23 Cdo 3300/2009
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ing.
Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. v právní
věci žalobce Horský hotel MORAVA, spol. s r. o., se sídlem Salaš 28, Zlín, IČ
25512943, zastoupeného JUDr. Petrem Cembisem, advokátem se sídlem Ponávka 2,
Brno, PSČ 602 00, proti žalovanému ČEZ Distribuce a. s., se sídlem Teplická
874/8, Děčín IV.- Podmohly, IČ 24729035, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u
Městského soudu v Praze pod sp. zn. 32 Cm 87/2007, o dovolání žalobce proti
rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. dubna 2009,
č. j. 8 Cmo 450/2008-84, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 2. dubna 2009, č. j. 8 Cmo 450/2008-84,
jakož i rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. května 2008, č. j. 32 Cm
87/2007-58, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. května 2008, č. j. 32 Cm
87/2007-58, rozhodl, že žaloba s návrhem, že rozhodčí nález vydaný Rozhodčím
soudem při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR ze dne 18. 12. 2006 sp.
zn. 751/06 v právní věci žalobce ČEZ Distribuce a. s. proti žalovanému Horský
hotel MORAVA, spol. s r. o. o částku 247.714,- Kč s příslušenstvím, který bylo
rozhodnuto, že společnost Horský hotel MORAVA, spol. s r. o. jako žalovaný je
povinen uhradit žalobci žalobou uplatněnou částku včetně úroků z prodlení a
dále na nákladech řízení zaplatit žalobci poplatek za rozhodčí řízení ve výši
7.431,- Kč a náklady právního zastoupení ve výši 30.823,- Kč, se zrušuje, se
zamítá (výrok I.) a žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady řízení ve
výši 14.547,75 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce
žalovaného JUDr. Miloše Nováka (výrok II.). Soud prvního stupně vzal za
prokázané, že předmětný rozhodčí nález byl žalobci doručen dne 2. 1. 2007 a
dospěl k závěru, že návrh žalobce na jeho zrušení byl soudu podán opožděně (dne
3. 4. 2007), poněvadž lhůtu k podání tohoto návrhu ve smyslu § 32 odst. 1
zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (dále
jen „zákon“), je lhůtou hmotněprávní. Proto žalobu zamítl.
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem v záhlaví označeným
napadený rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a uložil žalobci
zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení Kč 14.190,75 (výrok II.).
Odvolací soud dovodil, že ustanovení § 32 odst. 1 zákona, stanoví
objektivní lhůtu, v níž má být žaloba na zrušení rozhodčího nálezu podána,
přičemž procesními lhůtami zásadně nejsou lhůty k podání žaloby nebo jiného
návrhu na zahájení řízení. Neuznal argumentaci žalobce, že jde o procesní úkon,
svou povahou opravný prostředek. Žaloba na zrušení rozhodčího nálezu podle
názoru odvolacího soudu nemá povahu opravného prostředku a nejde o lhůtu
procesní. Jde svou povahou o lhůtu hmotněprávní a prekluzívní.
