23 Cdo 2097/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka v
právní věci žalobce Český olympijský výbor, občanské sdružení, se sídlem
Benešovská 6, 101 00 Praha 10, IČO 48546607, zastoupeného JUDr. Janem
Šťovíčkem, Ph.D., advokátem se sídlem Hvězdova 1716/2b, 140 00 Praha 4, proti
žalovanému Budějovický Budvar, národní podnik, se sídlem Karolíny Světlé 4, 370
21 České Budějovice, IČO 00514152, zastoupenému JUDr. Karlem Čermákem,
advokátem se sídlem Národní 32, 110 00 Praha 1, o nároky z porušení práv k
olympijským symbolům a z nekalé soutěže, vedené u Městského soudu v Praze pod
sp.zn. 13 Cm 320/2006, k dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v
Praze ze dne 21. prosince 2010 č. j. 3 Cmo 162/2010-745, takto:
Dovolání se odmítá.
Žalobou se žalobce domáhal ochrany olympijských symbolik a ochrany před
jednáním nekalé soutěže žalobou, v níž požadoval,
- aby se žalovaný nekalosoutěžního jednání zdržel (celkem 13 zdržovacích nároků
ve znění dle žaloby, body I. až XIII.),
- aby žalovaný zaplatil žalobci částku 14,120.000,- Kč (návrh v žalobě označený
jako bod XIV.)
- aby soud žalobci přiznal nárok, že žalovaný je povinen na své náklady
uveřejnit rozsudek v tisku (v žalobě bod XV.),
- aby soud žalobci přiznal nárok, že žalovaný je povinen na své náklady
uveřejnit rozsudek na internetu (v žalobě bod XVI.). Podáním ze dne 11. 6. 2008 žalobce navrhl změnu žaloby co do nového znění bodů
XV. a XVI. jím navrženého rozhodnutí soudu (petitu). Namísto uložení povinnosti
žalovanému uveřejnit rozsudek v tisku a na internetu v žalobě požadoval
- aby žalovaný poskytl žalobci přiměřené zadostiučinění v nepeněžité formě tak,
že v deníku Hospodářské noviny, Mladá Fronta DNES a Lidové noviny uveřejní
omluvu ve znění dle žaloby (v žalobě bod XV.) a
- aby žalovaný poskytl žalobci přiměřené zadostiučinění v nepeněžité formě tak,
že na svých internetových stránkách www.budvar.cz a www.bob-dave.cz uveřejní
omluvu ve znění dle žaloby (v žalobě bod XVI.). Podáním ze dne 24. 2. 2009 vzal žalobce žalobu zpět v rozsahu bodů I. až XIII.,
tj. v rozsahu všech zdržovacích nároků jím v řízení uplatněných. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. února 2009, č. j. 13 Cm 320/2006-566,
uložil žalovanému povinnost zdržet se užívání spojeného svazku hokejových holí
v podobě pochodně při propagaci jím vyráběného piva značky Budweiser Budvar, a
to ode dne nabytí právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), povinnost zdržet se
užívání výrazu „hokejiáda“ při propagaci jím vyráběného piva značky Budweiser
Budvar, a to ode dne nabytí právní moci tohoto rozsudku (výrok II.), povinnost
zveřejnit na své náklady v deníku Hospodářské noviny a na svých internetových
stránkách www.budvar.cz a www.bob-dave.cz tuto omluvu: „Budějovický Budvar, n. p. se tímto omlouvá Českému olympijskému výboru za svou reklamní kampaň
probíhající před a v průběhu Zimních olympijských her v Turíně 2006, v rámci
které neoprávněně užil zákonem chráněná olympijská symbolika, a to část výrazu
„olympiáda“ ve slovním spojení „HOKEJIÁDA“ a zapálený svazek hokejových holí
asociující olympijskou pochodeň. Budějovický Budvar, n. p. se do budoucna
zavazuje práva Českého olympijského výboru vztahující se k olympijským
symbolikům respektovat.“, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok
III.), povinnost zaplatit žalobci 2,250.000,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto
rozsudku (výrok IV.), dále zamítl žalobu, že žalovaný je povinen do 15 dnů od
právní moci rozsudku zveřejnit na své náklady v deníku Mladá Fronta Dnes a
Lidové noviny omluvu: „Budějovický Budvar, n. p.
