23 Cdo 1218/2025-374
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně Factoring KB, a.s., se sídlem v Praze 5, náměstí Junkových 2772/1, identifikační číslo osoby 25148290, zastoupené JUDr. Martinem Dančišinem, advokátem se sídlem v Praze 1, Husova 240/5, proti žalovaným 1) VIVA Rent s.r.o., se sídlem v Libčicích nad Vltavou, Letecká 120, identifikační číslo osoby 27190161, a 2) J. Š., oběma zastoupeným Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem se sídlem v Příbrami, náměstí T. G. Masaryka 153, o zaplacení částky 123 502,40 EUR s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 41 C 244/2021, o dovolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 12. 2024, č. j. 21 Co 309/2024-357, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 31. 1. 2024, č. j. 27 Co 25/2024-270, potvrdil usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 4. 1. 2024, č. j. 41 C 244/2021-262, jímž bylo pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno řízení o odvolání žalovaných proti rozsudku téhož soudu ze dne 16. 12. 2022, č. j. 41 C 244/2021-155, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
2. Okresní soud Praha-západ usnesením ze dne 25. 11. 2024, č. j. 41 C 244/2021-348, zastavil řízení o dovolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2024, č. j. 27 Co 25/2024-270 pro nezaplacení soudního poplatku za dovolání (výrok pod bodem I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok pod bodem II). K zastavení dovolacího řízení přistoupil soud prvního stupně za situace, kdy na základě výzvy k zaplacení soudního poplatku za dovolání usnesením Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2024, č. j. 23 Cdo 1541/2024-283, podali žalovaní (v řízení již celkově čtvrtou) žádost o osvobození od soudních poplatků, kterou soud prvního stupně zamítl usnesením ze dne 15. 8. 2024, č. j. 41 C 244/2021-330, jež bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 1. 10. 2024, č. j. 22 Co 181/2024-339, neboť žalovaní dostatečně netvrdili a nedoložili skutečnosti týkající se jejich osobních, majetkových a výdělkových poměrů. K následné výzvě soudu prvního stupně ze dne 18. 10. 2024 k zaplacení soudního poplatku za dovolání žalovaní opětovně (v řízení již popáté) požádali o osvobození od soudních poplatků. Vzhledem k tomu, že žalovaní jen opakovali skutečnosti, jimiž se soud prvního stupně zabýval již na základě předchozích žádostí o osvobození od soudních poplatků, toliko obecně tvrdili, že jsou nemajetní a že od předchozí žádosti poklesly jejich příjmy, bez bližší konkretizace, považoval soud prvního stupně novou žádost o osvobození od soudních poplatků již za úkon zneužívající právo, k němuž se nepřihlíží.
3. Krajský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II). Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně. Konstatoval, že je zřejmé, že žalovaní opakovaným podáváním stejných žádostí zneužívají procesní nástroje k obstrukcím v řízení a dopouští se tak zjevného zneužití práva, které nepožívá právní ochrany.
4. Rozhodnutí odvolacího soudu (v celém rozsahu) napadli žalovaní
včasným dovoláním, v němž namítli nesprávné právní posouzení věci, a navrhli, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Přípustnost dovolání spatřovali v tom, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, neboť „se nezabýval všemi skutečnostmi, které dovolatelé v průběhu řízení uvedli“. Žalovaní argumentovali tím, že v žádosti o osvobození od soudních poplatků pravdivě a úplně vylíčili své majetkové poměry, které však odvolací soud nehodnotil a ničeho k nim neuvedl. Napadené rozhodnutí proto považovali za nepřezkoumatelné a rozporné s právem na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (k tomu odkázali na nález Ústavního soudu ze dne 15. 10. 2009, sp. zn. I. ÚS 218/09).
5. Okresní soud Praha-západ usnesením ze dne 7. 3. 2025, č. j. 41 C 244/2021-368, vyzval každého z žalovaných, aby do 15 dnů od doručení usnesení zaplatil soudní poplatek za dovolání ve výši 4 000 Kč, a poučil žalované o následcích nesplnění poplatkové povinnosti. Usnesení bylo žalovaným doručeno dne 18. 3. 2025. Téhož dne žalovaní opětovně požádali o osvobození od soudního poplatku. V žádosti (opět) pouze obecně tvrdili svou nemajetnost.
6. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 [srov. čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony] a podle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.
7. Podle § 4 odst. 1 písm. c) zákona o soudních poplatcích vzniká podáním dovolání dovolateli povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání, jenž je splatný vznikem poplatkové povinnosti (§ 7 odst. 1 věta první téhož zákona).
8. Podle § 9 zákona o soudních poplatcích nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží (odstavec 1). Zjistí-li odvolací soud poté, co mu byla věc předložena k rozhodnutí o odvolání, že nebyl zaplacen poplatek splatný podáním odvolání, vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může odvolací soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty odvolací soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. Obdobně se postupuje při řízení před dovolacím soudem (odstavec 2). Soud poplatníka ve výzvě poučí o tom, že řízení zastaví, jestliže poplatek nebude ve stanovené lhůtě zaplacen (odstavec 3).
9. Podáním dovolání vznikla dovolatelům povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. § 4 odst. 1 písm. c) zákona o soudních poplatcích] ve výši 4 000 Kč každým ze žalovaných, (podle položky 23 bodu 2 Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona o soudních poplatcích) a tímto okamžikem byl soudní poplatek též splatný (srov. § 7 odst. 1 větu první zákona o soudních poplatcích). Jelikož soudní poplatek nebyl žádným ze žalovaných uhrazen ani ve lhůtě stanovené ve výzvě soudu prvního stupně, Nejvyšší soud dovolací řízení o dovolání obou žalovaných zastavil podle § 9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích.
10. Nejvyšší soud nepřihlížel k žádosti žalovaných o osvobození od soudních poplatků pro toto dovolací řízení, neboť má za nepochybné, že záměrem jejich počínání při podání této žádosti je nikoliv sledování ochrany jimi tvrzeného subjektivního práva (§ 1 o. s. ř.), nýbrž vyvolání procesních obtíží na straně soudu. Z obsahu spisu vyplývá (srov. zejména usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 3. 10. 2023, č. j. 41 C 244/2021-240, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2023, č. j.
21 Co 229/2023-253; usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 4. 1. 2024, č. j. 41 C 244/2021-262, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2024, č. j. 27 Co 25/2024-270; usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 15. 8. 2024, č. j. 41 C 244/2021-330, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 1. 10. 2024 č. j. 22 Co 18/2024-339), že dovolatelé v řízení opakovaně neúspěšně uplatňují žádosti o osvobození od soudních poplatků, v nichž pouze obecně, bez bližší konkretizace, tvrdí, že se zhoršily jejich osobní, majetkové a výdělkové poměry, aniž by tyto své poměry úplně a věrohodně prokázali.
Ačkoliv v žádostech (stejně tak i v žádosti ze dne 18. 3. 2025) žalovaní odkazují na to, že soudu doloží ihned poté, co k tomu budou vyzváni, prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, pokud jsou následně soudem takto vyzváni, uvedené prohlášení nedoloží, s odůvodněním, že to nepovažují za potřebné a dokládají jen některé listiny (i neaktuální), z nichž úplné informace o jejich osobních, majetkových a výdělkových poměrech zjistitelné nejsou. Takový opakovaný postup je zřejmým obstrukčním jednáním a zneužitím procesních práv.
Zneužívající procesní postup žalovaných nemůže ve smyslu § 2 a 6 o. s. ř. požívat právní ochrany Odborná literatura i judikatura shodně dovozují, že má- li zneužití práva ze strany účastníka podobu jeho procesního úkonu a není-li stanoveno jiné řešení, pak se k úkonu podle ustanovení § 41 odst. 3 o. s. ř. jako k nepřípustnému nepřihlíží [viz Lavický, P. a kol. Občanský soudní řád (§ 1 až 250l). Řízení sporné. Praktický komentář. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2016, s. 9-10, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15.
6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016, ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1818/2019, ze dne 8. 10. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3080/2019, ze dne 1. 7. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1654/2020, ze dne 5. 8. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1989/2020, nebo ze dne 29. 10. 2020, sp. zn. 33 Cdo 3224/2020, též usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08].
11. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 5. 2025
Mgr. Jiří Němec předseda senátu