USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a
soudců JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně QELLAN,
s. r. o., se sídlem v Třebíči, Hrotovická 1202/27, identifikační číslo osoby
25532677, zastoupené Mgr. Martinem Hasíkem, advokátem se sídlem v Třebíči,
Brněnská 53/101, proti žalované Outulný, a. s., se sídlem v Brně, Bohunická
133/50, identifikační číslo osoby 26230992, zastoupené Mgr. Miroslavem
Šianským, advokátem se sídlem v Brně, Mácova 520/62, o zaplacení částky 471.485
Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 263 C 36/2020,
o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 1. 2. 2024,
č. j. 27 Co 133/2022-241, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího
řízení částku 12.729,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám
zástupce žalované.
žalobkyni částku 471.485 Kč s příslušenstvím (výrok I) a rozhodl o náhradě
nákladů řízení (výrok II a III).
2. K odvolání žalované Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“)
rozsudkem ze dne 1. 2. 2024, č. j. 27 Co 133/2022-241, rozsudek soudu prvního
stupně ve výroku I změnil tak, že zamítl žalobu o zaplacení částky 471.485 Kč s
příslušenstvím (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (druhý, třetí a
čtvrtý výrok).
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též
„dovolatelka“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné ve smyslu § 237
zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť
napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva,
která má být dovolacím soudem posouzena jinak.
4. V konkrétnosti dovolatelka předkládá dovolacímu soudu k řešení otázku
určení počátku běhu promlčecí lhůty dle § 619 zák. č. 89/2012 Sb., občanský
zákoník (dále též jen „o. z.“). Dovolatelka namítá, že tato otázka má být
dovolacím soudem posouzena jinak, než jak dovolací soud učinil v rozsudku ze
dne 31. 5. 2023, sp. zn. 31 Cdo 3125/2022.
5. Dovolatelka uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení
věci (§ 241a o. s. ř.) a navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek
odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
6. Žalovaná se k dovolání vyjádřila v tom smyslu, že jej považuje za
nepřípustné a také za nedůvodné, a proto navrhuje, aby dovolací soud dovolání
odmítl, případně zamítl.
7. Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k
tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., zkoumal, zda
dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti a zda je přípustné.
8. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout
pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
9. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání
přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení
končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo
procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené
rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu
dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li
být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
10. Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. není založena
již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání
obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže
dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. § 239
o. s. ř.), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v
ustanovení § 237 o. s. ř. skutečně splněna jsou.
11. Dovolání není přípustné.
12. Otázka určení počátku běhu promlčecí lhůty, je-li čas plnění dluhu
dán na vůli věřitele, byla řešena rozhodnutím velkého senátu Nejvyššího soudu,
a to rozsudkem ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. 31 Cdo 3125/2022, s tím závěrem, že
vznikne-li věřiteli podle smlouvy právo požadovat úhradu dohodnuté ceny plnění,
přičemž doba, kdy má dlužník splnit dluh, je ve smlouvě stanovena jen tak, že
podkladem pro úhradu dohodnuté ceny plnění je faktura vystavená věřitelem,
jejíž splatnost se sjednává v délce 14 dnů od jejího doručení dlužníku, pak jde
ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. o situaci, kdy si strany neujednaly, kdy má
dlužník splnit dluh. Věřitel může určit dobu splnění dluhu tím, že požádá o
jeho zaplacení ,ihned‘ poté, co mu vznikne právo požadovat úhradu dohodnuté
ceny plnění. Dlužník je povinen splnit dluh ve lhůtě ,bez zbytečného odkladu‘
počítané od této žádosti. Marným uplynutím této lhůty se peněžitý dluh stává
splatným (dospělým).
13. Tomuto právnímu posouzení odpovídá závěr odvolacího soudu v
odůvodnění jeho rozsudku, kdy odvolací soud na závěry rozsudku Nejvyššího soudu
ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. 31 Cdo 3125/2022, odkazuje a vychází z nich.
14. Tříčlenný senát Nejvyššího soudu 23 Cdo rozhodující o tomto dovolání
není ke změně dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu oprávněn.
Rozhodnutím velkého senátu jsou tříčlenné senáty Nejvyššího soudu vázány (srov.
například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2009, sp. zn. 28 Cdo
3411/2008, nebo stanovisko pléna Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2011, sp. zn.
Plsn 1/2011, uveřejněné pod číslem 1/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek) a bez opětovné aktivace velkého senátu se od nich nemohou
odchýlit, aniž by se dopustily porušení práva účastníků na zákonného soudce ve
smyslu čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (srov. např. nálezy
Ústavního soudu ze dne 11. 9. 2009, sp. zn. IV. ÚS 738/09, ze dne 17. 1. 2012,
sp. zn. I. ÚS 255/11, a ze dne 9. 5. 2012, sp. zn. I. ÚS 3177/11).
15. Za situace, kdy výklad právní úpravy k určení počátku běhu promlčecí
lhůty, je-li doba plnění nechána na vůli věřitele, který prezentuje
dovolatelka, tj. že není rozhodné, kdy poprvé věřitel mohl vyzvat k plnění a
uplatnit pohledávku, nýbrž kdy se pohledávka stala skutečně splatnou, byl
odmítnut právě přijetím rozhodnutí velkého senátu ze dne 31. 5. 2023, sp. zn.
31 Cdo 3125/2022, neshledal rozhodující tříčlenný senát 23 důvod pro opětovné
předložení věci podle § 20 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích,
přísedících a státní správě soudů a o změně některých zákonů (zákon o soudech a
soudcích), tzv. velkému senátu [srov. k tomu např. rozsudek velkého senátu
občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2010, sp.
zn. 31 Cdo 4291/2009, uveřejněný pod číslem 96/2010 Sbírky rozhodnutí a
stanovisek Nejvyššího soudu].
16. Z výše uvedeného vyplývá, že nebyly naplněny podmínky přípustnosti
dovolání stanovené v § 237 o. s. ř. Nejvyšší soud proto dovolání podle
ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
17. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s § 243f
odst. 3 o. s. ř. neodůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. 12. 2024
JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu