ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a
soudců JUDr. Hany Lojkáskové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. v právní věci
žalobce T. Z., zastoupeného JUDr. Petrem Morongem, advokátem, se sídlem v
Plzni, Brojova 16, proti žalované Komerční bance, a s., se sídlem v Praze 1, Na
Příkopě 33/969, identifikační číslo 45 31 70 54, o zaplacení 2,335.000,- Kč s
příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 26 C 228/2008,
o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 2. 2011,
č. j. 29 Co 417/2010-175, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 2. 20111, č. j. 29 Co 417/2010-175,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 17. 3. 2010,
č. j. 26 C 228/2008-137, ve znění usnesení z 13. 7. 2010, č. j. 26 C
228/2008-147, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 630.000,- Kč s
příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. a dále ve výroku II. zamítl žalobu o
zaplacení částky 1,705.000,- Kč s příslušenstvím a následně ve výrocích III. až
VI. rozhodl o nákladech řízení. Městský soud v Praze k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 24. 2. 2011, č. j. 29
Co 417/2010-175 změnil rozsudek soudu prvního stupně v jeho výroku II. tak, že
žalované uložil povinnost zaplatit žalobci 1,705.500,- Kč s příslušenstvím,
dále rozsudek soudu prvního stupně změnil v jeho výrocích III. až V. o
nákladech řízení a následně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. V odůvodnění rozsudku odvolací soud zrekapituloval dosavadní průběh řízení,
včetně obsahu odvolání žalobce a konstatoval, že odvolání směřující proti
zamítavému výroku II. rozsudku soudu prvního stupně a souvisejícím výrokům o
nákladech řízení, je důvodné. Odvolací soud v odůvodnění rozsudku zejména uvedl, že soud prvního stupně
rozhodl na základě úplně a správně zjištěného skutkového stavu věci. Soud
prvního stupně dospěl též ke správnému právnímu závěru, že žalobci po skončení
nájemní smlouvy na pronájem nebytových prostor k 31. 12. 2003 přísluší vůči
žalované nárok na vyplacení protihodnoty toho, oč se zvýšila hodnota pronajaté
věci, díky nákladům žalobce, které vynaložil se souhlasem žalované na
pronajatou věc (§ 667 odst. 1 obč. zák.). Znaleckým posudkem soud prvního stupně zjistil, že zhodnocení pronajaté
nemovitosti představuje částku 2,335.000,- Kč, žalobou podanou dne 14. 12. 2007
se žalobce domáhal zaplacení 630.000,- Kč. Odvolací soud dále uvedl, že soud prvního stupně nesprávně posoudil námitku
promlčení. Účastníci uzavírali nájemní smlouvu jako podnikatelé, nebytové
prostory sloužily k podnikání, a proto bylo namístě promlčení posoudit dle
ustanovení § 391 a § 397 obch. zák. Délka promlčecí doby tak činí 4 roky a běží
ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno u soudu. Běh promlčecí doby počal dnem
2. 1. 2004 a skončil dnem 2. 1. 2008. Žalobce uplatnil nárok na zaplacení
protihodnoty (zhodnocení nemovitosti) před skončením promlčecí doby. Odvolací soud dále zastává názor, že pokud žalobce v průběhu řízení změnil výši
požadované částky (původně 630.000,- Kč, poté 2,335.000,- Kč) neuplatnil tím
nový nárok, u něhož by bylo třeba zkoumat běh promlčecí lhůty a odkázal na
rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1141/2001. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že nedošlo k promlčení nároku na zaplacení
další částky 1,705.000,- Kč s příslušenstvím a rozhodl tak, jak bylo uvedeno
shora. Dovoláním ze dne 18. 7. 2011 napadla žalovaná rozsudek odvolacího soudu do
všech jeho výroků, kterými byl změněn rozsudek soudu prvního stupně s tím, že
dovolání je dle názoru žalované přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Zároveň však žalovaná přípustnost dovolání dovozuje z ustanovení §
237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí má po právní stránce
zásadní význam.
Za otázku zásadního právního významu pak dovolatelka považuje
otázku, zda-li se hmotněprávní účinky změněného nároku ve vztahu k běhu
promlčecí lhůty (nově uplatněné části nároku při rozšíření žaloby) vztahují i
na požadavek vydání bezdůvodného obohacení spočívajícího v protihodnotě toho, o
co se zvýšila hodnota pronajaté věci dle § 667 odst. 1 obč. zák.
Dovolatelka dále v dovolání uvedla, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném
právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.), tj. uvedené otázky. V odůvodnění dovolání poté popsala skutkový stav věci, který nebyl mezi
stranami sporný, zejména uvedla, že 20. 2. 2002 byla stranami uzavřena nájemní
smlouva, na jejímž základě žalobce užíval od 1. 3. 2002 do 31. 12. 2003
nebytové prostory, ve kterých provedl se souhlasem žalované (pronajímatel)
rekonstrukci, čímž zhodnotil předmět nájmu. Žalobou podanou dne 14. 12. 2007
požadoval za provedenou rekonstrukci úhradu částky 630.000,- Kč s
příslušenstvím, která byla vyčíslena pomocí znaleckého posudku ze dne 16. 1. 2007. Vzhledem k tomu, že žalovaná nesouhlasila s výší požadované částky,
nechal soud prvního stupně vypracovat revizní znalecký posudek, podle něhož se
předmět nájmu provedenou rekonstrukcí zhodnotil o 2,335.000,- Kč. Dovolatelka dále uvedla, že žalobce poté podal u soudu dne 15. 2. 2010 návrh na
změnu žaloby, resp. rozšíření žalobního návrhu, o částku 1,705.000,- Kč. Soud
prvního stupně usnesením ze dne 8. 3. 2010, č. j. 26 C 228/2008-121, změnu
žaloby připustil. Ve vztahu ke změně žaloby dovolatelka namítla promlčení, a to
v souladu s ustálenou soudní praxí, popř. vyjádřením Komentáře k občanskému
soudního řádu vycházející z toho, že „hmotněprávní účinky změněného návrhu
nastávají dnem, kdy soudu došla písemná změna návrhu, popř. dnem, kdy
navrhovatel (žalobce) učinil toto podání ústně do protokolu. Běh promlčecích a
prekluzivních lhůt se proto ohledně takto uplatněných práv staví tímto dnem, a
nikoli např. dnem, kdy bylo zahájeno řízení o původním návrhu nebo kdy bylo
rozhodnuto o připuštění změny návrhu. Vzhledem k tomu je dovolatelka
přesvědčena, že žalobce podal návrh na změnu žaloby v době, kdy tento nárok byl
promlčen. Odvolací soud však námitku promlčení vznesenou žalovanou nepřipustil. Vycházel nesprávně z toho, že pokud v průběhu řízení změnil žalobce výši
požadované částky ve vazbě na revizní posudek na částku 2,335.000,- Kč
„neuplatil tím nový nárok, a u kterého by bylo třeba zkoumat běh promlčecí
lhůty“, a to s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1141/2001. Dovolatelka je toho názoru, že uvedené rozhodnutí nelze v daném případě
aplikovat, neboť se jedná o práva oprávněné osoby dle zákona č. 229/1991 Sb.,
Dále má za to, že se jednalo o rozšíření návrhu, ve věci samé, což mělo i
hmotněprávní účinky ve vztahu ke stavení promlčecí lhůty u částky 1,705.000,-
Kč, které nastalo dnem 15. 2. 2010, nikoli dnem „zahájení řízení o původním
návrhu“. Dovolatelka proto navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu
a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V podání ze dne 31. 8. 2011 se k dovolání vyjádřil žalobce. Ve vyjádření
zejména uvedl, že soud prvního stupně provedl podrobné dokazování a není
pravdivé tvrzení žalované, že o skutkovém stavu nebylo v řízení sporu, neboť
byla sporná výše zhodnocení pronajatého objektu.
Ohledně námitky promlčení ve vztahu k nově uplatněné výši zhodnocení
(1,705.000, Kč) žalobce uvádí, že její výši bylo možno zjistit až v průběhu
řízení při dokazování. Soudní řízení bylo zahájeno před uplynutím promlčecí
lhůty. V jeho průběhu se poté z revizního znaleckého posudku účastníci
dozvěděli výši zhodnocení. Žalobce poté takto zjištěný nárok uplatnil. Považuje
za nesprávné, pokud ze „stejného důkazního prostředku“ je přijat závěr, že má
právo na poskytnutí náhrady a zároveň je mu odepřena jeho výše s ohledem na
námitku promlčení. Zhodnocení a jeho peněžní vyjádření tvoří jeden celek, a
proto se promlčení upíná k nároku a jen od něj se odvíjí běh promlčecí doby. Pokud peněžní vyjádření nároku lze určit v rámci důkazního řízení, pak výše
náhrady nemůže podléhat samostatnému běhu promlčecí doby. Žalobce dále podrobněji rozvádí své úvahy o zjištění výše zhodnocení a vlivu na
běh promlčecí doby, odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo
1141/2001 a ztotožňuje se se závěrem odvolacího soudu. Žalobce s ohledem na uvedené navrhuje, aby dovolací soud podle § 243b odst. 2
o. s. ř. dovolání zamítl. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) nejprve konstatoval, že
dovolání bude projednáno a rozhodnuto o něm s ohledem na čl. II. bod 7 zákona
č. 404/2012 Sb., ve znění občanského soudního řádu (zák. č. 99/1963Sb.) účinném
do 31. 12. 2012. Dovolací soud dále konstatoval, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou
osobou, za níž jednala zaměstnankyně s právnickým vzděláním a jí bylo dovolání
sepsáno (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) a obsahuje stanovené
náležitosti (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). V posuzovaném případě byl dovoláním napaden výrok I. rozsudku odvolacího soudu,
v němž byl změněn odpovídající výrok soudu prvního stupně tak, že žalované byla
uložena povinnost zaplatit žalobci 1,705.000,- Kč s příslušenstvím. Z uvedeného vyplývá, že za této situace je dovolání přípustné podle ustanovení
§ 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Z dovolání vyplývá, že žalovaná napadla nesprávné právní posouzení věci
odvolacím soudem, které spočívá v posouzení běhu promlčecí doby, resp. jejího
stavení, došlo-li ke změně návrhu (rozšíření žaloby).
Ze skutkových zjištění rozhodných pro posouzení věci vyplývá, že žalobou
podanou soudu prvního stupně dne 14. 12. 2007 žalobce uplatnil nárok na
zaplacení částky 630.000,- Kč představující protihodnotu toho, o co se zvýšila
hodnota pronajaté věci (§ 667 odst.1, posl. věta občanského zákona) v důsledku
rekonstrukce pronajatých nebytových prostor provedené se souhlasem
pronajímatele (žalované). Nájemní vztah o nájmu nebytových prostor skončil 31.
12. 2003. V průběhu soudního řízení byla na základě revizního posudku stanovena
výše zhodnocení částkou 2,335.000,- Kč. Žalobce poté podáním ze dne 15. 2. 2010
navrhl změnu žaloby, resp. její rozšíření o částku 1,705.000,- Kč. Soud prvního
stupně usnesením ze dne 8. 3. 2010 navrhovanou změnu žaloby připustil. Žalovaná
proti tomuto nároku, uplatněnému dodatečně, vznesla námitku promlčení.
Podle § 95 odst. 1 o. s. ř. může žalobce za řízení se souhlasem soudu měnit
návrh na zahájení řízení. O změnu žaloby mj. jde tehdy, změní-li žalobce
žalobní návrh tak, že požaduje na základě stejného skutkového základu více, než
požadoval v původní žalobě, tj. jde o rozšíření žaloby. Návrh na změnu žaloby
je podáním ve věci samé, s nímž jsou proto spojeny hmotněprávní a
procesněprávní účinky. V případě nově uplatněné části nároku nastávají
hmotněprávní účinky mj. dnem, kdy soudu došla změna žaloby nebo dnem, kdy byl
tento úkon učiněn do protokolu. S tímto okamžikem je pak spojen důsledek pro
běh promlčecí doby, a to že se tímto dnem běh promlčecí lhůty staví (§ 391, §
402 obch. zák.) a tento okamžik je též rozhodný pro posuzování, zda promlčecí
lhůta marně uplynula. Pro stanovení promlčecí doby, popř. počátku jejího běhu,
tak nemá právní význam okamžik zahájení původního řízení, popř. okamžik
připuštění změny návrhu.
Pokud odvolací soud při posuzování počátku běhu promlčecí doby v případě
dalších uplatněných nároků po změně žaloby (1,705.000,- Kč) vycházel z toho, že
určující je okamžik zahájení původního řízení (žalobou uplatněný nárok ve výši
630.000,- Kč) je tento jeho názor nesprávný a dovolání je tak důvodné.
Dovolací soud k tomu dodává, že pokud odvolací soud, včetně žalobce, odkazoval
na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2001, sp. zn. 28 Cdo 1141/2001, z
něhož při svém posuzování běhu promlčecí doby vycházel, je nutné konstatovat,
že závěry učiněné v tomto rozhodnutí s ohledem na podstatně odchylnou
problematiku na zde řešený případ nedopadají, neboť v uvedeném rozhodnutí se
jednalo o uplatněnou náhradu za znehodnocení nemovitostí dle zákona č. 229/1991
Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, aniž by
v žalobě byla uplatněna její výše.
Byl-li návrh na změnu žaloby uplatněn u soudu ohledně částky 1,705.000,- Kč dne
15. 2. 2010, přičemž právo na její úhradu mohlo být uplatněno dne 1. 1. 2004,
pak promlčecí lhůta na úhradu protihodnoty, o níž se zvýšila hodnota pronajaté
věci (§667 odst. 1, posl. věta obč. zák.) počala běžet dnem 2. 1. 2004. Z toho
je zřejmé, že námitka promlčení byla uplatněna důvodně a odvolací soud, jak již
bylo uvedeno shora, věc posoudil nesprávně.
Nejvyšší soud proto podle ustanovení § 243b odst. 2 o. s. ř. rozhodl tak, že
rozhodnutí odvolacího soudu zrušil včetně souvisejícího výroku o nákladech
řízení a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
O nákladech řízení včetně řízení dovolacího bude podle ustanovení § 243d odst.
1 o. s. ř. rozhodnuto v novém rozhodnutí o věci.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. července 2013
JUDr. Ing. Jan Hušek
předseda senátu