 3 Listiny a uvádí přepis části zvukového záznamu z jednání před soudem prvního stupně, kde jednatel žalované za možné smírné řešení označil odstranění té části stavby žalobce, která je na pozemku žalované. Má za to, že jediným cílem jednání žalované je donutit žalobce, aby zboural svou nemovitou věc. Závěr nalézacích soudů, že bezdůvodný nesouhlas s přístavbou, která žalovaného žádným způsobem neovlivňuje, je souladný se zásadami spravedlnosti a poctivosti, jsou podle názoru žalobce v rozporu se zásadami právního státu. Odkazuje na rozhodnutí Okresního soudu v Hodoníně, který souhlas dle § 184a stavebního zákona nahradil, a rozhodnutí Krajského soudu v Brně, který takové rozhodnutí potvrdil jako věcně správné. 9. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek v části výroku I, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, zrušil. 10. Žalovaná navrhuje, aby dovolání bylo odmítnuto pro nepřípustnost. Uvedla, že rozhodnutí dovolacího soudu sp. zn. 22 Cdo 2698/2012, od kterého se měl odvolací soud odchýlit, se týká odlišné právní otázky, na řešení druhé právní otázky není rozhodnutí odvolacího soudu založeno, neboť předmětem řízení nebyla ochrana před neoprávněným zásahem do vlastnického práva a odvolací soud se nezabýval ani tím, v jakých případech je stavebník povinen souhlas podle § 184a stavebního zákona doložit. Dodala, že povinnost žalované udělit souhlas dle § 184a stavebního zákona neplyne ze zákona ani ze závazku a že rozsudek Okresního soudu v Hodoníně, na který dovolatelka odkazuje, vycházel ze zcela odlišných skutkových okolností. Protiprávní jednání žalobce nemohlo dle názoru žalované založit legitimní očekávání pozdější dodatečné legalizace přístavby ani v případě, že přístavba byla bez stavebního povolení provedena ještě v době, kdy stavební zákon § 184a neobsahoval.
III. Přípustnost dovolání 11. Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 12. Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. 13. Dovolání není přípustné. 14. Žalobce se domáhá nahrazení projevu vůle spočívajícího v souhlasu vlastníka pozemku se stavbou, který je (po žalobci) vyžadován podle § 184a stavebního zákona. 15. V soudní praxi není pochyb o tom, že nemá-li žalovaná osoba povinnost učinit určitý projev vůle (ať už ze zákona či ze smlouvy či jiného právního jednání), nemůže být úspěšný návrh na nahrazení takového projevu vůle [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2016, sp. zn. 29 Cdo 3175/2016 (ústavní stížnost podanou proti uvedenému rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 14. 2. 2017, sp. zn. I. ÚS 3664/16, dostupným na nalus.usoud.cz) nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1469/2020, rozhodnutí dostupná, stejně jako dále uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu, na www.nsoud.cz]. 16. Odvolací soud se proto správně zabýval tím, zda žalovaná je povinna takový souhlas poskytnout, nikoli tím, zda žalobce je skutečně podle § 184a stavebního zákona povinen takový souhlas pro účely dodatečného povolení stavby doložit. Odvolací soud tedy nezaložil své rozhodnutí na výkladu § 184a stavebního zákona ani na řešení otázky, zda pro dodatečné povolení přístavby stavby zhotovené na pozemku vlastníka stavby dříve, než byl § 184a do stavebního zákona zaveden, je třeba souhlasu vlastníka pozemku, na kterém se původní stavba rovněž nachází. 17. Povinnost žalované souhlasit s přístavbou stavby, která se nachází také na jejím pozemku, dovozuje dovolatel z § 8 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), neboť bezdůvodné odepření souhlasu s přístavbou, která žalovanou nijak neovlivňuje, považuje za nepřípustný zásah do svého vlastnického práva. 18. Na základě § 8 o. z. lze však jen omezit stávající právo, nikoli konstituovat právo nové (resp. dosud neexistující povinnost), které jinak z pozitivní právní úpravy nevyplývá (srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu z 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Cdo 3931/2013, uveřejněný pod č. 15/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1496/2020, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2020, sp. zn. 22 Cdo 3047/2020, či nález Ústavního soudu z 20. 12. 1995, sp. zn. II. ÚS 190/94, dostupný na nalus.usoud.cz). 19. Nesouhlas vlastníka pozemku s přístavbou stavby jiného vlastníka, která se zčásti nachází na jeho pozemku, není zásahem do vlastnického práva ke stavbě. Neoprávněným zásahem do vlastnického práva nebo jeho rušením ve smyslu § 1042 o. z. je takové jednání rušící vlastnické právo, proti kterému se lze bránit žalobou s negativně formulovaným petitem; žaloba na nahrazení projevu vůle není negatorní žalobou (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2019, sp. zn. 22 Cdo 1564/2019). Zamítnutí žaloby na nahrazení projevu vůle proto nepředstavuje odepření ochrany vlastnického práva dle § 1042 o. z. 20. Otázka (ne)možnosti ochrany vlastnického práva pomocí žaloby na nahrazení projevu vůle byla již Nejvyšším soudem vyřešena a odvolací soud se při jejím řešení od rozhodovací praxe dovolacího soudu neodchýlil. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2014, sp. zn. 22 Cdo 2698/2012, na který dovolatel odkazuje, se Nejvyšší soud zabýval tím, kdy je stavba neoprávněnou stavbou dle § 135c zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, stejně jako v rozsudku ze dne 16. 2. 2005, sp. zn. 31 Cdo 606/2004, nikoli tím, zda vlastník pozemku má povinnost se stavbou souhlasit (a tedy povinnost zajistit, že stavba není stavbou neoprávněnou). Z tam uvedených závěrů o tom, že absence stavebního povolení nemusí mít za následek vznik neoprávněné stavby a že při zkoumání existence občanskoprávního titulu je třeba vycházet z právní úpravy účinné v okamžiku vzniku stavby, rovněž nelze povinnost takový občanskoprávní titul poskytnout dovozovat.
IV. Závěr a náklady řízení 21. Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl. 22. V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje
rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nebude-li povinnost tímto rozhodnutím plněna dobrovolně, lze se domáhat jejího splnění návrhem na soudní výkon rozhodnutí anebo u soudního exekutora návrhem na exekuci.
V Brně dne 13. 8. 2024
Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu