22 Nd 138/2002
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve
věci žalobce J. K. proti žalovaným: 1) C., spol. s r. o., 2) T., a. s., 3) Č.
s., a. s., 4) Městskému soudu v Praze se sídlem v Praze 2, Spálená 2, a 5)
Vrchnímu soudu v Praze se sídlem v Praze 4, Náměstí Hrdinů 1300, o opravných
prostředcích proti usnesením Městského soudu v Praze a Vrchního soudu v Praze o
prohlášení konkursu na majetek žalobce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3
pod sp. zn. 7 C 289/99, o vyloučení soudců, takto:
I. Všichni soudci Vrchního soudu v Praze jsou vyloučeni z projednávání
a rozhodnutí o námitce podjatosti soudců Městského soudu v Praze ve věci vedené
u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 7 C 289/99.
II. Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 7 C 289/99 se
přikazuje k projednání a rozhodnutí o námitce podjatosti soudců Městského soudu
v Praze Vrchnímu soudu v Olomouci.
Žalobce vznesl námitku podjatosti soudců Městského soudu v Praze s tím,
že žaloba směřuje proti Městskému soudu v Praze a lze tedy s ohledem na poměr
soudců tohoto soudu k věci pochybovat o jejich nepodjatosti. Ze stejného důvodu
vznesl námitku podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze, který by měl
rozhodnout o vyloučení soudců Městského soudu.
Podle § 16 odst. 1 věta první OSŘ o tom, zda je soudce nebo přísedící
vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě.
K rozhodnutí o námitce podjatosti soudců vrchního soudu je funkčně
příslušný Nejvyšší soud České republiky.
Ústavní soud v rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 167/94, publikovaném ve Sbírce
nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 127, svazek 6, str. 429, vyslovil
právní názor, že „podle § 14 odst. 1 OSŘ soudci a přísedící jsou vyloučeni z
projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k
účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti
a že podmínka § 14 odst. 1 OSŘ zakládá vyloučení soudců z projednávání a
rozhodování věci nikoli pouze pro jejich skutečně prokázanou podjatost, ale již
tehdy jestliže „lze mít pochybnost o jejich nepodjatosti“. Nejde tudíž pouze o
hodnocení subjektivního pocitu soudce, zda se cítí nebo necítí být podjatý,
anebo hodnocení osobního vztahu k účastníkům řízení, ale o objektivní úvahu,
zda – s ohledem na okolnosti případu – lze mít za to, že by soudce podjatý mohl
být“.
V daném případě s ohledem na to, že Vrchní soud v Praze je v této věci
označen jako žalovaný, lze objektivně mít za to, že soudci tohoto soudu by
mohli být ve věci podjatými. Proto Nejvyšší soud všechny soudce tohoto soudu
vyloučil z projednávání a rozhodnutí o námitce podjatosti soudců Městského
soudu v Praze.
Vzhledem k tomu, že všichni soudci Vrchního soudu v Praze byli
vyloučeni, v důsledku čehož tento soud nemůže o věci jednat, byla věc k
projednání a rozhodnutí o námitce podjatosti soudců Městského soudu v Praze
přikázána Vrchnímu soudu v Olomouci (§ 12 odst. 1 OSŘ).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. července 2002
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu