23 Cdo 1505/2013
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní
věci žalobkyně E-lift s.r.o., se sídlem Hosín 93, identifikační číslo osoby
28089294, zastoupené Mgr. Michalem Pavlasem, advokátem se sídlem v Českých
Budějovicích, Na Sadech 4/3, proti žalovanému J. B., o zaplacení 96 896 Kč s
příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 114 EC 6/2012, o
dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20. února
2013, č. j. 25 Co 694/2012-60, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 20. února 2013, č. j. 25 Co
694/2012-60, a rozsudek Okresního soudu v Chebu ze dne 24. července 2012, č. j.
114 EC 6/2012-44, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Chebu k dalšímu
řízení.
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 20. února 2013, č. j. 25 Co 694/2012-60,
potvrdil rozsudek Okresního soudu v Chebu ze dne 24. července 2012, č. j. 114
EC 6/2012-44, kterým byla žaloba o zaplacení 96 896 Kč s příslušenstvím
zamítnuta.
Oba soudy vyšly ze zjištění, že účastníci uzavřeli smlouvu o dílo podle § 536 a
násl. obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), jejímž předmětem byla
dodávka a montáž schodišťové sedačky. Žalovaný zaplatil za dílo pouze zálohu ve
výši 25 500 Kč a odmítl zaplatit zbytek ceny díla ve výši 96 896 Kč s
odůvodněním, že žalobkyně dodala jiné dílo, než které bylo předmětem smlouvy a
žalovanému dílo nepředala. Na základě provedeného dokazování, zejména
svědeckých výpovědí a listinného důkazu o předání díla mezi žalovaným a
investorem, oba soudy dovodily, že obě smluvní strany se dohodly na změně
předmětu díla, kdy místo smluveného typu sedačky měla být do domu seniorů
dodána sedačka, kterou žalobkyně žalovanému dodala. Oba soudy dále vyšly z
obsahu smlouvy o dílo, z jejího článku IV. odst. 1, v němž si strany sjednaly:
„Předmět smlouvy je splněn řádným ukončením díla, jeho úspěšným uvedením do
provozu a předáním. O předání se sepíše protokol.“
Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že ke splnění povinnosti
zhotovitele provést dílo musí být splněny současně dvě podmínky – řádné
ukončení díla a předání předmětu díla. Ze sjednaného ustanovení čl. IV. odst. 1
smlouvy o dílo oba soudy dovodily shodný závěr, že zápis o odevzdání a převzetí
díla byl v dané věci hmotněprávní podmínkou pro vznik nároku na zaplacení ceny
díla, a jestliže takový zápis v dané věci sepsán nebyl, žalobkyni nárok na
doplacení ceny díla nevznikl, byl-li vznik práva na zaplacení ceny díla vázán
na sepis písemného protokolu o předání díla.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Má za to, že
dovolání je přípustné podle § 237 občanského soudního řádu (dále jen „o. s.
ř.“), neboť napadeným rozhodnutím odvolacího soudu se odvolací soud odchýlil od
rozhodovací praxe dovolacího soudu a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném
právním posouzení otázky způsobu předání díla mezi účastníky. Podle dovolatelky
je třeba vyřešit, zda existence předávacího protokolu má ve vztahu k předání
díla funkci deklaratorní či konstitutivní. Nesprávnost rozhodnutí spatřuje v
tom, že vůlí smluvních stran nebylo vázat předání díla na existenci předávacího
protokolu. Odvolací soud podle dovolatelky nesprávně posoudil existenci
předávacího protokolu jako hmotněprávní podmínku pro vznik nároku na zaplacení
ceny díla. Takový právní závěr podle názoru dovolatelky nekoresponduje se
smluvním ujednáním účastníků. Pokud by si účastníci smlouvy dohodli, že
předávací protokol je hmotněprávní podmínkou předání díla, znělo by smluvní
ujednání odlišně, např. „pro předání díla je nutný předávací protokol,“ nebo
„předávací protokol je podmínkou předání díla“, apod. Formulace smluvního
ujednání, že o předání díla se sepíše předávací protokol, však podle
dovolatelky nemůže vést k závěru, že sepsání protokolu o předání díla je
hmotněprávní podmínkou předání díla. Nepovažuje tedy za správný závěr, že dílo
předáno nebylo. Na podporu svého tvrzení o řádném předání díla poukazuje na
důkaz provedený předávacím protokolem o předání díla žalovaným investorovi ze
dne 3. 12. 2010, v němž je výslovně uvedeno, že dílo je předáváno bez vad a
nedodělků, a dále poukazuje na dopis ze dne 8. 12. 2010, v němž žalovaný učinil
pokus o uplatnění práv z odpovědnosti za vady díla, čímž potvrdil, že dílo
předáno bylo.
Dovolatelka odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž je pro vyřešení
otázky vzniku práva na zaplacení ceny díla rozlišováno, zda mezi účastníky
smlouvy je pro řádné splnění povinnosti provést dílo výslovně dohodnuta
podmínka sepsání předávacího protokolu pro předání a převzetí (např. rozhodnutí
Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Odo 799/2009), či taková podmínka pro řádné předání
a převzetí dohodnuta není, jako to bylo v daném případě - pro srovnání odkazuje
na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 104/2003.
Dovolatelka z uvedených důvodů navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu i soudu
prvního stupně byly zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu
řízení.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání uvedl, že rozhodnutí odvolacího soudu považuje
za správné. Trvá na tom, že žalobkyně nezhotovila předmět díla podle smlouvy,
ale dodala jinou sedačku, k předání díla fakticky nedošlo a navíc mu jako
objednateli díla zakázala užívat dodanou sedačku.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), jako soud dovolací (§
10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř.,
neboť napadeným rozhodnutím odvolacího soudu se odvolací řízení končí a
napadeným rozhodnutím se odvolací soud při řešení otázky nároku na zaplacení
ceny díla odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu
Podle § 242 odst. 1 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího
soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden.
Nejvyšší soud považuje dovolání za důvodné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu
spočívá ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. na nesprávném právním posouzení.
Dovolatelce je třeba dát za pravdu, že předmětným ujednáním ve smlouvě o dílo:
„Předmět smlouvy je splněn řádným ukončením díla, jeho úspěšným uvedením do
provozu a předáním. O předání se sepíše protokol.“, neměli účastníci sjednánu
jako podmínku předání díla „sepsání předávacího protokolu“. Jako řádné splnění
díla bylo sjednáno úspěšné uvedení díla do provozu. Předávací protokol byl jen
důkaz o předání a převzetí díla, nikoliv podmínkou řádného předání a převzetí
díla (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. května 2003, sp. zn. 29 Odo
104/2003).
Podle § 548 obch. zák. je objednatel povinen zaplatit zhotoviteli cenu v době
sjednané ve smlouvě. Pokud ze smlouvy nebo tohoto zákona nevyplývá něco jiného,
vzniká nárok na cenu provedením díla.
Podle § 554 obch. zák. zhotovitel splní svou povinnost provést dílo jeho řádným
ukončením a předáním předmětu díla objednateli v dohodnutém místě, jinak v
místě stanoveném tímto zákonem.
Nebylo-li v dané věci sjednáno, že sepsání předávacího protokolu je
hmotněprávní podmínkou předání díla, ale předávací protokol měl sloužit jen
jako důkaz o předání díla, odvolací soud pochybil, dovodil-li, že žalobkyně
nemá nárok na doplacení ceny díla, nebyl-li sepsán předávací protokol mezi
účastníky, jako smluvními stranami smlouvy o dílo.
Odvolací soud nerozhodl po právu a učinil nesprávné právní posouzení věci, jímž
se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu v otázce posouzení
hmotněprávní podmínky pro předání díla. Soudy dovodily nesprávný právní závěr a
tudíž se již nezabývaly otázkou, zda došlo k předání díla ve smyslu čl. IV.
odst. 1 předmětné smlouvy o dílo. V dalším řízení je třeba se zabývat výše
uvedenou otázkou, zda došlo k provedení díla ve smyslu uvedeného smluvního
ujednání.
Podle § 243e odst. 1 o. s. ř., nejsou-li podmínky pro zastavení dovolacího
řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu
rozhodnutí odvolacího soudu, dovolací soud jej zruší.
S ohledem na výše uvedené, kdy dovolací důvod nesprávného právního posouzení
byl uplatněn důvodně, Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu podle §
243e odst. 1 o. s. ř. bez jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.) zrušil. Vzhledem k
tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také
pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a
vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 o. s. ř.), v
němž bude soud vázán právním názorem dovolacího soudu (§ 243g odst. 1, věta za
středníkem o. s. ř.); soud prvního stupně rozhodne také o dosavadních nákladech
řízení včetně řízení dovolacího (§ 243g odst. 1, věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. července 2013
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu