ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní
věci žalobce J. Ch., zastoupeného Mgr. Janem Maškem, advokátem se sídlem v
Kladně, Pekařská 658, proti žalované Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna
Insurance Group, se sídlem Praha 8, Pobřežní 665/21, PSČ 186 00, identifikační
číslo osoby 47116617, o 342.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u soudu Obvodního
soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 17 C 403/2009, o dovolání žalované proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 9. února 2012, č. j. 70 Co 7/2012-85, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. února 2012, č. j. 70 Co 7/2012-85, a
rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28. dubna 2011, č. j. 17 C
403/2009-57, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu
řízení.
Žalobce se po žalované domáhal zaplacení 342.000,- Kč s příslušenstvím z titulu
pojistného plnění na základě pojistné smlouvy. Žalovaná odmítla vyplatit
pojistné plnění s odůvodněním, že pro vyplacení pojistného plnění nejsou
splněny podmínky.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne ze dne 9. února 2012, č. j. 70 Co
7/2012-85, výrokem I. potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28.
dubna 2011, č. j. 17 C 403/2009-57, ve vyhovujícím výrok I., kterým bylo
žalované uloženo zaplatit žalobci 342.000,- Kč s příslušenstvím specifikovaném
v tomto výroku, a ve výroku II. o náhradě nákladů řízení; výrokem II. rozhodl o
náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud se ztotožnil s skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně
a shodně se soudem prvního stupně dovodil, že došlo k pojistné události
předpokládané pojistnou smlouvou č., uzavřenou mezi účastníky dne 6. 6. 2008,
týkající se pojištění vozidla Mercedes Sprinter reg. zn., spočívající v tom, že
došlo k odcizení pojištěné věci ve smyslu čl. XXIV. odst. 19 Všeobecných
pojistných podmínek (dále jen „VPP“), které jsou součástí smlouvy, a to formou
neoprávněného užívání pojištěné věci třetí osobou podle čl. XXIV. odst. 18 VSP,
stanovící v tomto článku, že neoprávněným užíváním cizí věci se rozumí
neoprávněné zmocnění se pojištěné věci v úmyslu ji přechodně užívat. Odvolací
soud konstatoval, že soud prvního stupně rozhodl v souladu s právním náhledem
na posouzení věci, které učinil v jeho zrušovacím usnesení ze dne 9. 12. 2010,
č. j. 70 Co 540/2010-44. Skutečnost, že K. V., jakožto nájemce, který při
pronájmu vozidla od žalobce vystupoval pod cizí identitou, osoby D. M.,
prokazujíc se falešným občanským a řidičským průkazem, a který po uplynutí
nájmu vozidlo nevrátil, odvolací soud vyhodnotil jako neoprávněné zmocnění se
pojištěné věci, jako jedné z forem odcizení vozidla. Uvedl, že není
rozhodující, že při této formě odcizení nebyla použita fyzická síla nebo
bezprostřední fyzické násilí, jestliže pojistné podmínky v souvislosti s
neoprávněným zmocněním se věci nehovoří o násilí či síle jako podmínce
zmocnění. Konstatoval, že podvodné jednání K. V., za něž byl také uvedený
odsouzen, směřovalo od počátku k tomu, aby bylo zkomplikováno, resp. zmařeno
pátrání po vozidle a po jeho držiteli po ukončení nájmu, a jeho jednání
směřovalo od počátku ke zmocnění se vozu, proto je třeba v dané věci učinit
závěr, že byla naplněna skutková podstata pojistné události podle uzavřené
pojistné smlouvy a žalobce má nárok na pojistné plnění v žalované výši.
Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně potvrdil jako věcně správný.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání s tím, že považuje
dovolání za přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu
(dále jen „o. s. ř.“) a uplatnila dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm.
b) o. s. ř. Má za to, že věc byla nesprávně právně posouzena, neboť soudy
učinily nesprávný výklad VPP s ohledem na posouzení jednání žalobce a
neoprávněného zmocnění se vozidla třetí osobou.
Dovolatelka namítá, že pojmovým znakem odcizení vozidla je jeho zmocnění a
zmocněním se rozumí něco si přivlastnit zejména silou či mocí, dostat do své
moci, pod svoji nadvládu. Poukazuje na to, že v daném případě byla však
pojištěná věc K. V. předána dobrovolně na základě uzavřené smlouvy o
dlouhodobém pronájmu a na základě předávacího protokolu. Domnívá se proto, že v
jednání K. V. chybělo zapojení síly, moci či násilí a nemohlo tedy dojít ke
zmocnění se věci. Nedošlo-li ke zmocnění se věci, není možno pak takové jednání
považovat za odcizení věci ve smyslu VPP. Podle dovolatelky není rozhodující,
jaký subjekt pod jakou identitou si vozidlo pronajal, ale rozhodující je, že
bylo pronajato a do dispozice nájemce svěřeno dobrovolně.
Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky rozsudek odvolacího
soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření k dovolání žalované navrhl jeho zamítnutí pro jeho
nedůvodnost, neboť rozhodnutí odvolacího soudu považuje za správné. Má za to,
že podmínky předvídané pojistnou smlouvou byly splněny. Zdůrazňuje, že podle
VPP byl pojem neoprávněného užívání vymezen jako jedna z forem odcizení
vozidla, přičemž K. V. při pronájmu vozidla užil vůči žalobci lsti, což lze
podle jeho názoru stavět na úroveň síly nebo násilí. Připomíná, že uvedený byl
za své jednání uznán vinným z trestných činů podvodu a padělání a pozměňování
veřejné listiny. Dovozuje tedy, že má nárok na plnění z pojistné smlouvy.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) se zřetelem k bodu 7.
článku II. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony,
dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění
účinném před 1. 1. 2013, tj. před novelou občanského soudního řádu učiněnou
zákonem č. 404/2012 Sb. (dále opět jen „o. s. ř.“).
Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání
bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), řádně
zastoupenou (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání je
přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť bylo podáno proti
pravomocnému rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen ve věci samé
vyhovující výrok rozsudku soudu prvního stupně, přičemž soud prvního stupně
rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším zamítavém rozsudku, protože byl
vázán právním názorem odvolacího soudu, který jeho dřívější rozhodnutí
usnesením zrušil. Dovolání vychází ze způsobilého dovolacího důvodu uvedeného v
§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z
důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud
přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a §
229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Uvedené vady
řízení se z obsahu spisu nepodávají a dovolatelka ani takové vady nenamítá.
Nejvyšší soud se dále zabýval přezkoumáním napadeného rozsudku z pohledu
uplatněného dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., kterým je
pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy
byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být
správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale
soud jej nesprávně interpretoval (vyložil nesprávně podmínky obecně vyjádřené v
hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo,
stanovené dispozicí právní normy).
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že námitka dovolatelky k nesprávnému právnímu
posouzení otázky nároku žalobce na pojistné plnění z pojistné smlouvy uzavřené
s žalovanou je důvodná.
Podle judikatury Nejvyššího soudu (srov. např. rozhodnutí ze dne 10. 10. 2012,
sp. zn. 8 Tdo 1149/2012, či ze dne 15. 10. 2012, sp. zn. 4 Tdo 1220/2012, se
chápe zmocnění se cizí věci tak, že osoba, resp. pachatel si přisvojí cizí věc
tím, že se jí zmocní, tedy věc odejme z dispozice vlastníka, oprávněného
držitele nebo i faktického držitele a jestliže si tak zjedná možnost s věcí
trvale nakládat podle své vůle sám. Přitom u drobných věcí postačí, že je
pachatel vezme do kapsy nebo do tašky anebo schová. U větších věcí bude
zmocnění se věci záležet v jejím odnesení nebo odvezení, tedy za pomoci
nástroje.
Namítá-li žalobce, že K. V. při pronájmu vozidla užil vůči žalobci lsti a že
uvedený byl za své jednání uznán vinným z trestných činů podvodu a padělání a
pozměňování veřejné listiny, je třeba upozornit na skutečnost, že podvod a ani
padělání a pozměňování veřejné listiny není nahodilou pojistnou událostí podle
uzavřené smlouvy, resp. VPP. Ve smyslu § 3 písm. b) zákona č. 37/2004 Sb., o
pojistné smlouvě, ve znění platném ke dni uzavření pojistné smlouvy, se rozumí
pojistnou událostí nahodilá skutečnost blíže označená v pojistné smlouvě nebo
ve zvláštním právním předpisu, na který se pojistná smlouva odvolává, se kterou
je spojen vznik povinnosti pojistitele poskytnout pojistné plnění. Žalobce tedy
nemá právo na uplatněné pojistné plnění, jestliže podvod a ani padělání a
pozměňování veřejné listiny není nahodilou pojistnou událostí, s níž je
spojován nárok na pojistné plnění.
Ze shora uvedeného tedy vyplývá, že závěr odvolacího soudu, stejně jako soudu
prvního stupně, ohledně posouzení nároku žalobce na pojistné plnění z uzavřené
pojistné smlouvy není v souladu se smluvními ujednáními účastníků a ani v
souladu s dosavadní judikaturou. Nejvyšší soud proto uzavřel, že dovolací
důvod, který vycházel z argumentu nesprávného právního posouzení ve smyslu §
241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., byl uplatněn důvodně, a tudíž napadený rozsudek
odvolacího soudu podle § 243b odst. 2 o. s. ř. zrušil. Jelikož důvody, pro
které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i pro rozsudek soudu prvního
stupně, Nejvyšší soud zrušil i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil soudu
prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 o. s. ř.). Soud prvního stupně
bude v dalším řízení vázán právním názorem dovolacího soudu (§ 243d odst. 1,
věta za středníkem o. s. ř.), přičemž rozhodne také o dosavadních nákladech
řízení včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. září 2013
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu