23 Cdo 2730/2010
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní
věci žalobce Ing. V. H., zastoupeného Mgr. Martinou Vévodovou, advokátkou se
sídlem v Olomouci, Slovenská 539/12, proti žalovanému Ing. M. H., o zaplacení
333 382,60 Kč a smluvní pokuty a o vzájemném návrhu žalovaného na zaplacení 380
000 Kč vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 6 C 142/2001, o dovolání
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. prosince 2009, č.j. 28
Co 409/2006-335, takto:
I. Dovolání se zamítá v části, směřující proti výroku II. rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 16. prosince 2009, č.j. 28 Co 409/2006-335,
kterým byl změněn výrok I. rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 3. dubna
2006, č.j. 6 C 142/2001-188, tak, že žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit
žalobci částku 333 382,60 Kč, se zamítá.
II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud ve Zlíně, jako soud prvního stupně, rozsudkem ze dne 3. dubna
2006, č.j. 6 C 142/2001-188, uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 333 382
Kč (výrok I.), ohledně smluvní pokuty ve výši 0,5% denně z částky 333 382 Kč od
1.12.1999 do zaplacení žalobu zamítl (výrok II.), ve vztahu mezi žalobcem a
žalovaným z titulu zaplacení částky 333 382 Kč a smluvní pokuty nepřiznal
náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (výrok III.), žalobci uložil
zaplatit žalovanému částku 123 515,67 Kč (výrok IV.), ohledně smluvní pokuty ve
výši 46 156 Kč ohledně oprav v ceně 13 221 Kč, ohledně slevy ve výši 197 107,33
Kč, tedy ohledně částky celkem ve výši 256 484,33 Kč, soud vzájemný návrh
žalovaného vůči žalobci zamítl (výrok V.), ve vztahu mezi žalovaným a žalobcem
z titulu vzájemného návrhu nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků
(výrok VI.) a výrokem VII. každému z účastníků uložil zaplatit České republice
na účet zdejšího soudu náklady řízení ve výši 6 344 Kč.
Krajský soud v Brně, jako soud odvolací, rozsudkem ze dne 16. prosince 2009,
č.j. 28 Co 409/2006-335, zrušil rozsudek soudu I. stupně se ve výroku II. co do
smluvní pokuty v sazbě 0,4% denně z částky 333 382,60 Kč od 1.12.1999 do
zaplacení a co do smluvní pokuty v sazbě 0,1% denně z částky 333 382,60 Kč od
10.9.2008 do zaplacení, přičemž řízení v tomto rozsahu zastavil (výrok I.),
rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. změnil tak, že žalobu, aby žalovaný byl
povinen zaplatit žalobci částku 333 382,60 Kč zamítl (výrok II.), rozsudek
soudu I. stupně se ve výroku II. co do smluvní pokuty v sazbě 0,1% denně z
částky 333 382,60 Kč od 1.12.1999 do 9.9.2008 potvrdil (výrok III.), žalobci
uložil nahradit žalovanému náklady řízení před soudy obou stupňů v částce 149
670 Kč (výrok IV.), rozsudek soudu I. stupně ve věci vzájemného návrhu
žalovaného co do nákladů za opravy v částce 7 185 Kč a co do slevy z ceny díla
v částce 191 824 Kč zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil (výrok V.),
rozsudek soudu I. stupně ve věci vzájemného návrhu žalovaného co do smluvní
pokuty v částce 46 156 Kč a co do nákladů za odborný posudek Ing. Jiřího
Sedláčka, CSc. v částce 5 000 Kč změnil tak, že žalobce je povinen zaplatit
žalovanému částku 46 156 Kč a částku 5 000 Kč (výrok VI.), rozsudek soudu I.
stupně ve věci vzájemného návrhu žalovaného co do nákladů na opravy v částce 49
659 Kč a co do slevy z ceny díla v částce 80 176 Kč změnil tak, že žalobu v
tomto rozsahu zamítl (výrok VII.), žalovanému uložil nahradit žalobci náklady
řízení před soudy obou stupňů v částce 136 355,40 Kč (výrok VIII.), žalobci
uložil zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Zlíně náklady řízení
v částce 7 810,60 Kč (výrok IX.) a výrokem X. uložil žalovanému zaplatit České
republice na účet Okresního soudu ve Zlíně náklady řízení v částce 4 867,40 Kč.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Z jeho obsahu vyplývá,
že dovolání směřuje proti výroku II. a VI. rozsudku odvolacího soudu. Přípustnost dovolání zakládá na ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského
soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a dovolává se důvodu nesprávného právního
posouzení ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Odvolací soud svůj závěr ve výroku II. o zamítnutí žaloby na zaplacení 333
382,60 Kč, představující doplatek ceny díla, odůvodnil tím, že žalobce na
zaplacení ceny díla, resp. na doplacení ceny díla, nemá nárok, jestliže dílo
nebylo mezi účastníky předáno a převzato, neboť nenastala splatnost ceny díla;
žalovaný se tak neocitl v prodlení se zaplacením zbývající části ceny díla. Odvolací soud uzavřel, že za situace, kdy se žalobce nedomáhal, aby bylo
žalovanému uloženo, aby dílo, dle jeho tvrzení řádně a bez vad provedené,
převzal, nýbrž se domáhal již přímo zaplacení žalované částky ve výši 333
382,60 Kč, nebylo možno žalobě vyhovět. Při svém závěru vyšel ze zjištění, že
mezi účastníky bylo ve smlouvě o dílo uzavřené dne 30.4.1999 podle § 536 a
násl. obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) sjednáno, že se zhotovitel
(žalobce) zavazuje předat dokončené dílo a objednatel (žalovaný) se zavázal
dokončené dílo odpovídající podmínkám smlouvy převzít, přičemž povinností
zhotovitele bylo, aby dokončené dílo bylo kompletní bez stavebních vad. Zároveň
si sjednali, že dílo bude převzato i v případě, že má vady, které nebrání
řádnému užívání díla, resp. vydání kolaudačního rozhodnutí. Odvolací soud vyšel
ze zjištění, že účastníci si dohodli nejen formální postup při předávacím
řízení, ale rovněž sepsání protokolu o převzetí díla a bližší podmínky jeho
pořízení. K předání díla způsobem sjednaným ve smlouvě (čl. X. smlouvy –
protokol o převzetí díla pořízený smluvními stranami) však podle zjištění soudu
nedošlo. Odvolací soud konstatoval, že předání a převzetí díla nebylo prokázáno
ani z listiny připravené žalobcem a nazvané „Zápis o předání a převzetí díla“,
datované dnem 29.9.1999, když ze strany žalovaného byl zápis přepsán na „Zápis
o zahájení předání a převzetí díla“. Odvolací soud poukázal na dosavadní
judikaturu Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), podle
níž obchodní zákoník v § 548 umožňuje stranám smlouvy o dílo dohodnout okamžik
vzniku práva na zaplacení ceny nikoliv pouze ve vazbě na provedení díla, nýbrž
i ve vazbě na předání předmětu díla, přičemž za takového skutkového stavu není
podstatné, zda bylo dílo řádně a bez vad skončeno, či má dílo vady, které
nebrání řádnému užívání, ale zda bylo dílo předáno a převzato způsobem
sjednaným ve smlouvě (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp.zn. 32 Odo
631/2002, 32 Cdo 707/2007, 32 Odo 296/2005 a další). Dovolatelem napadenou část výroku VI. rozsudku odvolacího soudu ohledně částky
46 156 Kč odůvodnil odvolací soud tím, že z provedeného dokazování nevyplynulo,
že by žalobce, jako zhotovitel díla, ve smyslu ujednání v čl. X.
smlouvy o dílo
vyzval žalovaného (objednatele) opakovaně sjednaným způsobem k převzetí díla,
tudíž nebylo možno očekávat spolupůsobení žalovaného na převzetí a předání
díla, a proto se žalobce ocitl v prodlení s předáním díla ke sjednanému termínu
15.9.1999 a je důvodný žalovaným uplatněný vzájemný nárok vůči žalobci na
zaplacení smluvní pokuty ve výši 46 156 Kč, sjednané v čl. VIII. bodu 1 smlouvy
o dílo za prodlení s předáním díla. Za důvodný považoval odvolací soud i uplatněný vzájemný návrh žalovaného vůči
žalobci na zaplacení částky 5000 Kč (část výroku VI. rozsudku odvolacího
soudu), představující náklady na zpracování odborného posudku Ing. Sedláčka,
týkající se otázky změny díla v použití fólií oproti schválené projektové
dokumentaci, když žalobce nehodlal záměnu provedení části díla odstranit a
žalovanému nezbylo, než na podporu svých argumentů o požadavku řádného
provedení díla v souladu se smlouvou využít odborného posouzení sporné otázky. Odvolací soud posoudil tuto vynaloženou částku 5 000 Kč jako jinou škodu, jež
žalovanému vznikla v důsledku protiprávního jednání žalobce. Dovolatel nesouhlas se závěrem odvolacího soud ve výroku II. jeho rozsudku,
jímž byla zamítnuta žaloba na zaplacení 333 382,60 Kč, představující doplatek
ceny díla, odůvodnil tím, že byl jako zhotovitel díla připraven předat
žalovanému dokončené dílo, ale na straně žalovaného, jako objednatele, nebylo
poskytnuta potřebná součinnost, i když žalobce na předání díla měl zájem a byl
ochoten k provedení oprav a odstranění nedodělků. Má za to, že skutkový stav
správně právně posoudil soud prvního stupně, který požadavku na doplacení ceny
díla vyhověl s odkazem na § 370 obch. zák., podle něhož je věřitel v prodlení,
jestliže v rozporu se svými povinnostmi vyplývajícími ze závazkového vztahu
nepřevezme řádně nabídnuté plnění nebo neposkytne spolupůsobení nutné k tomu,
aby dlužník mohl splnit svůj závazek. Námitky proti výroku VI. rozsudku odvolacího soudu, jímž byla žalovanému
přiznána požadovaná částka ve výši 46 156 Kč, představující smluvní pokutu za
prodlení žalobce s předáním díla ve sjednané době, a rovněž částka 5 000 Kč,
jako škoda vzniklá žalovanému za zaplacení odborného posudku Ing. Jiřího
Sedláčka, CSc., odůvodnil dovolatel tak, že na jeho straně nemohlo dojít k
prodlení s dokončením a předáním díla, jestliže se žalovaný namísto na žalobce
obracel s požadavkem na provádění díla na jiné firmy. Dovolatel navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl v napadených výrocích II. a
VI. zrušen. Žalovaný se k dovolání žalobce nevyjádřil. Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§ 10a zákona o. s. ř.), po zjištění, že
dovolání bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 o. s. ř. k tomu
oprávněnou osobou (žalobcem) řádně zastoupenou advokátkou (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se zabýval nejdříve otázkou, zda je dovolání do napadených výroků
rozsudku v dané věci přípustné. Podle ustanovení § 236 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí
odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle § 237 odst. 1 o. s. ř.
je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího
soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního
stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že
byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není
přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené
rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolání podle odstavce 1 o. s. ř. není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním
dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč a
v obchodních věcech 100 000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží
– viz § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. V posuzovaném případě byl dovoláním napaden výrok VI. rozsudku odvolacího
soudu, kterým odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve věci
vzájemného návrhu žalovaného co do smluvní pokuty v částce 46 156 Kč a co do
nákladů za odborný posudek Ing. Jiřího Sedláčka, CSc. v částce 5 000 Kč tak, že
žalobce je povinen zaplatit žalovanému částku 46 156 Kč a částku 5 000 Kč. Mezi
účastníky se jedná o obchodně závazkový vztah založení smlouvou o dílo,
uzavřenou podle § 536 a násl. obch. zák. Dovoláním dotčeným výrokem VI. bylo tedy rozhodnuto o peněžitém plnění, které v
žádném jednotlivém případě nepřevyšuje 100 000 Kč, proto není dovolání podle §
237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné. Protože dovolání žalobce směřující proti výroku VI. rozsudku odvolacího soudu
není podle § 236 odst. 1 o. s. ř. přípustné, dovolací soud dovolání žalobce bez
jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.) jako nepřípustné v této části odmítl - viz §
243b odst. 5, § 218 písm. c) o. s. ř.
Nejvyšší soud se dále zabýval přípustností dovolání proti napadenému výroku II.
rozsudku odvolacího soudu a dospěl k závěru, že dovolání je v této části,
týkající se částky 333 382,60 Kč, přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s.
ř., neboť rozhodnutím odvolacího soudu bylo v této části ve věci samé změněno
rozhodnutí soudu prvního stupně. Dovolání se v tomto uvedeném rozsahu opírá o
způsobilý dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku II. přezkoumal podle § 242
o. s. ř. Podle tohoto ustanovení lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen
z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud
přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a §
229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Uvedené vady
řízení se z obsahu spisu nepodávají a dovolatel ani tyto vady řízení nenamítá.
Dovolací soud tedy přezkoumal napadené rozhodnutí z pohledu uplatněného
dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., kterým lze namítat
nesprávné právní posouzení věci, jimž je ve smyslu tohoto ustanovení pochybení
soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl
skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být
správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale
soud jej nesprávně interpretoval (vyložil nesprávně podmínky obecně vyjádřené v
hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo,
stanovené dispozicí právní normy).
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že odvolací soud posoudil nárok žalobce správně
v souladu s hmotným právem i dosavadní ustálenou judikaturou.
Podle § 548 odst. 1 obch. zák. je objednatel povinen zaplatit zhotoviteli cenu
v době sjednané ve smlouvě. Pokud ze smlouvy nebo tohoto zákona nevyplývá něco
jiného, vzniká nárok na cenu provedením díla.
Odvolací soud v odůvodnění správně poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne
16.12.2003, sp. zn. 32 Odo 631/2002, v němž Nejvyšší soud zdůraznil, že určení
doby vzniku nároku zhotovitele a povinnosti objednatele k úhradě ceny díla
svěřuje ustanovení § 548 odst. 1 obchodního zákoníku v prvé řadě smlouvě.
Teprve tehdy, nevyplývá-li ze smlouvy nebo obchodního zákoníku něco jiného,
vzniká nárok na cenu provedením díla. Nejvyšší soud konstatoval, že obchodní
zákoník tak umožňuje stranám smlouvy o dílo dohodnout okamžik vzniku práva na
zaplacení ceny nikoli pouze ve vazbě na provedení díla, nýbrž např. ve vazbě na
předání předmětu díla. Dále dodal, že na rozdíl od provedení díla, které
zahrnuje jeho řádné ukončení a předání předmětu díla objednateli v místě
stanoveném § 554 obchodního zákoníku, pouhé předání předmětu díla v sobě
nezahrnuje jeho řádné ukončení, tj., že ke vzniku nároku na zaplacení ceny díla
ve vazbě na předání předmětu díla není podstatné, zda bylo dílo řádně (bez vad)
ukončeno.
Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 21.4.2006, sp. zn. 32 Odo 296/2005, dospěl k
závěru, že pokud nepředá zhotovitel dílo objednateli způsobem ve smlouvě o dílo
sjednaným, nenastane splatnost ceny díla a objednatel není v prodlení s úhradou
ceny díla, tudíž není ani povinen zaplatit smluvní pokutu, protože neporušil
povinnost zaplatit cenu díla.
Nejvyšší soud nemá důvod na těchto právních názorech ani v současné době nic
měnit.
Jestliže si tedy účastníci ve smlouvě o dílo sjednali okamžik povinnosti
zaplacení díla ve smyslu 548 odst. 1 obch. zák. ve vazbě na předání díla a ze
skutkových zjištění vyplynulo, že dílo nebylo předáno a převzato způsobem
určeným ve smlouvě (smluvními stranami pořízený protokol o předání a převzetí
díla – čl. X, bod 5 smlouvy o dílo), pak odvolací soud správně v souladu s
hmotným právem uzavřel, že žalobci na zaplacení ceny díla, resp. na doplacení
ceny díla, nárok nevznikl, jestliže dílo nebylo dosud mezi účastníky předáno a
převzato ve smlouvě určeným způsobem, neboť nenastala splatnost ceny díla a
žalovaný se tak neocitl v prodlení se zaplacením zbývající části ceny díla.
Nejvyšší soud tedy po přezkoumání napadeného výroku II. rozhodnutí odvolacího
soudu dospěl k závěru, že dovolací důvod ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o.
s. ř. nebyl uplatněn důvodně, a proto, aniž nařídil jednání (§ 243a odst. 1 o.
s. ř. ), dovolání žalobce směřující do výroku II. rozhodnutí odvolacího soudu
ve věci samé podle § 243b odst. 2 o. s. ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst.
1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1, § 146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy
neúspěšný žalobce nemá právo na náhradu těchto nákladů a žalovanému v
souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 25. listopadu 2011
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu