U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobců a) L. M., b) L. M., c) V. J., d) H. J., všech zastoupených Mgr. Radanou Vítovcovou, advokátkou se sídlem Praha 2, Hálkova 2, proti žalované České podnikatelské pojišťovně, a.s., Vienna Insurance Group, se sídlem Praha 8, Pobřežní 665/23, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 63998530, o zaplacení 18 363 Kč s příslušenstvím, o 12 413 Kč s příslušenstvím, o 12 697 Kč s příslušenstvím, o 20 049 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 12 C 238/2013, o dovolání všech žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2015, č. j. 12 Co 62/2015-146, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění: (§ 243f odst. 3 občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“)
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) v dovolacím řízení postupoval a o dovolání žalobců rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“) ve znění účinném do 31. 12. 2013 (článek II., bod 2. zákona č. 293/2013 Sbírky, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sbírky, občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů). Nejvyšší soud dovolání žalobců podané proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2015, č. j. 12 Co 62/2015-146, podle ustanovení § 243c odst. 3 věty první a § 218a o.
s. ř. odmítl, neboť je opožděné, jestliže rozsudek odvolacího soudu byl žalobcům, resp. jejich právní zástupkyni, doručen dne 1. 6. 2015 a dovolatelé podali dovolání prostřednictvím své právní zástupkyně až dne 26. 8. 2015, tedy po uplynutí dvouměsíční lhůty určené pro podání dovolání (§ 240 odst. 1 o. s. ř.). Pokud dovolatelé v dovolání uvádějí, že lhůta k podání dovolání byla u nich zachována, byť dovolání podali po uplynutí dvouměsíční lhůty, avšak v tříměsíční lhůtě ve smyslu § 240 odst. 3 o.
s. ř., neboť se řídili nesprávným poučením odvolacího soudu o možnosti podat dovolání, uvedl-li odvolací soud v poučení, že proti jeho rozsudku není dovolání přípustné, není jejich námitka oprávněná. Nelze přisvědčit dovolatelům, že se v daném případě nejednalo o bagatelní věci ve smyslu ustanovení § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť předmětem sporu je několik jednotlivých nároků každého z žalobců, a to nárok žalobkyně a) ve výši 18 363 Kč s příslušenstvím, uplatněný na základě cestovní smlouvy uzavřené dne 31.
1. 2012 mezi žalobkyní a) a cestovní kanceláří GLOBALTOUR s. r. o. na zájezd v ceně 30 834 Kč, nárok žalobce b) ve výši 12 413 Kč příslušenstvím, uplatněný na základě cestovní smlouvy uzavřené dne 31. 1. 2012 mezi žalobcem b) a cestovní kanceláří GLOBALTOUR s. r. o. na zájezd v ceně 26 244 Kč, nárok žalobkyně c) ve výši 12 697 Kč příslušenstvím, uplatněný na základě cestovní smlouvy uzavřené dne 31. 1. 2012 mezi žalobkyní c) a cestovní kanceláří GLOBALTOUR s. r. o. na zájezd v ceně 30 834 Kč a nárok žalobkyně d) ve výši 20 049 Kč příslušenstvím, uplatněný na základě cestovní smlouvy uzavřené dne 31.
1. 2012 mezi žalobkyní d) a cestovní kanceláří GLOBALTOUR s. r. o. na zájezd v ceně 26 244 Kč. Přitom podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není dovolání podle § 237 o. s. ř. přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. 33 Cdo 456/2014 a dalších rozhodnutích v tomto usnesení uvedených dovodil, že pokud účastník uplatnil v jednom řízení více samostatných nároků nebo spojil-li soud více samostatných věcí ke společnému řízení, je třeba posuzovat přípustnost dovolání podle § 238 odst. 1 písm. c) o.
s. ř. u každé jednotlivé věci (u každého jednotlivého nároku) podle uvedených hledisek samostatně (rozhodnutí je dostupné na www.nsoud.cz).
Nebylo možno rovněž přisvědčit dovolatelům v tom směru, že se pro posuzované případy uplatní výjimka daná pro spotřebitelské vztahy podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť v daném případě se jednalo u každého jednotlivého žalobce o požadavek na doplacení plnění z pojistné smlouvy o povinném pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře uzavřené dne 29. 4. 2009 mezi cestovní kanceláří GLOBALTOUR s. r. o. a žalovanou pojišťovnou. Podle § 52 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, platného v rozhodné době (dále jen „obč. zák.“), však platilo, že spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel.
Podle § 52 odst. 3 obč. zák. je spotřebitelem fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Spotřebitel je tedy vymezen jako osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti, tedy která jedná za účelem osobní potřeby ve smyslu spotřeby (srov. též rozsudek ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 23 Cdo 1835/2012, dostupný na www.nsoud.cz).
Z uvedeného vyplývá, že se u jednotlivých žalobců nejednalo o nároky uplatněné ze spotřebitelské smlouvy. Nejvyšší soud z uvedených důvodů dovolání žalobců podle ustanovení §
243c odst. 3 věty první ve spojení s § 218a o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.