Nejvyšší soud Usnesení občanské

23 Cdo 2359/2024

ze dne 2024-08-28
ECLI:CZ:NS:2024:23.CDO.2359.2024.1

23 Cdo 2359/2024-687

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně Z. K., zastoupené JUDr. Janem Fričem, advokátem se sídlem v Praze 5, Pod Hybšmankou 2818/3, proti žalovaným 1) M. R., zastoupenému JUDr. Dagmar Říhovou, advokátkou se sídlem v Příbrami, 28. října 184, a 2) R. F., o určení vlastnického práva, in eventum o zaplacení částky 2 566 000 Kč, a o zaplacení částky 220 000 Kč, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 34 C 259/2019, o dovolání žalovaného 1) proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. 1. 2024, č. j. 103 Co 25/2023-585, takto:

I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný 1) je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 11 713 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího právního zástupce.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala určení svého vlastnického práva k nemovitým věcem uvedeným v žalobě, které na žalovaného 1) (svého bratra) převedla darovací smlouvou ze dne 18. 3. 1997, případně zaplacení částky 2 566 000 Kč, a dále zaplacení částky 220 000 Kč. Žalobkyně dne 5. 9. 2018 sdělila žalovanému 1), že od darovací smlouvy odstupuje pro jeho porušení dobrých mravů vůči žalobkyni a členům její rodiny. Žalovaný 1) následně dne 21. 9. 2018 předmětné nemovité věci převedl na žalovanou 2).

2. Okresní soud Praha-západ jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 19. 12. 2022, č. j. 34 C 259/2019-376, zamítl žalobu o požadovaném určení (výrok I), uložil žalovanému 1) zaplatit žalobkyni částku 1 947 000 Kč (výrok II), zastavil řízení o zaplacení částky 839 000 Kč pro případ, že soud nevyhoví

3. Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání všech účastníků napadeným rozsudkem odmítl odvolání žalované 2) proti rozsudku soudu prvního stupně ve výrocích I, II, III a V (výrok I napadeného rozhodnutí), změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a II co do částky 1 727 000 Kč tak, že se určuje, že žalobkyně je vlastnicí předmětných nemovitostí (výrok II napadeného rozhodnutí), ve zbylé části výroku II, v rozsahu částky 220 000 Kč, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že se žaloba zamítá (výrok III napadeného rozhodnutí), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III (výrok IV napadeného rozhodnutí), rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů mezi žalobkyní a žalovaným 1) (výroky V a VI napadeného rozhodnutí) a mezi žalobkyní a žalovanou 2) (výrok VII napadeného rozhodnutí) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů vůči státu (výroky VIII-XI napadeného rozhodnutí).

4. Proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu výroků V a VI [s přihlédnutím k celkovému obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.)] podal žalovaný 1) dovolání, které však Nejvyšší soud podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.

5. Žalobkyně v podaném vyjádření k dovolání označila jeho dovolání za nepřípustné a navrhla Nejvyššímu soudu, aby je jako takové odmítl a přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

6. Dovolání žalovaného 1) bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.). Dovolací soud shledal, že dovolání obsahuje náležitosti vyžadované ustanovením § 241a odst. 2 o. s. ř. Dovolací soud se proto zabýval přípustností dovolání.

7. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

8. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

9. Podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. dovolání není podle § 237 o. s. ř. přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.

10. Žalovaný 1) dovoláním napadá výlučně výroky V a VI rozsudku odvolacího soudu, kterými bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Takové dovolání je však s ohledem na § 238 odst. 1 písm. h) objektivně nepřípustné. V této souvislosti je nerozhodný žalovaným 1) uvedený odkaz na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1176/2015, v němž byla řešena otázka stanovení ceny věci pro účely výpočtu náhrady nákladů řízení, neboť na závěru o objektivní nepřípustnosti dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení nemůže ničeho změnit.

11. Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného 1) podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

12. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalovaný 1) dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí (exekuce).

V Brně dne 28. 8. 2024

JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D. předseda senátu