Odvolací soud uzavřel, že závěr soudu prvního stupně, byl-li rozhodčí
nález doručen žalobci dne 2. 1. 2007 a žaloba na zrušení rozhodčího nálezu
byla doručena soudu prvního stupně dne 3. 4. 2007 (úterý), je správný, neboť
žaloba byla podána opožděně. Proto odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, jehož přípustnost
odvozuje z ust. § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále též jen
„o. s. ř. „), když má za to, že napadený rozsudek má po právní stránce zásadní
význam, neboť řešená právní otázka dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího
soudu vyřešena. Podle názoru dovolatele odvolací soud své stanovisko o charakteru
lhůty, stanovené v § 32 odst. 1 předmětného zákona, nijak neodůvodnil a tato
otázka není v judikatuře ani odborné literatuře řešena. Názory na charakter
předmětné lhůty nejsou jednotné. Dovolatel je přesvědčen, že zákon č. 216/1994 Sb. je svým charakterem
předpisem procesněprávním, protože upravuje způsob řízení a vedení rozhodčího
řízení, jak již z ust. § 1 odst. 1 cit. zákona vyplývá. Z toho důvodu dovolatel navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek
odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil
posledně uvedenému soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) nejprve konstatoval,
že podle bodu 12 čl. II. přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb., kterým se
mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů, a
další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu
vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se projednají a
rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. ve znění o. s. ř. účinném
před 1. 7. 2009. Tak je tomu i v daném případě. Nejvyšší soud poté, po zjištění, že podané dovolání splňuje podmínky a
obsahuje stanovené náležitosti podle zákona (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1, §
241a odst. 1 o. s. ř.) se musel na prvním místě zabývat přípustností dovolání,
poněvadž dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud
to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). V posuzovaném případě, v němž odvolací soud potvrdil první rozhodnutí
soudu prvního stupně ve věci, může být dovolání přípustné jen podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. , na které také dovolatel odkazuje, tj. že směřuje proti
rozhodnutí odvolacího soudu , jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního
stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) [a tak tomu v tomto
případě není] a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve
věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména
tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud
nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem
rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Dovolatel považuje za právní otázku zásadního významu, dosud dovolacím
soudem neřešenou, otázku povahy lhůty k podání návrhu na zrušení rozhodčího
nálezu, tj. zda jde o lhůtu hmotněprávní nebo procesněprávní. Podle ustanovení § 32 odst. 1 zák. č. 216/1994 Sb. návrh na zrušení
rozhodčího nálezu soudem musí být podán do tří měsíců od doručení rozhodčího
nálezu té straně, která se zrušení rozhodnutí nálezu domáhá, nestanoví-li tento
zákon jinak. Nejvyšší soud judikoval již v usnesení ze dne 29. dubna 2010 sp. zn.
23
Cdo 2672/2008, že „pro počítání běhu (předmětné) lhůty platí ustanovení § 57
odst. 3 o. s. ř., podle kterého je lhůta zachována, je-li posledního dne lhůty
učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je
doručit“. Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí výslovně vázal včasnost podaného
návrhu na den, kdy byl podán k poštovní přepravě. Z toho vyplývá, že judikatura Nejvyššího soudu stojí na stanovisku, že
předmětná lhůta pro podání návrhu na zrušení rozhodčího nálezu soudem, je svou
povahou lhůtou procesněprávní, která se vztahuje na procesní úkon, učiněný
podle shora cit. ustanovení zákona o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích
nálezů se subsidiární (podpůrnou) platností ustanovení občanského soudního
řádu. Je třeba vidět, že oba tyto zákonné předpisy jsou v principu
procesněprávními předpisy, upravujícími řízení v občanskoprávních (včetně
obchodních) věcech, fungujících sice vedle sebe, avšak kontinuálně na sebe
navazujících. Přitom návrh na zrušení rozhodčího nálezu, vydaného v řízení
předcházejícím řízení soudnímu, je ve své podstatě procesním opravným
prostředkem, nikoli žalobou v klasickém slova smyslu. Předmětem tohoto návrhu
není občanskoprávní (obchodní) nárok, nýbrž procesní právo na zrušení
rozhodnutí (nálezu) vydaného jako výsledek předcházejících rozhodčího řízení. Z uvedených důvodů vyplývá, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu
není správné, protože spočívá na nesprávném řešení otázky procesněprávní povahy
a je v rozporu i s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu. Nejvyšší soud proto rozsudek odvolacího soudu zrušil a poněvadž důvody,
pro které byl tento rozsudek zrušen, platí i na rozhodnutí soudu prvního
stupně, zrušil Nejvyšší soud i toto rozhodnutí a vrátil věc soudu prvního
stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2, část věty za středníkem a odst. 3 cit. ustanovení o. s. ř. ). Právní názor dovolacího soudu je v dalším řízení pro soud prvního
stupně (odvolací soud) závazný (§ 243d odst. 1 věta první a § 226 odst. 1 o. s. ř.). O nákladech dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci
(§ 243d odst.1 věta druhá o. s. ř.). Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 21. prosince 2010