23 Cdo 3744/2009

23 Cdo 3744/2009

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing.

Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph. D. v

právní věci žalobce J. M., zast. JUDr. Zdeňkem Čechurou, advokátem se sídlem v

Praze 2, Vinohradská 6, P. O. BOX 159, proti žalované Tesco Store ČR, a. s., se

sídlem v Praze 10, Vršovická 1527/68b, IČ: 453 08 314, zast. JUDr. Růženou

Trojánkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 19, vedené u Obvodního

soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 52 C 246/2006, o zrušení rozhodčího nálezu, o

dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. května 2009,

č. j. 68 Co 85/2009-221, takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. května 2009, č. j. 68 Co

85/2009-221, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 26. 11. 2008, č. j.

52 C 246/2006-194, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 9 k

dalšímu řízení.

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 4. 5. 2009, č.

j. 68 Co 85/2009-221, potvrdil (v pořadí druhý) rozsudek Obvodního soudu pro

Prahu 9 (dále též jen „soud prvního stupně“) ze dne 26. 11. 2008, č. j. 52 C

246/2006-194, jímž tento soud zamítl návrh žalobce na zrušení rozhodčího nálezu

ve věci UNCITRAL 1/2005 ze dne 15. 5. 2006, vydaného rozhodčím senátem ve

složení JUDr. Bohuslav Klein jako předsedající rozhodce a prof. JUDr. Josef

Bejček, CSc. a prof. JUDr. Jiří Švestka, Dr.Sc., dále zamítl návrh na odklad

vykonatelnosti rozhodčího nálezu ve věci UNCITRAL 1/2005 ze dne 15. 5. 2006,

vydaného rozhodčím senátem ve složení JUDr. Bohuslav Klein jako předsedající

rozhodce a prof. JUDr. Josef Bejček, CSc. a prof. JUDr. Jiří Švestka, Dr.Sc. a

rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované

na jejich náhradu 37.414,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám její

advokátky JUDr. Růženy Trojánkové; odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů

dovolacího řízení tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované na jejich

náhradu 11.424,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám její advokátky. V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud zejména uvedl, že se žalobce žalobou ze

dne 21. 8. 2006 domáhal zrušení shora specifikovaného rozhodčího nálezu a své

námitky proti rozhodčímu nálezu podřadil pod důvod § 31 písm. b), e) a g) zák. č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (dále též jen

„ZRŘ“), tj. že rozhodčí smlouva je z jiných důvodů neplatná, nebo byla zrušena,

anebo se na dohodnutou věc nevztahuje, že straně nebyla poskytnuta možnost věc

před rozhodci projednat a že jsou dány důvody, pro které lze v občanském

soudním řízení žádat o obnovu řízení. Dále uvedl, že soud prvého stupně správně

v souladu se závazným právním názorem obsaženým v usnesením odvolacího soudu ze

dne 16. 6. 2008, č. j. 68 Co 429/2007-145, jímž byl prvý rozsudek soudu prvního

stupně ve věci samé ze dne 23. 7. 2007, č. j. 52 C 246/2006-98, zrušen,

dovodil, že účastníci postupovali dle § 19 odst. 1 ZRŘ a dohodli se na postupu,

jímž budou rozhodci vést řízení, a proto nebylo možné aplikovat předpisy

občanského práva procesního ve smyslu ust. § 30 ZRŘ, dle něhož se na řízení

před rozhodci přiměřeně použijí ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-

li zákon jinak. Dle přesvědčení dovolacího soudu rozhodci projednali věc dle

pravidel o mezinárodním rozhodčím řízení UNCITRAL (dále též jen „UNCITRAL“)

tak, jak se strany dohodly, žalobci se dostalo dostatečného prostoru pro

projednání věci. Námitku, že rozhodci neprovedli všechny žalobcem navrhované

důkazy odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně neshledal důvodnou,

poněvadž neprovedení stranou rozhodčího řízení navrženého důkazu není důvodem,

pro které soud ve smyslu ust. § 31 ZRŘ zruší napadený rozhodčí nález. Protože

tvrzení žalobce, že v rozhodčím řízení navrhl důkazy, jež však nebyly

provedeny, nenaplnilo důvod, pro který by bylo možné v občanském soudním řízení

účinně žádat o obnovu řízení, neboť jde o situaci, kdy uvedenými důkazy žalobce

v rozhodčím řízení disponoval, jejich provedení navrhl, avšak ty nebyly v

rozhodčím řízení provedeny, neshledal odvolací soud naplnění důvodu § 31 písm. g) ZRŘ, pro který je možné zrušit rozhodčí nález soudem, pakliže se zjistí, že

jsou dány důvody, pro které lze v občanském soudním řízení žádat o obnovu

řízení. Odvolací sodu shodně se soudem prvého stupně neshledal ani naplnění

důvodu uvedené v ust. § 31 písm. b) ZRŘ, tj. že rozhodčí smlouva je z jiných

důvodů neplatná, nebo byla zrušena, anebo se na dohodnutou věc nevztahuje,

neboť námitku nedostatku pravomoci zakládající se na neplatnosti rozhodčí

doložky obsažené v kupních smlouvách ze dne 6. 6. 1997 a 8. 12.

1997 žalobce

neuplatnil nejpozději v okamžiku, než začal jednat ve věci samé, ač tak učinil

mohl, a tuto námitku uplatnil až v soudním řízení. Vzhledem k zamítnutí návrhu

na zrušení rozhodčího nálezu soud prvního stupně správně nevyhověl návrhu

žalobce na odklad vykonatelnosti rozhodčího nálezu, když ani netvrdil, že

neprodleným výkonem rozhodčího nálezu mu hrozila závažná újma ve smyslu ust. §

32 odst. 2 ZRŘ. Dovoláním ze dne 3. 8. 2009 napadl žalobce rozsudek odvolacího soudu s tím, že

dovolání je přípustné dle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť rozsudkem

odvolacího soudu bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud

prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku proto, že

byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. Své dovolací námitky podřadil pod dovolací důvod uvedený v ust. § 241a odst. 2

písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., jsa přesvědčen, že řízení je postiženo vadou,

která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, rozhodnutí spočívá na

nesprávném právním posouzení věci a dále že rozhodnutí vychází ze skutkového

zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném

dokazování. V dovolání žalobce namítl, že rozhodnutí soudů obou stupňů mu

znemožňují argumentaci v dovolání s odůvodněním, že „zamítavé rozsudky soudů

obou stupňů vyšly z pouhého právního názoru na věc bez zjištění skutkového

stavu věci na základě provedených důkazů“. V odůvodnění dovolání žalobce odvolacímu soudu zejména vytkl závěr, že kvůli

ujednání stran o rozhodování sporu dle UNCITRAL nelze na rozhodčí řízení ve

smyslu ust. § 30 ZRŘ přiměřeně použít občanský soudní řád, a dále že se řádně

nevypořádal s námitkami týkajícími se porušení projednací zásady (nevypořádání

se s jednotlivými důkazy ze strany rozhodců v jejich celku, vzájemném vztahu a

s každým zvlášť, absence řádného odůvodnění rozhodčího nálezu, „nese rysy

svévole“, „Výrok hrubě odporuje skutečnostem, jež vyšly v řízení najevo.“). Žalobce dovozuje, že přiměřené použití občanského soudního řádu nelze vyloučit

a při kolizi s pravidly UNCITRAL má aplikace ustanovení o. s. ř. přednost. Soudy měly povinnost zkoumat, zda rozhodci naplnili smysl a materiální obsah

zásad rozhodčího řízení. Dle přesvědčení dovolatelky soudy tím, že neprovedly

důkazy, kterými byl žalobce schopen prokázat, že rozhodčí řízení bylo zatíženo

vadou, nezabývali se tím, že rozhodci nerozhodli o navržených důkazech, jež

nebyli provedeny, vyšly ze skutečností, které nebyly v soudním řízení

prokázány, a z důkazů, jež nebyl provedeny, zatížili řízení vadou, pro kterou

je nutné rozsudky soudů obou stupňů zrušit. Naplnění důvodu pro zrušení

rozhodčího nálezu dle § 31 písm. e) ZRŘ spatřuje dovolatel v tom, že se

rozhodčí soud dopustil tzv. překvapivého rozhodnutí, dále že nezkoumal otázku

aktivní legitimace u nároku na náhradu škody ve výši 123.187.144,- Kč „z titulu

penále k dani z příjmu fyzických osob“, neboť aktivně legitimovanou osobou měl

být správce daně. Dovolatel dále upozornil na porušení principu rovnosti

účastníků a kontradiktornosti řízení a dovodil, že rozhodčí nález je právním

úkonem, jenž je dle § 39 občan. zák. neplatný pro rozpor se zákonem, dobrými

mravy a obcházení zákona v důsledku „extrémního rozporu s principy

spravedlnost(i)“. Neplatnost rozhodčího nálezu žalobce dovozuje též z

překročení stranami rozhodcům poskytnutého zmocnění. Účastníci zmocnili v

souladu s rozhodčí smlouvou rozhodce k narovnání „dle českého právního řádu“ a

vyloučili pravomoc rozhodců rozhodnout o věci na základě zásad spravedlnosti.

Závěrem žalobce navrhl, aby Nejvyšší soud odložil vykonatelnost dovoláním

napadeného rozsudku odvolacího soudu a zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc

vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení. V obsáhlém podání ze dne 10. 9. 2009 se k dovolání vyjádřila žalovaná a zejména

uvedla, že se ztotožňuje se závěry odvolacího soudu, že žalobci se dostalo

dostatečného prostoru pro obhájení jeho pozice a byla mu poskytnuta možnost věc

před rozhodci projednat a že v daném případě neměli rozhodci poučovací

povinnost dle § 118a odst. 3 o. s. ř., které v rozhodčím řízení aplikovat

nelze. Upozornila, že za situace, kdy žalobce nebyl rozhodci k označení důkazů

k podpoře svých žalobních tvrzení vyzván, nebyl zbaven možnosti takové důkazy

označit. Uvedla, že se žalobce v rozhodčím řízení vyjadřoval a projednávání

věci bylo ukončeno až po přípisu žalobce ze dne 10. 3. 2006, v němž

konstatoval, že nebude podávat další vyjádření a navrhovat další důkazy. Rovněž

nepožadoval další ústní jednání, ačkoli byl na toto právo rozhodci upozorněn. Žalovaná poukázala na ucelenost pravidel UNCITRAL a povinnost aplikovat pouze

kogentní ustanovení zákona o rozhodčím řízení. Poučovací povinnost by tak dle

žalované musela být poskytnuta jen tehdy, pokud by byla v UNCITRAL nebo ZRŘ

zakotvena, avšak tak tomu není. Dovolatelem v dovolání uvedená judikatura není

dle žalované přiléhavá, neboť v ní jde o zrušení rozhodčího nálezu vydaného dle

řádu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře

České republiky, který odkazuje na ZRŘ, a nikoli dle UNCITRAL. Vzhledem k tomu,

že žalobce měl možnost věc před rozhodci projednat, není naplněn důvod § 31

písm. e) ZRŘ. Žalovaná souhlasí s názorem soudů obou stupňů, že zamítnutí

provedení žalobcem dne 25. 8. 2005 navržených listinných důkazů není důvodem,

pro který lze zrušit rozhodčí nález ve smyslu ust. § 31 písm. g) ZRŘ. Rozhodčí

nález považuje za dostatečně odůvodněný a namítá, že názor žalobce, že rozhodčí

nález je právní úkon, který může být stižen neplatností dle § 39 občan. zák.,

je mylný, jelikož jde o rozhodnutí ve smyslu ust. § 28 odst. 2 ZRŘ, které je

možné zrušit jen z důvodů taxativně vymezených v ust. § 31 ZRŘ. Závěrem žalovaná poté, co upozornila na absenci odůvodnění návrhu žalobce na

odklad vykonatelnosti, navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání a návrh na odklad

vykonatelnosti zamítl. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) s ohledem na

čl. II bod 12 zák. č. 7/2009 Sb. projednal a rozhodl o dovolání podle

občanského soudního řádu účinného do 30. 6. 2009, dále jen „o. s. ř.“ a poté

shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou (žalobkyně), včas, dovolatel

je zastoupen advokátem ve smyslu ust. § 241 odst. 1 o. s. ř. a jím bylo

dovolání též sepsáno (§ 241 odst. 4 o. s. ř.). Poté se Nejvyšší soud České republiky zabýval otázkou přípustnosti tohoto

mimořádného opravného prostředku (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu je přípustné dle § 237 odst. 1 písm. b) o. s.

ř., neboť napadeným rozsudkem bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního

stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším

rozsudku ze dne 23. 7. 2007, č. j. 52 C 246/2006-98, proto, že byl vázán

právním názorem odvolacího soudu, který toto dřívější rozhodnutí usnesením ze

dne 16. 6. 2008, č. j. 68 Co 429/2007-145, zrušil. Vzhledem k námitkám žalobce dovolací soud předesílá, že institut zrušení

rozhodčího nálezu soudem upravený v ust. § 31 a násl. ZRŘ není opravným

prostředkem (ať již řádným či mimořádným) proti rozhodčímu nálezu. Nejvyšší

soud vycházel v souzené věci z povahy rozhodčího řízení, jehož smyslem je

přenesení projednávání a rozhodování určitých sporů z obecných soudů, do

jejichž pravomoci tyto věci jinak patří, na rozhodce jako soukromé fyzické

osoby (srov. důvodovou zprávu k ZRŘ) a z povahy a charakteru rozhodčího řízení

tak, jak jej hodnotil Ústavní soud v usnesení ze dne 15. července 2002, sp. zn. IV. ÚS 174/02, v němž byl formulován závěr, že "rozhodce nenalézá právo, ale

tvoří závazkový vztah v zastoupení stran. Jeho moc není delegována svrchovanou

mocí státu, ale pochází od soukromé vlastní moci stran určovat si svůj

osud", a zabýval se tedy pouze otázkou, jestli odvolací soud správně posoudil,

zda byly v daném případě dány důvody pro zrušení rozhodčího nálezu. Akcentovat

je tedy nutné zejména to, že při hodnocení, zda jsou (či nikoli) dány důvody

pro zrušení rozhodčího nálezu ve smyslu ust. § 31 a násl. ZRŘ nelze hodnotit

obsahovou stránku věci projednávané v rozhodčím řízení. Dovolatel, jak plyne z obsahu dovolání, odvolacímu soudu vytkl nesprávný výklad

ust. § 19 ZRŘ a dále, že se nedostatečně zabýval splněním podmínek pro zrušení

rozhodčího nálezu ve věci UNCITRAL 1/2005 ze dne 15. 5. 2006 z důvodu uvedeného

v ust. § 31 odst. 1 písm. e) ZRŘ, tj. že straně nebyla poskytnuta možnost věc

před rozhodci projednat, neboť ze strany rozhodců „nebyl prezentován právní

názor rozhodčího senátu na důkazy ke sporným skutečnostem“, čímž došlo k vydání

tzv. překvapivého rozhodnutí. Strany se v čl. 9 odst. 9.8 kupní smlouvy ze dne 18. 12. 1997 a v čl. 11 odst. 11.8 kupní smlouvy ze dne 6. 6. 1997 dohodly, že veškeré spory či neshody

jakéhokoliv druhu, které vzniknou z této smlouvy či v souvislosti s ní, včetně

neshod ohledně její existence, významu, výkladu, platnosti či zrušení, budou

předloženy a s konečnou platností urovnány v rozhodčím řízení podle Pravidel o

mezinárodním rozhodčím řízení UNCITRAL třemi rozhodci jmenovanými na základě

dohody smluvních stran o všech třech rozhodcích nebo (v případě, že nedojde k

dohodě do 21 dnů poté, co výzva jedné strany k dohodě o třech rozhodcích došla

druhé straně a naopak) jmenovanými předsedou Rozhodčího soudu při Hospodářské

komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, který bude jednat jako

„jmenující orgán“. Místo konání rozhodčího řízení měla být Praha, jednacím

jazykem čeština a řízení se mělo řídit českým právem.

Vzhledem k tomu, že strany si mohou ujednat procesní pravidla, podle kterých

mají rozhodci v řízení postupovat, mohou si též ujednat, že rozhodčí řízení se

bude řídit Rozhodčími pravidly UNCITRAL. Tato Rozhodčí pravidla (UNCITRAL

Arbitration Rules) byla vypracována Komisí OSN pro právo mezinárodního obchodu

v roce 1976. Stanovují postup (proceduru), podle kterého se bude v řízení

postupovat. Dle čl. 1 Rozhodčího řádu UNCITRALu platí, že dohodnou-li se strany smlouvy

písemně, že spory související s touto smlouvou budou rozhodovány v rozhodčím

řízení podle Řádu UNICITRALu, budou takové spory řešeny podle tohoto Řádu se

změnami, které si strany sjednají písemně (odst. 1). Rozhodčí řízení se řídí

tímto Řádem, jestliže však některé z těchto pravidel odporuje ustanovení práva

rozhodného pro rozhodčí řízení, od něhož se strany nemohou odchýlit, platí toto

ustanovení (odst. 2). Podle čl. 15 Rozhodčího řádu UNCITRALu může rozhodčí senát vést rozhodčí

řízení způsobem, který pokládá za přiměřený, se stranami však musí být

zacházeno na základě rovnosti a oběma musí být poskytnuta v každém stádiu

řízení možnost vyložit svá stanoviska a přednést své návrhy. Podle čl. 24 Rozhodčího řádu UNCITRALu musí každá strana prokázat skutečnosti,

jichž se dovolává na podporu své žaloby nebo žalobní odpovědi (odst. 1). Považuje-li to rozhodčí senát za účelné, může vyzvat jednu stranu, aby mu a

druhé straně předložila ve lhůtě, kterou určí, seznam dokladů a jiných důkazů,

jich má v úmyslu se dovolávat na podporu sporných skutečností uvedených v

žalobě nebo žalobní odpovědi (odst. 2). Rozhodčí senát může požadovat od stran

kdykoli během rozhodčího řízení, aby předložily doklady nebo jiné důkazy ve

lhůtě, kterou stanoví (odst. 3). Dle čl. 25 odst. 6 Rozhodčího řádu UNCITRALu rozhodčí senát posoudí

přípustnost, závažnost, průkaznost a význam nabízených důkazů. Dle čl. 33 odst. 1 věty prvé Rozhodčího řádu UNCITRALu platí, že rozhodčí senát

použije práva, které strany zvolily jako rozhodné pro posouzení merita sporu. Jestliže strany právo nezvolí. Základní zásady vedení rozhodčího řízení stanoví § 19 ZRŘ tak, že prvotní

zásadou je dohoda stran o vedení procesu, která má přednost před veškerými

ustanoveními zákona i před usneseními senátu či jediného rozhodce. Součástí

dohody stran se stává, jak uvedeno výše, i Rozhodčí řád UNCITRAL, pokud strany

neujednaly jinak. Z toho plyne, že generálně není možné upřednostňovat zásady

řešení některých procesních situací obsažené v občanském soudním řádu oproti

rozhodčí smlouvě či rozhodčím pravidlům, jež se stala jejím obsahem. Z uvedeného je zřejmé, že základní otázkou významnou pro rozhodnutí o tom, zda

žalobou napadený rozhodčí nález je nutné (či nikoli) zrušit z důvodu uvedeného

v ust. § 31 odst. 1 písm. e) ZRŘ, uplatněného žalobcem, je, zda žalobci byla

poskytnuta možnost věc před rozhodci projednat.

Odvolací soud se však právě touto okolností nedostatečně zabýval a omezil se

toliko na konstatování, že „žalobci se dostalo dostatečného prostoru pro

obhájení jeho pozic a byla mu poskytnuta možnost věc před rozhodci projednat“ a

obdobně postupoval též soud prvého stupně, na jehož rozhodnutí odvolací soud

odkazuje, jenž uvedl, že „žádná z jedenácti námitek, které žalobce pod

neposkytnutí možnosti věc před rozhodci řádně projednat, nepředstavuje takový

zásah do práv žalobce, pro který by bylo nutno rozhodčí nález zrušit“. Soudy se

zaměřily na polemiku s názorem žalobce, že v dané věci bylo ve smyslu ust. § 30

ZRŘ nutné aplikovat ust. § 118a o. s. ř. a zcela odhlédly od toho, že Rozhodčí

řád UNCITRALu stanovuje významná pravidla vycházející z principu rovnosti

účastníků v řízení před rozhodci. Soudy tedy nevyložily, z jakých důvodů je námitka žalobce domáhajícího se

zrušení rozhodčího nálezu z důvodu, že mu nebyla dána možnost přednést

závěrečný návrh a vyjádřit se ke všem rozhodným skutečnostem, nedůvodná. V

rozhodnutích soudů obou stupňů absentují zejména skutková zjištění ohledně

těchto skutečností, tj. jakým způsobem a v jakém rozsahu byla žalobci dána

možnost věc před rozhodci projednat. Přestože zejména v řadě listin z

rozhodčího spisu (např. rozhodčího nálezu ve věci UNCITRAL 1/2005 ze dne 15. 5. 2006, zápisu z ústního jednání konaného ve věci UNCITRAL 1/2005 ze dne 25. 8. 2005, a řady usnesení vydaných rozhodci) navržených účastníky jako důkaz a

obsažených v soudním spisu jsou obsaženy skutečnosti, na jejichž základě lze

uzavřít, zda žalobci byla v rozhodčím řízení odepřena možnost věc před řádně

projednat či nikoli, soudy žádná skutková zjištění k tvrzení žalobce o tom, že

mu nebyla v rozhodčím řízení dána možnost věc řádně projednat, neučinily. Mylný je názor odvolacího soudu, že nebylo nutné provádět dokazování k tvrzení

žalobce, že mj. „rozhodci prováděli selekci důkazů a některé důkazy neprovedli,

že žalobci nebyla poskytnuta možnost přednést závěrečný návrh, že se rozhodci

nevyjádřili k přípustnosti alternativního petitu, že rozhodci neposuzovali

přípustnost, závažnost, průkaznost a význam jednotlivých důkazů, že rozhodci

nedostatečně odůvodnili svůj nález (…), že rozhodci postupovali dle svévolné

úvahy, aniž řádně zjistily skutkový stav věci, že rozhodci porušili

projednávací zásadu“, poněvadž „ani v případě, že by rozhodci postupovali tak,

jak žalobce tvrdí, nenaplnili by tím důvody pro zrušení rozhodčího nálezu ve

smyslu ust. § 31 písm. e)ú zorř“ (s. 6 rozsudku odvolacího soudu). Právní praxe (srov. např. Bohuslav Klein, Rozhodčí řízení, ASPI 2007, str. 193)

i soudní praxe (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2007, sp. zn. 32 Cdo 1201/2008) dovodila, že typickým případem odepření možnosti věc před

rozhodci projednat je mj. nemožnost dostatečného uplatnění argumentace stran a

nemožnost jejich vyjádření se ke všem relevantním skutečnostem.

Obvykle bude

nezbytné, aby stranám byla poskytnuta možnost vyjádřit se k tvrzením druhé

strany, a to i písemně, tedy v případě žalovaného právo podat žalobní odpověď,

v případě žalobce vyjádřit se k protižalobě, případně k protiargumentům

uplatněným v žalobní odpovědi. V rámci jednotlivých uvedených úkonů lze

považovat za důvodné, aby stranám byla poskytována nejen možnost tyto úkony

učinit, ale i to, aby byla poskytnutá možnost s ohledem na všechny relevantní

souvislosti dostatečná. Odvolací soud se tedy s ohledem na uvedené námitky

žalobce měl při posuzování naplnění důvodu pro zrušení rozhodčího nálezu

uvedeného v ust. § 31 písm. e) ZRŘ zabývat tím, zda žalobce měl možnost

dostatečného uplatnění argumentace stran a nemožnost jejich vyjádření se ke

všem relevantním skutečnostem. Tyto skutečnosti byly nutné pro posouzení, zda

ve smyslu ust. § 19 odst. 1 ZRŘ, na kterém odvolací soud své rozhodnutí

založil, byly splněny podmínky uvedené v ust. čl. 15 Rozhodčího řádu UNCITRALu,

dle něhož měli rozhodci vést rozhodčí řízení a dle kterého musí být se stranami

zacházeno na základě rovnosti a oběma musí být poskytnuta v každém stádiu

řízení možnost vyložit svá stanoviska a přednést své návrhy, a v čl. 24

Rozhodčího řádu UNCITRALu, dle něhož musí každá strana prokázat skutečnosti,

jichž se dovolává na podporu své žaloby nebo žalobní odpovědi, a v případě, kdy

to rozhodčí senát považuje za účelné, může vyzvat jednu stranu, aby mu a druhé

straně předložila ve lhůtě, kterou určí, seznam dokladů a jiných důkazů, jich

má v úmyslu se dovolávat na podporu sporných skutečností uvedených v žalobě

nebo žalobní odpovědi, a může požadovat od stran kdykoli během rozhodčího

řízení, aby předložily doklady nebo jiné důkazy ve lhůtě, kterou stanoví. Lichý je též názor odvolacího soudu, že i v případě, když by v

rozhodčím řízení došlo bez dalšího k nepřijetí důkazních návrhů ze strany

rozhodců, by nebyl naplněn důvod pro zrušení rozhodčího nálezu dle ust. § 31

písm. e) ZRŘ. Nejvyšší soud např. v rozhodnutí ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 23 Cdo 3749/2008,

uvedl, že dalším nezbytným požadavkem je, aby stranám byla poskytnuta nejen

možnost navrhnout důkazy k prokázání jejích tvrzení, ale tyto důkazy i provést

(za předpokladu, že nejsou pro dané řízení zcela zjevně nepodstatné). Pokud

důkazní návrh některé ze stran nebyl přijat, je třeba, aby rozhodci důkazní

návrh uvážili a dostatečně zdůvodnili, proč navržený důkaz nebyl proveden. Odvolací soud v posuzovaném případě ani nezjišťoval, zda rozhodčí senát

posoudil přípustnost, závažnost, průkaznost a význam nabízených důkazů ve

smyslu čl. 25 odst. 6 Rozhodčího řádu UNCITRALu. K tomu je potřeba podotknout,

že zjišťováním uvedených skutkových okolností nejde o přezkum rozhodčího nálezu

či jinak řečeno o hodnocení obsahové stránky věci projednávané v rozhodčím

řízení, nýbrž o zjištění toho, zda v rozhodčím řízení byla splněna veškerá

procedurální pravidla UNCITRALu, dle nichž mělo být na základě dohody stran ve

smyslu ust. § 19 odst.

1 ZRŘ v rozhodčím řízení postupováno, a na základě

tohoto přijetí závěru, zda byl dán či nikoli důvod ke zrušení rozhodčího nálezu

z důvodu uvedené v ust. § 31 písm. e) ZRŘ. Ze shora uvedeného vyplývá, že řízení je tak postiženo vadou, která mohla mít

za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k níž Nejvyšší soud přihlíží z úřední

povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). Soudy v důvodech rozsudku nezmiňují, jak

shora uvedeno, žádná skutková zjištění, vyjma toho, že „v řízení bylo zjištěno,

že rozhodci projednali věc podle pravidel UNCITRAL“, a právní posouzení věci

neopírají ani o případná nesporná tvrzení účastníků či známé skutečnosti (§ 121

o. s. ř.). Rozhodnutí, z nějž není zřejmé, jak soud dospěl ke skutkovým závěrům

(v souzené věci ke skutkovým závěrům, na jejichž základě by´bylo možné přijmout

právní závěr, že není naplněn důvod pro zrušení rozhodčího nálezu, uvedený v

ust. § 31 písm. e/ ZRŘ), je nepřezkoumatelné a v odvolacím řízení mohlo být jen

zrušeno. Jestliže tak odvolací soud nepostupoval, neboť byl nesprávně

přesvědčen, že „není vhodné ke všem těmto námitkám provádět dokazování o tom,

zda tvrzení o konkrétních postupech rozhodců je správné, neboť ani v případě,

že by rozhodci postupovali tak, jak žalobce tvrdí, nenaplnili by tím důvody pro

zrušení rozhodčího nálezu ve smyslu ust. § 31 písm. e) zorř“, pak vadou, která

mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, zatížil i odvolací řízení

(srov. i důvody rozsudku Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 40/2002

Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Vzhledem k výše uvedené vadě řízení se dovolací soud již nezabýval zbývajícími,

žalobcem v dovolání uplatněnými, námitkami, pro něž měly soudy zrušit žalobou

napadený rozhodčí nález.

Nejvyšší soud České republiky proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1

věta první o. s. ř.), rozhodl tak, že rozsudek odvolacího soudu v celém

rozsahu, tj. jak v potvrzujícím výroku ve věci samé, tak i v souvisejícím

výroku o nákladech řízení, dle § 243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř.,

zrušil. Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu,

platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud ČR i rozsudek

soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b

odst. 3 o. s. ř.).

Právní názor dovolacího soudu je pro soudy obou stupňů závazný (§ 243d odst. 1

část první věty za středníkem o. s. ř.).

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém

rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

V Brně dne 28. dubna 2011

JUDr. Ing. Jan Hušek

předseda senátu