U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci
žalobce České kanceláře pojistitelů, se sídlem v Praze 4, Na Pankráci
1724/129, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 70099618, zastoupeného Mgr.
Robertem Tschöplem, advokátem se sídlem v Praze 4, Pod křížkem 428/4, proti
žalovaným: 1) A. K., zastoupenému JUDr. Martinem Schulhauserem, advokátem se
sídlem v Karviné, Karviná-Fryštát, K. Śliwky 125, 2) M. F., zastoupenému JUDr.
Janou Brhlovou, advokátkou se sídlem v Karviné, Karviná-Fryštát, K. Śliwky 129,
o zaplacení částky 1,338.063,79 Kč s příslušenstvím, ve věci vedené Okresním
soudem v Karviné pod sp. zn. 26 C 17/2007, o dovolání žalovaného č. 1) proti
rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. května 2012, č. j. 56 Co
91/2012-579, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Karviné rozsudkem ze dne 19. září 2011, č. j. 26 C 17/2007-488,
rozhodl o uložení povinnosti žalovanému 1) zaplatit žalobci částku 935.266,36
Kč s příslušenstvím (výrok I.), o zamítnutí žaloby v části, kterou se žalobce
domáhal po žalovaném 1) zaplacení částky 402.097,43 Kč s příslušenstvím (výrok
II.), o zamítnutí žaloby, aby 2) žalovaný společně s 1) žalovaným zaplatil
žalobci společně a nerozdílně částku 1,338.063,79 Kč s příslušenstvím (výrok
III.), o povinnosti žalovaného 1) nahradit žalobci náklady řízení (výrok IV.),
o povinnosti žalobce zaplatit na nákladech řízení žalovaného 2) České republice
(výrok V.), o povinnosti žalobce zaplatit České republice – Okresnímu soudu v
Karviné na státem hrazených nákladech (výrok VI.), o povinnosti žalovaného 1)
zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karviné na státem hrazených
nákladech řízení (výrok VII.) a o přiznání odměny na náhradě hotových výdajů
ustanovené zástupkyni žalovaného 2) (výrok VIII.).
K odvolání žalobce a žalovaného 1) odvolací soud rozsudkem shora citovaným
rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I., II. a IV. potvrdil (první výrok),
v dalších částech, to je v odstavci VI. a VII. rozsudek okresního soudu změnil
ve výši státem zálohovaného znalečného (druhý výrok), rozhodl o povinnosti
žalovaného 1) zaplatit žalobci náklady odvolacího řízení (třetí výrok),
zastavil odvolací řízení ve vztahu k žalovanému 2) (čtvrtý výrok) a rozhodl o
náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a 2) žalovaným (pátý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal dovolání žalovaný 1). Dovolatel podle
obsahu dovolání zpochybňuje skutková zjištění odvolacího soudu, z nichž
odvolací soud dovodil odpovědnost žalovaného 1) za škodu způsobenou provozem
vozidla IVECO. Dovolatel zpochybňuje závěry vypracovaného znaleckého posudku
znalce z oboru silniční dopravy RNDr. Skácela. Z vlastní interpretace
znaleckého posudku a s odkazem na další důkazy tvrdí, že ke smrti poškozeného
A. N. nedošlo provozem daného vozidla. V dalším obsahu dovolání namítá, že
nebyl ve věci pasivně legitimován, kdy podle něj podle § 107 zákona č. 99/1963
Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“), mělo být řízení vůči němu
soudem v důsledku nedostatku pasivní legitimace zastaveno. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) postupoval s
ohledem na článek II. bod 7, zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění občanský
soudní řád, podle občanského soudního řádu ve znění do 31. prosince 2012. Dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, a obsahuje náležitosti stanovené
zákonem (§ 241 odst. 1 až 4 o. s. ř., § 241a o. s. ř.). Dovolací soud se poté zabýval posouzením, zdali je dovolání přípustné podle §
237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., v
případě je-li napadeno rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno
rozhodnutí soudu prvního stupně, není-li dovolání přípustné podle písmene b),
je přípustné, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve
věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy,
řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím
soudem vyřešena právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným
dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o. s. ř. se
nepřihlíží. Dovolání není přípustné. Zpochybňuje-li dovolatel skutková zjištění odvolacího soudu o průběhu dopravní
nehody a rovněž zjištění, která učinil odvolací soud ze znaleckého posudku,
uplatňuje tak dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., který u dovolání
přípustného podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nemá k dispozici. Dovolací
soud skutkový stav v takovém případě nemůže přezkoumávat a případné nesprávné
skutkové zjištění, které mohlo mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci,
nemůže odůvodnit zásadní právní význam napadeného rozhodnutí. Přípustnost dovolání nezakládá ani polemika dovolatele o nedostatku jeho
pasivní legitimace. Odvolací soud k námitkám žalovaného 1) uplatněným v
odvolacím řízení o nedostatku jeho pasivní legitimace poukázal na to, že tyto
námitky vychází z nových tvrzení žalovaného 1) o prodeji podniku mezi žalovaným
1) a společností KUANTO spol. s r.o. Tyto závěry odvolacího soudu o nemožnosti
přihlížet k novým tvrzením uplatněným v odvolacím řízení v rozporu s
ustanovením § 205a odst. 1 o. s. ř. jsou v souladu s judikaturou Nejvyššího
soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. prosince 2008, sp. zn.
25 Cdo 2302/2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2007, sp. zn. 22 Cdo 279/2006). Nejvyšší soud proto, aniž by nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání žalovaného 1) podle § 243b odst. 5 věty první o. s. ř. a § 218
písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty
první a § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalobci by
příslušelo právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, náklady řízení mu však
nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.