Nejvyšší soud Usnesení občanské

30 Cdo 1417/2016

ze dne 2016-09-27
ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.1417.2016.1

30 Cdo 1417/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Bohumilem

Dvořákem v právní věci žalobce B. V., proti žalované České republice –

Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu

škody, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 4 C 619/2001, o

dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2015, č.

j. 24 Co 508/2015-352, takto:

Dovolací řízení se zastavuje.

Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví uvedeným usnesením

potvrdil usnesení Okresního soudu Praha-západ (dále jen „soud prvního stupně“)

ze dne 13. 11. 2015, č. j. 4 C 619/2001-337, jímž žalobci nebylo přiznáno

osvobození od soudních poplatků (výrok I) a byla zamítnuta žádost žalobce o

ustanovení zástupce pro dovolací řízení (výrok II).

Odvolací soud se ztotožnil s posouzením věci soudem prvního stupně, když

poukázal v první řadě na skutečnost, že žalobce věrohodným způsobem nedoložil

soudu své osobní, majetkové a výdělkové poměry.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, při jehož podání

nebyl zastoupen advokátem. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona

č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013

Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Podle § 241 odst. 1 věty první o. s. ř. platí, že není-li dále stanoveno jinak,

musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo

notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015,

uveřejněného pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek,

směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem ani nemá sám

odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl

(ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení

zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé,

pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta

pro řízení o dovolání proti onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo

Nejvyšší soud jako soud dovolací. Uvedený závěr se uplatní i v případě, že

dovolání směřuje proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s

usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro

řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu pouze procesní povahy

(srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2015, sp. zn. 26 Cdo 4830/2014,

26 Cdo 4831/2014, 26 Cdo 4832/2014; nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4218/2015). Dovolací soud dospěl k závěru, že nejsou splněny předpoklady podle § 30 o. s. ř. pro to, aby žalobci byl v tomto dovolacím řízení ustanoven zástupce z řad

advokátů. Dovolací soud se ztotožnil se závěrem odvolacího soudu, dle kterého

žalobce věrohodně neprokázal splnění předpokladů pro výjimečné přiznání

osvobození od soudních poplatků ve smyslu § 138 odst. 1 o. s. ř. Pro závěr o

zvlášť závažných důvodech pro přiznání osvobození od soudních poplatků nesvědčí

ani okolnost, známá dovolacímu soudu z jeho činnosti, že žalobce dlouhodobě

zneužívá svého práva na soudní ochranu podáváním mnohočetných návrhů na

zahájení rozličných řízení, v nichž pak využívá všech možných (mnohdy i

nepřípustných) řádných a mimořádných opravných prostředků, aniž by ovšem svá

podání zpravidla blíže odůvodňoval. Takové počínání lze pokládat za obstrukční

a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS

480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08). V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit žalobci

zástupce z řad advokátů pro řízení o dovolání a kdy žalobce neodstranil

nedostatek povinného zastoupení, ač k tomu byl soudem prvního stupně vyzván,

Nejvyšší soud podle ustanovení § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř. řízení o

tomto dovolání zastavil.