23 Cdo 1670/2008
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobce
L. V., zastoupeného JUDr. Milanem Čichoněm, advokátem, se sídlem v Ostravě -
Přívoze, Špálova 80/9, proti žalované PRUNI Park, a.s. (dříve SEP Moravia,
a.s.), se sídlem v Ostravě-Moravské Ostravě, Výstavní č. p. 3201, PSČ 702 00,
IČ 25853309, zastoupené JUDr. Pavlem Kortou, advokátem, se sídlem v Ostravě-
Moravské Ostravě, Poštovní 2, o zaplacení částky 199 500 Kč s příslušenstvím,
vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 7 Cm 30/2004, o dovolání
žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. prosince 2007, č.
j. 7 Cmo 290/2007-136, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. prosince 2007, č. j. 7 Cmo
290/2007-136, a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. května 2007, č.
j. 7 Cm 30/2004-109, ve výrocích pod body I a II se zrušují a věc se v tomto
rozsahu vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
z částky 78 919 Kč od 30. 5. 2001 do zaplacení (výrok pod bodem I), rozhodl o
náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II) a zamítl žalobu na zaplacení částky
57 581 Kč s úroky z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky 57 581 Kč za dobu od
14. 3. 2001 do zaplacení a na zaplacení úroků z prodlení ve výši 0,05 % denně z
částky 78 919 Kč za dobu od 14. 3. 2001 do 29. 5. 2001 (výrok pod bodem III). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že mezi žalobcem a žalovanou byla dne
23. 1. 2001 uzavřena smlouva o dílo, kterou se žalobce zavázal pro žalovanou
provést dílo spočívající v montáži svislého opláštění haly včetně lemovacích
prvků na stavbě „Novostavba logistického centra společnosti C. S. CARGO s. r. o. Jičín“ v rozsahu specifikovaném v písemné smlouvě o dílo. Žalovaná byla v
pozici subdodavatele, kompletní dodávku stavby prováděla žalovaná pro
společnost Průmstav, a.s. Soud prvního stupně „vzal za prokázané, že žalobce
dílo v rozsahu smlouvy z 23. 1. 2001 provedl, jeho plnění však mělo vady.“ Soud
prvního stupně zjistil, že dílo, které mělo být jako celek provedeno bez
nástřiku k 28. 2. 2001, vykazovalo k 14. 3. 2001 vady, o nichž žalobce věděl,
jelikož sám vypověděl, v čem tkvěla příčina jejich vzniku (nevhodnost materiálu
dodaného žalovanou a nevhodné technické řešení). Žalobce v řízení neprokázal,
že by žalovaná na použití nevhodných věcí a pokynů písemně trvala. Soud prvního
stupně vzal dále za prokázané, že v období od 14. 3. 2001 do 15. 5. 2001 měla
žalovaná předmět díla, provedený žalobcem s vadami, ve své dispozici. Žalovaná
vzniklé závady nejdříve u žalobce reklamovala, posléze si je nechala odstranit
na vlastní náklady. Žalovaná tedy dílo (byť neformálně) od žalobce minimálně k
14. 3. 2001 převzala s vadami. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaná
předala dílo společnosti Průmstav a. s. dne 15. 5. 2001 a poskytla jí slevu z
ceny díla ve výši 50 000 Kč. V této souvislosti soud prvního stupně uvedl, že k
řádnému předání díla žalobcem došlo dne 15. 5. 2001. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že nároky žalované z vadného plnění se
odvíjí z § 564 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), podle něhož při
vadách díla platí přiměřeně § 436 – 441 obch. zák., upravující nároky
kupujícího při dodání vadného zboží. Žalovaná totiž dílo (byť neformálně) od
žalobce minimálně k 14. 3. 2001 převzala s vadami. Obchodní zákoník neumožňuje,
aby objednatel bez dohody se zhotovitelem sám odstranil nebo nechal odstranit
vady; takový postup je možný pouze v případě, že objednatel uplatnil jako
reklamační nárok právo na slevu z ceny díla, nebo pokud od smlouvy odstoupil. V
řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná změnila zvolený reklamační nárok
postupem podle § 437 odst. 3, 4, 5 obch. zák. Soud prvního stupně proto dospěl
k závěru, že pokud žalovaná odstraňovala v období od 14. 3. 2001 do 10. 5. 2001
vady díla, aniž by využila uspokojení práv z odpovědnosti za vady a umožnila
zhotoviteli řádně závazek provést, nemůže s ohledem na ustanovení § 440 odst. 2
obch. zák. požadovat po žalobci náhradu nákladů vynaložených na opravy z
žádného jiného právního titulu.
