23 Cdo 2191/2021-1009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla
Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně T. R., narozené XY, bytem v XY, proti žalovaným
1) C Automobil Import s.r.o., se sídlem v Praze 4, Krč, Olbrachtova 2006/9,
identifikační číslo osoby 26213664, zastoupené Mgr. Radovanem Hrubým,
advokátem, se sídlem v Praze 1, Revoluční 1003/3, 2) P. Z., se sídlem v XY,
identifikační číslo osoby XY, 3) METEOR CAR, s. r. o., se sídlem v Orlové,
Lutyně, Okružní 1418, identifikační číslo osoby 63323265, a 4) ČSOB Leasing, a.
s., se sídlem v Praze 5, Výmolova 353/3, identifikační číslo soby 63998980, o
zaplacení částky 500 000 Kč a částky 234 060 Kč oproti vrácení vozidla, vedené
u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 16 Cm 44/2006, o dovolání žalobkyně
proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 4. 2019, č. j. Nco
3/2019-826, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dovolání (č. l. 832), při jehož podání
požádala o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro dovolací
řízení. O těchto žádostech rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 31.
7. 2019, č. j. 16 Cm 44/2006-842, tak, že osvobození od soudních poplatků se
žalobkyni nepřiznává a zástupce pro dovolací řízení se jí neustanovuje, a to z
důvodu zjevně bezúspěšného uplatňování práv. Vrchní soud v Olomouci k odvolání
žalobkyně usnesením ze dne 16. 2. 2021, č. j. 4 Cmo 25/2021-957, usnesení
Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 7. 2019, č. j. 16 Cm 44/2006-842, potvrdil.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 2. 2019 (viz čl. IV
a XII zákona č. 287/2018 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Nejvyšší soud rozhoduje v občanském soudním řízení o mimořádném opravném
prostředku - dovolání - proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (srov. §
10a, § 236 odst. 1 o. s. ř.).
Podle § 16 odst. 1 o. s. ř. o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen,
rozhodne nadřízený soud v senátě.
Pojem „nadřízený soud“ („nejblíže společně nadřízený soud“), je-li použit v
občanském soudním řádu k určení věcné příslušnosti soudu, vychází z
organizačních vztahů uvnitř soustavy soudů, nikoliv ze vztahů instančních, a s
pojmem „odvolací soud“ jej tudíž zaměňovat nelze (srov. stanovisko pléna
Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 1996, sp. zn. Plsn 1/96, uveřejněné pod č.
48/1996 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Rozhodl-li Vrchní soud v
Olomouci o návrhu na vyloučení soudkyně Krajského soudu v Ostravě, není toto
jeho rozhodnutí rozhodnutím odvolacího soudu; vydání takového rozhodnutí
ostatně žádné rozhodnutí soudu prvního stupně, jež by bylo možno napadnout
odvoláním, nepředchází.
Funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti těmto rozhodnutím
občanský soudní řád neupravuje. Nedostatek funkční příslušnosti je
neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, který vede k zastavení dovolacího
řízení (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 1997, sp. zn. 2 Cdon
30/97, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2001, sp. zn. 28 Cdo 1335/2001,
nebo z novější judikatury usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2019, sp. zn.
22 Cdo 1252/2019).
Z řečeného tak v poměrech právě projednávané věci vyplývá, že se Nejvyšší soud
nemohl „dovoláním“ žalobkyně věcně zabývat, a proto dovolací řízení pro
nedostatek funkční příslušnosti podle § 104 odst. 1 věty první o. s. ř. ve
spojení s § 243b o. s. ř. zastavil. Z tohoto důvodu nebylo třeba odstraňovat
zjevný nedostatek povinného zastoupení dovolatelky (§ 241b odst. 2 o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení před Nejvyšším soudem rozhodne
soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 8. 2021
JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D.
předseda senátu