23 Cdo 3137/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D.
v právní věci žalobce Ing. Bc. Z. K., zastoupeného Mgr. Richardem Polmou,
advokátem se sídlem Mladá Boleslav, Křížkové schody 67, proti žalovaným 1) Ing.
P. V., 2) V. CARGO CZ s.r.o., se sídlem Praha 10, Na Výsluní 201/13, PSČ 10000,
identifikační číslo osoby 27407993, oběma zastoupeným JUDr. Petrem Zikmundem,
advokátem se sídlem Mělník, Macharova 376, o zaplacení 30 000 000 Kč s
příslušenstvím, ve věci návrhu žalobce na osvobození od soudních poplatků,
vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 46 Cm 290/2009, o dovolání žalobce
proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. března 2014, č. j. 3 Cmo
277/2013-148, takto:
Dovolání se odmítá.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 25. března 2014, č. j. 3 Cmo 277/2013-148,
potvrdil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. května 2013, č. j. 46 Cm
290/2009-136, kterým nebylo žalobci přiznáno osvobození od soudního poplatku z
návrhu v rozsahu zbývající jedné poloviny soudního poplatku, tj. ve výši
dalších 500 000 Kč.
Nejvyšší soud, jako soud dovolací, postupoval v dovolacím řízení a o dovolání
žalobce rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.
s. ř.“), ve znění účinném do 31. 12. 2013 (článek II., bod 2. zákona č.
293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve
znění pozdějších předpisů).
Má-li žalobce za to, že jeho dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. proto,
že v dané věci se jedná o řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která
nebyla dovolacím soudem dosud řešena, přičemž za tuto otázku považuje: „Zda je
situace při řešení placení soudního poplatku, a v jaké výši při rozhodování
soudu po dobu více než pěti let, kdy situace žalobce se kvůli tomuto prodlení
soudu radikálně zhoršila bez zavinění žalobce.“, nelze dovodit, že by na této
otázce odvolací soud své rozhodnutí založil. Soudy v dané věci opětovně
posuzovaly majetkovou situaci žalobce, jako žadatele o osvobození od zaplacení
soudního poplatku, a dospěly k závěru, že majetkové poměry žalobce nezakládají
právo na osvobození od zaplacení soudního poplatku.
Pokud dovolatel dále namítal, že nesouhlasí s právním závěrem odvolacího soudu
o potvrzení rozhodnutí soudu prvního stupně, který nevyhověl jeho žádosti o
osvobození od zaplacení soudního poplatku, co do jedné poloviny (500 000 Kč), a
namítal-li zároveň, že se soudy dopustily podstatné chyby tím, že v předchozím
usnesení byla zkoumána změna majetkových poměrů žalobce až od právní moci
původního osvobození od placení soudního poplatku do výše jedné poloviny, které
nabylo právní moci 8. 8. 2012, a ne podle naposledy předloženého formuláře o
majetkové situaci dne 3. 4. 2010, nevymezil tím výslovně přípustnost dovolání
podle § 237 o. s. ř., podle něhož je dovolání přípustné proti každému
rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené
rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž
řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu
nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je
dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená
právní otázka posouzena jinak. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem
spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o.
s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Skutečnost, že dovolatel má jiný názor
na právní závěr odvolacího soudu, nepředstavuje způsobilé vymezení přípustnosti
dovolání podle § 237 o. s. ř. Navíc je třeba konstatovat, že samotné hodnocení
důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů
zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze (ani v režimu dovolacího řízení
podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně
napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne
23. 1. 2014, sp. zn. 23 Cdo 3206/2013, uveřejněné na www.nsoud.cz).
Nejvyšší soud proto z uvedených důvodů dovolání žalobce, podané proti usnesení
Vrchního soudu v Praze ze dne 25. března 2014, č. j. 3 Cmo 277/2013-148, jež
může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř., podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
odmítl.
O nákladech řízení nebylo rozhodováno, neboť ve smyslu § 151 odst. 1 o. s. ř.
nebylo přezkoumáváno konečné rozhodnutí ve věci, ale procesní rozhodnutí během
řízení v řízení o věci samé.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. ledna 2015
JUDr.
Kateřina H o r n o ch o v á
předsedkyně senátu