23 Cdo 3346/2021-311
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., ve věci žalobkyně Raiffeisen stavební spořitelna a. s., se sídlem v Praze 4, Nusle, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 49241257, proti žalovanému V. K., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Petrem Miketou, advokátem se sídlem v Ostravě-Slezské Ostravě, Jaklovecká 1249/18, za účasti vedlejší účastnice na straně žalovaného M. K., narozené XY, bytem XY, adresa pro doručování u V. K., XY, o zaplacení částky 854 275,24 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 38 C 167/2016, o dovolání vedlejší účastnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 7. 2021, č. j. 15 Co 188/2021-282, t a k t o:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
S t r u č n é o d ů v o d n ě n í : (§ 243f odst. 3 o. s. ř.)
Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 19. 2. 2019, č. j. 38 C 167/2016-123, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 853 630,24 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 14 358,14 Kč od 26. 10. 2015 do 31. 12. 2015 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 854 275,24 Kč od 1. 1. 2016 do 17. 4. 2016 a z částky 853 630,24 Kč od 18. 4. 2016 do zaplacení (výrok pod bodem I), řízení co do částky 645 Kč s úrokem z prodlení od 18. 4. 2016 do zaplacení zastavil (výrok pod bodem II) a rozhodl o nákladech řízení (výrok pod bodem III).
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 13. 11. 2019, č. j. 15 Co 219/2019-168, ve znění opravného usnesení ze dne 4. 12. 2019, č. j. 15 Co 219/2019-172, odmítl odvolání vedlejší účastnice proti rozsudku soudu prvního stupně ve výroku pod bodem II, ve výrocích pod body I a III tento rozsudek potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 4. 1. 2021, č. j. 38 C 167/2016-238, odmítl pro opožděnost. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dnem 6.
2. 2021. Rozsudek odvolacího soudu napadla dovoláním také vedlejší účastnice a současně požádala o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení právního zástupce pro dovolací řízení. Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 5. 3. 2020, č. j. 38 C 167/2016-213, ve výroku pod bodem I vedlejší účastnici přiznal osvobození od soudních poplatků pro řízení o dovolání v této věci a ve výroku pod bodem II rozhodl, že vedlejší účastnici se zástupce pro řízení o dovolání neustanovuje. K odvolání vedlejší účastnice Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30.
6. 2020, č. j. 15 Co 219/2020-230, rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku pod bodem II potvrdil. Na to Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 4. 1. 2021, č. j. 38 C 167/2016-237, vyzval vedlejší účastnici, aby si pro podání dovolání v této věci zvolila zástupce z řad advokátů a aby jeho prostřednictvím podala řádné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ve lhůtě do 15-ti dnů od doručení tohoto usnesení; současně vedlejší účastnici poučil, že nebude-li výzvě ve stanovené lhůtě vyhověno, soud dovolací řízení zastaví.
Usnesením ze dne 22. 3. 2021, č. j. 38 C 167/2016-245, Okresní soud v Ostravě řízení o dovolání vedlejší účastnice proti rozsudku odvolacího soudu zastavil pro nesplnění podmínky povinného zastoupení. Proti tomuto usnesení vedlejší účastnice podala dne 15. 4. 2021 odvolání, jež obsahovalo i žádost „o osvobození od soudních poplatků a žádost o ustanovení právního zástupce pro dovolání odvolání v předmětné věci“ a návrh, aby řízení bylo přerušeno do doby „vydání rozhodnutí u insolvenčního soudu“. Soud prvního stupně usnesením ze dne 11.
5. 2021, č. j. 38 C 167/2016-258, ve výroku pod bodem I řízení o žádosti vedlejší účastnice ze dne 15. 4. 2021 o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro podání dovolání zastavil a ve výroku pod bodem II návrh vedlejší účastnice na přerušení řízení zamítl. O odvolání vedlejší účastnice proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 22. 3. 2021, č. j.
38 C 167/2016-245, rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30. 7. 2021, č. j. 15 Co 187/2021-279, jímž napadené rozhodnutí o zastavení řízení potvrdil. V záhlaví označeným rozhodnutím (tj. usnesením ze dne 30. 7. 2021, č. j. 15 Co 188/2021-282) Krajský soud v Ostravě rozhodl o odvolání vedlejší účastnice proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 11. 5. 2021, č. j. 38 C 167/2016-258, tak, že prvním výrokem potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I, jímž bylo rozhodnuto o žádosti vedlejší účastnice o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro dovolací řízení, druhým výrokem potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku pod bodem II, jímž bylo rozhodnuto o návrhu vedlejší účastnice na přerušení řízení, a třetím výrokem rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Posledně uvedené rozhodnutí odvolacího soudu napadla vedlejší účastnice dovoláním, jež má za přípustné podle § 237 občanského soudního řádu, protože odvolací soud se dle jejího názoru „odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, včetně stanoviska Nejvyššího soudu ČR Cpjn 206/2010, jakož i z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva, ohledně otázky vyřešená právní otázka posouzena jinak“. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1.
2. 2019, (srov. čl. II bod 1 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a čl. IV a XII zákona č. 287/2018 Sb., kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), [dále též jen „o. s. ř.“]. Dovolání vedlejší účastnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 15 Co 188/2021-282 v jeho druhém výroku, jímž bylo potvrzeno zamítavé rozhodnutí soudu prvního stupně o návrhu vedlejší účastnice na přerušení řízení, Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 3 věty první a § 218 písm. b) o.
s. ř., protože vedlejší účastník není k podání dovolání proti takovému rozhodnutí oprávněn (subjektivně legitimován). Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu k podání dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu vedlejší účastník legitimován není, nejde-li o rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto o jeho právu či povinnosti k náhradě nákladů řízení (srov. např. usnesení ze dne 27. 5. 2003, sp. zn. 25 Cdo 162/2003, uveřejněné pod číslem 3/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 23.
4. 2014, sp. zn. 25 Cdo 644/2014, uveřejněné pod číslem 94/2014 tamtéž, a dále např. usnesení ze dne 12. 4. 2017, sp. zn. 28 Cdo 1867/2016, a ze dne 31. 1. 2020, sp. zn. 24 Cdo 3215/2019, která jsou, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, dostupná na jeho webových stránkách). Dovolání proti napadenému usnesení v jeho prvním a třetím výroku subjektivně přípustné je, neboť jím vedlejší účastnice napadá rozhodnutí, jímž bylo rozhodováno o jejích právech a povinnostech.
Není však přípustné objektivně, neboť podle § 238 odst. 1 o. s. ř. dovolání podle § 237 není přípustné h) proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení, i) proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku nebo o povinnosti zaplatit soudní poplatek, a j) proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o žádosti účastníka o ustanovení zástupce. V této části proto Nejvyšší soud dovolání vedlejší účastnice odmítl jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 o. s. ř. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.