23 Cdo 3000/2024-272
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně Kolařík – Týle v.o.s., se sídlem v Pardubicích, Zelené Předměstí, Masarykovo náměstí 1544, identifikační číslo osoby 03638154, jako insolvenčního správce úpadce R. K., zastoupené Mgr. Narcisem Tomáškem, advokátem se sídlem v Děčíně, U Starého mostu 111/4, proti žalovanému T. H., zastoupenému Peterem Kanevem, advokátem se sídlem v Teplicích, Doubravská 1615/28, o zaplacení 100 000 EUR s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 10 C 199/2020, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 6. 2024, č. j. 10 Co 285/2023-244, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 24. 8. 2020 domáhala zaplacení částky 100 000 EUR s příslušenstvím jako provize na základě smlouvy o zprostředkování uzavřené mezi úpadcem R. K. jako zprostředkovatelem a žalovaným jako zájemcem. Splatnost práva na zaplacení provize byla podle smlouvy o zprostředkování podmíněna uzavřením zprostředkované smlouvy o postoupení pohledávky, k čemuž došlo dne 24. 8. 2017.
2. Okresní soud v Teplicích jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 8. 3. 2023, č. j. 10 C 199/2020-162, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku
3. Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací k odvolání žalovaného napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I, II a III (výrok I napadeného rozhodnutí), změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku IV ohledně výše náhrady nákladů řízení státu (výrok II napadeného rozhodnutí) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III napadeného rozhodnutí).
4. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním ze dne 15. 6. 2024, které ve lhůtě doplnil podáním ze dne 4. 8. 2024. V něm namítal, že odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit dlužnou částku „v měně EUR“, ačkoli takovýto výrok není na území České republiky vykonatelný. Odvolací soud podle žalovaného dále pochybil, když nepřisvědčil jeho námitce promlčení. Úpadce svou pohledávku mohl poprvé uplatnit v den splatnosti, tj. dne 24. 8. 2017, a proto žaloba ze dne 24. 8. 2020 byla podána den po uplynutí tříleté promlčecí lhůty. Žalovaný konečně nesouhlasil se závěry soudů nižších stupňů o tom, že ve věci byla dána mezinárodní příslušnost českých soudů. Z uvedených důvodů žalovaný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
5. Žalobkyně se k podanému dovolání nevyjádřila.
6. Dovolání žalovaného bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.). Dovolací soud dále zkoumal, zda dovolání obsahuje náležitosti vyžadované ustanovením § 241a odst. 2 o. s. ř.
7. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
8. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
9. Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
10. Dovolací soud ve svém rozhodování dospěl k ustálenému závěru, podle kterého požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části. Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť by tím narušil zásady, na nichž spočívá civilní sporné řízení (dovolací řízení), zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení. Není-li z dovolání zřejmé, která konkrétní právní otázka má být řešena, trpí dovolání vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 11. 1. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5378/2016).
11. Současně z judikatury dovolacího soudu plyne, že pouhá polemika dovolatele s právním posouzením věci provedeným odvolacím soudem opřená o
tvrzení, že toto právní posouzení má být jiné, nepředstavuje řádné vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. 22 Cdo 2618/2018). 12. Dovolatel ve svém dovolání namítl, že výrok rozhodnutí ukládající povinnost plnění částky uvedené „v měně EUR“ není na území České republiky vykonatelný, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku promlčení žalovaného nároku a že ve věci nebyla dána mezinárodní příslušnost českých soudů; k žádné z těchto námitek však nevymezil žádný z předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. Požadavek na vymezení přípustnosti dovolání je přitom odlišný od požadavku na vymezení dovolacího důvodu, který je obvykle splněn samotnou právní argumentací a konstatováním, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Jestliže zákonodárce kromě této argumentace požaduje také vyjádření se k relevantní judikatuře Nejvyššího soudu, pak nelze z pouhého vylíčení dovolacího důvodu usuzovat, že dovolatel již nemusí plnit požadavek plynoucí z § 241a odst. 2 o. s. ř. (srov. např. stanovisko Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16). 13. Dovolací soud dodává, že úkolem Nejvyššího soudu není z moci úřední přezkoumávat správnost (věcného) rozhodnutí odvolacího soudu při sebemenší pochybnosti dovolatele o správnosti takového závěru, nýbrž je vždy povinností dovolatele, aby způsobem předvídaným v § 241a ve vazbě na § 237 o. s. ř. vymezil předpoklady přípustnosti dovolání z hlediska konkrétně odvolacím soudem vyřešené právní otázky ať již z oblasti hmotného či procesního práva (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1833/2015, či usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14). Ústavní soud pak např. v usnesení ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15, naznal, že pokud Nejvyšší soud požaduje po dovolateli dodržení zákonem stanovených formálních náležitosti dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup. 14. Lze tak uzavřít, že dovolatel ve svém dovolání pouze polemizuje s právním posouzením věci provedeným odvolacím soudem, avšak ve smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 o. s. ř. již řádně nevymezuje, v čem u jednotlivých dovolacích námitek spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. 15. Dovolání proto trpí vadami, které nelze odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. § 241b odst. 3 větu první o. s. ř.), již uplynula. Jde přitom o vady, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedených náležitostí nelze posoudit přípustnost dovolání. 16. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání žalovaného podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. 17. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 11. 2024
JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D. předseda senátu