USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D.,
a soudců Mgr. Petry Kubáčové a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobce M. M.,
zastoupeného JUDr. Bc. Pavlem Kozelkou, Ph.D., advokátem se sídlem v Písku,
Velké náměstí 7/12, proti žalované ISFIN s.r.o., IČO 26025817, se sídlem v
Písku, J. Srnky 2406, zastoupené prof. JUDr. Martinem Kopeckým, CSc., advokátem
se sídlem v Praze 1, Revoluční 1546/24, o nahrazení projevu vůle, vedené u
Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 12 C 275/2022, o dovolání žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 10. 2023, č. j. 8 Co
1065/2023-260, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího
řízení 3 388 Kč do 3 dnů od právní moci usnesení, k rukám prof. JUDr. Martina
Kopeckého, CSc.
1. Žalobce se domáhal nahrazení souhlasu žalované se stavbou přístavby
zemědělské stavby s tím, že doložení souhlasu žalované se stavbou vyžaduje
stavební úřad (podle názoru žalobce svévolně a nedůvodně) ve stavebním řízení o
dodatečném povolení této stavby, žalovaná odmítla na výzvu žalobce souhlas
udělit, aniž by k tomu měla rozumný důvod. Přístavba je umístěna výlučně na
pozemku žalobce, tato přístavba se stala součástí budovy, jejímž je žalobce
vlastníkem, je však umístěna na dvou pozemcích, na pozemku žalobce a na pozemku
žalované. Odmítnutí poskytnutí souhlasu s přístavbou, jehož potřeba vznikla
pouze změnou právní úpravy, považuje žalobce za jednání v rozporu s dobrými
mravy, které nemůže požívat právní ochrany, neboť při odepření souhlasu bude
muset žalobce přístavbu zbourat, naopak majetkové sféry žalované se udělení
souhlasu nijak nedotkne. Žalovaná namítala, že poté, co žalobce větší část
zemědělské stavby na svém pozemku sám uboural, je jeho zemědělská stavba
postavena z větší části na jejím pozemku (342 m2), na pozemek žalobce zasahuje
291 m2 této stavby; není dán žádný právní důvod, pro který by musela souhlas
udělit, nahrazení souhlasu podle § 184a zákona č. 183/2006 Sb., o územním
plánování a stavebním řádu (stavební zákon), do kompetence občanskoprávního
soudu ani nespadá.
2. Okresní soud v Písku (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze
dne 15. 6. 2023, č. j. 12 C 275/2022-224, specifikoval ve výroku I projev vůle,
jehož nahrazení se žalobce domáhá, a žalobu zamítl. Rozhodl dále o nákladech
řízení (výrok II).
3. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „odvolací soud“) k
odvolání žalobce rozsudkem ze dne 24. 10. 2023, č. j. 8 Co 1065/2023-260,
rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení
(výrok II).
4. Odvolací soud dospěl shodně se soudem prvního stupně k závěru, že
povinnost projevit vůli, jejíhož nahrazení se žalobce domáhá, neplyne žalované
ze zákona, ze smlouvy ani z porušení povinnosti. Při zjevném zneužití práva lze
právo odepřít či nevykonat, nikoli však dotvářet neexistující právní důvod.
Dodal, že ani odepření souhlasu vlastníka pozemku se stavebními úpravami stavby
na takovém pozemku nepředstavuje zásah do vlastnického práva, tím spíše se
nejedná o zneužití práva.
II. Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále i „dovolatel“)
včasné dovolání.
6. Přípustnost dovolání shledává v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu
závisí na vyřešení
1) otázky „důsledků přístavby realizované žalobcem na vlastním pozemku
bez stavebního povolení ve vazbě na pozdější změnu právní úpravy a v tom
důsledku občanskoprávní vztahy žalobce a vlastníka pozemku pod částí stavby, k
níž byla přístavba přistavěna, byť byla výlučně realizována na vlastním pozemku
žalobce a nikoli na pozemku žalovaného“, při jejímž řešení se odvolací soud
odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu „reprezentovanou např.
rozhodnutím ve věci vedené pod sp. zn. 22 Cdo 2698/2012“, a
2) otázky „zásahu žalovaného do vlastnického práva žalobce podle § 1012
odst. 2 věta druhá ve spojení s § 1042 občanského zákoníku tím, že žalovaný
znemožňuje prostřednictvím odmítnutí souhlasu podle § 184a stavebního zákona
realizovat přístavbu na svém pozemku (výlučně na pozemku žalobce), ačkoli pro
to nemá žádný rozumný důvod, resp. jediným důvodem je donutit žalobce k
jednání, ke kterému není povinen“, kterou považuje za otázku hmotného práva
dovolacím soudem dosud neřešenou.
7. Právní posouzení důsledků stavby realizované žalobcem na vlastním
pozemku bez stavebního povolení považuje za nesprávné. Za neoprávněnou stavbu
byl žalobce potrestán stavebním úřadem a v rámci řízení o odstranění stavby
využil možnosti dodatečného povolení neoprávněné stavby, pro které stavební
úřad vyžaduje souhlas žalované. Cituje příslušná ustanovení stavebního zákona a
důvodovou zprávu k § 184a stavebního zákona a uvádí, že pro uskutečnění stavby
je vyžadován veřejnoprávní i soukromoprávní titul, které jsou relativně
nezávislé. Poukazuje na diskuze, do jaké hloubky má stavební úřad zkoumat právo
stavebníka k pozemku, na kterém stavbu realizuje, rozsáhle se zabývá výkladem §
184a stavebního zákona a odkazuje na rozhodnutí správních soudů k této
problematice. Odkazuje rovněž na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo
606/2004. Má za to, že se nalézací soudy otázkou vzniku přístavby a potřebného
občanskoprávního souhlasu nezabývaly, přičemž je najisto postaveno, že stavba
(přístavba) se nachází výlučně na pozemku žalobce a v době zahájení neoprávněné
stavby, tj. v roce 2013, stavební zákon § 184a neobsahoval, žalobce tedy nemohl
vědět, že bude muset někdy žádat žalovaného o takový souhlas. Právní názor
odvolacího soudu, že potřeba nahrazení souhlasu je dána primárně protiprávním
postupem žalobce, je nesprávný, neboť stejná situace by nastala, pokud by
žalobce žádal o nové stavební povolení v rámci přístavby.
8. Dovolatel dále odkazuje na § 1012 odst. 2 větu druhou zákona č.
89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) a čl. 11 odst. 1 větu první a
druhou a odst. 3 Listiny a uvádí přepis části zvukového záznamu z jednání před
soudem prvního stupně, kde jednatel žalované za možné smírné řešení označil
odstranění té části stavby žalobce, která je na pozemku žalované. Má za to, že
jediným cílem jednání žalované je donutit žalobce, aby zboural svou nemovitou
věc. Závěr nalézacích soudů, že bezdůvodný nesouhlas s přístavbou, která
žalovaného žádným způsobem neovlivňuje, je souladný se zásadami spravedlnosti a
poctivosti, jsou podle názoru žalobce v rozporu se zásadami právního státu.
Odkazuje na rozhodnutí Okresního soudu v Hodoníně, který souhlas dle § 184a
stavebního zákona nahradil, a rozhodnutí Krajského soudu v Brně, který takové
rozhodnutí potvrdil jako věcně správné.
9. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek v části výroku I, kterým byl
potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, zrušil.
10. Žalovaná navrhuje, aby dovolání bylo odmítnuto pro nepřípustnost.
Uvedla, že rozhodnutí dovolacího soudu sp. zn. 22 Cdo 2698/2012, od kterého se
měl odvolací soud odchýlit, se týká odlišné právní otázky, na řešení druhé
právní otázky není rozhodnutí odvolacího soudu založeno, neboť předmětem řízení
nebyla ochrana před neoprávněným zásahem do vlastnického práva a odvolací soud
se nezabýval ani tím, v jakých případech je stavebník povinen souhlas podle §
184a stavebního zákona doložit. Dodala, že povinnost žalované udělit souhlas
dle § 184a stavebního zákona neplyne ze zákona ani ze závazku a že rozsudek
Okresního soudu v Hodoníně, na který dovolatelka odkazuje, vycházel ze zcela
odlišných skutkových okolností. Protiprávní jednání žalobce nemohlo dle názoru
žalované založit legitimní očekávání pozdější dodatečné legalizace přístavby
ani v případě, že přístavba byla bez stavebního povolení provedena ještě v
době, kdy stavební zákon § 184a neobsahoval.
III. Přípustnost dovolání
11. Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen
„o. s. ř.“) není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému
rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené
rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž
řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu
nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je
dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená
právní otázka posouzena jinak.
12. Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu,
že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V
dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti
kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení
důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti
dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod
dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá
za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
13. Dovolání není přípustné.
14. Žalobce se domáhá nahrazení projevu vůle spočívajícího v souhlasu
vlastníka pozemku se stavbou, který je (po žalobci) vyžadován podle § 184a
stavebního zákona.
