U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D.
ve věci žalobců a) L. M., b) L. M., c) V. J., d) H. J., všech zastoupených Mgr.
Radanou Vítovcovou, advokátkou se sídlem Praha 2, Hálkova 2, proti žalované
České podnikatelské pojišťovně, a.s., Vienna Insurance Group, se sídlem Praha
8, Pobřežní 665/23, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 63998530, o zaplacení
18 363 Kč s příslušenstvím, o 12 413 Kč s příslušenstvím, o 12 697 Kč s
příslušenstvím, o 20 049 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro
Prahu 8 pod sp. zn. 12 C 238/2013, o dovolání všech žalobců proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2015, č. j. 12 Co 62/2015-146, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění:
(§ 243f odst. 3 občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“)
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) v dovolacím řízení
postupoval a o dovolání žalobců rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský
soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“) ve znění účinném do 31. 12. 2013 (článek
II., bod 2. zákona č. 293/2013 Sbírky, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sbírky,
občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů). Nejvyšší soud dovolání žalobců podané proti rozsudku Městského soudu v Praze ze
dne 28. 4. 2015, č. j. 12 Co 62/2015-146, podle ustanovení § 243c odst. 3 věty
první a § 218a o. s. ř. odmítl, neboť je opožděné, jestliže rozsudek odvolacího
soudu byl žalobcům, resp. jejich právní zástupkyni, doručen dne 1. 6. 2015 a
dovolatelé podali dovolání prostřednictvím své právní zástupkyně až dne 26. 8. 2015, tedy po uplynutí dvouměsíční lhůty určené pro podání dovolání (§ 240
odst. 1 o. s. ř.). Pokud dovolatelé v dovolání uvádějí, že lhůta k podání
dovolání byla u nich zachována, byť dovolání podali po uplynutí dvouměsíční
lhůty, avšak v tříměsíční lhůtě ve smyslu § 240 odst. 3 o. s. ř., neboť se
řídili nesprávným poučením odvolacího soudu o možnosti podat dovolání, uvedl-li
odvolací soud v poučení, že proti jeho rozsudku není dovolání přípustné, není
jejich námitka oprávněná. Nelze přisvědčit dovolatelům, že se v daném případě
nejednalo o bagatelní věci ve smyslu ustanovení § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť předmětem sporu je několik jednotlivých nároků každého z žalobců, a
to nárok žalobkyně a) ve výši 18 363 Kč s příslušenstvím, uplatněný na základě
cestovní smlouvy uzavřené dne 31. 1. 2012 mezi žalobkyní a) a cestovní
kanceláří GLOBALTOUR s. r. o. na zájezd v ceně 30 834 Kč, nárok žalobce b) ve
výši 12 413 Kč příslušenstvím, uplatněný na základě cestovní smlouvy uzavřené
dne 31. 1. 2012 mezi žalobcem b) a cestovní kanceláří GLOBALTOUR s. r. o. na
zájezd v ceně 26 244 Kč, nárok žalobkyně c) ve výši 12 697 Kč příslušenstvím,
uplatněný na základě cestovní smlouvy uzavřené dne 31. 1. 2012 mezi žalobkyní
c) a cestovní kanceláří GLOBALTOUR s. r. o. na zájezd v ceně 30 834 Kč a nárok
žalobkyně d) ve výši 20 049 Kč příslušenstvím, uplatněný na základě cestovní
smlouvy uzavřené dne 31. 1. 2012 mezi žalobkyní d) a cestovní kanceláří
GLOBALTOUR s. r. o. na zájezd v ceně 26 244 Kč. Přitom podle § 238 odst. 1
písm. c) o. s. ř. není dovolání podle § 237 o. s. ř. přípustné proti rozsudkům
a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém
plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv
a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. 33 Cdo 456/2014 a
dalších rozhodnutích v tomto usnesení uvedených dovodil, že pokud účastník
uplatnil v jednom řízení více samostatných nároků nebo spojil-li soud více
samostatných věcí ke společnému řízení, je třeba posuzovat přípustnost dovolání
podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. u každé jednotlivé věci (u každého
jednotlivého nároku) podle uvedených hledisek samostatně (rozhodnutí je
dostupné na www.nsoud.cz).
Nebylo možno rovněž přisvědčit dovolatelům v tom směru, že se pro
posuzované případy uplatní výjimka daná pro spotřebitelské vztahy podle § 238
odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť v daném případě se jednalo u každého
jednotlivého žalobce o požadavek na doplacení plnění z pojistné smlouvy o
povinném pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře uzavřené dne 29. 4. 2009 mezi cestovní kanceláří GLOBALTOUR s. r. o. a žalovanou pojišťovnou. Podle § 52 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, platného v
rozhodné době (dále jen „obč. zák.“), však platilo, že spotřebitelskými
smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud
smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně
dodavatel. Podle § 52 odst. 3 obč. zák. je spotřebitelem fyzická osoba, která
při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné
podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Spotřebitel je tedy vymezen jako osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy
nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti, tedy která jedná
za účelem osobní potřeby ve smyslu spotřeby (srov. též rozsudek ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 23 Cdo 1835/2012, dostupný na www.nsoud.cz). Z uvedeného vyplývá,
že se u jednotlivých žalobců nejednalo o nároky uplatněné ze spotřebitelské
smlouvy. Nejvyšší soud z uvedených důvodů dovolání žalobců podle ustanovení §
243c odst. 3 věty první ve spojení s § 218a o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.