23 Cdo 1401/2023-229
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobce P. R., narozeného XY, bytem XY, proti žalované MAFRA, a. s., se sídlem v Praze 5, Karla Engliše 519/11, identifikační číslo osoby 45313351, o ochranu osobnosti a zaplacení zadostiučinění v částce 5 000 000 Kč, o žalobě pro zmatečnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2020, č. j. 58 Co 402/2017-132, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 4. 2020, č. j. 3 Co 23/2020-138, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 58 Co 402/2017, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2020, č. j. 58 Co 402/2017-163, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 1. 2022, č. j. 6 Cmo 301/2021-199, takto:
I. Řízení o „dovolání“ proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2020, č. j. 58 Co 402/2017-163, se zastavuje. II. Řízení o dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 1. 2022, č. j. 6 Cmo 301/2021-199, se zastavuje. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
prvního stupně potvrdil. Proti tomuto usnesení podal žalobce žalobu pro zmatečnost, ze které žalobci rovněž nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků usnesením Městského soudu v Praze ze dne 23. 4. 2018, č. j. 58 Co 402/2017-74, potvrzeným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 6. 2018, č. j. 4 Co 135/2018-88. Dne 1. 10. 2018 podal žalobce (mimo jiné) žalobu pro zmatečnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 4. 2018, č. j. 58 Co 402/2017-74, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11.
6. 2018, č. j. 4 Co 135/2018-88. Městský soud v Praze usnesením ze dne 13. 1. 2020, č. j. 58 Co 402/2017-130, nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků za takto podanou žalobu pro zmatečnost. Usnesením ze dne 30. 4. 2020, č. j. 3 Co 23/2020-138, Vrchní soud v Praze potvrdil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2020, č. j. 58 Co 402/2017-132, jímž bylo jako opožděné odmítnuto odvolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 1. 2020, č. j. 58 Co 402/2017-130. Proti těmto rozhodnutím podal žalobce dne 31.
8. 2020 další žalobu pro zmatečnost a současně požádal o osvobození od soudních poplatků. Řízení o této žalobě pro zmatečnost je vedeno u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 58 Co 402/2017. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 7. 1. 2022, č. j. 6 Cmo 301/2021-199, potvrdil usnesení ze dne 12. 10. 2020, č. j. 58 Co 402/2017-163, kterým Městský soud v Praze zamítl žalobu pro zmatečnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2020, č. j. 58 Co 402/2017-132, a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30.
4. 2020, č. j. 3 Co 23/2020-138, a kterým rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti usnesení soudu prvního stupně i proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání. Navrhl zrušení napadených rozhodnutí a současně navrhl, aby Nejvyšší soud odložil jejich právní moc a vykonatelnost. Požádal též o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení o tomto jeho dovolání. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů [srov. čl.
II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony], dále jen „o. s. ř.“. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (srov. § 236 odst. 1 o. s. ř.). Žalobce svým dovoláním výslovně napadá nejen usnesení odvolacího soudu, ale i rozhodnutí soudu prvního stupně.
Občanský soudní řád neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ žalobce proti usnesení soudu prvního stupně podle § 243b o. s. ř. ve spojení s § 104 odst. 1 věty první o. s. ř. zastavil (srov.
například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47/2006 Sb. rozh. obč., jež je veřejnosti též dostupné – stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – na https://www.nsoud.cz). Podle § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, vzniká podáním dovolání dovolateli povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání, jenž je splatný vznikem poplatkové povinnosti (§ 7 odst. 1 věta první zákona o soudních poplatcích).
Podle § 9 zákona o soudních poplatcích nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží (odstavec 1). Zjistí-li odvolací soud poté, co mu byla věc předložena k rozhodnutí o odvolání, že nebyl zaplacen poplatek splatný podáním odvolání, vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může odvolací soud určit lhůtu kratší.
Po marném uplynutí této lhůty odvolací soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. Obdobně se postupuje při řízení před dovolacím soudem (odstavec 2). Soud poplatníka ve výzvě poučí o tom, že řízení zastaví, jestliže poplatek nebude ve stanovené lhůtě zaplacen (odstavec 3). Nejvyšší soud z předloženého spisu zjistil, že Městský soud v Praze usnesením ze dne 10. 3. 2023, č. j. 58 Co 402/2017-224, doručeným žalobci dne 15. 3. 2023, vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku za toto dovolání ve výši 4 000 Kč (podle položky 23 bodu 2 Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona o soudních poplatcích) ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení a poučil jej o následcích včasného nezaplacení soudního poplatku.
Z předloženého spisu se dále podává, že žalobce ve stanovené lhůtě (ani doposud) soudní poplatek za dovolání neuhradil, nýbrž reagoval toliko podáním další žádosti o osvobození od soudního poplatku. O této žádosti však soud prvního stupně již nerozhodoval (nepřihlížel k ní). Dovolací soud k žádostem žalobce o osvobození od soudních poplatků (resp. též o ustanovení zástupce pro toto dovolací řízení) také nepřihlížel, neboť má za nepochybné, že záměrem počínání žalobce při podání těchto žádostí je nikoliv sledování ochrany jím tvrzeného subjektivního práva (§ 1 o.
s. ř.), nýbrž vyvolání procesních obtíží na straně soudu. Takový zneužívající procesní postup žalobce ve shodě s § 2 a 6 o. s. ř. nemůže požívat právní ochrany (srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016; rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejnosti dostupná na https://nalus.usoud.cz). K zneužívajícímu procesnímu úkonu se proto podle § 41a odst. 3 o.
s. ř. nepřihlíží [srov. Lavický, P. a kol. Občanský soudní řád (§ 1 až 250l).
Řízení sporné. Praktický komentář. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2016, s. 9-10, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016]. O obdobných opakovaných žádostech žalobce již bylo rozhodováno, přičemž je zjevné, že v případě žaloby pro zmatečnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2020, č. j. 58 Co 402/2017-132, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 4. 2020, č. j. 3 Co 23/2020-138, jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva (jde o žalobu pro zmatečnost proti rozhodnutím, jimiž bylo rozhodováno v řízení o žalobě pro zmatečnost – srov. § 230 odst. 3 o.
s. ř.), a že s takovými žádostmi nemůže být v tomto řízení žalobce úspěšný (srov. § 138 o. s. ř.). O uplatnění zřejmě bezúspěšného práva se přitom jedná zpravidla, je-li již ze samotných údajů účastníkem tvrzených nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že jeho požadavku nemůže být vyhověno. Pro závěr, zda se jedná o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, platí v řízení před soudem prvního stupně, v odvolacím řízení nebo v dovolacím řízení stejná hlediska (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.
2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné pod č. 67/2014 Sb. rozh. obč.). Ostatně na tuto skutečnost upozorňoval žalobce soud prvního stupně již ve výzvě k zaplacení soudního poplatku za dovolání. Podáním dovolání vznikla žalobci povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. § 4 odst. 1 písm. c) zákona o soudních poplatcích] a tímto okamžikem byl soudní poplatek též splatný (srov. § 7 odst. 1 větu první zákona o soudních poplatcích). Žalobce nezaplatil soudní poplatek za dovolání ani poté, co k tomu byl soudem prvního stupně vyzván podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích.
Nejvyšší soud proto dovolací řízení zastavil podle § 9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích. Tím je vypořádán i akcesorický návrh žalobce na odklad právní moci a vykonatelnosti napadených rozhodnutí, o němž není nutné samostatně rozhodovat.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 6. 2023 Mgr. Jiří Němec předseda senátu