23 Cdo 1595/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve
věci žalobkyně Advokátní kanceláře Zrůstek, Lůdl a partneři v.o.s. se sídlem v
Praze 4, Doudlebská 1699/5, PSČ 140 00, IČO 25589644, insolvenčního správce
dlužníka CS Expres, a.s., se sídlem v Brně, Vlhká 170/14, PSČ 602 00, IČO
25250159, zastoupené JUDr. Tomášem Pelikánem, advokátem, se sídlem v Praze 1,
Újezd 450/40, PSČ 118 01, proti žalovaným 1. EXPRES ONE s.r.o., se sídlem v
Dolní Rovni 288, PSČ 533 71, IČO 28787102, 2. Ing. M. D., 3. FOFR logistické
družstvo, se sídlem v Humpolci, Lnářská 1636, PSČ 396 01, IČO 28114485, všem
zastoupeným JUDr. Pavlem Sedláčkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Dlouhá
705/16, PSČ 110 00, o ochranu před nekalosoutěžním jednáním, vedené u Krajského
soudu v Hradci Králové - pobočce v Pardubicích pod sp. zn. 55 Cm 48/2010, o
dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. května
2013, č. j. 3 Cmo 446/2012-223, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění:
(§ 243f odst. 3 o. s. ř.)
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. května
2013, č. j. 3 Cmo 446/2012-223, není přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963
Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (srov. článek II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony),
dále opět jen „o. s. ř.“, neboť napadené rozhodnutí nezávisí na vyřešení otázky
hmotného nebo procesního práva ve smyslu § 237 o. s. ř. Přípustnost dovolání žalobkyně dovozovala z ustanovení § 237 o. s. ř., když
měla za to, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky,
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Žádnou takovou
otázku výslovně neformulovala, nicméně z obsahu dovolání vyplývá, že má jít o
otázku, zda skutečnost, že je prohlášen konkurs na majetek dlužníka – původní
žalobkyně ve sporu, způsobuje, že další pokračování v řízení o zdržovacím
nároku (proti nekalosoutěžnímu jednání) je nadbytečné a případné rozhodnutí
neúčelné, neboť uložení omezující povinnosti žalovaným je již bez významu. I podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 však platí,
že spočívá-li rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního
stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k
zamítnutí návrhu, není dovolání ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné,
jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním vůbec zpochybněno nebo
jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v ustanovení §
237 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2013, sp. zn. 29
Cdo 2303/2013, které je veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího
soudu). Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími
důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem
uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. ustanovení §
242 odst. 3 věty první o. s. ř. a závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08, in www.usoud.cz). Věcný přezkum
posouzení ostatních právních otázek (závěrů odvolacího soudu) za tohoto stavu
správnost rozhodnutí ovlivnit nemůže a dovolání je tak nepřípustné jako celek
(srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek a pod číslem 48/2006 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek). Odvolací soud své rozhodnutí opřel o dva alternativní důvody – jednak o řešení
uvedené právní otázky, jednak na tom, že jednání, jehož zdržení se žalobkyně
požadovala, nepovažoval samo o sobě za závadné. Přestože každý z těchto závěrů obstojí - v případě jeho správnosti - jako
samostatný důvod pro zamítnutí žaloby, dovolatelka druhý z nich nenapadá a
dovolacímu přezkumu jej neotvírá. Za této situace pak dovolání není přípustné
ani k přezkoumání prvního závěru odvolacího soudu, neboť správnost meritorního
výroku rozhodnutí ovlivnit nemůže.
Namítá-li dovolatelka vady řízení či nesprávnost skutkových zjištění, pak
dovolací soud připomíná, že přípustnost dovolání mohou založit jen právní
otázky podle § 237 o. s. ř. Ve vztahu ke skutkovým námitkám pak připomíná, že v
případě přípustnosti dovolání je dovolací soud nadto vázán skutkovými
zjištěními, které byly učiněny v předcházejícím řízení. Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se v souladu s § 243f odst. 3 o. s. ř. neodůvodňuje. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.