Vzhledem k tomu, že žalovaná nezvolila
uspokojení práva z odpovědnosti za vady poskytnutím přiměřené slevy, dospěl
soud prvního stupně k závěru, že žalované vzniklo ve smyslu § 439 odst. 4 obch. zák. právo nezaplatit do doby odstranění vad příslušnou část ceny v rozsahu v
úvahu přicházející slevy. Žalovaná v řízení neprokázala větší rozsah vadnosti
žalobcova plnění, proto soud prvního stupně vycházel z toho, že částka 50 000
Kč odpovídá rozsahu vadného plnění žalobce, a námitku započtení vznesenou
žalovanou v rámci procesní obrany akceptoval do částky 50 000 Kč. Soud prvního stupně dále posuzoval námitku započtení smluvní pokuty, kterou
žalovaná uplatnila v rámci procesní obrany a kterou žalovaná vyčíslila ve výši
0,05 % z ceny díla denně od 1. 3. 2001 do 31. 8. 2004 za prodlení žalobce s
povinností dodat dílo v termínu do 28. 2. 2001. Tuto shledal soud prvního
stupně důvodnou pouze co do výše 7 581 Kč za období od 1. 3. 2001 do 15. 5. 2001, tj. do okamžiku, kdy žalovaná předala dílo jako řádně provedené
společnosti Průmstav, a.s., a k tomuto datu tedy závazek žalobce provést dílo
řádně zanikl. Pokud jde o žalobcem uplatněný nárok na úroky z prodlení s
placením ceny díla, ten mu soud prvního stupně přiznal ve smluvené části 0,05 %
denně od 30. 5. 2001, kdy se podle závěru soudu prvního stupně dostala žalovaná
do prodlení se zaplacením. Pokud žalovaná namítala zánik smlouvy o dílo
odstoupením od smlouvy dopisem žalobce ze dne 15. 6. 2001, shledal soud prvního
stupně tuto námitku právně bezvýznamnou, protože podle závěru soudu prvního
stupně zanikl závazek žalobce, když žalovaná dne 15. 5. 2001 bezvadné dílo
předala investorovi. Žalobce proto neměl ani smluvní ani zákonný důvod od
smlouvy o dílo odstupovat. K odvolání žalované Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 7. prosince 2007,
č. j. 7 Cmo 290/2007-136, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích pod body I
a II potvrdil (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení
(výrok pod bodem II). Odvolací soud souhlasil se skutkovými zjištěními, které soud prvního stupně
učinil z provedených důkazů, a ztotožnil se také s jeho právními závěry. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobce neměl právo dopisem ze dne 15. 6. 2001 odstoupit od smlouvy, jelikož jeho závazek ze smlouvy o dílo byl v té době
již splněn. Z toho důvodu je třeba tento právní úkon žalobce považovat za
neplatný. Odvolací soud nepřisvědčil námitce žalované, že žalobci nevznikl
nárok na zaplacení ceny díla, protože se cena díla nestala splatnou z důvodu
nepředání díla ve formě předávacího protokolu. Odvolací soud dospěl k závěru,
že z chování žalované coby objednatelky, která dílo řádně dokončené a bez vad
předala dne 15. 5. 2001 společnosti Průmstav, a.s., lze dovodit, že k převzetí
díla žalovanou od žalobce došlo, i když mezi nimi nebyl sepsán předávací
protokol.
