23 Cdo 1665/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní
věci žalobkyně QANTO ENERGO s.r.o., se sídlem v Praze 7 - Holešovice, Bubenská
8a/943, PSČ 170 00, identifikační číslo osoby 29017408, zastoupené JUDr. Petrem
Cardou, advokátem, se sídlem ve Svitavách, Pod Věží 121/3, proti žalovanému S.
J., zastoupenému Mgr. Irenou Jonákovou, advokátkou, se sídlem v Havlíčkově
Brodě, Horní 14, o zaplacení částky 1,371.505,- Kč s příslušenstvím, vedené u
Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 108 C 132/2011, o dovolání žalovaného
proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne
18. června 2012, č. j. 18 Co 246, 249/2012-219, takto:
Dovolání se zamítá.
Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 18.
června 2012, č. j. 18 Co 246, 249/2012-219, připustil na návrh původní
žalobkyně, aby na místo původní žalobkyně QANTO s.r.o., se sídlem v Praze 7,
Holešovice, Bubenská 943, identifikační číslo osoby 48172766, do řízení na
straně žalobkyně vstoupila QANTO ENERGO s.r.o., se sídlem v Praze 7 -
Holešovice, Bubenská 8a/943, PSČ 170 00, identifikační číslo osoby 29017408.
Odvolací soud uvedl, že k přechodu vymáhané pohledávky mělo dojít po
vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně, takže jde o skutečnost, k níž může
krajský soud jako soud odvolací přihlížet ve smyslu ustanovení § 211a ve
spojení s § 205a odst. 1 písm. e) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Odvolací soud shledal, že
předpoklady pro připuštění procesního nástupnictví podle ustanovení § 107a o.
s. ř. jsou splněny. Zdůraznil, že samotná existence postupované pohledávky není
z hlediska ustanovení § 107a o. s. ř. podstatná, neboť tato otázka bude řešena
až v rozhodnutí ve věci samé.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož
přípustnost opírá o ustanovení § 239 odst. 1 písm. b) o. s. ř., namítaje, že
napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení věci (tedy uplatňuje
dovolací důvod vymezený v ustanovení § 241a odst. 2 písmeno b/ o. s. ř.) a
navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí Krajského soudu v Hradci
Králové - pobočka v Pardubicích zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu
řízení. Žalovaný namítá, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na
formalistickém pojetí práva a odporuje nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS
468/11. Uvádí, že v dané věci původní žalobkyně svoji pohledávku za žalovaným
smluvně postoupila na společnost, která má obdobné personální složení a je
ekonomicky i právně ovládána jedním ze společníků a jednatelů původní
žalobkyně. Dle žalovaného nebyl dán žádný právní ani ekonomický důvod
pohledávku postupovat na jiný subjekt, z veřejné databáze není možno zjistit,
zda společnost QANTO ENERGO s.r.o. vyvíjí podnikatelskou činnost a zda
disponuje majetkem, který by jí i po ekonomické stránce umožňoval účast v
probíhajícím řízení včetně povinnosti hradit při procesním neúspěchu jeho
náklady. Dovolatel je přesvědčen, že jediným důvodem postoupení pohledávky byla
snaha původní žalobkyně vyhnout se povinnosti hradit v případě neúspěchu ve
sporu žalovanému přisouzené náklady řízení a převést tuto povinnost na
společnost, která nedisponuje potřebným majetkem a u níž by případné vymáhání
nákladů řízení exekuční formou bylo bezúspěšné. Žalobkyně se k dovolání žalovaného vyjádřila tak, že dovolání považuje za
nedůvodné. Nejvyšší soud České republiky (dále též jen „Nejvyšší soud“) úvodem
poznamenává, že rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do
31. prosince 2012 s výjimkou v zákoně uvedenou) se podává z bodu 7., článku
II., části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další zákony. Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 o. s. ř., oprávněnou osobou řádně zastoupenou advokátem, jímž bylo dovolání též
sepsáno (§ 241 odst. 1, 4 o. s. ř.), se Nejvyšší soud zabýval nejdříve otázkou,
zda je dovolání v této věci přípustné, neboť pouze z podnětu přípustného
dovolání lze přezkoumat správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných
dovolacích důvodů. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí
odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Dovolání v této věci je - bez dalšího - přípustné podle ustanovení § 239 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Podmínku formulovanou návěstím označeného ustanovení (aby
napadené rozhodnutí mělo po právní stránce zásadní význam), má Nejvyšší soud za
obsoletní (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2011, sp. zn. 29 Cdo 4804/2010). Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední
povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s.
ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se
nepodávají, Nejvyšší soud se proto - v hranicích právních otázek vymezených
dovoláním - zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy
správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc
podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu,
sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav
nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení § 107a o. s. ř., má-li žalobce za to, že po zahájení řízení
nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod
práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než
soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil
do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v §
107 (odstavec 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po
zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s
tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo
toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s
podáním žaloby zůstávají zachovány (odstavec 2). Ustanovení § 107 odst. 4 platí
obdobně (odstavec 3).
Rozhodovací praxe soudů je ustálena v závěru, že předmětem řízení o návrhu ve
smyslu § 107a o. s. ř. není posouzení, zda tvrzené právo (povinnost), jež mělo
být převedeno nebo které mělo přejít na jiného, dosavadnímu účastníku svědčí
(srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo
708/2002, uveřejněné pod číslem 37/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek
/dále jen „R 37/2004“/, dostupné na www.nsoud.cz). V R 37/2004 Nejvyšší soud
rovněž vysvětlil, že právní skutečností, se kterou právní předpisy spojují
převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení (§ 107a odst. 1 o.
s. ř.), je i smlouva o postoupení pohledávky ve smyslu ustanovení § 524 a násl.
zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též
jen „obč. zák.“). Při zkoumání předpokladů pro vydání rozhodnutí o procesním
nástupnictví ve smyslu ustanovení § 107a o. s. ř. proto také není namístě
zkoumat platnost postupní smlouvy.
Dovolatel nesouhlasí s postupem odvolacího soudu s námitkou, že jeho rozhodnutí
je formalistické a nezohledňuje důvod postoupení pohledávky. Dle jeho názoru
totiž jediným smyslem postoupení pohledávky byla snaha protistrany případně
znemožnit vymoci přiznané náklady řízení (v případě úspěchu žalovaného ve
sporu).
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 27. října 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010,
uvedl, že nelze vyloučit, že soud může ve výjimečných případech založit důvod k
zamítnutí žalobcova návrhu dle § 107a o. s. ř. (při jinak formálně doložených
předpokladech pro to, aby takovému návrhu bylo vyhověno) prostřednictvím
ustanovení § 2 o. s. ř. (podle kterého v občanském soudním řízení soudy
projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci a provádějí výkon rozhodnutí,
která nebyla splněna dobrovolně; dbají přitom, aby nedocházelo k porušování
práv a právem chráněných zájmů fyzických a právnických osob a aby práv nebylo
zneužíváno na úkor těchto osob). Takový postup by byl namístě např. tehdy,
jestliže podle toho, co v řízení vyšlo najevo, lze s jistotou prohlásit, že
cílem návrhu na vydání rozhodnutí dle § 107a o. s. ř. je zneužití procesní
úpravy za tím účelem, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala
vůči neúspěšnému žalobci nedobytnou. Prostá obava, že případná pohledávka na
náhradě nákladů řízení se v budoucnu stane nedobytnou, k takovému kroku
nepostačuje (nejistota o poctivosti pohnutek, jež účastníka vedly k postoupení
soudně vymáhané pohledávky, k tak zásadnímu odepření procesní ochrany vést
nemůže).
V intencích výše uvedeného rozhodnutí je zřejmé, že k zamítnutí návrhu dle
ustanovení § 107a o. s. ř. nepostačuje prostá obava žalovaného, že jeho
případná pohledávka na náhradu nákladů řízení se stane díky nástupnictví dle
ustanovení § 107a o. s. ř. nedobytnou. Možnost zamítnutí uvedeného návrhu je
naopak spojena jedině s jistotou zneužití postoupení pohledávky za účelem její
případné nedobytnosti. V projednávané věci však žalovaný netvrdil ani
neprokázal nic relevantního, z čehož by se s jistotou dalo dovodit, že cílem
návrhu žalobkyně na vydání rozhodnutí dle ustanovení § 107a o. s. ř. bylo
zneužití procesní úpravy za tím účelem, aby se případná pohledávka na náhradu
nákladů řízení stala vůči ní, jakožto neúspěšné žalobkyni, nedobytnou. Žalovaný
pouze v dovolání poukazuje na předmět podnikání společnosti QANTO ENERGO
s.r.o., na nemožnost z veřejné databáze zjistit její majetkové poměry a na její
personální propojení s původní žalobkyní. Z těchto tvrzení žalovaného však
nepochybná reálná hrozba zneužití postoupení pohledávky z pohledu náhrady
nákladů neplyne.
Odvolací soud proto nepochybil, jestliže návrhu dle ustanovení § 107a o. s. ř.
vyhověl.
Jelikož se dovolateli správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit
nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty
před středníkem o. s. ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení nebylo rozhodováno, protože nejde o rozhodnutí,
jímž se řízení končí (srov. § 151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. června 2013
JUDr. Pavel H o r á k, Ph.D.
předseda senátu