23 Cdo 1992/2014
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve
věci žalobce I. B., zastoupeného Mgr. Ing. Martinem Kalabisem, advokátem, se
sídlem v Konicích, Za Nádražím 497, PSČ 798 52, proti žalované EURO NOBEL s. r.
o., se sídlem v Olomouci, Hodolany, Holická 1173/49a, PSČ 779 00, IČO 26828251,
zastoupené Mgr. Radkem Chocholou, advokátem, se sídlem v Praze 8 - Libni, Nad
Rokoskou 1342/10, PSČ 182 00, s adresou pro doručování Olomouc, Ostružnická 6,
o zaplacení částky 202 201 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v
Ostravě – pobočce v Olomouci pod sp. zn. 19 Cm 35/2010, o dovolání žalobce
proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. listopadu 2013, č. j. 8 Cmo
328/2013-223, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. listopadu 2013, č. j. 8 Cmo
328/2013-223, se v části výroku pod bodem I, v níž byl potvrzen rozsudek soudu
prvního stupně ve výroku pod bodem III v rozsahu, ve kterém byla zamítnuta
žaloba co do částky 103 134 Kč s 0,05% úrokem z prodlení od 31. března 2008 do
zaplacení, a ve výrocích pod body II a III zrušuje a věc se v tomto rozsahu
vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 6. března 2013, č.
j. 19 Cm 35/2010-180, zastavil řízení co do částky 10 000 Kč s úroky z prodlení
specifikovanými ve výroku rozsudku (výrok pod bodem I), uložil žalované, aby
zaplatila žalobci částku 5 367 Kč s 0,05% úroky z prodlení za každý započatý
den prodlení od 31. března 2008 do zaplacení (výrok pod bodem II), zamítl
žalobu co do částky 186 834 Kč s 0,05% úroky z prodlení za každý započatý den
prodlení od 31. března 2008 do zaplacení (výrok pod bodem III) a rozhodl o
náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem IV). K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 26. listopadu 2013,
č. j. 8 Cmo 328/2013-223, rozsudek soudu prvního stupně v napadené části, tj. ve výroku pod bodem III, změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci
částku 16 730 Kč s 0,05% úrokem z prodlení za každý započatý den prodlení od
31. března 2008 do zaplacení, a ve zbývajícím rozsahu rozsudek soudu prvního
stupně ve výroku pod bodem III potvrdil (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě
nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky pod body II a III). Odvolací soud po zopakování dokazování některými listinami zjistil, že žalobce
jako zhotovitel a žalovaná jako objednatelka uzavřeli dne 14. září 2007 smlouvu
o dílo, jejímž předmětem byly stavební práce pro rekonstrukci panelového domu s
termínem plnění do 30. listopadu 2007, sjednána byla cena díla ve výši 2 062
677 Kč včetně DPH s měsíční fakturací až do výše 95 % sjednané ceny. Smlouva
dále obsahovala dohodu o zádržném tvořícím 5 % z celkové sjednané ceny, které
mělo být uhrazeno objednatelem (žalovanou) zhotoviteli (žalobci) po
protokolárním předání a převzetí díla, a v případě, že objednatel dílo
převezme, a budou se na něm vyskytovat vady či nedodělky, bude zádržné uhrazeno
až po odstranění posledního z nich. K zádržnému se vztahovalo i ujednání v
článku 5.3.3 smlouvy o dílo, v němž bylo sjednáno, že zádržné bude uhrazeno
objednatelem zhotoviteli na základě daňového dokladu vystaveného zhotovitelem,
v němž bude uvedeno, že se jedná o konečnou fakturu. Lhůta splatnosti činila
podle článku 4.1.1 14 dnů ode dne následujícího po dni doručení faktury s tím,
že stejná lhůta platí i pro úhradu zádržného. V článku 11 smlouvy o dílo
poskytl žalobce záruční dobu v délce 60 měsíců. V článku 6 smlouvy týkajícím se majetkových sankcí si strany sjednaly smluvní
pokutu ve výši 100 Kč za každý započatý den prodlení zhotovitele „proti termínu
předání a převzetí díla“ a pro případ, že zhotovitel nedokončí dílo a nepředá
je objednateli ani do termínu 15. prosince 2007, smluvní pokutu ve výši 5 000
Kč. K předání a převzetí díla mělo dojít na základě zápisu – protokolu, jehož
součástí měl být i soupis zjištěných vad a nedodělků a dohoda o způsobu a
termínech jejich odstranění. Mezi stranami bylo rovněž sjednáno, že nenastoupí-
li zhotovitel k odstranění reklamované vady ve sjednané lhůtě, je objednatel
oprávněn pověřit odstraněním vady jinou osobu. Dne 27. prosince 2007 byl uzavřen dodatek č. 1 ke smlouvě o dílo obsahující
dohodu, podle níž se za vady díla, a to nekvalitně provedenou jižní štítovou
stranu domu – barevnost a nerovnosti a za chybně provedené zateplení stropu v
únikové zóně objektu, sjednává pozastávka ve výši 70 000 Kč bez DPH, která bude
uhrazena „po provedení všech nedostatků a nedodělků“, a rovněž ujednání, že
„ostatní ujednání smlouvy zůstávají beze změn“. Odvolací soud vyšel dále ze zjištění, že žalobce vystavil dne 31. prosince 2007
fakturu č.
