23 Cdo 2755/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní
věci žalobkyň a) S. d. P. N. S.A., a b) N. Č. s. r. o., zastoupených JUDr. R.
W., advokátem proti žalovaným 1) M. Sp. Z o.o., a 2) T. – M. C. s. r. o.,
zastoupeným JUDr. M. R., advokátem na ochranu proti nekalé soutěži a proti
porušování práv k ochranným známkám, vedené u Městského soudu v Praze pod č. j.
41 Cm 175/2003, k dovolání žalobkyň proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze
dne 12. února 2008 č. j. 3 Cmo 196/2007-308 takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího
řízení.
Žalobkyně a) a b) se žalobou domáhaly ochrany proti nekalé soutěži a proti
porušování svých práv k ochranným známkám. Žalobkyně požadovaly uložení
povinností specifikovaných v žalobním petitu.
Žalobkyně tvrdily, že etikety výrobků obou žalovaných obsahují obchodní
označení totožná s ochrannými známkami žalobkyně a), přičemž žalobkyně b)
výrobky obsahující chráněná označení uvádí na trh v ČR od počátku roku 1994 s
tím, že ústředním motivem rozsáhlé reklamní kampaně je koncept tzv. „červeného
hrníčku“ jako symbolu instantní kávy N. Pokud jde o ochrannou známku „C.“,
uvedly žalobkyně, že tento slovní prvek má z hlediska vizuální a fonetické
zaměnitelnosti rozlišovací způsobilost získanou „vžitostí“ tohoto označení
dlouhodobým užíváním v obchodním styku. Distribují-li žalované společnosti na
českém trhu výrobky stejného sortimentu jako žalobkyně, s etiketami shodnými s
ochrannými známkami žalobkyně a) a také pod značkou „C.“, rovněž chráněnou,
které ani nemají na tuzemském trhu tradici, naplňuje toto jejich jednání podle
žalobkyň jak skutkovou podstatu nekalé soutěže podle generální klauzule v § 44
odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen obch. zák.) a dále podle speciálních
skutkových podstat upravených v § 46 (klamavé označení zboží a služeb), § 47
(vyvolání nebezpečí záměny) a § 48 (parazitování na pověsti), tak představuje
zásah do práv žalobkyně a) k ochranným známkám.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. ledna 2007 č.j. 41 Cm 175/2003-180
zamítl žalobu v celém rozsahu (výrok I. až IX.) a rozhodl o nákladech řízení
(výrok X., XI.).
K odvolání žalobkyň a) a b) Vrchní soud v Praze (dále jen odvolací soud)
rozsudkem ze dne 12. února 2008 č.j. 3 Cmo 196/2007-308 rozsudek soudu prvního
stupně ve výrocích I. až IX. a XI. p o t v r d i l (I. výrok), výrok X. o
nákladech řízení z m ě n i l a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení
(II. výrok).
Odvolací soud vyšel ze zjištění, že přestože samy žalobkyně tvrdí, že si
nechtějí pro sebe „zabrat“ a zmonopolizovat jakýkoli červený hrníček nebo
šálek, právě toho se ovšem ve skutečnosti domáhají žalobou, v níž začaly
příznačnost vztahovat i na šálek s podšálkem užitý jako obrazový prvek v
ochranných známkách žalované 1). Zmíněný červený šálek s podšálkem není shodný
s hrníčkem žalobkyně a) a nelze ho považovat ani za zaměnitelně podobný; shodu
ani zaměnitelnost nelze dovodit ani z toho, že obsahuje kávu s pěnou, neboť
tento prvek je běžný a obvyklý. Žalované společnosti užívají podle názoru
odvolacího soudu své ochranné známky tak, jak jsou zapsány a pro výrobky, pro
které jsou zapsány, přičemž zápisná způsobilosti těchto ochranných známek
nebyla ze strany žalobkyň nikdy zpochybněna. Odvolací soud dospěl k závěru, že
jednání žalovaných, pokud jde o motiv červeného šálku, nelze soudu posuzovat
jako nekalosoutěžní, a to pro absenci zákonných předpokladů, zejména rozporu s
dobrými mravy soutěže a také způsobilosti přivodit újmu jinému soutěžiteli.
Pokud jde o označení „C.c“, použité žalovanými u kávy L. F. C. nebo u sušené
smetany C., ztotožnil se odvolací soud se závěrem soudu prvního stupně, že v
tomto jednání nelze spatřovat ani zásah do práv vlastníka /zde žalobkyně a)/
národní ochranné známky slovní C., ani nekalosoutěžní jednání ve smyslu § 44
odst. 1 obch. zák. V daném (nalézacím) řízení soud nemůže přehodnocovat
zákonnost platně registrované slovní ochranné známky žalobkyně a) C., ani
zkoumat, zda v době zápisu ochranné známky nebyly dány důvody pro odmítnutí
ochrany podle § 4 zákona o ochranných známkách, neboť obojí přísluší správnímu
orgánu. Podle závěrů obou soudů nelze užití slovního prvku „c.c“, ať již pro
rozlišení vlastností sušené smetany C. nebo vlastností instantní kávy L. F. C.,
považovat za jednání nekalé soutěže, neboť jednání žalovaných nesplňuje
předpoklady dané § 44 odst. 1 obch. zák., zejména rozpor s dobrými mravy
soutěže a způsobilost přivodit újmu jinému soutěžiteli.
Rozsudek odvolacího soudu napadly žalobkyně a) a b) v zákonné lhůtě dovoláním,
které považují za přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) a § 237
odst. 3 o.s.ř., neboť se podle nich jedná o rozhodnutí, které má ve věci samé
po právní stránce zásadní význam. Důvodnost svého dovolání opírají žalobkyně o
ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., tj. že napadené rozhodnutí spočívá
na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatelky vytýkají odvolacímu soudu, že při svém rozhodnutí pochybil, neboť
nesprávně právně posoudil daný případ, když dospěl k závěru, že slovní prvek
„c.“ je ze strany žalovaných užit k rozlišení vlastností daného výrobku, neboť
vycházel z chybné interpretace a aplikace ustanovení o omezení účinků ochranné
známky; dospěl pak k nesprávnému právnímu závěru, že k zásahu do práv
dovolatelky a) k ochranné známce C. nedošlo. Dle názorů dovolatelek dospěl
odvolací soud v případě výrobku žalovaných L. F. C. C. k nesprávnému právnímu
závěru, že užití označení C. ze strany žalovaných vylučuje porušení práv
vlastníka ochranné známky /žalobkyně a)/. Dovolatelky dále uvádějí, že rovněž
nesprávně posouzena byla právní otázka podobnosti výrobků v případě označení C.
C. a ochranné oznámky C., a proto odvolací dospěl k nesprávnému závěru, že k
porušení práv vlastníka ochranné známky nedošlo. Dovolatelky dále zdůrazňují,
že ochranná známka C. je příznačná pro ně. Dále dovolatelky mají za to, že
odvolací soud nesprávně posoudil otázku nekalosoutěžní zaměnitelnosti
porovnávaných označení, když nezohlednil „sílu“ předmětného soutěžního vztahu
(danou totožností výrobků, pro něž jsou porovnávaná označení užívána); dospěl
pak k nesprávnému právnímu závěru, že jednání žalovaných, pokud jde o motiv
červeného šálku, nelze posuzovat jako nekalosoutěžní. Dovolatelky se obrací na
dovolací soud s požadavkem, aby zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu,
případně i rozhodnutí soudu prvního stupně, a vrátil věc k dalšímu řízení.
Vyjádření k dovolání žalobkyň žalovanou 1) ani žalovanou 2) nebylo podáno.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (dále jen dovolací soud)
posuzoval dovolání, které podaly žalobkyně a) a b), a zjistil že bylo podáno
proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu, a to do výroku o potvrzení
rozsudku soudu prvního stupně ve výrocích I. až IX., ve lhůtě uvedené v
ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř.
Dovolání proto rozsudku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu
prvního stupně v dané věci není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s.
ř., jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci
nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil),
a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť
napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po
právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Jelikož ve smyslu ustanovení § 242 odst. 3, věty první, o. s. ř. je dovolací
soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem,
jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní
význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých rozhodnutí
spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel v rámci dovolacího
důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (tj. že rozhodnutí spočívá na
nesprávném právním posouzení věci) napadl, resp. jejichž nesprávné řešení v
dovolání zpochybnil (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze
dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní
judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132). Rovněž tak případná vada řízení,
která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci / dovolací důvod dle §
241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.) může zásadní právní význam napadeného
rozhodnutí založit jen za předpokladu, že námitky směřují do procesní otázky,
na jejímž řešení odvolací soud své rozhodnutí založil a jejíž řešení bylo pro
rozhodnutí ve věci určující. Takové vady dovolatelka v dovolání nenamítá a ani
z obsahu spisu se tyto vady nepodávají.
Dovolací soud je podle § 242 odst. 1 o. s. ř. vázán uplatněnými dovolacími
důvody, a to i z hlediska jejich obsahového vymezení v dovolání. Způsobilým
dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tak zásadně důvod podle §
241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Z obsahu dovolání se podává, že dovolatelky napadají nesprávné právní posouzení
věci odvolacím soudem, který nepřiznal žalobkyním požadovanou ochranu vlastníka
slovní ochranné známky C. před tvrzeným neoprávněným zásahem žalovaných do
jejich práv podle zákona o ochranných známkách, ani požadovanou ochranu proti
tvrzenému nekalosoutěžnímu jednání žalovaných podle obchodního zákoníku. Pokud
jde o užívání slovního prvku „c.“ žalovanými na výrobcích distribuovaných do
České republiky -instantní kávy „L. F. C. C.“ a instantní smetany „C. c.“,
ztotožnil se dovolací soud se závěry soudů obou stupňů, že slovní výraz „c.“ je
často používaným označením pro ochranné známky v kombinované podobě nebo slovní
ve spojení s dalším slovním prvkem, a to i u výrobků shodného sortimentu.
Označení „c.“ je označením druhu, vlastnosti či jakosti výrobků, v daném
sortimentů výrobků se užívá k rozlišení jejich vlastností. Obsahuje-li slovní
ochranná známka žalobkyně a) slovo druhové, obecné - „c.“, jeho užití
žalovanými ve spojení s dalším výrazem či výrazy na obalech výrobků, i vzhledem
k jeho rozšířenému užívání i dalšími soutěžiteli, nelze považovat za rozporné s
obchodními zvyklostmi, dobrými mravy či pravidly hospodářské soutěže. Z
uvedeného důvodu je zcela správný závěr soudu prvního stupně, který potvrdil i
soud odvolací, že žalobkyně jsou, s odkazem na § 10 odst. 1 písm. b) zákona o
ochranných známkách, povinny strpět na výrobcích žalovanými užívaný obecný
slovní výraz „classic“. Z hlediska tvrzeného jednání nekalé soutěže soudy
obou stupňů správně uzavřely, že jednání žalovaných kromě jediné podmínky -
jednání v hospodářské soutěži (účastníci jsou přímými konkurenty, kteří
podnikají v oblasti výroby, marketingu nebo distribuci kávových produktů) -
nesplňuje další dvě základní podmínky generální klauzule nekalé soutěže (§ 44
odst. 1 obch. zák.), tj. rozpor s dobrými mravy hospodářské soutěže a
způsobilost přivodit újmu soutěžitelům nebo spotřebitelům.
Za správný je třeba považovat i závěr odvolacího soudu, že motiv (červeného)
hrníčku/šálku nelze považovat za jedinečný prvek příznačný pro žalobkyně, neboť
jako reklamní motiv je typický pro všechny výrobce a distributory kávy a
kávových produktů, což je dáno tím, že právě z hrníčku/šálku je káva (instantní
i pražená zrnková) spotřebiteli konzumována. Přestože žalobkyně ve svých
reklamách dlouhodobě používají červený hrníček, nemůže být jakýkoli červený
hrníček/šálek automaticky spojován právě s nimi, a žalobkyně se ani nemohou
úspěšně domáhat zákazu užívání červených hrníčků/šálků všem ostatním
soutěžitelům. Navíc zmíněný červený šálek s podšálkem užitý jako obrazový
prvek v ochranných známkách žalované 1) není shodný s hrníčkem žalobkyně a) a
nelze jej považovat ani za zaměnitelně podobný.
Co se týká označení C. použité žalovanými u kávy L. F.C. nebo u sušené smetany
C., dovolací soud shodně se závěry soudů obou stupňů dovodil, že v tomto
jednání žalovaných 1) a 2) nelze spatřovat zásah do práv vlastníka národní
ochranné známky slovní C. č. 175167, ani nekalosoutěžní jednání ve smyslu § 44
odst. 1 obch. zák. U obou výrobků žalovaných (instantní káva, smetana) je
slovního prvku „c.“ užito nikoli jako názvu výrobku, ale pouze k rozlišení
vlastností daných výrobků (např. u smetany pro rozlišení vlastností sušené
smetany C., a to plnotučné: „c.“ a odtučněné: „l.“). Navíc v případě sušené
smetany do kávy, dodávané žalovanými pod označením „C.“ s dovětkem buď „c.“
nebo „l.“, nemůže jít vůbec o zásah do práv vlastníka ochranné známky C. č.
175167, neboť uvedená slovní ochranná známka žalobkyně a) je zapsána pouze pro
třídu výrobků 30, do níž sušená smetana nepatří (tento výrobek je zapsán v
třídě 29). Označování výrobků žalované 1) ochrannými známkami, které neobsahují
slovní prvek „c.“, ale tohoto slova je užíváno pouze pro rozlišení vlastností
jejích výrobků, nemůže být považováno za jednání nekalé soutěže, neboť u něj
nedošlo ke kumulativnímu splnění tří základních podmínek generální klauzule
nekalé soutěže, uvedených v § 44 odst. 1 obch. zák., zejména podmínky rozporu s
dobrými mravy soutěže a podmínky způsobilosti přivodit újmu jiným. Pokud nelze
jednání žalovaných podřadit pod generální klauzuli a není-li tedy nekalou
soutěží, není dále nutné zkoumat, zda splňuje či nesplňuje podmínky jakékoliv
speciální skutkové podstaty nekalé soutěže, upravené v § 45 až 52 obch. zák.
Dovolací soud nedospěl k závěru, že by právní posouzení věci odvolacím soudem v
otázce existence nekalosoutěžního jednání žalovaných z pohledu uplatněných
dovolacích námitek bylo v rozporu s hmotným právem a existující související
tuzemskou judikaturou. Odvolací soud zvažoval správně všechny okolnosti i
detaily uvedeného případu, z nichž vycházel při svém rozhodnutí. Z dosavadních
výsledků řízení před soudy obou stupňů je zřejmé, že jednáním žalovaných
nedošlo k tvrzenému zásahu do práv žalobkyň k ochranné známce C., ani je nelze
hodnotit jako nekalosoutěžní, jak správně uzavřel svá zjištění odvolací soud.
Lze tak uzavřít, že dovolatelkami uváděný dovolací důvod, tj. že napadené
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm.
b/ o.s.ř.) nebyl v souzené věci naplněn, neboť právní posouzení věci není v
rozporu s hmotným právem (event. judikaturou dovolacího soudu) a tím není
založena ani přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Dovolací soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.)
dovolání žalobkyně jako nepřípustné o d m í t l (§ 243b odst. 2 část věty
před středníkem o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první,
§ 224 odst. 1 o. s. ř. a § 146 odst. 3 o. s. ř. Dovolatelky neměly se svým
dovoláním úspěch a žalovaným v souvislosti s dovolacím řízením podle obsahu
spisu žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. ledna 2009
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu