23 Cdo 3354/2024-202
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyň a) S. M. V., zastoupené Mgr. Zuzanou Candigliotou, advokátkou se sídlem v Brně, Burešova 615/6, a b) nezletilé AAAAA (pseudonym), zastoupené kolizním opatrovníkem JUDr. Ing. Andrejem Štaňkem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 3, Vinohradská 2828/151, proti žalované Mělnická zdravotní, a.s., se sídlem v Mělníku, Pražská 528/29, identifikační číslo osoby 27958639, o ochranu osobnosti, o žalobě pro zmatečnost podané proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2018, č. j. 21 Co 354/2017-629, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 21 Co 354/2017, o dovolání žalobkyně b) proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 2. 2022, č. j. 4 Co 1/2022-140, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 2. 2022, č. j. 4 Co 1/2022-140, se mění tak, že odvolací řízení se nezastavuje.
1. Žalobou pro zmatečnost se žalobkyně b) – zastoupená advokátkou Mgr. Zuzanou Candigliotou, kterou k zastupování žalobkyně b) zmocnila (její matka) žalobkyně a) – domáhala zrušení výroku I rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2018, č. j. 21 Co 354/2017-629, kterým bylo odmítnuto odvolání žalobkyně b) proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 30. 5. 2017, č. j. 6 C 20/2015-504. Žalobu pro zmatečnost odůvodnila nesouhlasem se závěrem odvolacího soudu o kolizi mezi žalobkyněmi, na jehož základě dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání podané za žalobkyni b) zástupkyní zmocněnou žalobkyní a) při nesouhlasu kolizního opatrovníka žalobkyně b) s tímto odvoláním, je namístě odmítnout pro nedostatek oprávnění uvedené zástupkyně podat za žalobkyni b) odvolání. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 31. 3. 2021, č. j. 21 Co 354/2017- MOP -94, ustanovil žalobkyni b) z důvodu trvající kolize zájmů kolizního opatrovníka JUDr. Martina Smrkovského.
2. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 24. 9. 2021, sp. zn. 21 Co 354/2017-MOP-121, předmětnou žalobu pro zmatečnost zamítl (výrok pod bodem I) a rozhodl, že ve vztahu mezi žalobkyní b) a tehdy žalovanou společností ALMEDA a.s., naposledy se sídlem v Neratovicích, Alšova 462, identifikační číslo osoby 25079174 (dále jen „původní žalovaná“), žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok pod bodem II).
3. Soud prvního stupně po právní stránce uzavřel, že se ztotožňuje s názorem krajského soudu obsaženým v rozhodnutí napadeném žalobou pro zmatečnost, že nesouhlasil-li kolizní opatrovník ustanovený žalobkyni b) v rámci nalézacího řízení s odvoláním podaným za žalobkyni b) zástupkyní, kterou k zastupování zmocnila žalobkyně a), a zájmy obou žalobkyň byly v kolizi, neboť žalobkyně a) spatřovala zásah do svých osobnostních práv v takových postupech původní žalované, jež byly činěny v zájmu zachování života žalobkyně b), případně v zájmu toho, aby nebylo poškozeno její zdraví, pak bylo odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně podáno někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, a žaloba pro zmatečnost podaná žalobkyní b) není důvodná.
4. Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně b) usnesením uvedeným výše v záhlaví zastavil odvolací řízení (výrok I) a rozhodl, že ve vztahu mezi žalobkyní b) a původní žalovanou se původní žalované náhrada nákladů odvolacího řízení nepřiznává (výrok II).
5. Odvolací soud své rozhodnutí odůvodnil tím, že vyzval žalobkyni b) usnesením ze dne 7. 1. 2022, č. j. 4 Co 1/2022-138, aby do 15 dnů od doručení tohoto usnesení zaplatila soudní poplatek za odvolání, který činí 2 000 Kč. K usnesení byl připojen tiskopis pro nalepení kolkových známek. Žalobkyně b) byla poučena o následcích nezaplacení soudního poplatku za podané odvolání v soudem stanovené lhůtě a zároveň o tom, že se nepřihlíží k zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty. Výzva byla žalobkyni b) doručena do datové schránky právní zástupkyně Mgr. Zuzany Candiglioty dne 11. 1. 2022. Lhůta k zaplacení soudního poplatku skončila ve středu 26. 1. 2022. Soudní poplatek byl zaplacen kolky vylepenými na soudním tiskopise a zaslán na adresu odvolacího soudu doporučenou listovní zásilkou, podanou u provozovatele poštovních služeb 26. 1. 2022. Tato zásilka byla Vrchnímu soudu v Praze doručena dne 31. 1. 2022. Takové zaplacení soudního poplatku považoval odvolací soud za opožděné, a proto k němu nepřihlížel. Podle názoru odvolacího soudu byl totiž soudní poplatek za odvolání (hrazený formou vylepení kolků na poštovní zásilku předanou k poštovní přepravě poslední den lhůty k zaplacení poplatku) zaplacen až dnem doručení této poštovní zásilky odvolacímu soudu. Na podporu svých závěrů odvolací soud citoval část usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. II. ÚS 390/21 (jež je veřejnosti dostupné – stejně jako dále citovaná rozhodnutí Ústavního soudu – na https://nalus.usoud.cz). II. Dovolání a vyjádření k němu
6. Usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně b) ve výroku I včasně podaným dovoláním, sepsaným a podaným prostřednictvím advokátky Mgr. Zuzany Candiglioty, která své oprávnění k zastupování žalobkyně b) dovozovala z plné moci jí k tomu udělené zákonnou zástupkyní (matkou) žalobkyně b) – tj.
žalobkyní a). V dovolání žalobkyně b) namítla nesprávné právní posouzení věci a navrhla, aby Nejvyšší soud napadené usnesení změnil tak, že se odvolací řízení nezastavuje, případně, aby jej zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
7. Přípustnost dovolání spatřuje žalobkyně b) v tom, že odvolací soud napadeným rozhodnutím porušil její právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod – konkrétně právo na přístup k soudu, neboť se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu (odkazuje na nálezy Ústavního soudu ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. I. ÚS 2535/18, a ze dne 21. 4. 2020, sp. zn. I. ÚS 2025/19, a na usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. II. ÚS 390/21), při řešení otázky, „zda pro zachování lhůty k zaplacení soudního poplatku kolkovými známkami stačí, když jsou kolkové známky poslední den lhůty předány k poštovní přepravě“. Podle žalobkyně b) odvolací soud nesprávně dovodil, že soudní poplatek je kolkovými známkami zaplacen až v den, kdy jsou kolkové známky předány příslušnému soudu, a to přesto, že z jím citovaného rozhodnutí Ústavního soudu vyplývá jiný závěr.
8. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 25. 8. 2024, č. j. 21 Co 354/2017-MOP-184, ustanovil žalobkyni b) pro řízení o podaném dovolání kolizního opatrovníka JUDr. Ing. Andreje Štaňka, Ph.D., advokáta, který se ztotožnil s dovoláním sepsaným Mgr. Zuzanou Candigliotou.
9. Původní žalovaná ve vyjádření k dovolání navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání žalobkyně b) jako nedůvodné zamítl. Napadené rozhodnutí považuje za věcně správné a odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 26 Cdo 4200/2018 (jež je veřejnosti dostupné – stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – na https://www.nsoud.cz), a na usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2019, sp. zn. 31 Cdo 3042/2018, uveřejněné pod číslem 120/2019 Sb. rozh. obč. – dále jen „R 120/2019“.
10. V průběhu dovolacího řízení ztratila původní žalovaná výmazem z obchodního rejstříku právní osobnost a způsobilost být účastníkem řízení. Nejvyšší soud proto usnesením ze dne 17. 9. 2025, č. j. 23 Cdo 3354/2024-199, rozhodl že v dovolacím řízení bude pokračováno se žalovanou (označenou v záhlaví), která vstoupila do práv a povinností původní žalované. III. Přípustnost dovolání
11. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (srov. čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“.
12. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
13. Nejvyšší soud při posuzování přípustnosti dovolání nepřehlédl, že žalobkyně b) svým dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, kterým odvolací soud zastavil odvolací řízení. Proti tomuto rozhodnutí je však dovolání objektivně přípustné, neboť § 229 odst. 4 ve spojení s § 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř., podle kterého je dovolání objektivně nepřípustné proti usnesení, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř., se v nyní posuzovaném případě neprosadí. Odvolací soud totiž vydal dovoláním napadené usnesení o zastavení odvolacího řízení, v řízení o žalobě pro zmatečnost. Proti rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost je přitom (další) žaloba pro zmatečnost nepřípustná podle § 230 odst. 3 o. s. ř. (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2023, sp. zn. 27 Cdo 1020/2022).
14. Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným podle § 237 o. s. ř., neboť odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu následně převzaté též rozhodovací praxí dovolacího soudu při řešení otázky, zda pro zachování lhůty k zaplacení soudního poplatku kolkovými známkami vylepenými na poštovní zásilce adresované soudu stačí, je-li tato zásilka předána k poštovní přepravě poslední den lhůty pro zaplacení soudního poplatku. IV. Důvodnost dovolání
15. Dovolání je důvodné.
16. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.
17. Podle § 57 odst. 3 o. s. ř. lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit.
18. Ústavní soud se v minulosti již opakovaně zabýval v dovolání předestřenou otázkou včasnosti zaplacení soudního poplatku ve formě kolkových známek předaných k poštovní přepravě a dospěl k závěru, že lze-li otázku včasnosti zaplacení soudního poplatku posoudit dvojím způsobem, je třeba zvolit takový způsob výkladu, který méně znesnadňuje přístup ke spravedlnosti. Za situace, kdy daňový řád okamžik zaplacení soudního poplatku kolkovými známkami neupravuje, je třeba takovou lhůtu posoudit jako procesní, pro jejíž zachování postačí předat kolkové známky k poštovní přepravě ve lhůtě stanovené soudem k zaplacení soudního poplatku (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. I. ÚS 2535/18, a ze dne 21. 4. 2020, sp. zn. I. ÚS 2025/19). Tyto judikaturní závěry Ústavního soudu následně reflektoval ve svých rozhodnutích také Nejvyšší soud (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2021, sp. zn. 26 Cdo 345/2021, nebo ze dne 29. 3. 2021, sp. zn. 33 Cdo 3110/2020).
19. K argumentaci žalované odkazující na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 26 Cdo 4200/2018 a na R 120/2019 lze uvést, že v prvém z těchto rozhodnutí předmětná otázka posuzována nebyla a R 120/2019 bylo zrušeno již výše citovaným nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2025/19.
20. Citoval-li v nyní posuzované věci odvolací soud z usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. II. ÚS 390/21, patrně přehlédl, že jím citované závěry se vztahují výlučně na platbu soudního poplatku učiněnou prostřednictvím poskytovatele platebních služeb (bankovním převodem), pro kterou platí, že je soudní poplatek zaplacen až v den připsání platby na účet soudu. I v tomto usnesení přitom Ústavní soud odkázal na závěry vyslovené v nálezu sp. zn. I. ÚS 2025/19, podle kterých v případě placení soudního poplatku kolkovými známkami postačuje k závěru o včasnosti zaplacení soudního poplatku zjištění, že poštovní zásilka s kolky byla podána k poštovní přepravě v poslední den lhůty určené k zaplacení soudního poplatku (srov. odstavec 11 zmíněného usnesení Ústavního soudu).
21. V nyní posuzované věci byl soudní poplatek placen kolkovými známkami (nikoliv platbou na bankovní účet), a tudíž závěr odvolacího soudu, že soudní poplatek za odvolání byl zaplacen až dnem, kdy byla odvolacímu soudu doručena poštovní zásilka obsahující vylepené kolkové známky, je v rozporu s výše citovanými judikaturními závěry. Právní posouzení věci odvolacím soudem je proto nesprávné.
22. Ze zjištění učiněných v nyní posuzované věci odvolacím soudem tedy vyplývá, že bylo-li předáno v poslední den lhůty pro zaplacení soudního poplatku za odvolání ve výši 2 000 Kč (tj. 26. 1. 2022) k poštovní přepravě podání adresované odvolacímu soudu, které obsahovalo vylepené kolkové známky v uvedené hodnotě, byla lhůta pro zaplacení soudního poplatku za odvolání zachována a soudní poplatek byl zaplacen včas, ačkoliv bylo toto podání odvolacímu soudu doručeno až dne 31. 1. 2022.
23. Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
24. V průběhu řízení o žalobě pro zmatečnost rozhodl soud prvního stupně z důvodu trvající kolize zájmů mezi žalobkyněmi a) a b) o ustanovení kolizního opatrovníka žalobkyně b). Navzdory tomu si však odvolací soud v řízení o odvolání žalobkyně b) proti usnesení Krajského soudu v Praze, č. j. 21 Co 354/2017-MOP-121, řádně neujasnil, s kým bude jednat ve vztahu k žalobkyni b), když v průběhu odvolacího řízení ohledně úhrady soudního poplatku jednal jako s právní zástupkyní žalobkyně b) s Mgr. Zuzanou Candigliotou, jejíž zmocnění pro zastupování žalobkyně b) bylo uděleno žalobkyní a), neboť výzvu k zaplacení soudního poplatku za odvolání doručil pouze této zástupkyni. Odvolací soud tak řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ohledně splnění poplatkové povinnosti.
25. Vzhledem k tomu, že odvolací soud rozhodl nesprávně a dosavadní výsledky řízení ukazují, že ohledně splnění poplatkové povinnosti je možné rozhodnout, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadené rozhodnutí (včetně závislého výroku o nákladech řízení) podle § 243d odst. 1 písm. b) změnil tak, že se odvolací řízení nezastavuje.
26. O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodnuto, neboť nejde o rozhodnutí, jímž se řízení končí (srov. § 151 odst. 1 o. s. ř.). O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne odvolací soud v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 11. 2025
Mgr. Jiří Němec předseda senátu