Odvolací soud dále souhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že
pokud žalovaný v řízení neprokázal, v jakém rozsahu bylo plnění žalobce vadné,
ani k prokázání vadnosti díla nenavrhl provedení důkazu znaleckým posudkem, pak
lze za výši slevy považovat částku 50 000 Kč, kterou žalovaná poskytla svému
smluvnímu partnerovi.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Jeho přípustnost
založila na § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přičemž vymezila následující
otázky zásadního právního významu, na nichž je rozhodnutí odvolacího soudu
postaveno, které odvolací soud podle dovolatelky posoudil v rozporu s hmotným
právem: 1) Zaniká smlouva o dílo v případě, že zhotovitel díla, byť nemá
zákonný či smluvní důvod pro odstoupení od smlouvy o dílo, jednostranným
právním úkonem od smlouvy odstoupí a objednatel s odstoupením od smlouvy o dílo
souhlasí? 2) Je možné považovat dílo za provedené v případě, že dílo má vady a
zhotovitel jej objednateli nepředá a o předání se ani nepokusí? 3) Má
zhotovitel nárok na zaplacení sjednané ceny díla v případě, že jím provedené
dílo má od samého počátku vady, objednatel oznámí vady zhotoviteli a z důvodu
nečinnosti zhotovitele odstraní vady na vlastní náklady? Ohledně první otázky je dovolatelka toho názoru, že pokud trvá alespoň jedna
nesplněná povinnost vyplývající ze smlouvy, pak je odstoupení od smlouvy možné. V daném případě žádný z účastníků smlouvy své závazky zcela nesplnil, proto
odstoupení od smlouvy možné bylo. I když žalobce neměl ani smluvní, ani zákonný
důvod od smlouvy odstoupit, pak pokud žalovaný odstoupení od smlouvy
akceptoval, je nutné projev vůle účastníků spočívající v zániku smlouvy o dílo
považovat za platný právní úkon. Smlouva o dílo tedy zanikla, a žalobce tak
může toliko nárokovat plnění z titulu bezdůvodného obohacení. K otázce č. 2 odkazuje dovolatelka na rozhodnutí Nejvyššího soudu České
republiky ze dne 30. ledna 2007, sp. zn. 32 Odo 1250/2005, v němž byl vysloven
názor, že nebylo-li zhotovitelem dílo předáno objednateli, nebylo ve smyslu §
554 odst. 1 obch. zák. provedeno. Nebylo-li dílo provedeno, nemohlo být ani
provedeno vadně, neboť obsah závazku se podle § 324 odst. 3 obch. zák. nemohl
měnit způsobem, který odpovídá nárokům z vadného plnění. Dovolatelka je toho
názoru, že žalobce nikdy své závazky ze smlouvy řádně nesplnil, provádění díla
přerušil a dílo nikdy způsobem sjednaným ve smlouvě žalované nepředal a ani se
o jeho předání nepokusil. Pokud závazky žalobce zanikly z důvodu nemožnosti
plnění (dílo řádně dokončila žalovaná), nemůže žalobce s úspěchem nárokovat
celou sjednanou cenu díla, může nárokovat toliko plnění vycházející ze zásad o
bezdůvodném obohacení (§ 354 obch. zák. ve spojení s § 351 obch. zák.). Ke třetí otázce dovolatelka uvádí, že žalobce nikdy dílo neprovedl, a žalovaná
tudíž neměla reklamační nároky, a to minimálně v době, kdy vady díla
odstraňovala za žalobce z důvodu jeho nečinnosti žalovaná. Z toho důvodu nemá
žalobce nárok na zaplacení celé sjednané ceny díla, nýbrž toliko na její část
odpovídající hodnotě jeho plnění. Pokud v řízení bylo prokázáno, že závazek
žalobce zanikl z důvodu nemožnosti plnění, je to žalobce, který má tvrdit a
prokázat skutečný rozsah provedeného díla. Z těchto důvodu žalovaná navrhla,
aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního
stupně ve výrocích pod bodem I a II zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k
dalšímu řízení.
Žalobce se ve vyjádření k dovolání ztotožnil se závěry soudu prvního a druhého
stupně. Namítl, že skutkový stav, jak je vymezený žalovanou v dovolání,
neodpovídá skutečnosti, tedy že žalovaná opírá dovolání o jiný skutkový stav,
než byl zjištěn v řízení před soudem prvního a druhého stupně. Jelikož žalovaná
chybně vyhodnotila skutkový stav, pak samozřejmě chybně vyhodnotila i právní
závěry, a proto i její dovolací důvody nejsou právně relevantní. Žalobce
podotýká, že k převzetí díla žalovanou došlo, i když mezi nimi nebyl podepsán
předávací protokol, jelikož z chování žalované jako objednatele jednoznačně
vyplynulo, že řádně dokončené a bezvadné dílo předala svému objednateli, tj. společnosti Průmstav, a. s. Žalovaná neprokázala, v jakém směru bylo plnění ze
smlouvy vadné, ani výši nákladů, které na odstranění vad vynaložila. Dílo bylo
podle žalobce fakticky předáno, proto žalovaná měla postupovat podle ustanovení
obchodního zákoníku o odpovědnosti za vady. Žalobci nebylo umožněno závazek
splnit, a proto nemůže nést žádnou odpovědnost z žádných případných právních
titulů žalované. S ohledem na výše uvedené žalobce dodává, že v dovolání nelze
uplatnit tvrzení, která vychází ze skutkových zjištění, která nemají oporu v
provedeném dokazování (§ 241a odst. 3 o. s. ř.). Rozhodnutí odvolacího soudu
nemá po právní stránce zásadní význam, jelikož námitky žalované jsou především
námitkami skutkovými, nikoli právními. Žalobce navrhl, aby dovolací soud podané
dovolání odmítl. Napadený rozsudek odvolacího soudu byl vyhlášen před 1. červencem 2009, kdy
nabyla účinnosti novela občanského soudního řádu provedená zákonem č. 7/2009
Sb. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací
(§ 10a o. s. ř.) proto vzhledem k bodu 12 přechodných ustanovení v článku II
uvedeného zákona dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního
řádu ve znění účinném do 30. června 2009. Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího
soudu bylo podáno oprávněnou osobou ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 o. s. ř. a obsahuje stanovené náležitosti, nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Dospěl k závěru, že dovolání je podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
přípustné, jelikož rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na právní otázce,
kterou odvolací soud posoudil v rozporu s hmotným právem.
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c)
o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní,
vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních;
způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod
podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Jelikož ve smyslu
ustanovení § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud – s výjimkou
určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda
rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli,
relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž
posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání
zpochybnil.
Dovolací soud je vázán skutkovými zjištěním odvolacího soudu, resp. soudu
prvního stupně, a tato skutková zjištění přezkoumávat nemůže.
Z obsahu spisu se podává, že předmětem sporu je žalobou uplatněný nárok
zhotovitele na doplatek ceny díla.
Podle ustanovení § 548 odst. 1 obch. zák. je objednatel povinen zaplatit
zhotoviteli cenu v době sjednané ve smlouvě. Pokud ze smlouvy nebo tohoto
zákona nevyplývá něco jiného, vzniká nárok na cenu provedením díla.
Podle ustanovení § 554 odst. 1 obch. zák. zhotovitel splní svou povinnost
provést dílo jeho řádným ukončením a předáním předmětu díla objednateli v
dohodnutém místě, jinak v místě stanoveném tímto zákonem. Je-li místem předání
jiné místo, než je uvedené v odstavcích 2 a 4, vyzve zhotovitel objednatele k
převzetí díla.
Zahrnuje-li podle § 554 odst. 1 obch. zák. povinnost provést dílo předání
předmětu díla objednateli a vzniká-li nárok zhotovitele na cenu díla jeho
provedením, pak, nebylo-li sjednáno jinak, předpokladem oprávněnosti nároku
žalobce (zhotovitele) na doplatek ceny díla je (mimo jiné) též to, že dílo bylo
předáno žalované (objednateli).
Pro posouzení věci je rozhodující skutkové zjištění, zda žalovaná dokončovací
práce, resp. odstranění vad provedla na předaném díle nebo nikoli.
Jestliže žalovaná zasáhla do prováděného díla před jeho předáním, zanikl
závazek žalobce k provedení díla z důvodu dodatečné nemožnosti plnění. Podle §
354 obch. zák. nastávají v případě nemožnosti plnění obdobně účinky uvedené v §
351 obch. zák. Podle ustanovení § 351 odst. 1 obch. zák. odstoupením od smlouvy
zanikají všechna práva a povinnosti stran ze smlouvy. Odstoupení od smlouvy se
však mj. nedotýká nároku na náhradu škody vzniklé porušením smlouvy a jiných
ustanovení, která podle projevené vůle stran nebo vzhledem ke své povaze mají
trvat i po ukončení smlouvy. Podle ustanovení § 351 odst. 2 obch. zák. strana,
které bylo před odstoupením od smlouvy poskytnuto plnění druhou stranou, toto
plnění vrátí, u peněžního závazku spolu s úroky ve výši sjednané ve smlouvě pro
tento případ, jinak stanovené podle § 502 obch. zák. V případě, že by žalovaná
zasáhla do prováděného díla před jeho předáním, bylo by nezbytné posoudit, v
jakém rozsahu jsou si strany povinny vrátit plnění podle pravidel obsažených v
§ 351 obch. zák.
V takovém případě by soud nemohl přiznat žalobci právo na zaplacení ceny díla,
nýbrž by musel postupovat podle ustanovení § 351 odst. 2 obch. zák., tj. musel
by zjistit a zúčtovat peněžní plnění, které poskytla žalovaná žalobci na plnění
ze smlouvy o dílo, a peněžitou náhradu odpovídající hodnotě plnění, které
žalovaná obdržela od žalobce a jež nemůže žalobci vrátit. Jelikož ke
zhotovované věci nemá vlastnické právo žalobce a jelikož závazek ke zhotovení
díla zanikl z důvodů, za něž odpovídá žalovaná (objednatelka), přičemž žalobcem
poskytnuté plnění nelze vzhledem k jeho povaze vrátit nebo předat zhotoviteli,
je třeba peněžitou náhradu odpovídající hodnotě plnění žalobce stanovit podle
ustanovení § 544 odst. 2 obch. zák.
Jestliže však žalovaná sama odstranila vady již předaného díla (či si je
nechala odstranit), je rozhodnutí soudů obou stupňů správné, neboť předmět díla
byl předán a žalované zaniklo právo na odstranění vad od žalobce, jelikož tyto
vady odstranila sama. V důsledku této skutečnosti má žalobce právo na zaplacení
ceny díla, neboť za této situace je třeba vyjít z toho, že dílo bylo řádně
provedeno, bylo předáno a vady již neexistují.
Pro posouzení věci nezbytný jednoznačný skutkový závěr, kdy došlo k předání
díla, ovšem ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a odvolacího soudu
učinit nelze. Oba soudy sice učinily skutkové zjištění, že žalobce žalované
předmět díla předal, soud prvního stupně však na straně 7 odůvodnění svého
rozsudku učinil skutkové zjištění, že se tak stalo minimálně k datu 14. 3.
2001, přičemž poté nechala žalovaná vady díla odstranit, a to k datu 10. 5.
2001. Na straně 8 odůvodnění svého rozsudku soud prvního stupně učinil rozporné
skutkové zjištění, že k předání díla došlo dne 15. 5. 2001.
Odvolací soud pak učinil skutkové zjištění, že k provedení díla došlo,
nedovodil však, ke kterému dni. Uvedl pouze, že souhlasí se závěrem soudu
prvního stupně, že z chování žalované coby objednatele, který dílo jako řádně
dokončené a bez vad předal svému dalšímu objednateli, tj. společnosti Průmstav
a. s., dne 15. 5. 2001, lze dovodit, že k převzetí díla žalovanou od žalobce
došlo, i když mezi nimi nebyl sepsán předávací protokol.
Na základě neúplného skutkového zjištění odvolacího soudu nemohl tento soud
učinit závěr, zda žalobce má či nemá právo na zaplacení ceny díla.
Z výše uvedených důvodů je nutné uzavřít, že rozhodnutí odvolacího soudu není z
hlediska uplatněného dovolacího důvodu správné.
Nejvyšší soud proto rozsudek odvolacího soudu podle § 243b odst. 2 věty za
středníkem o. s. ř. zrušil. Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí
odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší
soud v odpovídajícím rozsahu i rozsudek soudu prvního stupně a věc mu v tomto
rozsahu vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 o. s. ř. ).
V dalším řízení je nutné učinit skutkové zjištění, zda a kdy došlo k předání
díla, a dále věc posuzovat dle výše uvedených principů. Nad rámec výše
uvedeného dovolací soud uvádí, že k předání díla samozřejmě může dojít i
konkludentně či ústně, pokud tomu nebrání smluvní ujednání stran.
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém
rozhodnutí o věci.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 21. září 2010
JUDr. Zdeněk D e s
předseda senátu