23 Cdo 3005/2024-156
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobkyně APART s.r.o., se sídlem v Březnici, Obránců míru 556, identifikační číslo osoby 26210550, zastoupené Mgr. Pavlem Čálkem, advokátem se sídlem v Praze 4, Hornokrčská 707/7, proti žalovanému Dominikovi Halmoši, se sídlem v Příbrami, K Drkolnovu 644, Březové Hory, identifikační číslo osoby 88572285, zastoupenému Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem se sídlem v Příbrami, T. G. Masaryka 153, o zaplacení 112 725 Kč s příslušenstvím, vedené o Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 7 C 208/2022, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2024, č. j. 23 Co 5/2024-100, takto:
Dovolání se odmítá.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Okresní soud v Příbrami usnesením ze dne 21. 11. 2023, č. j. 7 C 208/2022-88, rozhodl, že se v řízení přerušeném jeho usnesením ze dne 23. 5. 2023, č. j. 7 C 208/2022-66, pokračuje (výrok I) a řízení se co do částky 16 313 Kč zastavuje (výrok II).
2. K odvolání žalovaného proti výroku I tohoto usnesení rozhodl Krajský soud v Praze dovoláním napadeným usnesením tak, že usnesení soudu prvního stupně ve výroku I potvrdil.
3. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalovaný (dále též „dovolatel“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.) pro řešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustáleného rozhodovací praxe dovolacího soudu.
4. Dovolatel uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci dle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. a navrhuje, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
5. Žalobkyně se k dovolání žalovaného nevyjádřila.
6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou, zastoupenou advokátem (§ 240 odst. 1 a § 241 odst. 1 o. s. ř.), posoudil, zda je dovolání přípustné.
7. Dle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
8. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
9. Otázka dovolatele, zda lze pokračovat v přerušeném řízení i přesto, že účastník podal dovolání proti pravomocnému rozhodnutí ve věci, do jejíhož pravomocného skončení bylo řízení přerušeno, přípustnost dovolání nezakládá, neboť odvolací soud se při jejím řešení neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
10. Rozhodovací praxe dovolacího soudu je ustálena v závěru, že v případě fakultativního přerušení řízení podle ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. (jak tomu bylo i v projednávané věci) jakmile odpadne překážka, pro kterou bylo řízení přerušeno, soud pokračuje, resp. musí pokračovat v tomto přerušeném řízení; jeho rozhodnutí tento (zákonem předvídaný) postup pouze deklaruje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. 27 Cdo 1669/2018, a ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 23 Cdo 2800/2020). Na tomto závěru nic nemůže změnit skutečnost, že v řízení, pro které bylo řízení přerušeno do jeho pravomocného skončení, bylo podáno dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2018, sp. zn. 22 Cdo 2376/2018, a ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. 28 Cdo 839/2019). K těmto závěrům se Nejvyšší soud přihlásil také v usnesení ze dne 12. 7. 2022, sp. zn. 28 Cdo 1828/2022, v němž dovodil, že jakmile odpadla překážka, pro kterou bylo řízení přerušeno (v souvisejícím řízení bylo vydáno pravomocné rozhodnutí), byl soud povinen pokračovat v přerušeném řízení bez zřetele na to, že proti pravomocnému rozhodnutí byla, či snad mohla být podána ústavní stížnost.
11. Z uvedeného plyne, že dovolatelem předestřená otázka procesního práva byla v rozhodovací praxi dovolacího soudu již vyřešena a odvolací soud se v napadeném rozhodnutí od tohoto řešení neodchýlil. Uvedená otázka proto přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nezakládá.
12. Shledává-li dovolatel rozpor napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se závěry vyjádřenými v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3568/2013, pak je třeba uvést, že toto usnesení se týká posouzení podmínek pro přerušení řízení podle § 109 odst. 2 o. s. ř. a nikoli předpokladů pro pokračování v přerušeném řízení při odpadnutí překážky, pro kterou bylo řízení přerušeno, podle § 111 odst. 2 o. s. ř. Dovolatelem odkazované rozhodnutí tudíž otázku vymezenou v dovolání neřeší a napadené rozhodnutí odvolacího soudu proto není (nemůže být) s jeho závěry v rozporu.
13. Podle § 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř. přihlíží dovolací soud k vadám řízení uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, pouze tehdy, je-li dovolání přípustné, což není případ projednávané věci. Dovolací soud proto k vadám řízení v projednávané věci nemůže přihlížet ani tehdy, pokud by se jich soudy případně dopustily.
14. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání žalovaného podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
15. O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 11. 2024 JUDr. Pavel Tůma, Ph.D., v. r. předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Jana Ševčíková