se tímto omlouvá Českému
olympijskému výboru za nekalosoutěžní jednání, jehož se dopustil svou reklamní
kampaní probíhající před a v průběhu Zimních olympijských her v Turíně 2006, v
rámci které neoprávněně užil zákonem chráněná olympijská symbolika, a to část
výrazu „olympiáda“ ve slovním spojení „HOKEJIÁDA“ a zapálený svazek hokejových
holí asociující olympijskou pochodeň. Za toto jednání se Budějovický Budvar, n. p. omlouvá a do budoucna se zavazuje práva Českého olympijského výboru
vztahující se k olympijským symbolikům respektovat.“ (výrok V.), zamítl žalobu,
že žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci
11,870.000,- Kč (výrok VI.), zastavil řízení ohledně 11 zdržovacích nároků ve
znění dle rozhodnutí (výrok VII.) a rozhodl o nákladech řízení tak, že žádný z
účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok VIII.). K odvolání žalobce i žalovaného Vrchní soud v Praze (dále jen odvolací soud)
rozsudkem ze dne 21. prosince 2010, č. j. 3 Cmo 162/2010-745, rozhodl tak, že
řízení o odvolání žalobce do výroku VI. rozsudku soudu prvního stupně zastavil;
rozsudek soudu prvního stupně ve výroku IV. potvrdil, ve výroku III. rozsudku
soudu prvního stupně potvrdil v rozsahu povinnosti žalovaného zveřejnit do tří
měsíců od právní moci rozsudku na své náklady v deníku Hospodářské noviny a na
svých internetových stránkách www.budvar.cz a www.bob-dave.cz po dobu tří
měsíců omluvu: „Budějovický Budvar, n. p. se tímto omlouvá Českému olympijskému
výboru za své nekalosoutěžní jednání, jehož se dopustil svou reklamní kampaní,
probíhající před a v průběhu Zimních olympijských her v Turíně 2006, v rámci
které neoprávněně užil zákonem chráněná olympijská symbolika, a to část výrazu
„olympiáda“ ve slovním spojení „HOKEJIÁDA“ a zapálený svazek hokejových holí
asociující olympijskou pochodeň.“, jinak výrok III. rozsudku soudu prvního
stupně změnil tak, že co do zbytku požadované omluvy žalobu zamítl; ve výroku
V. rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovaný je povinen do tří
měsíců od právní moci rozsudku na své náklady zveřejnit v denících Mladá fronta
DNES a Lidové noviny shora uvedené znění omluvy, s tím, že co do zbytku omluvy
zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně potvrdil; ve výrocích I., II. a
VIII. rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k
dalšímu řízení. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že žalobce uplatnil žalobou řadu zdržovacích
nároků (v žalobě označených jako I. až XIII.), dále pak nárok na zaplacení
částky 14,120.000,- Kč (návrh v žalobě označený jako XIV.) a nárok na
uveřejnění rozsudku v tisku (návrh XV.) a na internetu (návrh XVI.). Podáním ze
dne 11. 6. 2008 žalobce navrhl změnu žaloby co do nového znění bodů XV. a XVI. jím navrženého rozhodnutí soudu (petitu), namísto uveřejnění rozsudku požadoval
uveřejnění omluvy žalovaného v tisku – v denících Mladá fronta DNES,
Hospodářské noviny a Lidové noviny (bod XV.) a na internetu v doménách
budvar.cz a bob-dave.cz (bod XVI.). Uvedenou změnu žaloby soud prvního stupně
připustil svým usnesením ze dne 17. 6. 2008, č. j.
13 Cm 320/2006-473 (mylně
ještě znovu usnesením při jednání dne 19. 2. 2009). Podáním ze dne 24. února
2009 vzal žalobce žalobu zpět v rozsahu bodů I. až XIII., tj. v rozsahu všech
zdržovacích nároků jím v řízení uplatněných, což ostatně plyne z návrhu
rozhodnutí, jak jej žalobce v závěru svého podání ze dne 24. 2. 2009
formuloval. Mylně soud prvního stupně při následném jednání dne 26. 2. 2009
uvažoval o zpětvzetí v rozsahu 11 bodů návrhu, vyžádal souhlas žalovaného ke
zpětvzetí těchto 11 bodů návrhu a o zastavení řízení pouze v rozsahu těchto
prvních 11 bodů petitu rozsudkem také rozhodl (výrokem VII.). Odvolací soud
dospěl k závěru, že pokud soud prvního stupně rozhodl rozsudkem ze dne 26. 2. 2009 ve výrocích I. a II. o dalších zdržovacích nárocích tak, že žalovanému
povinnost zdržet se tam vymezeného jednání uložil, rozhodl bez toho, že by se
vypořádal jakkoli s předtím učiněným zpětvzetím žaloby (§ 96 občanského
soudního řádu – dále jen o. s. ř.). Odvolací soud uzavřel, že za stavu, kdy oba
tyto výroky byly napadeny odvoláním žalovaného a žaloba v tomto rozsahu byla
vzata zpět před rozhodnutím soudu prvního stupně, nejsou splněny podmínky, za
nichž může odvolací soud o zpětvzetí žaloby sám rozhodnout (srov. znění § 222a
odst. 1 o. s. ř.). Proto odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. a
§ 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. v rozsahu vyhovujících výroků I. a II. rozsudku, aniž se jimi věcně zabýval, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a
věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž o
zpětvzetí žaloby v daném rozsahu rozhodne. Předmětem odvolacího řízení zůstaly nároky žalobce, o nichž soud prvního stupně
rozhodl ve výrocích III. až V. rozsudku, tj. nároky žalobce na poskytnutí
zadostiučinění uveřejněním omluvy v požadovaném znění v tisku a na internetu,
jakož i na zaplacení částky 2,250.000,- Kč, jež je tvořena peněžitým
zadostiučiněním v rozsahu 513.000,- Kč (v odůvodnění rozsudku soudu prvního
stupně nesprávně propočteno na 763.000,- Kč) a bezdůvodným obohacením
žalovaného v rozsahu 1,737.000,- Kč. Uvedené nároky tvrdil žalobce jako nároky
podle § 53 obchodního zákoníku (dále jen obch. zák.), neboť dovozoval nekalé
soutěžní jednání podle § 44 odst. 1 (generální klauzule) a podle § 45 (klamavá
reklama), a dále podle zákona č. 60/2000 Sb., o ochraně olympijských symbolik,
neboť dovozoval porušení tohoto zákona v § 2 a § 4. Odvolací soud vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že žalobce je tím, kdo v
ČR reprezentuje olympijské hnutí a je zákonem povolán chránit olympijská
symbolika, jak vyplývá ze zákona č. 60/2000 Sb., a je tím, kdo je oprávněn
povolovat komerční užívání těchto symbolik (dle § 3 odst. 1 zák. č. 60/2000
Sb.), mezi něž náleží mj. olympijská pochodeň i samotný výraz olympiáda. V
řízení bylo prokázáno, že oprávnění užívat symbolika žalobce uděluje
prostřednictvím své k tomu zřízené společnosti Česká olympijská, a. s., a že
tato společnost uzavřela smlouvu o tzv. generálním partnerství k užívání těchto
symbolik s akciovou společností Plzeňský Prazdroj pro r. 2005-2008.
Z obsahu
žalobcem předloženého znaleckého posudku společnosti TACOMA Consulting a. s. bylo zjištěno, že tato společnost vyčíslila plnění, které žalovaný užíváním
olympijských symbolik získal v období před a v průběhu Zimních olympijských her
(dále jen ZOH) v Turíně 2006, částkou 20,846.000,- Kč. Žalovaný ve své reklamní
kampani k podpoře prodeje piva značky Budweiser Budvar, kterou realizoval těsně
před započetím a v průběhu ZOH v Turíně 2006 (jež byly zahájeny 10. 2. 2006), v
období od 5. 2. do 20. 2. 2006 uváděl čtyři různé, ale shodně zaměřené reklamní
spoty v televizi a na internetu (tam v angličtině), a to na stránkách
žalovaného v doménách budvar.cz a bob-dave.cz, doprovázené potisky na balení
výrobků (označením „hokejiáda“) a upoutávkami v prodejnách, dále též
počítačovou hrou Fire up!!!, umístěnou na internetu. Žalovaný ve své reklamě
využil konání ZOH, jež jsou událostí prvořadého celosvětového významu,
poutající zájem značné části tuzemské veřejnosti. Odvolací soud se neztotožnil
s námitkami žalovaného, že žalovaným použité prvky ve sporné reklamní kampani
nezasahují do práv k olympijským symbolikám, resp. že sporné reklamní kampaně
neparazitují na pověsti olympionismu ani jinak nekalosoutěžně nezneužívají
olympijskou myšlenku či její symboly, a že použití svazku hokejových holí a
použití výrazu „hokejiáda“ nelze posoudit jako vědomé využití olympijských
symbolů, nýbrž dovodil, ve shodě se soudem prvního stupně, že žalovaný svou
reklamní kampaní, v níž užil slovo „hokejiáda“ (k označení v té době
probíhající události, kterou by jinak musel nazvat přímo slovem olympiáda) a
symbol olympijské pochodně, byť v podobě zapáleného svazku hokejek, jež byla
přímo vázána ke konání ZOH, porušil zákaz neoprávněného užívání symbolik bez
povolení žalobce podle § 3 odst. 1 zák. č. 60/2000 Sb., a také jednal
nekalosoutěžně, neboť jeho jednání naplňuje všechny podmínky nekalé soutěže
podle generální klauzule v § 44 odst. 1 obch. zák. a je zároveň i jednáním
parazitujícím na pověsti žalobce, resp. olympijských symbolik, jež je žalobce
povolán chránit. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobce právem tvrdil jednání nekalé soutěže
žalovaného a z tohoto jednání uplatnil i odpovídající nároky podle § 53 obch. zák., jež jsou předmětem odvolání, tj. na poskytnutí morálního a finančního
zadostiučinění k náhradě nemajetkové újmy a uhrazení majetkové újmy. Podle
odvolacího soudu nehmotná újma žalobce, spočívající ve snížení jeho postavení,
jeho dobrého jména, a také dobré pověsti jeho „produktů“, tj. olympijských
symbolik, jež je povolán chránit, je tak zásadní povahy, že odvolací soud má za
zcela tomu odpovídající požadavek žalobce na poskytnutí zadostiučinění
uveřejněním omluvy i zaplacením částky 513.000,- Kč, jak žalobci přiznal soud
prvního stupně. Oprávněným dle § 53 obch. zák. odvolací soud shledal i
požadavek žalobce na poskytnutí omluvy v obou formách (v tisku a na internetu),
a to ve všech tiskovinách, jak žalobce požadoval.
Podle odvolacího soudu právě
intenzita zásahu a prevenční povaha zadostiučinění odůvodňují, aby omluvy byly
uveřejněny v těch tiskovinách, které žalobce uvedl. Odvolací soud však znění
omluvy, jež má být v tisku a na internetových stránkách žalovaného uveřejněna,
zčásti upravil tak, aby toto znění odpovídalo účelu omluvy. Při posuzování
nároku žalobce na zaplacení částky 1,737.000,- Kč, jež byla soudem prvního
stupně posuzována jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení (§ 451 a násl. občanského zákoníku), odvolací soud uzavřel, že žalovaný porušením zákazu dle §
3 zák. č. 60/2000 Sb. získal prospěch z „nepoctivých zdrojů“, na úkor hodnoty
olympijských symbolik, jejich výjimečnosti a výlučnosti, jež je třeba chránit,
a tedy na úkor žalobce, jenž olympijské hnutí v ČR představuje a je tím, kdo
symbolika zde chrání a povoluje jejich užívání (§ 456 občanského zákoníku). Rozsudek odvolacího soudu napadl (ve výrocích, jimiž odvolací soud rozhodoval o
výrocích III., IV. a V. rozsudku soudu prvního stupně) žalovaný v zákonné lhůtě
dovoláním, z jehož obsahu vyplývá, že je považuje za přípustné podle ustanovení
§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť se podle něho jedná o rozhodnutí, které
má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Důvodnost svého dovolání
opírá žalovaný o ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., tj. že řízení je
postiženo vadou řízení. Zásadní právní význam spatřuje dovolatel v posouzení
několika zásadních právních otázek:
1) Napadené rozhodnutí odvolacího soudu nesprávným způsobem řeší zásadní právní
otázku výkladu a aplikace zákona č. 60/2000 Sb., o ochraně olympijských
symbolik. Odvolací soud ve svém rozhodnutí uvedl, že „žalovaný se sice vyhnul
přímému užití symbolik, avšak reklamou oslovený zákazník a celá veřejnost není
nijak na pochybách, že v reklamě jde o olympiádu, jde o olympijskou pochodeň i
o právě konané ZOH v Turíně jako takové“, ale jiné argumenty pro závěr o
porušení zákona č. 60/2000 Sb. zde neuvádí. Podle dovolatele takový postup, kdy
odvolacímu soudu k tomuto závěru postačuje úvaha o pravděpodobnosti asociace
žalovaného jako oficiálního partnera žalobce, je nesprávný, zcela pomíjí účel
zákona č. 60/2000 Sb. a zaměňuje olympijská symbolika s ochrannými známkami a
jejich právní úpravou. Podle názoru dovolatele je nutno k výkladu a aplikaci
zákona č. 60/2000 Sb. přistupovat restriktivně, což odvolací soud porušil a
naopak nepřípustně široce aplikoval na problematiku ochrany olympijských
symbolik pravidla platná pro hodnocení známkoprávních sporů, když vyslovil
závěr o porušení práv k olympijským symbolikám na základě pouhé úvahy o možné
asociaci žalovaného jako partnera olympijského hnutí, aniž by se podrobněji
zabýval definicí olympijských symbolik a rozsahem jejich užití v napadené
kampani žalovaného. Dovolatel má za to, že pokud by soudy posuzovaly užití
olympijských symbolik a reklamní kampaň žalovaného v souladu s platnými
právními předpisy, tj.
restriktivně a bez použití výkladových nástrojů běžně
užívaných ve známkoprávních sporech, musely by nutně dojít k tomu, že žalovaný
olympijská symbolika nepoužil, a to ani jejich části. Taxativní výčet
olympijských symbolik neobsahuje slovo „hokejiáda“ a žalovaný v reklamní
kampani žádnou olympijskou pochodeň nepoužil (ani jeden ze soudů se v řízení s
uvedenou argumentací žalovaného řádně nevypořádal). Podle názoru dovolatele
ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 60/2000 Sb. vylučuje právo žalobce poskytovat
souhlas ke komerčnímu využití symbolik za úplatu, neboť pojem „písemné
zmocnění“ zde uvedený implikuje jednostranný právní úkon bez možnosti
protiplnění ze strany toho, jemuž je písemným zmocněním propůjčováno právo
užívat olympijská symbolika podle tohoto zákona. Pokud tedy žalobce své
finanční nároky opřel mj. o výši úplaty, kterou jeho oficiální partner uhradil
za užívání symbolik na základě smlouvy, jednalo se o smlouvu od počátku
neplatnou, neboť uzavřenou v rozporu se zákonem č. 60/2000 Sb. V napadeném
rozhodnutí odvolacího soudu se jedná zjevně o nesprávné právní posouzení věci a
o chybnou argumentaci. 2) K závěru odvolacího soudu o údajném nekalém soutěžním jednání žalovaného
dovolatel uvádí, že pokud žalovaný neporušil dobré mravy soutěže (nijak
neporušil zákon o ochraně olympijských symbolik), není možné zavázat žalovaného
k poskytnutí jakéhokoliv přiměřeného zadostiučinění z důvodu nekalé soutěže. 3) K závěru odvolacího soudu o tom, že žalovaný se obohatil na úkor žalobce, a
to částkou 1,737.000,- Kč, dovolatel uvádí, že k takovému obohacení nemohlo
dojít, pokud žalovaný neporušil zákaz dle § 3 zákona č. 60/2000 Sb. (nepoužil
olympijská symbolika tak, jak jsou taxativně uvedena v § 2 odst. 1 cit. zákona, ani jejich části). Podle názoru dovolatele je také odkaz soudu na ust. § 451 odst. 2 občanského zákoníku nelogický a nepoužitelný, pokud se podle
druhé věty § 4 zákona č. 60/2000 Sb. žalobce může domáhat rovněž náhrady škody,
která byla způsobena neoprávněným užitím olympijských symbolik, a tuto škodu by
žalobce musel prokazovat, což se během celého řízení nestalo. Vydání
bezdůvodného obohacení by podle názoru dovolatele přicházelo teoreticky v úvahu
v případě, pokud by se žalovaný dopustil nekalého soutěžního jednání. Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky napadený rozsudek
Vrchního soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalobce se k dovolání žalovaného nevyjádřil. Dovolání v této věci není přípustné. Podle ustanovení § 236 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí
odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Jde-li o rozsudek, jímž byl odvolacím soudem potvrzen v pořadí první rozsudek
soudu prvního stupně ve věci samé (jak tomu bylo i v posuzovaném případě),
přichází v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve
věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování
dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována
rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena
jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a)
a § 241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se
závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že také
dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních (ať již v rovině
procesní nebo z oblasti hmotného práva), jiné otázky (zejména posouzení
správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění) přípustnost dovolání nezakládají. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tak zásadně důvod
podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a není jím naopak
důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§ 241a
odst. 3 o. s. ř.).
Přitom otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní
význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou. Přípustnost dovolání pak
není založena pouhým tvrzením dovolatele, že rozhodnutí odvolacího soudu
zásadní význam po právní stránce má, nýbrž až kladným závěrem dovolacího soudu,
že tomu tak vskutku je. V projednávané věci - jak je patrno z obsahu dovolání - dovolatel vytýkal
odvolacímu soudu, že nesprávně právně posoudil věc, když tvrdil, že žalovaný
svým jednáním zasáhl do práv žalobce, která mu náleží podle zákona č. 60/2000
Sb., o ochraně olympijských symbolik, a že se žalovaný dopustil
nekalosoutěžního jednání. Dovolací soud, jsa vázán uplatněnými dovolacími důvody, dovodil, že odvolací
soud rozhodl v souladu s hmotným právem přiznal-li v daném případě žalobci
uplatněné nároky, tj. konkrétně žalovanému uložil, aby uveřejnil omluvu v obou
formách, tj. v tisku i na internetu, a to ve všech tiskovinách, jak žalobce
požadoval (Hospodářské noviny, Mladá fronta DNES a Lidové noviny), a dále aby
žalobci zaplatil 2,250.000,- Kč za závadné jednání. V daném případě jsou řádné důvody k poskytnutí ochrany práv žalobce proti
tvrzenému nekalosoutěžnímu jednání žalovaného podle § 44 a násl. obch. zák. a
také ochrany práv, které náleží žalobci podle zákona č. 60/2000 Sb., o ochraně
olympijských symbolik. Dovolací soud se ztotožňuje s právním závěrem soudů, že v předmětné záležitosti
se jedná o porušení práv žalobce jednáním žalovaného. V řízení před soudem
prvního stupně bylo prokázáno, že žalobce je podle stanov zástupcem ČR v
Mezinárodním olympijském hnutí a zabezpečuje reprezentaci ČR na olympijských
hrách a dalších akcích organizovaných Mezinárodním olympijským výborem a
Národními olympijskými výbory, dále že odpovídá na území ČR za ochranu
olympijského symbolu, vlajky, ohně a hesla. Žalovaný prováděl reklamní činností
od 5. 2. 2006 nejprve dvěma reklamními spoty v televizním vysílání před
termínem zahájení ZOH v Turíně (ve spotu vystupoval člen českého
reprezentačního hokejového týmu na ZOH v Turíně M. H., byl zde použit zapálený
svazek hokejových holí, který je podobný olympijským pochodním, a dále výraz
„hokejiáda“), tyto reklamní spoty umístil také na svých internetových
stránkách, a to na www.budvar.cz a www.bob-dave.cz. Dne 6. 2. 2006 vyšel v
Mladé frontě DNES článek k této reklamní kampani žalovaného. Žalovaný byl
žalobcem upozorněn na protiprávní užívání olympijských symbolik (dopisem
žalobce ze dne 7. 2. 2006, v němž byl žalovaný vyzván, aby reklamní kampaň
neprodleně ukončil a stáhnul tyto spoty i z internetových stránek), přesto dne
7. 2. 2006 byl v televizním vysílání žalovaným prezentován další reklamní spot,
v němž žalovaný opětovně použil zapálený svazek hokejových holí v podobě
„hokejové pochodně“ a výraz „hokejiáda“. Také tento reklamní spot byl umístěn
na internetových stránkách žalovaného. Po zahájení ZOH v Turíně (10. 2. 2006)
byly dne 14. 2. 2006 v televizním vysílání i na internetových stránkách
žalovaného prezentovány další dva reklamní spoty žalovaného, navazující na
předchozí.
(Popis reklamních spotů: V prvním z těchto reklamních spotů jeden ze
dvojice hokejových fanoušků drží při návštěvě italské restaurace zapálený
svazek hokejových holí v podobě „hokejové pochodně“ a je zde opakovaně použit
výraz „hokejiáda“. Ve druhém reklamním spotu se stejně jako v předchozích
spotech objevuje opakovaně výraz „hokejiáda“ a zapálený svazek hokejových holí
v podobě „hokejové pochodně. Tento reklamní spot navíc využívá historických
záběrů z olympijských her.) Všechny tyto reklamní spoty obsahovaly ještě i
označení piva Budějovický Budvar a na posledních dvou bylo navíc uvedeno, že
Budějovický Budvar je pivo českého hokeje. Výraz „hokejiáda“ byl také zveřejněn
na internetové stránce žalovaného www.bob-dave.cz u příležitosti počítačové hry
„Fire-Up!!!“. Dále soudy vyšly ze zjištění, že žalobce měl uzavřenou smlouvu o
spolupráci s Českou olympijskou a. s., jejíž je jediným akcionářem a která
zabezpečuje pro žalobce mimo jiné i ekonomické zabezpečení jeho akcií. Žalobce
prokázal, že Česká olympijská a. s. dala souhlas jeho jménem obchodní
společnosti Plzeňský Prazdroj a. s. se sídlem v Plzni, na základě smlouvy, k
využití reklamy svého piva u příležitosti konaných ZOH v Turíně 2006. Žalovaný
porušil § 2 zákona č. 60/2000 Sb., o ochraně olympijských symbolik, odvysíláním
čtyř reklamních spotů v televizním vysílání a jejich zveřejněním na obou
uvedených internetových stránkách žalovaného. Soudy správně dovodily, že k
porušení zákona došlo zejména použitím svazku hokejek vykreslených ve spotech
tak, že jsou napodobeninou olympijské pochodně. K porušení zákona došlo také
použitím výrazu „hokejiáda“ ve všech spotech proto, že tento výraz byl použit
do spotu zhruba týden před zahájením ZOH v Turíně 2006 a v době jejich konání v
souvislosti se svazkem hokejových holí v podobě „hokejové pochodně“. Žalovaný
tak zneužil své účasti v hospodářské soutěži nedovoleným způsobem, neboť jednal
nekalosoutěžně (jeho jednání bylo motivováno soutěžním záměrem, žalovaný zasáhl
do soutěžní pozice žalobce, která závisí na tom, nakolik je s to ochránit
olympijská symbolika před volným užíváním a rozmělněním; žalovaný zasáhl také
do soutěžní pozice dalších oprávněných uživatelů olympijských symbolik, a to k
jejich újmě) podle § 44 odst. 1 obch. zák. (generální klauzule). K první námitce dovolatele, že k výkladu a aplikaci zákona č. 60/2000 Sb. měl
odvolací soud přistupovat restriktivně a nikoliv nepřípustně široce, dovolací
soud uvádí, že citovaný zákon ve výčtu olympijských symbolik sice přímo
nezmiňuje napodobeniny olympijských symbolik (§ 2 odst. 1), avšak v ustanovení
§ 2 odst. 1 písm. h) zákona č. 60/2000 Sb. jsou mezi olympijskými symboliky
uvedena také slova „olympijský“ a „olympiáda“, a dále z § 3 odst. 2 tohoto
zákona vyplývá, že zákaz užívání podle odstavce 1 se rovněž vztahuje na
jakékoliv označení, které tvoří nebo obsahuje olympijská symbolika nebo jejich
část. Dovolací soud se ztotožňuje se závěry odvolacího soudu, že pokud žalovaný
v období od 5. 2. do 20. 2.
2006 uváděl čtyři různé, ale shodně zaměřené
reklamní spoty v televizi a na svých internetových stránkách, v nichž použil
zapálený svazek hokejových holí, který je podobný olympijským pochodním, a dále
výraz „hokejiáda“, přičemž součástí těchto spotů bylo ještě i označení piva
Budějovický Budvar a na posledních dvou bylo navíc uvedeno, že „Budějovický
Budvar je pivo českého hokeje“, porušil žalovaný § 2 zákona č. 60/2000 Sb. a
jednal nekalosoutěžně. V daných souvislostech (reklamní spoty v televizním vysílání a na internetových
stránkách žalovaného v době před i po zahájení ZOH v Turíně 2006) zapálený
svazek hokejových holí v podobě „hokejové pochodně“ a také výraz
„hokejiáda“ (opakovaně žalovaným používaný v uvedených reklamních spotech) je
nutno vykládat podle § 3 odst. 2 zákona č. 60/2000 Sb. jako zákonem zakázané
užívání části olympijských symbolik. Bylo prokázáno, že v reklamních spotech
vystupoval také člen českého reprezentačního hokejového týmu na ZOH v Turíně
2006 M. H., což za situace, kdy žalovaný nebyl oficiálním sponzorem ZOH, ani
osobou jinak podporující ZOH, znamená porušení dobrých mravů soutěže. Dovolací soud dovodil, že žalovaný při vytváření uvedených reklamních spotů si
musel být dobře vědom, že jedná bez udělení předchozího písemného zmocnění
Českého olympijského výboru, o. s., které je zapotřebí k užívání olympijských
symbolik pro obchodní, reklamní nebo jiné obdobné účely podle § 3 odst. 1
zákona č. 60/2000 Sb., tedy že jedná protiprávně. Ze strany žalovaného se jedná
zcela jednoznačně o ofenzívní typ marketingové strategie (tzv. guerilla
marketing), v níž se soutěžitel spojuje se sportovní událostí bez zaplacení
sponzorského poplatku nebo bez uzavření sponzorské smlouvy (tzv. ambush
marketing – parazitování na aktivitách konkurence, které jsou většinou spojeny
s nějakou významnou akcí, na niž se zaměřuje pozornost veřejnosti a médii;
nejčastěji se vztahuje k významným sportovním událostem; jeho cílem je vyhnout
se nákladům spojeným s oficiálním sponzorstvím a vyvolat tak u spotřebitelů i
širší veřejnosti dojem, že značka tohoto soutěžitele ke sportovní události
patří.) Dovolací soud dospěl k závěru, že žalovaný svým jednáním (ambush
marketingem přímým i nepřímým) zneužil ZOH v Turíně 2006 ke stržení mediální a
divácké pozornosti na sebe, aniž by mu bylo uděleno písemné zmocnění žalobcem
(a aniž by jakkoli přispěl ke konání těchto ZOH, např. jako sponzor). Takovéto
jednání žalovaného naplňuje současně všechny tři podmínky generální klauzule
nekalé soutěže podle § 44 odst. 1 obch. zák., jde tedy o nekalou soutěž
žalovaného. („Přímý ambush marketing je založen na využívání symbolů
vztahujících se k akci /např. symbolika olympijských her/, využití obrazových a
filmových materiálů vytvořených pro sportovní událost, předstírání sponzorství
akce nebo naopak různá forma útoků na oficiální sponzory. Pokud se ambush
marketing vyskytne v této podobě, je velká pravděpodobnost, že půjde o nekalou
soutěž. Nepřímý ambush marketing využívá osob spojených s událostí ve vlastní
reklamní kampani nebo např.
propaguje značku v blízkém okolí konané akce.“
Blíže in H., M, Š., P.: Marketingová komunikace a moderní trendy v marketingu. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, 2009.)
K druhé námitce dovolatele, že není možné zavázat žalovaného k poskytnutí
přiměřeného zadostiučinění z důvodu nekalé soutěže, pokud žalovaný neporušil
dobré mravy soutěže, se dovolací soud ztotožnil se závěry soudů, že
žalovanému byla uložena povinnost poskytnout žalobci přiměřené zadostiučinění,
neboť jednal neoprávněně, porušil povinnost a zákaz vyplývající z ustanovení §
3 odst. 1 a 2 zákona č. 60/2000 Sb., o ochraně olympijských symbolik, a dále
zákaz nekalé soutěže vyplývající z § 44 odst. 1 obch. zák. (odůvodnění viz
výše). K třetí námitce dovolatele, že k bezdůvodnému obohacení žalovaného nemohlo
dojít, dovolací soud uzavřel, že v dané věci bylo prokázáno porušení zákazu
podle § 3 zákona č. 60/2000 Sb. žalovaným, dále nekalosoutěžní jednání
žalovaného (soudy řádně odůvodnily, že jednání žalovaného splňuje všechny tři
podmínky generální klauzule nekalé soutěže podle § 44 odst. 1 obch. zák.) a
dovolací soud se závěry soudů obou stupňů plně ztotožňuje. Všechny nároky
žalobce jsou v daném případě, kdy žalovaný porušil povinnosti stanovené zákonem
č. 60/2000 Sb. i obchodním zákoníkem, oprávněné. Z titulu nekalé soutěže může
oprávněná osoba (zde žalobce, který byl dotčen nekalým soutěžním jednáním
žalovaného) ve své žalobě uplatnit kterýkoli z pěti žalobních nároků uvedených
v § 53 obch. zák., tedy i nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Již odvolací
soud ve svém rozhodnutí (na str. 12 – 13) odůvodnil posuzování nároku na vydání
bezdůvodného obohacení podle § 451 a násl. občanského zákoníku a způsob
vyčíslení prospěchu žalovaného (na základě znaleckého posudku). Dovolací soud
se ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, že je třeba vzít v této souvislosti
v úvahu zejména masivnost televizní reklamy žalovaného, jež v povědomí
veřejnosti přetrvala a rovněž vyvolala „parafrází“ symbolik dojem o spojitosti
žalovaného s konáním ZOH v Turíně 2006 a s žalobcem, proto 1,737.000,- Kč
považuje za částku, kterou nejméně žalovaný využitím olympijských symbolik v
důsledku své reklamy získal (jak vyplvá ze skutkových zjištění podle znaleckého
posudku) a je povinen ji vydat. Argumentace dovolatele o neprokázání výše škody
žalobcem je v daném případě zcela irelevantní, neboť soudy nepřiznaly žalobci
nárok na náhradu škody (ani z jednoho titulu), nýbrž pouze nárok na přiměřené
zadostiučinění (v obou formách, tj. nepeněžité i peněžité) a nárok na vydání
bezdůvodného obohacení. Odvolací soud dospěl ke správnému závěru, pokud přiznal
žalobci právo na zaplacení 2,250.000,- Kč, z čehož 513.000,- Kč činí peněžité
zadostiučinění a 1,737.000,- Kč bezdůvodné obohacení. Z uvedeného vyplývá, že odvolací soud rozhodl v souladu se zákonem, rozhodnutí
odvolacího soudu nemá tedy ve věci samé ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. po
právní stránce zásadní význam, proto Nejvyšší soud České republiky uzavřel, že
dovolání žalovaného není podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné.
Dovolatel přehlíží, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže
změnit a že přezkumná činnost dovolacího soudu směřuje k posouzení právní
kvalifikace věci včetně procesních aspektů bez toho, že by byl oprávněn
zasahovat do skutkového stavu, zjištěného v nalézacím řízení soudy nižších
stupňů. Případná neúplnost nebo nesprávnost skutkových zjištění a závěrů, k
nimž odvolací soud dospěl a na nichž své rozhodnutí založil, není totiž žádným
z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř., nýbrž může
být (při splnění dalších předpokladů) dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a
odst. 3 o. s. ř. Tento dovolací důvod však není relevantním dovolacím důvodem v
případě, že přípustnost dovolání má být založena podle ustanovení § 237 odst. 1
písm. c) o. s. ř., jak tomu je v souzené věci. Obecně vzato se může soud dopustit nesprávným postupem při provádění dokazování
i tzv. jiné vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve
věci. Výjimečně může být v dané souvislosti relevantní i tento dovolací důvod
podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., avšak jen v případě, že otázka, zda je
či není takové vady, vychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad
právního (procesněprávního) předpisu. Tak tomu však není v případě tvrzených
vad dovolatelem (přípustnosti důkazů). K okolnostem uplatněným dovolacími
důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady
procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů)
nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu, a podle
ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání
přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto (srov. právní názory vyjádřené např. v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise
Soudní judikatura, roč. 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněném pod č. 130 v časopise Soudní
judikatura, roč. 2006). Lze tak uzavřít, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího
soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší
soud České republiky je proto, aniž nařizoval jednání, odmítl podle ustanovení
§ 243b odst. 5, věta první, a § 218 písm. c) o. s. ř.
O náhradě nákladů řízení nebylo rozhodováno, neboť v této věci řízení tímto
rozhodnutím nekončí, proto o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů dovolacího
řízení, bude rozhodnuto v dalším řízení (§151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. listopadu 2012
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu