23 Cdo 2023/2016
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Zdeňka Dese a Mgr. Miroslava Hromady,
Ph.D., ve věci žalobkyně Home Care Services & Supplies, s. r. o., se sídlem v
Praze 6, Patočkova 1471/77, identifikační číslo osoby 25610619, zastoupené
JUDr. Jiřím Všetečkou, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Orlická 163/18,
proti žalované Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, se sídlem v
Praze 3, Orlická 2020/4, identifikační číslo osoby 41197518, o zaplacení částky
449.385,16 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp.
zn. 38 C 205/2015, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze
ze dne 18. 11. 2015, č. j. 55 Co 411/2015-59, takto:
Dovolání se zamítá.
Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 31. 8. 2015, č. j. 38 C 205/2015-41,
vyslovil svoji místní nepříslušnost (bod I. výroku) a rozhodl, že po právní
moci tohoto rozhodnutí věc postoupí Obvodnímu soudu pro Prahu 3, jako soudu
místně příslušnému ve smyslu § 85 odst. 3 občanského soudního řádu, jelikož v
obvodu jeho působnosti má žalovaná sídlo (bod II. výroku).
K odvolání žalobkyně odvolací soud usnesením v záhlaví uvedeným usnesení soudu
prvního stupně potvrdil.
Odvolací soud se ztotožnil s názorem žalované, že ustanovení § 87 písm. c)
zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „o. s. ř.“), se týká místní příslušnosti dané na výběr ve sporech mezi
podnikatelskými subjekty. Žalovaná představuje druh veřejnoprávní korporace a
nelze ji podřadit pod pojem podnikatel, tak jak ho charakterizuje zákon č.
89/2012 Sb., občanský zákoník. Odvolací soud uvedl, že s ohledem na skutečnost,
že u žalované se nejedná o podnikatelský subjekt, je dána místní příslušnost
obecná dle § 84 a § 85 odst. 3 o. s. ř. Jde tedy o obecný soud účastníka, proti
němuž návrh směřuje (v případě právnické osoby jde o okresní soud, v jehož
obvodu má sídlo). Žalovaná má sídlo v obvodu působnosti Obvodního soudu pro
Prahu 3, a proto odvolací soud napadené usnesení postupem podle § 219 o. s. ř.
potvrdil jako věcně správné.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost
dovozuje z ustanovení § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na
vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil
od ustálené rozhodovací praxe dovolacího v otázce výkladu místní příslušnosti
na výběr dané, podle § 87 písm. c) o. s. ř., ačkoliv změna tohoto ustanovení,
provedená zák. č. 293/2013 Sb., spočívající v nahrazení slova „podnik“ slovem
„závod“, žádnou kvalitativní změnu nepřináší. Dovolací důvod nesprávného
právního posouzení věci (§ 241a o. s. ř.) spatřuje žalobkyně v posouzení otázky
odvolacím soudem, zda § 87 písm. c) dopadá pouze na podnikatelské subjekty.
Žalovaná se k dovolání vyjádřila v tom smyslu, že sama není podnikatelem a
nedisponuje v této rovině žádným organizovaným souborem jmění, který by jakožto
podnikatel vytvořila, a který by z její vůle sloužil k provozování této
činnosti (tj. závodem). Uvádí, že žalobkyně staví své dovolání na nesprávných
závěrech, které mimo jiné plynou z použití nesouvisející judikatury. Navrhuje
tedy, aby dovolací soud dovolání žalobkyně zamítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo
podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle § 241
odst. 1 o. s. ř., se zabýval přípustností dovolání.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná
rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné
proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,
jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního
práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání je přípustné, neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní
otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to
otázky, zda se pravidlo, o místní příslušnosti dané na výběr dle § 87 písm. c)
o. s. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2014 užije pouze v případě sporu mezi
podnikateli.
Dovolání není důvodné.
Odvolací soud svůj závěr o nemožnosti aplikace pravidla § 87 písm. c) o. s. ř.
odůvodnil s tím, že toto ustanovení se týká místní příslušnosti dané na výběr
mezi podnikatelskými subjekty. Žalovaná v projednávané věci však představuje
druh veřejnoprávní korporace a nelze ji podřadit pod pojem podnikatele.
Ustanovení § 87 písm. c) o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2014 uvádí, že
vedle obecného soudu žalovaného, popřípadě vedle soudu uvedeného v § 85a, je k
řízení příslušný také soud, v jehož obvodu je umístěna organizační složka
závodu fyzické nebo právnické osoby, která je žalovanou, týká-li se spor této
složky. Ve znění účinném od 1. 1. 2001 totéž pravidlo znělo tak, že jde o soud,
v jehož obvodu je umístěna organizační složka podniku fyzické nebo právnické
osoby, která je žalovanou, týká-li se spor této složky.
Dovolací soud se k výkladu tohoto ustanovení opakovaně (srov. např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2015, sp. zn. 23 Cdo 3176/2014, či usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2014, sp. zn. 26 Cdo 1975/2014) vyjádřil tak, že
odkázal na závěry rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 12.
1965, sp. zn. 5 Co 616/65, publikovaného pod číslem 50/1966 Sbírky soudních
rozhodnutích a stanovisek, které mimo jiné uvádí, že aby mohla být podána
žaloba u soudu příslušného podle § 87 písm. c) o. s. ř., musí být splněna i
podmínka, že se spor týká nižší složky, jejíž sídlo založilo příslušnost tohoto
soudu. Ustanovení § 87 písm. c) o. s. ř. lze použít i v případě, že nižší
složka, které se spor týká, nemá právní subjektivitu. Dovolací soud rovněž
opakovaně uvedl, že provozovna je ve smyslu § 7 zákona č. 513/1991 Sb.,
obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, organizační složkou podniku
(srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2016, sp. zn. 23 Cdo 4143/2015).
Místní příslušnosti daná na výběr dle § 87 písm. c) umožňuje žalobci zvolit
vedle obecného soudu žalovaného takový místně příslušný soud, v jehož obvodu
realizuje žalovaný svoji činnost prostřednictvím své organizační složky, za
předpokladu, že projednávána věc se této složky přímo týká. Účelem tohoto
pravidla je hospodárnější a rychlejší řízení, které je dáno bližší místní
souvislostí s projednávanou věcí, ale též možností poměrného rozdělení sporů u
různých soudů v případě subjektů s celostátní působností, které svoji činnost
realizují prostřednictvím pevné nižší organizační struktury. Z povahy věci
takovou organizační složku může mít jak právnická osoba, tak fyzická osoba –
podnikatel (shodně srov. NOVOTNÝ, Z. IN: Občanský soudní řád I, II Komentář. 1.
vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 311).
Ustanovení § 87 písm. c) o. s. ř. tak ve znění od 1. ledna 2001 předvídá
možnost žalobce zvolit místně příslušný soud podle organizační složky podniku
žalovaného, od 1. ledna 2014 pak závodu žalovaného. Tzv. závod podle v § 502
zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) představuje
organizovaný soubor jmění, který podnikatel vytvořil a který z jeho vůle slouží
k provozování jeho činnosti. Má se za to, že závod tvoří vše, co zpravidla
slouží k jeho provozu. V současném znění, stejně jako ve znění do 31. prosince
2013, tak jde o organizovanou složku provozovanou podnikatelem. Obchodní závod
podle § 502 o. z. tak vytváří pouze podnikatel.
Místní příslušnosti daná na výběr dle § 87 písm. c) o. s. ř., ve znění po 1.
lednu 2014, tak umožňuje žalobci zvolit vedle obecného soudu žalovaného
podnikatele takový místně příslušný soud, v jehož obvodu realizuje žalovaný
podnikatel svoji činnost prostřednictvím organizační složky svého závodu, za
předpokladu, že projednávaná věc se této složky přímo týká.
Žalovaná je sice právnickou osobou, jejíž organizační strukturu podle § 12
odst. 1 zákona č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně České
republiky, tvoří mimo jiné její regionální pobočky a klientská pracoviště, není
však podnikatelem a nelze ani na ni jako na podnikatele podle § 420 až § 421 o.
z. nahlížet.
V případě žalované tak žalobkyně nemá k dispozici možnost zvolit místně
příslušný soud podle organizační složky žalované ve smyslu § 87 písm. c) o. s.
ř.
Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že rozhodnutí
odvolacího soudu je správné a dovolání zamítl.
O náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího, rozhodne soud v rozhodnutí,
kterým se řízení končí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. srpna 2016
JUDr.
Pavel H o r á k, Ph.D.
předseda senátu