270100054 na částku 713 537 Kč (cena včetně DPH) s textem „fakturuji
vám za období 1. prosince – 31. prosince 2007 dle soupisu provedených prací“,
která byla mimo razítka a podpisu za žalobce opatřena i nečitelným podpisem a
razítkem žalované v kolonce „převzal“. Z této částky dle tvrzení žalobce
žalovaná uhradila částku 511 336 Kč, takže zbývalo uhradit částku 202 201 Kč,
která je předmětem tohoto řízení. Z obsahu spisu dále vyplývá, že při jednání
soudu prvního stupně dne 6. března 2012 žalobce předložil k důkazu fakturu č. 270100057 (č. l. 80) identického obsahu jako výše citovaná faktura na částku
713 537 Kč, s pozměněným textem „fakturuji Vám konečnou fakturu za období 1. prosince – 31. prosince 2007 dle soupisu provedených prací“, faktura je
opatřena razítkem žalobce a nečitelným podpisem, avšak v kolonce „převzal“ není
žádný údaj vyplněn. Dne 26. února 2008 sepsali účastníci zápis o převzetí a předání díla, který
obsahoval konstatování jediné vady – nekvalitní provedení jižní štítové strany
domu – barevnost a nerovnosti, která měla být odstraněna do konce března 2008. K odstranění však nedošlo, žalovaná proto nechala vadu odstranit třetím
subjektem – M. M., kterému za odstranění tohoto nedostatku uhradila částku 47
243 Kč včetně DPH a následně investorovi stavební akce poskytla slevu ve výši
10 000 Kč, o kteroužto částku následně vzal žalobce žalobu zpět a řízení bylo v
této části zastaveno. Dle zjištění odvolacího soudu žalovaná dopisem ze dne 11. srpna 2008, který byl
žalobci doručen 21. srpna 2008, reklamovala u žalobce vady díla a žádala jejich
odstranění, a to vyspravení venkovních parapetů u oken v bytě č. 6 a 17,
uchycení hromosvodu na střeše domu, nátěr venkovního schodiště zábradlí a
kontrolu stropu nezasklené lodžie v bytě č. 6, kde došlo k prasklině v důsledku
kotvení lešení. Taktéž tyto vady nechala žalovaná odstranit třetími osobami,
kterým byl M. M., pokud jde o nátěr zábradlí, a M. B., pokud jde o opravu
parapetu, kterým za to zaplatila částky 2 321 Kč, resp. 3 706 Kč (částku 3 400
Kč zvýšenou o DPH). Odvolací soud se shodně se soudem prvního stupně nejprve zabýval tím, jaká
pozastávka, resp. zádržné, bylo mezi účastníky sjednáno. Dospěl k závěru, že
dodatek č. 1 rozšiřoval původně sjednané zádržné ve smlouvě o dílo o další
pozastávku ve výši 70 000 Kč bez DPH poté, co byla zjištěna nekvalitně
provedená fasáda a k odstranění tohoto nedostatku byla sjednána pozastávka,
která měla být vyplacena „po provedení“ (správně „po odstranění“) všech
nedostatků a nedodělků. Uzavřel, že mezi účastníky bylo sjednáno zádržné ve
výši 103 134 Kč a pozastávka ve výši 73 500 Kč (stejně jako v prvém případě
včetně DPH). Na rozdíl od zádržného k vyplacení pozastávky postačovalo
odstranění vytčené vady a nebylo tedy třeba vystavení konečné faktury, neboť
dodatek č. 1 původní smlouvu o dílo neměnil, ale doplňoval, a v tomto směru
obsahoval samostatnou úpravu jak pozastávky, tak její úhrady.
Protože žalovaná
v řízení tvrdila, že nejen vadu fasády, ale i ostatní vady odstranila
prostřednictvím třetích osob, není zde podle závěru odvolacího soudu jiná
překážka pro výplatu zádržného než žalovanou namítané nedoručení „konečné
faktury“. Z obsahu spisu, konkrétně protokolu z jednání ze dne 6. března 2012,
vyplývá, že žalobcem předloženou fakturou č. 270100054 na částku 713 537 Kč
opatřenou textem odpovídajícím článku 5.3.3 smlouvy o dílo, soud prvního stupně
provedl důkaz a zástupce žalované se k této faktuře vyjádřil. Podle závěru
odvolacího soudu však skutečnost, že žalobce konečnou fakturu vystavil a
předložil ji soudu k důkazu, neznamená, že ji doručil žalované, a to přesto, že
v rámci dokazování se měl zástupce žalované možnost se s touto fakturou
seznámit. Jestliže žalobce nepředložil ani po poučení soudem relevantní důkaz o
doručení tzv. konečné faktury žalované, uzavřel odvolací soud, že v případě
zádržného dosud nenastaly podmínky pro jeho výplatu. Odvolací soud se dále zabýval obranou žalované, která v průběhu řízení
započetla oproti žalobcem uplatněnému nároku na zádržné a pozastávku svůj nárok
na smluvní pokuty za nesplnění termínu zhotovení díla. Jednalo se o smluvní
pokutu podle článku 6.1.1 ve výši 100 Kč za každý den prodlení, která činí
vzhledem k předání díla dne 26. února 2008 (smluvním termínem plnění byl 30. listopad 2007) celkem částku 8 700 Kč. Nárok žalované na tuto pokutu není
promlčen, neboť podle § 404 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“)
platí, že bylo-li právo, jež podléhá promlčení, uplatněno v soudním řízení ve
formě protinároku, přestává u něho běžet promlčecí doba dne, kdy bylo zahájeno
soudní řízení ohledně práva, proti němuž protinárok směřuje, jestliže se jak
nárok, tak i protinárok vztahují k téže smlouvě. Rovněž druhá - jednorázová
pokuta sjednaná v článku 6.1.2 smlouvy o dílo ve výši 5 000 Kč za nedokončení a
nepředání díla ani v termínu do 15. prosince 2007 promlčena není. Odvolací soud
uzavřel, že žalovaná oprávněně uplatnila vůči žalobci zápočet v celkové výši 13
700 Kč. Z uvedeného odvolací soud dovodil, že z částky 186 834 Kč nelze žalobci přiznat
náklady na odstranění vady fasády třetí osobou ve výši 47 243 Kč, dále částku
103 134 Kč představující zádržné, k jehož výplatě dosud nebyly splněny
podmínky, částky 3 706 Kč a 2 321 Kč představující náklady žalované na
odstranění reklamovaných vad díla, které žalobce neodstranil, třetími osobami a
rovněž částku 13 700 Kč představující smluvní pokuty za zhotovení díla po
sjednaném termínu, které byly žalovanou započteny, stejně jako náklady
zaplacené třetím osobám na odstranění vad díla v průběhu řízení. Rozsudek odvolacího soudu v rozsahu části výroku pod bodem I, ve které odvolací
soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části výroku pod bodem III, a v
rozsahu výroků pod body II a III, kterými bylo rozhodováno o náhradě nákladů
prvostupňového a odvolacího řízení, napadl žalobce dovoláním.
Z obsahu dovolání
se však podává, že dovolání směřuje pouze do části výroku odvolacího soudu pod
bodem I, ve které byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně do částky 103 134
Kč s příslušnými úroky z prodlení. Přípustnost dovolání spatřuje dovolatel v
naplnění podmínek ustanovení § 237 o. s. ř., neboť rozsudek odvolacího soudu v
napadené části závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž rozhodování
se odvolací soud odchýlil od ustálené praxe dovolacího soudu. Touto otázkou
podle dovolatele je, zda předložení faktury u jednání soudu zástupci žalované
vybavenému neomezenou procesní plnou mocí vyvolá právní účinky vůči žalované,
resp. zda takovým způsobem dojde k doručení této faktury žalované a nástupu
právních účinků s tímto doručením spojeným. Podle dovolatele spočívá rozhodnutí odvolacího soudu na nesprávném právním
posouzení věci, a to v chybném výkladu a aplikaci (neaplikaci) § 41 odst. 3
občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Se závěrem odvolacího soudu, že
doručení konečné faktury u jednání soudu zástupci žalované (za přítomnosti
jednatele žalované) nezpůsobuje vůči žalované hmotněprávní účinky, což vedlo
odvolací soud k nepřiznání nároku na částku 103 134 Kč, dovolatel nesouhlasí,
neboť podle rozhodovací praxe dovolacího soudu a ustáleného výkladu § 41 odst. 3 o. s. ř. jednání žalobce – předložení předmětné konečné faktury soudu je
účinné i vůči druhému účastníku, tj. žalované, takže došlo k doručení předmětné
konečné faktury žalované, což má za následek vznik hmotněprávních účinků vůči
žalované. Svým závěrem, že z žalované částky nelze žalobci přiznat původní
zádržné ve výši 103 134 Kč, protože pro výplatu této částky nebyly splněny
podmínky, tedy doručení konečné faktury žalované, se podle názoru dovolatele
dopustil odvolací soud zásadního pochybení. Z ustálené rozhodovací praxe
Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) poukázal dovolatel
na rozsudek ze dne 8. července 2009, sp. zn. 26 Cdo 4917/2007, a na usnesení ze
dne 15. března 2001, sp. zn. 26 Cdo 931/2000. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud vydal rozsudek, kterým se rozsudek
odvolacího soudu ve výroku pod bodem I mění tak, že rozsudek soudu prvního
stupně se ve výroku pod bodem III mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit
žalobci částku 119 864 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,05 % z částky 16 730 Kč
za každý započatý den prodlení od 31. března 2008 do zaplacení a z částky 103
134 Kč za každý započatý den prodlení od 22. března 2012 do zaplacení, ve
zbývajícím rozsahu se rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III potvrzuje a
žalované se ukládá nahradit žalobci náklady řízení před soudem prvního stupně,
odvolacím soudem a soudem dovolacím. Žalovaná se k dovolání nevyjádřila. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§
10a o. s. ř.) úvodem poznamenává, že rozhodné znění občanského soudního řádu
pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona
č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve
znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (dále opět jen „o. s. ř.“).
Po zjištění, že žalobce podal dovolání v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1, § 241
odst. 1 o. s. ř.), a že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou řádně
zastoupenou advokátem, jímž bylo dovolání též sepsáno (§ 241 odst. 1, 4 o. s. ř.), Nejvyšší soud nejprve posuzoval, zda je dovolání přípustné. Podle § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti
každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže
napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání je přípustné, neboť odvolací soud se při aplikaci § 41 odst. 3 o. s.
ř. odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Podle ustanovení § 41 odst. 3 o. s. ř. hmotněprávní úkon účastníka učiněný vůči
soudu je účinný vůči ostatním účastníkům, avšak teprve od okamžiku, kdy se o
něm v řízení dozvěděli; to platí i tehdy, je-li pro platnost hmotněprávního
úkonu předepsána písemná forma. Ustanovení § 40 odst. 3 se použije obdobně.
Vůči soudu lze hmotněprávní úkon provést v podání nebo ústně při jednání,
přípravném jednání nebo jiném soudním roku. Hmotněprávní úkony, které byly v
občanském soudním řízení probíhajícím mezi účastníky učiněny některým z
účastníků vůči soudu a o nichž se jejich adresát (druhý účastník) v řízení
dozvěděl, mají - i mimo rámec probíhajícího řízení – stejné právní následky
jako právní (hmotněprávní) úkony, které byly učiněny přímo vůči druhému
účastníku právního vztahu, a které mu došly. Učiní-li účastník řízení
hmotněprávní úkon vůči soudu, není vůči ostatním účastníkům účinný již ode dne,
kdy podání došlo soudu, nebo od okamžiku, kdy byl projeven při jednání nebo
jiném soudním roku, ale teprve od okamžiku, kdy se o něm v řízení dozvěděli. V
případě, že ostatní účastníci nebyli přítomni jednání nebo jinému roku, při
němž byl učiněn ústně, je takový hmotněprávní úkon účinný vůči jím dotčenému
účastníku od okamžiku, kdy se o něm v řízení dozvěděl jinak, např. doručením
písemného (elektronického) podání soudem, písemným (elektronickým) sdělením
soudu, doručením opisu protokolu u jednání nebo přepisu obrazového nebo zvukově
obrazového záznamu, oznámením při příštím jednání (srov. Drápal, L., Bureš, J.
a kol. Občanský soudní řád I Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2009, str.
261).
O tom, že procesní úkon účastníka řízení učiněný vůči soudu může zahrnovat též
hmotněprávní úkon, jenž podle ustanovení § 41 odst. 3 o. s. ř. je od okamžiku,
kdy se o něm v řízení dozvěděli ostatní účastníci, účinný také vůči nim, není v
rozhodovací praxi soudů pochyb (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne
10. prosince 2002, sp. zn. 21 Cdo 945/2002, uveřejněný v časopise Soudní
judikatura, sešit č. 1, ročník 2003, pod číslem 5). Odpověď na otázku, zda
určitý procesní úkon účastníka ten či onen hmotněprávní úkon skutečně zahrnuje,
však bude záležet na jeho konkrétním obsahu a na okolnostech, za nichž byl
učiněn; případné pochybnosti bude třeba řešit cestou výkladu za použití
zákonných interpretačních pravidel. Jedná se tedy o individuální posouzení
konkrétního případu.
V nyní posuzované věci se z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu podává, že
žalobce „konečnou fakturu“ č. 270100054 na částku 713 537 Kč s textem
„fakturuji Vám konečnou fakturu za období 1. 12 – 31. 12. 2007 dle soupisu
provedených prací“ (č. l. 80) vystavil, a jak vyplývá z protokolu o jednání
soudu prvního stupně ze dne 6. března 2012 (č.l. 76 a násl.), předložil soudu k
důkazu, a že žalovaná se k této skutečnosti vyjádřila. Tímto způsobem došlo,
jak vyplývá z výše citované judikatury dovolacího soudu, k doručení předmětné
faktury žalované, neboť se o ní žalovaná u jednání soudu prvního stupně dne 6.
března 2012 dozvěděla. Z uvedeného vyplývá, že dovolatel splnil podmínku vzniku
nároku na uhrazení zádržného podle článku 5.3.3 smlouvy o dílo – vystavil
daňový doklad, v němž bylo uvedeno, že se jedná o konečnou fakturu, tato byla
doručena žalované a uplynutím 14 dnů ode dne jednání soudu prvního stupně dne
6. března 2012 nastala v souladu článku 4.1.1 smlouvy o dílo její splatnost.
Odvolací soud se tudíž mýlil, jak vyplývá z výše uvedeného, pokud dovozoval, že
skutečnost, že žalobce konečnou fakturu vystavil a předložil ji soudu k důkazu,
neznamená, že ji doručil žalované, a to přesto, že v rámci dokazování se měl
zástupce žalované možnost se s touto fakturou seznámit. Nesprávný výklad
ustanovení § 41 odst. 3 o. s. ř. odvolacím soudem tak vedl odvolací soud k
nepřiznání hmotněprávních účinků předložení předmětné faktury č. 270100054
dovolatelem soudu i vůči žalované. Tento závěr odvolacího soudu je, jak vyplývá
z výše citovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu, v rozporu s ustálenou
rozhodovací praxí dovolacího soudu a dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu
v napadené části je proto důvodné.
Nejvyšší soud proto podle § 243e odst. 1 o. s. ř. rozsudek odvolacího soudu v
části výroku pod bodem I, v níž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve
výroku pod bodem III v rozsahu, ve kterém byla zamítnuta žaloba co do částky
103 134 Kč s 0,05% úrokem z prodlení od 31. března 2008 do zaplacení, a ve
výrocích pod body II a III zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil tomuto soudu k
dalšímu řízení.
V novém rozhodnutí soud rozhodne i o náhradě nákladů dovolacího řízení (§ 243g
odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. listopadu 2014
JUDr. Zdeněk D e s
předseda senátu