15. V soudní praxi není pochyb o tom, že nemá-li žalovaná osoba
povinnost učinit určitý projev vůle (ať už ze zákona či ze smlouvy či jiného
právního jednání), nemůže být úspěšný návrh na nahrazení takového projevu vůle
[srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2016, sp. zn. 29 Cdo 3175/2016
(ústavní stížnost podanou proti uvedenému rozhodnutí odmítl Ústavní soud
usnesením ze dne 14. 2. 2017, sp. zn. I. ÚS 3664/16, dostupným na
nalus.usoud.cz) nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2020, sp. zn. 26
Cdo 1469/2020, rozhodnutí dostupná, stejně jako dále uvedená rozhodnutí
Nejvyššího soudu, na www.nsoud.cz].
16. Odvolací soud se proto správně zabýval tím, zda žalovaná je povinna
takový souhlas poskytnout, nikoli tím, zda žalobce je skutečně podle § 184a
stavebního zákona povinen takový souhlas pro účely dodatečného povolení stavby
doložit. Odvolací soud tedy nezaložil své rozhodnutí na výkladu § 184a
stavebního zákona ani na řešení otázky, zda pro dodatečné povolení přístavby
stavby zhotovené na pozemku vlastníka stavby dříve, než byl § 184a do
stavebního zákona zaveden, je třeba souhlasu vlastníka pozemku, na kterém se
původní stavba rovněž nachází.
17. Povinnost žalované souhlasit s přístavbou stavby, která se nachází
také na jejím pozemku, dovozuje dovolatel z § 8 zákona č. 89/2012 Sb., občanský
zákoník, (dále jen „o. z.“), neboť bezdůvodné odepření souhlasu s přístavbou,
která žalovanou nijak neovlivňuje, považuje za nepřípustný zásah do svého
vlastnického práva.
18. Na základě § 8 o. z. lze však jen omezit stávající právo, nikoli
konstituovat právo nové (resp. dosud neexistující povinnost), které jinak z
pozitivní právní úpravy nevyplývá (srov. např. rozsudek velkého senátu
občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu z 12. 11. 2014, sp. zn.
31 Cdo 3931/2013, uveřejněný pod č. 15/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2020, sp. zn. 26 Cdo
1496/2020, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2020, sp. zn. 22 Cdo
3047/2020, či nález Ústavního soudu z 20. 12. 1995, sp. zn. II. ÚS 190/94,
dostupný na nalus.usoud.cz).
19. Nesouhlas vlastníka pozemku s přístavbou stavby jiného vlastníka,
která se zčásti nachází na jeho pozemku, není zásahem do vlastnického práva ke
stavbě. Neoprávněným zásahem do vlastnického práva nebo jeho rušením ve smyslu
§ 1042 o. z. je takové jednání rušící vlastnické právo, proti kterému se lze
bránit žalobou s negativně formulovaným petitem; žaloba na nahrazení projevu
vůle není negatorní žalobou (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2019,
sp. zn. 22 Cdo 1564/2019). Zamítnutí žaloby na nahrazení projevu vůle proto
nepředstavuje odepření ochrany vlastnického práva dle § 1042 o. z.
20. Otázka (ne)možnosti ochrany vlastnického práva pomocí žaloby na
nahrazení projevu vůle byla již Nejvyšším soudem vyřešena a odvolací soud se
při jejím řešení od rozhodovací praxe dovolacího soudu neodchýlil. V rozsudku
Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2014, sp. zn. 22 Cdo 2698/2012, na který
dovolatel odkazuje, se Nejvyšší soud zabýval tím, kdy je stavba neoprávněnou
stavbou dle § 135c zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, stejně jako v
rozsudku ze dne 16. 2. 2005, sp. zn. 31 Cdo 606/2004, nikoli tím, zda vlastník
pozemku má povinnost se stavbou souhlasit (a tedy povinnost zajistit, že stavba
není stavbou neoprávněnou). Z tam uvedených závěrů o tom, že absence stavebního
povolení nemusí mít za následek vznik neoprávněné stavby a že při zkoumání
existence občanskoprávního titulu je třeba vycházet z právní úpravy účinné v
okamžiku vzniku stavby, rovněž nelze povinnost takový občanskoprávní titul
poskytnout dovozovat.
IV. Závěr a náklady řízení
21. Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů dovolání podle § 243c odst. 1
o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
22. V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje
rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nebude-li povinnost tímto rozhodnutím plněna dobrovolně, lze se domáhat jejího
splnění návrhem na soudní výkon rozhodnutí anebo u soudního exekutora návrhem
na exekuci.
V Brně dne 13. 8. 2024
Mgr. Michal Králík, Ph.D.
předseda senátu