22 Cdo 904/2015
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího
Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve
věci žalobců: a) L. Z. a b) D. Z., zastoupených JUDr. Miroslavem Novotným,
advokátem se sídlem v Praze 3, Seifertova 17, proti žalovaným: 1) MUDr. A. S. a
2) MUDr. H. S., oběma bytem v Praze 5, Barrandovská 23, zastoupeným JUDr.
Martinem Kölblem, advokátem se sídlem v Praze 1, Štěpánská 39, o obnovení
pokojného stavu, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 4 C 292/2009, o
dovolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze
dne 4. listopadu 2014, č. j. 15 Co 353/2014-330, takto:
Dovolání se odmítá.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 občanského soudního řádu):
Okresní soud v Táboře („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 21. února 2014,
č. j. 4 C 292/2009-255, uložil žalovaným povinnost obnovit připojení elektrické
přípojky ve spoluvlastnictví žalobců a žalovaných, vedené od sloupu na pozemku
parc. č. 734/1, přes pozemky parc. č. 734/2, 697/1, 695 až k elektrorozvodné
skříni s podružným elektroměrem žalobců na parc. č. 692, vše v k. ú. Ř. tak,
aby byl obnoven odběr elektrické energie kabelem ve spoluvlastnictví stran pro
budovu č. e. 17 na parc. č. st. 172.
Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací k odvolání žalovaných
usnesením ze dne 4. listopadu 2014, č. j. 15 Co 353/2014-330, rozsudek soudu
prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalovaní dovolání, jehož přípustnost
opírají o § 237 občanského soudního řádu („o. s. ř.“) a uplatňují dovolací
důvod uvedený v § 241a odst. 1 o. s. ř.
Obsah rozhodnutí soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou
účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje. Dovolací
soud přezkoumal přípustnost dovolání jen z hledisek v něm uvedených (§ 242
odst. 3 o. s. ř.).
V dané věci se žalobci domáhali ochrany pokojného stavu podle § 5 obč. zák. č.
40/1964 Sb.; pokojný stav narušili žalovaní tím, že odpojili přípojku
elektrického proudu. Soud prvního stupně zjistil, že tomu tak skutečně bylo, a
žalobě vyhověl. Odvolací soud však učinil závěr, že pro rozhodnutí ve věci je
významné i to, kdo přerušil kabel elektrické přípojky (ten byl mechanicky
přerušen na 6 místech); protože ohledně této skutečnosti soud prvního stupně
(který ji patrně nepovažoval za významnou) neposkytl žalobci poučení podle §
118a odst. 1 o. s. ř., poskytl je soud odvolací a po doplnění tvrzení a
důkazních návrhů rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a vrátil mu věc k
dalšímu řízení, neboť žalobce navrhl důkazy vyžadující rozsáhlejší dokazování.
Podle názoru dovolatele však takové poučení neměl odvolací soud poskytnout.
Dovolání není přípustné.
Odvolací soud vyšel z toho, že soud prvního stupně v souvislosti s poškozením
kabelu přípojky, které vyšlo najevo v řízení, nepoučil žalobce konkrétně podle
§ 118a odst. 1 o. s. ř.; toto zjištění dovolatelé nepopírají, pouze tvrdí, že
takto nemůže odvolací soud postupovat. Nejvyšší soud však uvedl: „Nebylo-li
účastníku řízení poskytnuto poučení podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s.
ř. dříve, než nastala koncentrace řízení (ač se tak objektivně mělo stát),
nebrání ustanovení § 118b odst. 1 o. s. ř. tomu, aby tyto skutečnosti vylíčil,
resp. aby označil důkazy potřebné k prokázání svých skutkových tvrzení i poté,
kdy koncentrace nastala“ (rozsudek ze dne 30. listopadu 2011, sp. zn. 29 Cdo
1829/2011, Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu (dále jen
„Soubor“) č. C 10857, dostupný – stejně jako další zde zmíněná rozhodnutí -
též na www.nsoud.cz). Přitom „poučovací povinnost podle § 118a odst. 1, 2 o.
s. ř. se uplatní tam, kde v řízení při jednání vyjde najevo, že existuje právně
významná skutková okolnost, která doposud nebyla stranou sporu tvrzena a takové
skutečnosti je pro úspěch strany ve sporu zapotřebí (rozsudek Nejvyššího soudu
ze dne 26. listopadu 2009, sp. zn. 28 Cdo 3799/2009, Soubor č. C 7932). Je
zřejmé, že soud prvního stupně tak postupoval proto, že mechanické přerušení
kabelu nepovažoval za skutečnost významnou pro rozhodnutí ve věci. Jestliže
odvolací soud uvažoval jinak (a jeho úvahu v této části nemůže dovolací soud,
vázán obsahem dovolání, přezkoumávat), pak nutně musel zmíněnou vadu odstranit,
a nelze mu tak vytýkat, že potřebné poučení žalobci poskytl. Jeho rozhodnutí
tak není v rozporu s judikaturou dovolacího soudu (dovolatelé ostatně ani
neuvádí, se kterým rozhodnutím by mělo být v rozporu) a není ani důvod pro to,
aby věc byla řešena jinak, než jak ji dovolací soud již řešil (ostatně
dovolatelé ani výslovně nenavrhují, aby odvolací soud nereagoval na porušení
poučovací povinnosti podle § 118a odst. 1 o. s. ř. v řízení před soudem prvního
stupně).
Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. září 2015
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu