23 Cdo 2496/2011

23 Cdo 2496/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing.

Jana Huška a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph. D. a JUDr. Zdeňka Dese v

právní věci žalobkyně Velkoobchodu Vysočina s. r. o., se sídlem v Ledči nad

Sázavou, Husovo nám. 14, PSČ 584 01, IČ: 498 10 162, zast. JUDr. Janou

Flégrovou, advokátkou se sídlem Ledeč nad Sázavou, Husovo nám. 14, proti

žalované Elektrospoj, s. r. o., se sídlem v Jičíně, Sv. Čechova 489, IČ: 498 12

602, zast. JUDr. Janem Machem, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 28, o

zaplacení 582.980,- Kč s přísl., vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod

sp. zn. 33 Cm 65/2003, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v

Praze ze dne 6. března 2008, č. j. 2 Cmo 44/2007-393, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího

řízení částku 12.360,- Kč do tří dnů od doručení tohoto rozhodnutí k rukám její

advokátky JUDr. Jany Flégrové.

Krajský soud v Hradci Králové jako soud prvého stupně rozhodl rozsudkem ze dne

20. listopadu 2006, č. j. 33 Cm 65/2003-344, že žalovaná je povinna zaplatit

žalobkyni 583.149,55 Kč s 3,5 % úrokem z prodlení ze specifikovaných dílčích

částek a za uvedené doby prodlení (výrok I.) a uložil žalované nahradit

žalobkyni náklady řízení (výrok II.). Soud prvního stupně vyhověl žalobě na zaplacení ceny dodaného zboží včetně

příslušenství s tím, že tato pohledávka žalobkyně nezanikla započtením

protipohledávky žalované na náhradu škody, způsobené tvrzeným vadným plněním z

kupní smlouvy na dodávku zemnícího pásku, když předpoklad porušení smluvní

povinnosti ve smyslu § 373 an. obchodního zákoníku (dále též „obchod. zák.“)

nebyl dán a kupní smlouva nebyla uzavřena. K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne

6. března 2008, č. j. 2 Cmo 44/2007-393, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil

a uložil žalované nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení. Odvolací soud v odůvodnění rozhodnutí konstatoval, že žalovaná vymáhanou

pohledávku žalobkyně v řízení nezpochybňovala, ale bránil se tím, že proti

pohledávce žalobkyně započetla svou pohledávku v částce 582.980,- Kč,

představující škodu, která měla žalované vzniknout tím, že tuto částku uhradila

společnosti Lumen, a. s., jako svému odběrateli. Příčinou vzniklé škody byla

podle tvrzení žalované vadná dodávka zemnícího pásku s pozinkovanou vrstvou,

kterou žalovaná – po obdržení dodávky od žalobkyně – dále plnila společnosti

Lumen, a. s., která jej použila na stavbě obchodního centra Kaufland v

Modleticích. Vně stavby byl použit v rozporu s projektem pásek o rozměru 30 x

3,5 mm, ze kterého se navíc olupovala pozinkovaná vrstva. Pásek musel být

vykopán a nahrazen bezvadným páskem o rozměru 30 x 4 mm a škodu představují

náklady spojené s výměnou pásku a jeho znovuuložení do země. Žalovaná uplatnila

náhradu škody jako pohledávku k započtení do výše 582.980,- Kč, zbytek ve výši

13.503,90 Kč žalovaná žalobkyni uhradila. Odvolací soud považoval za správný závěr soudu prvního stupně, že nebylo

prokázáno uzavření kupní smlouvy na základě objednávky žalovaného ze dne 15. 1. 2002, poněvadž v tomto návrhu smlouvy je uveden jako předmět dodávky pásek o

rozměru 30 x 4 mm, avšak žalobkyní navržená změna předmětu plnění na rozměr

pásku 30 x 3,5 mm byla novým návrhem smlouvy, jehož akceptace žalovanou nebyla

v řízení prokázána. Ostatně objednávka žalované ze dne 15. 1. 2002 by podle

názoru odvolacího soudu zřejmě neobstála ani jako řádný návrh smlouvy, protože

neobsahuje návrh ceny ani způsob jejího dodatečného určení. Přitom ani z

dalších důkazů – svědeckých výpovědí – nebyla prokázána vůle účastníků uzavřít

smlouvu i bez určení kupní ceny. Odvolací soud dovodil, že názor žalované, že dodávka pásku jiného rozměru

namísto objednaného je vadným plněním, je nesprávný, jelikož existence smlouvy

nebyla prokázána a správný je i závěr soudu prvního stupně, že nešlo ani o

plnění tzv. aliud, neboť i dodání jiného než smluveného plnění předpokládá

uzavření smlouvy. Po poučení odvolacím soudem podle § 213b odst. 1 a § 118a odst.

1 a 3 o. s. ř. žalovaná doplnila, že tvrzená škoda mu vznikla v důsledku porušení obecné

prevenční povinnosti podle § 415 občan. zák. žalobkyní, avšak ani takové

porušení nebylo podle odvolacího soudu prokázáno, když dokazování nevedlo ani

ke zjištění o původu pásku, zda skutečně byl dodán žalované žalobkyní. Proto

odvolací soud považoval za nadbytečný i navrhovaný důkaz znaleckým posudkem z

oboru elektrotechniky. K procesní námitce žalované odvolací soud uvedl, že byly splněny předpoklady

pro použití § 213b odst. 1 o. s. ř. a odvolací soud měl povinnost poučit

žalovanou, jestliže tak neučinil soud prvního stupně. O případ ustanovení §

213b odst. 2 o. s. ř. podle názoru odvolacího soudu nešlo. Odvolací soud uzavřel, že závěr soudu prvního stupně, že žalovaná neprokázala

existenci započtení způsobilé pohledávky (§ 580 občan. zák.) proti žalobkyní

vymáhané pohledávce, je správný, když žalovaná existenci způsobilé

protipohledávky ani v odvolacím řízení přes poučení odvolacím soudem podle §

118a o. s. ř. neprokázala. Odvolací soud tudíž napadený rozsudek jako správný

podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání, a to „proti oběma výrokům“ s

odkazem na § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a to z důvodů podle § 241a odst. 2

písm. b) o. s. ř., tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním

posouzení věci, a písm. a) cit. ustanovení, tj. že řízení je postiženo vadou,

která mohla mít za následek nesprávné právní posouzení věci.

Vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci,

spatřovala dovolatelka v tom, že soud prvního stupně odmítl vyslechnout svědka

– skladníka, který by potvrdil, že předmětný zemnící pásek, který způsobil

škodu, dodala žalobkyně. S neprovedením tohoto důkazu se nevypořádal ani

odvolací soud a dovolatelka má za to, že bylo porušeno jeho právo na

spravedlivý proces a k tomu poukazuje na konkrétní nálezy Ústavního soudu. Dále

se domnívá, že rozhodnutí soudu prvního stupně bylo překvapivé v otázce

neplatnosti kupní smlouvy a odvolací soud měl věc vrátit soudu prvního stupně a

nenapravovat absenci poučení podle § 118a odst. 2 o. s. ř. sám, neboť tím

odvolací soud porušil princip dvojinstančnosti řízení, a tudíž právo na

spravedlivý proces. I zde dovolatelka poukazovala na judikaturu Ústavního

soudu.

Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřovala dovolatelka „v otázce,

zda nepatrný rozdíl v rozměru zemnícího pásku, který je ještě v rámci ČSN,

skutečně zakládá neexistenci smlouvy“. V této souvislosti dovolatelka

odkazovala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2006, sp. zn. 21 Cdo

2670/2005, a dále na komentář k § 422 obchod. zák. (C. H. Beck, 8. vydání, str.

1098). Podle názoru dovolatelky plnění dodavatele páskou o rozměrech jen

nepatrně se lišících od objednávky není návrhem nové smlouvy, protože tento

rozdíl šíře zemnícího pásku není podstatný z hlediska funkčnosti dodaného

výrobku. V tomto případě jde proto o vadu dodaného výrobku, nikoli o nový návrh

smlouvy. Na dodacím listě, navíc označeném „kupní smlouva – dodací list“,

obsahujícím správný rozměr 30 x 3,5, se pověřený zaměstnanec žalované jako

odběratele podepsal a tím došlo k uzavření perfektní kupní smlouvy.

Dovolatelka na základě uvedeného dovozovala, že k platnému uzavření smlouvy

došlo, což i oba účastníci řízení před soudy obou stupňů prezentovali. K tomu

poukazuje dovolatelka na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 557/05, v němž se

uvádí, že autonomie vůle a svobodného individuálního jednání je na ústavní

úrovni garantována článkem 2 odstavcem 3 Listiny základních práv a svobod.

Dovolatelka uplatnila argument ad absurdum k výkladu, který v daném případě

zaujaly oba soudy, že v případě, kdy je dodán výrobek jen nepatrně odlišný od

výrobku objednaného, nedošlo k uzavření žádné smlouvy, a tudíž ani k právní

odpovědnosti dodavatele za vadný výrobek. Ostatně v takovém případě by

žalobkyně měla odpovídat i za vzniklou škodu ve smyslu § 415 občan. zák. za

situace, kdy si byla vědoma, že zemnící pásek bude zakopán do země a bude plnit

bezpečnostní funkci na ochranu před bleskem apod. Dodáním vadného výrobku s

oloupanou pozinkovanou vrstvou žalobkyně použila svou prevenční povinnost bez

ohledu na (ne)existenci smlouvy. Tuto okolnost odvolací soud opomenul.

Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek odvolacího

soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalobkyně ve vyjádření k dovolání považovala napadené rozhodnutí za správné.

Zrekapitulovala průběh a výsledky dokazování v předchozím řízení a zejména

zdůraznila, že původ vadného zboží nebyl spolehlivě zjištěn a prokázán. Navrhla

zamítnutí dovolání a přiznání náhrady nákladů dovolacího řízení.

Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2010, č. j. 23 Cdo 2897/2008-427, bylo

dovolání žalované odmítnuto a rozhodnuto o náhradě nákladů dovolacího řízení

tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na jejich náhradu částku

12.360,- Kč do tří dnů od doručení tohoto rozhodnutí k rukám její advokátky. V odůvodnění usnesení Nejvyšší soud zejména uvedl, že se neztotožňuje se

závěrem odvolacího soudu, že mezi účastníky nebyla uzavřena kupní smlouva. Nejvyšší soud uvedl, že z dodacího listu – kupní smlouvy ze dne 15. 1. 2002 se

podává, že se strany dohodly na předmětu plnění, ceně za zboží, řádně jsou

označeni účastníci, tato listina je řádně stranami smlouvy podepsána, a proto

uvedený závěr o absenci řádné kupní smlouvy neshledal přiléhavým. Vzhledem k tomu, že předmětem kupní smlouvy byl zemnící pásek o rozměrech 30 x

3,5 mm, jevil se pak nesprávným názor žalované, že dodávka zemnícího pásku o

rozměrech 30 x 3,5 mm je vadným plněním, neboť právě takový předmět plnění

žalovaná požadovala, jak bylo zřejmé z uvedené smlouvy, dodat. Nebylo možné

proto dovodit, že žalované mohl vzniknout nárok na náhradu škody dle § 373 a

násl. obchod. zák. z důvodu porušení povinnosti žalobce dodat zemnící pásek o

rozměru 30 x 4 mm, nebyl-li tento předmětem uvedené kupní smlouvy. Pokud žalovaná v řízení namítala, že žalobkyně měla za škodu odpovídat i podle

ust. § 415 občan. zák., neboť dodal vadný zemnící pásek, na němž se odlupovala

pozinkovaná vrstva, pak k tomu Nejvyšší soud uvedl, že v řízení nebylo

zjištěno, že zemnící pásek, který byl na stavbě vyměněn, byl páskem dodaným

žalobkyní. Taktéž nebylo zjištěno, že by žalobkyně porušila prevenční povinnost

ve smyslu § 415 občan. zák., jež by byla v příčinné souvislosti s požadovaným

nárokem na náhradu škody. Rovněž zbývající námitky procesněprávní povahy

týkající se zejména dokazování a aplikace ust. § 213b o. s. ř. neshledal

dovolací soud relevantními, neboť dle jeho názoru nepředstavovaly zásadní

výhrady koncepční povahy, a proto jimi nebylo možné založit přípustnost

dovolání. Nálezem Ústavního soudu bylo shora specifikované rozhodnutí Nejvyššího soudu

zrušeno (odst. II. výroku), neboť bylo shledáno, že tímto rozhodnutím

dovolacího soudu bylo porušeno právo stěžovatele Elektrospoj, s. r. o. na

spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod

(odst. I. výroku) a ve zbývající části byla ústavní stížnost odmítnuta (odst. III. výroku). V odůvodnění nálezu Ústavní soud Nejvyššímu soudu zejména vytkl závěr, že

námitky procesní povahy týkající se dokazování nepředstavují zásadní výhrady

koncepční povahy a vylučují možnost připuštění dovolání dle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Ústavní soud konstatoval, že uplatněním dovolacího důvodu uvedeného

v ust. § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., tj. že řízení je postiženo vadou,

která mohla mít za následek nesprávné právní posouzení věci, lze v souladu s

ustálenou judikaturou Ústavního soudu založit přípustnost dovolání dle § 237

odst. 1 písm. c) o. s. ř. a opačný přístup by vedl k nepřípustnému zúžení práva

na přístup k dovolacímu soudu.

Závěrem Ústavní soud upozornil, že v rozhodnutí

dovolacího soudu absentuje uvedení skutečností, na jejichž základě dospěl k

závěru o nepřípustnosti dovolání dle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. S ohledem na uvedený závěr Ústavního soudu se Nejvyšší soud opakovaně zabýval

přezkumem rozhodnutí odvolacího soudu z důvodů uplatněných v dovolání. Nejvyšší soud především shledal, že dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu,

které bylo vyhlášeno (vydáno) přede dnem nabytí účinnosti č. 7/2009 Sb., kterým

se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších

předpisů, je nutné dle čl. II. bod 12 Přechodných ustanovení tohoto zákona,

projednat a rozhodnout o něm podle dosavadních právních předpisů; užití nového

ustanovení § 243c odst. 2 tím není dotčeno. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dále shledal,

že dovolání žalované obsahuje předepsané náležitosti a splňuje podmínky

stanovené zákonem (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1, § 241a odst. 1 o. s. ř.). Poté se dovolací soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání, neboť dovoláním

lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští

(§ 236 odst. 1 o. s. ř.). V daném případě může být dovolání přípustné pouze podle § 237 odst. 1 písm. c)

o. s. ř., neboť rozsudkem odvolacího soudu bylo potvrzeno rozhodnutí soudu

prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ust. § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. [a tak k tomu v tomto případě je] a dovolací soud dospěje k závěru,

že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1

písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího

soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím

soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným

právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). V posuzovaném případě dovolatelka nezpochybňovala svoji povinnost zaplatit

žalobkyni žalovanou částku ve výši 596.483,90 Kč za dodávku zboží. Spornou

otázkou však je, zda dovolatelce vznikl vůči žalobkyni nárok na náhradu škody

ve výši 582.980,- Kč, který žalovaná započetla vůči uvedené pohledávce

žalobkyně (rozdíl v částce 13.503,90 Kč žalovaná žalobkyni uhradila). Škoda

měla žalované vzniknout tím, že jí žalobkyně dodala na základě objednávky ze

dne 15. 1. 2002 vadnou zemnící pásku, tj. namísto pásky o tloušťce 4 mm byla

dodána páska tloušťky 3,5 mm. Zemnící pásku pak žalovaná dodala společnosti

Lumen, a. s., která jej zabudovala na stavbě Kauflandu v Modleticích. Zemnící

páska musela být poté demontována a nahrazena správným rozměrem. Náklad na

výměnu pásky činil 582.980,- Kč, který žalovaná započetla jako nárok na náhradu

škody vůči pohledávce žalobkyně. Ze skutkových zjištění v dovolání nezpochybněných (přičemž je nutno akcentovat,

že v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy ve věci samé /§ 241a

odst. 4 o. s. ř./) vyplývá, že žalovaná si objednávkou ze dne 15. 1. 2002

objednala u žalobkyně dodání mj. zemnící pásky o rozměrech 30 x 4 mm. Z

dodacího listu ze dne 15. 1.

2002, který je označen též jako „kupní smlouva“

vyplývá, že žalovaná dne 15. 1. 2002 převzala od žalobkyně mj. zemnící pásku o

rozměrech 30 x 3,5 mm. V „dodacím listě – kupní smlouvě“ ze dne 15. 1. 2002 je uveden předmět plnění,

cena zboží, je označen dodavatel a odběratel a tato listina je podepsána za

odběratele a dodavatele. Dovolací soud vzhledem k uvedenému konstatoval, že tato listina (dodací list –

kupní smlouva) obsahuje podstatné náležitosti, které musí mít kupní smlouva dle

ust. § 409 obchod. zák. Předmětem plnění dle této smlouvy tak byl mj. zemnící pásek o rozměrech 30 x

3,5 mm. Vzhledem k tomu nemůže obstát názor dovolatelky, že dodávka zemnícího

pásku o rozměrech 30 x 3,5 mm je vadným plněním, neboť s takovýmto předmětem

plnění byla mezi účastníky kupní smlouva uzavřena. Z toho dále vyplývá, že

žalované nemohl vzniknout nárok na náhradu škody dle § 373 a násl. obchod. zák. z důvodu porušení povinnosti žalobkyně dodat zemnící pásek o rozměru 30 x 4 mm,

když takový, jak shora uvedeno, nebyl předmětem smlouvy. Dovolatelka dále namítla, že žalobkyně měla za škodu odpovídat i podle ust. §

415 občan. zák., neboť dodala vadný zemnící pásek, z něhož se odlupovala

pozinkovaná vrstva. K tomu je nutné především uvést, že v řízení nebylo

prokázáno, že zemnící pásek, který byl na stavbě vyměněn a předložen v řízení

pro posouzení, byl páskem dodaným žalobkyní. Ze skutkových zjištění soudů obou

stupňů po zajištění vyjádření výrobce pásku, společnosti Válcovny plechů, a. s. Frýdek-Místek, jež žalobkyně výlučně prodává, resp. výsledků laboratorních

atestů chemického složení tavby č. 80185 a dokladů o chemickém složení taveb,

které by jako zdroj pásku připadaly v úvahu, vyplynulo, že nebylo možné usoudit

na totožnost pásku odebraného na stavbě obchod. centra Kaufland v Modleticích,

z něhož se pozinkovaná vrstva odlupovala, a tavbami, tzn. že nebylo možné

dovodit, že zemnící pásek použitý na výše uvedené stavbě byl vyroben Válcovnami

plechů, a. s. Frýdek-Místek, tj. zbožím dodaným žalobkyní, jak tvrdila. Nebylo-li v řízení prokázáno porušení prevenční povinnosti ze strany žalobkyně

ve smyslu ust. § 415 občan. zák., jež by byla v příčinné souvislosti s

požadovaným nárokem na náhradu škody, přičemž je nutné konstatovat, že

základním důvodem výměny pásky byl její nesprávný rozměr, nezbylo dovolacímu

soudu než konstatovat, že názor odvolacího soudu o nenaplnění podmínek

stanovených v ust. § 415 občan. zák. pro uplatnění nároku na škodu byl za

uvedeného skutkového stavu, jenž v dovolacím řízení, jak výše uvedeno, nemohl

doznat změny, správný. Vzhledem k tomu, že v řízení bylo zjištěno, že Válcovny plechů, a. s. Frýdek

Místek, prodaly toliko společnosti Koreček, s. r. o., tj. tvrzenému dodavateli

žalobkyně a nikdy přímo žalobkyni, žalované či společnosti Lumen, a. s., nelze

za uvedené situace, kdy nebylo v řízení prokázáno, že vadný zemnící pásek byl

dodán žalobkyní, postupu soudů ohledně neprovedení důkazu výslechem skladníka

žalované o tom, jaké množství zemnícího pásku měla žalovaná ke dni 10. 1. 2002

na skladě, vytknout ničeho.

Lichá je též námitka žalované, že došlo k

„nedůvodnému opomenutí navrženého důkazu“ a neprovedením jí navrženého důkazu

„došlo k porušení práva žalovaného na spravedlivý proces“, jak tvrdila v

dovolání. Předně je nutno konstatovat, že dle § 120 odst. 1 věty druhé o. s. ř. soud rozhoduje o tom, které z navrhovaných důkazů provede. Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích (viz např. usnesení ze dne 15. 7. 2010, sp. zn. 21 Cdo 1544/2010) vychází z toho, že právo na spravedlivý proces, zakotvené

v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, vyhlášené usnesením

předsednictva České národní rady pod č. 2/93 Sb. jako součást ústavního pořádku

(dále též jen „Listina“), dává každému právo domáhat se svého práva u

nezávislého a nestranného soudu stanoveným postupem. V oblasti občanského

soudního řízení uvedený postup stanoví zejména o. s. ř. a je nepochybné, že

jeho ustanovení nelze vykládat formalisticky (tj. bez přihlédnutí k jejich

smyslu a účelu). Jak vyplývá z ustanovení § 120 odst. 1 věty druhé o. s. ř.,

které platí přiměřeně i pro odvolací řízení (srov. § 211 o. s. ř.), v

občanském soudním řízení platí zásada, že o tom, které důkazy budou provedeny

rozhoduje soud. Soud není vázán důkazními návrhy účastníků potud, že by byl

povinen provést všechny nabízené důkazy; je oprávněn posoudit všechny důkazní

návrhy a rozhodnout o tom, které z těchto důkazů provede. O tom, zda soud

provede navržený důkaz, nemusí vydat zvláštní rozhodnutí; rozhodne-li se

navržený důkaz neprovést, vypořádá se s touto otázkou v odůvodnění svého

rozsudku. Nelze proto spatřovat porušení zásad spravedlivého procesu – jak to

činí dovolatelka v souzené věci – v tom, že soud nevyhoví všem důkazním návrhům

účastníka, má-li za to, že byl dostatečně zjištěn skutkový stav věci. Za shora

popsané situace, kdy soud prvého stupně ve svém rozhodnutí vysvětlil, proč

neprovedl důkaz výslechem skladníka žalované ohledně množství naskladněného

zemnícího pásku ke dni 10. 1. 2002, není tato námitka dovolatelky namístě,

neboť tímto důkazem nebylo možné prokázat, že vadný zemní pásek použitý na

předmětné stavbě byl dodán žalobkyní) a rovněž není namístě výtka dovolatelky,

že „neprovedení tohoto důkazu nebylo soudem prvého stupně nijak náležitě

odůvodněno“. K tomu je nutno dodat, že předmětem řízení není odpovědnost za

dodávku vadného pásku, ale požadavek na náhradu škody spočívající ve výměně

pásku s odlišným rozměrem. Přiléhavou dále není ani námitka žalované, že soud prvého stupně vydal tzv. překvapivé rozhodnutí , neboť žádná ze stran nebyla seznámena s jeho úvahou o

neplatnosti kupní smlouvy. Odvolací soud v odvolacím řízení napravil situaci, kdy žalovaná nebyla před

soudem prvého stupně poučena dle ust. § 118a odst. 2 o. s. ř., tak, že po

uvedené procesní výtce žalované, předestřené v odvolání, jednání odročil a

ponechal jí lhůtu k tomu, aby se k uvedenému závěru o neplatnosti kupní smlouvy

vyjádřila a označila důkazy k prokázání svých tvrzení, a tím měl dle

dovolatelky porušit zásadu dvojinstančnosti řízení a tím práva na spravedlivý

proces garantovaný článkem § 36 odst. 1 Listiny.

V odvolacím řízení založeném na principu neúplné apelace (srov. § 205a odst. 1

a § 211a ve spojení s § 213 odst. 5 o. s. ř.) je poskytování poučení podle

ustanovení § 118a o. s. ř. omezeno, neboť nemůže vést k uplatnění nových

skutečností nebo důkazů v rozporu s ustanovením § 205a nebo 211a nebo k

uplatnění procesních práv, která jsou za odvolacího řízení nepřípustná (srov. §

213b odst. 1, část věty za středníkem, o. s. ř.). Je však třeba vzít na zřetel

důsledky plynoucí z toho, že poučovací povinnost podle ustanovení § 118a o. s. ř. je vybudována na objektivním principu a potřeba poskytnout poučení tak není

podmíněna tím, že soud prvního stupně o potřebě poučení věděl. Dospěl-li proto

odvolací soud - na rozdíl od soudu prvního stupně - k závěru, že výsledky

dokazování provedeného důkazy, které příslušný účastník (jenž nese podle

hmotného práva důkazní břemeno) až dosud v řízení navrhl, neumožňují učinit

poznatek o právně významné skutečnosti, jedná se (z pohledu výsledků hodnocení

důkazů odvolacím soudem) o stav, že účastníku nebylo v řízení před soudem

prvního stupně poskytnuto poučení podle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř, ač

se tak mělo z objektivního hlediska stát. Rovněž v takovém případě došlo v

řízení před soudem prvního stupně k porušení ustanovení § 118 a o. s. ř. a

řízení před tímto soudem je z tohoto pohledu vždy postiženo vadou, což platí i

tehdy, jestliže poznatky o tom vyšly najevo až v odvolacím řízení (srov. shodně

v právní doktríně Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. II. díl, 7. vydání. Praha : C. H. Beck, 2006, s. 1140, a v

rozhodovací praxi soudů např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. července

2005, sp. zn. 29 Odo 1069/2003, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí

Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod poř. č. C 3827). Za těchto okolností může

dotčený účastník podle ustanovení § 205a odst. 1 písm. d) o. s. ř., vloženého

do občanského soudního řádu s účinností od 1. 4. 2005 novelou provedenou

zákonem č. 59/2005 Sb. (jde-li o odvolatele, jak je tomu v souzené věci), či za

současného použití ustanovení § 211a o. s. ř. (jde-li o jiného účastníka),

uplatnit v odvolacím řízení bez omezení nové skutečnosti nebo důkazy, které

nebyly uplatněny před soudem prvního stupně. Vada řízení spočívající v porušení

ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř. je za této situace reparovatelná v

odvolacím řízení, neboť vzhledem k ustanovení § 213b odst. 2 o. s. ř. potřebné

poučení může místo soudu prvního stupně vždy poskytnout účastníku řízení

odvolací soud (srov. shodně posledně citované dílo, s. 1141). Žalobci tedy

nebyli v odvolacím řízení omezeni toliko na zopakování důkazních návrhů

učiněných v řízení před soudem prvního stupně, nýbrž měli prostor též k novým

důkazným návrhům. Pokud při jednání odvolacího soudu konaném dne 24. 1. 2008 odvolací soud za

použití ust. § 213b odst. 1 o. s. ř. poučil žalovanou o tom, že dle názoru

odvolacího soudu nebyl dosud prokázán předpoklad ke vzniku práva na náhradu

škody, tj. porušení závazkové či jiné zákonem uložené povinnosti a k tomu jí

byla stanovena lhůta do 15. 2.

2008 , žalovaná následně uvedla tvrzení dle

jejího názoru rozhodná pro věc samu a označila důkazy (mj. znalecký posudek v

oboru elektrotechnika se zvláštní specializací revize elektrických zařízení), z

čehož plyne, že o možnost příslušné argumentace, jak již bylo vyloženo,

dovolatelka zkrácena nebyla, nezatížil odvolací soud řízení vadou, která by ve

smyslu ust. § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. mohla mít za následek nesprávné

rozhodnutí ve věci. Dovolací soud s ohledem na shora uvedené dospěl k závěru, že rozhodnutí

odvolacího soudu je ve svém výsledku správné, a to i přesto, že byla nesprávně

posouzena otázka uzavření kupní smlouvy. Současně shledal, že žalovanou

namítané vady řízení nemohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a

proto byl dovolací osud nucen konstatovat, že tento dovolací důvod dle ust. §

241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. nebyl v řízení shledán, a tím tedy nemohla být

ani z tohoto důvodu založena přípustnost dovolání ve smyslu ust. § 237 odst. 1

písm. c) o. s. ř. Uvedené v sobě nese finální závěr, že dovolání žalované není podle ust. § 237

odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, a proto Nejvyšší soud rozhodl tak, že

dovolání odmítl (§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c/ o. s. ř.). O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věta první,

§ 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto

a žalobce má proto právo na náhradu nákladů právního zastoupení, a to odměny

advokáta podle § 3 odst. 1 bod 5., § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 16 odst. 2 a §

18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb., ve znění vyhl. č. 277/2006 Sb. v částce

10.000,- Kč, dále jednoho paušálu hotových výloh (vyjádření k dovolání) podle §

13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění vyhl. č. 276/2006 Sb. v částce 300,-

Kč a konečně 20 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. z částky 10.300,- Kč, tj. ve

výši 2.060,- Kč, celkem tedy ve výši 12.360,- Kč, kteroužto částku je žalovaný

povinen zaplatit žalobci k rukám jeho advokátky. Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li žalovaný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, má

žalobce právo domáhat se výkonu rozhodnutí.