23 Cdo 3773/2010

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY 23 Cdo 3773/2010-311

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.

Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní

věci žalobkyně JPLUS, spol. s r. o., se sídlem Kolbenova 886/9a, 190 00 Praha 9

– Vysočany, IČO 25615106, zastoupené JUDr. Michalem Růžičkou, advokátem se

sídlem Vinohradská 37, 120 00 Praha 2, proti žalované HELLMA Gastronomický

servis Praha spol. s r. o., se sídlem Cukrovarská 33, 196 02 Praha 9 –

Čakovice, IČO 00674508, zastoupené Mgr. Evou Halaxovou, patentovou zástupkyní

se sídlem Ostrovského 30, 150 00 Praha 5 - Smíchov, o ochranu proti jednání

nekalé soutěže a ochranu práv majitele ochranné známky, vedené u Městského

soudu v Praze pod sp. zn. 32 Cm 147/2008, k dovolání žalobkyně proti rozsudku

Vrchního soudu v Praze ze dne 10. května 2010 č. j. 3 Cmo 352/2009-268, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů

dovolacího řízení částku 4.860,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k

rukám patentové zástupkyně žalované Mgr. Evy Halaxové.

Žalobou se žalobkyně domáhala ochrany před jednáním nekalé soutěže a ochrany

svých práv k ochranným známkám, v níž požadovala, aby žalované byla uložena

povinnost zdržet se užívání označení „Horké jablko“ a „Horké jablíčko“ pro

nealkoholické nápoje.

Žalobkyně tvrdí, že podniká od r. 1997 v oblasti dovozu a prodeje vybraných

druhů nealkoholických nápojů a potravin, označení „horké jablko“, popř. „hot

apple“ užívá od r. 2002, zároveň je vlastníkem ochranných známek zapsaných pro

nealkoholické nápoje – národních ochranných známek slovních č. spisu 175255 HOT

APPLE - HORKÉ JABLKO, č. spisu 176788 HOT APPLE, č. spisu 431153 HOT APPLE -

HORKÉ JABLKO, a slovní komunitární ochranné známky č. 005141312 HOT APPLE.

Žalovaná podniká mimo jiné ve stejném předmětu podnikání a užívá pro nápoje

shodné a zaměnitelné označení „horké jablko“, resp. „horké jablíčko“. Žalobkyně

tvrdí, že jednání žalované porušuje dobré mravy hospodářské soutěže a je

objektivně způsobilé přivodit žalobkyni újmu, navíc tímto nekalosoutěžním

jednáním zasahuje do práv žalobkyně z jejích ochranných známek. Žalobkyně

uvedla, že musela k dosažení silného a stabilního postavení na trhu v České

republice vynaložit v průběhu minulých let nemalé finanční prostředky, zatímco

žalovaná bez vlastního přičinění využívá tohoto úsilí žalobkyně.

Podle žalobkyně dochází ze strany žalované k nekalosoutěžnímu jednání podle §

44 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen obch. zák.), vedle toho i ke klamavému

označení zboží a služeb podle § 46 obch. zák., vyvolání nebezpečí záměny podle

§ 47 písm. b) a c) obch. zák. a parazitování na pověsti podle § 48 obch. zák.

Tímto svým jednáním žalovaná zasahuje též do práv žalobkyně z ochranných

známek ve smyslu zákona č. 221/2006 Sb., o vymáhání práv z průmyslového

vlastnictví.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. června 2009, č. j. 32 Cm 147/2008 –

223, zamítl žalobu na stanovení povinnosti žalované zdržet se užívání označení

„Horké jablko“ a „Horké jablíčko“ pro nealkoholické nápoje (výrok I.) a rozhodl

o nákladech řízení (výrok II.).

Vyšel ze zjištění, že žalobkyně a žalovaná podnikají na území České republiky

ve stejné oblasti, a to v oblasti prodeje nealkoholických nápojů, jsou proto

soutěžiteli na trhu v ČR. Žalobkyně i žalovaná vyvíjí rozsáhlé reklamní

kampaně, v nichž představují veřejnosti své výrobky. V katalozích jsou

označovány výrobky žalobkyně běžně pod slovním označením „horké jablko“,

výrobky žalované jako „horké jablíčko“, v obou případech jde o nealkoholický

instantní ovocný nápoj s příchutí jablečnou. Žalobkyně je vlastníkem slovních

ochranných známek s působností pro ČR, a to národní ochranné známky č. spisu

175255 HOT APPLE - HORKÉ JABLKO, č. spisu 176788 HOT APPLE, č. spisu 431153 HOT

APPLE - HORKÉ JABLKO, a slovní komunitární ochranné známky č. 005141312 HOT

APPLE pro nealkoholické nápoje. Žalovaná je vlastníkem kombinované národní

ochranné známky č. spisu/zápisu 450311/297481 (obrazová reprodukce ochranné

známky zde, též i na str. 3 rozsudku soudu prvního stupně).

Soud prvního stupně dovodil, že pokud jsou produkty účastníků označovány v

katalozích ve zkratce („horké jablko“ pro produkty žalobkyně a „horké jablíčko“

pro produkty žalované), pak to je dostatečné rozlišení pro informované

odběratele, od koho výrobek pochází, přičemž žalobkyně nemá monopol na takováto

obecná slovní spojení, která nelze považovat za fantazijní. Ani jedno z

uvedených označení v katalozích navíc přímo neodpovídá konkrétnímu zápisu

ochranných známek u ÚPV ani jednoho z účastníků, protože žalovaná má zapsánu

kombinovanou ochrannou známku, kde slovní spojení „horké jablíčko“ v jazykových

mutacích vyjadřuje, o jaký nápoj se jedná, žalobkyně pak má své ochranné známky

se slovním spojením „hot apple – horké jablko“ nebo jen „hot apple“. Žalovaná i

žalobkyně mají ještě další produkty na trhu označené jako např. „horký

pomeranč“, „horká malina“, „horká hruška“ apod. Protože i žalobkyně označuje

takto své další produkty, lze podle soudu prvního stupně usuzovat, že i

žalobkyně toto slovní spojení užívá jako druhové, tedy slovo „horký“ ve spojení

s nějakým ovocem lze již považovat za vžité označení pro takovéto nápoje. Má-li

žalobkyně zapsány ochranné známky v ČR, resp. s působností pro ČR, jedná se

vždy o slovní spojení „HOT APPLE“ s nějakým přídavkem, samostatně slovní

spojení „Horké jablko“ pro ČR zapsáno nemá. Soud prvního stupně dále zkoumal,

zda se žalovaná užíváním označení „horké jablíčko“ dopouští nekalosoutěžního

jednání, přičemž při porovnávání používaného označení žalobkyně a označení

žalované posuzoval soud možnou zaměnitelnost z pohledu průměrného spotřebitele,

a to z více hledisek – vizuálního, fonetického, významového, porovnáváním druhu

zboží a služeb či srovnáním dominantních prvků známkového motivu. Soud dospěl k

závěru, že v porovnávaných označeních převládají rozdílné prvky nad shodnými,

nemůže tedy dojít k záměně ze strany průměrného spotřebitele. Pokud ochranné

známky žalobkyně a označení žalované nejsou pro spotřebitelskou veřejnost

zaměnitelné, pak jednání žalované není v rozporu s dobrými mravy hospodářské

soutěže, neboť z provedeného dokazování nelze dovodit, že by žalovaná usilovala

o zaměnitelnost svých výrobků a služeb s výrobky a službami nabízenými

žalobkyní s cílem získat pro sebe prospěch na úkor žalobkyně nebo parazitovat

na pověsti žalobkyně jako přímého konkurenta. Soud prvního stupně dospěl k

závěru, že jednání žalované není způsobilé přivodit újmu žalobkyni jako

soutěžiteli na českém trhu. Uzavřel, že žaloba není ani z jednoho titulu

důvodná a že žalobkyně je s odkazem na ust. § 10 odst. 1 písm. b) ZOZ povinna

strpět užívání slovního výrazu žalovanou v jejím označení pro nealkoholický

nápoj. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze (dále jen odvolací soud) rozsudkem ze

dne 10. května 2010, č. j. 3 Cmo 352/2009-268, rozsudek soudu prvního stupně

potvrdil (I. výrok) a rozhodl o nákladech řízení (II. výrok). Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně měl na základě rozsáhlého

dokazování k dispozici pro rozhodnutí dostatek skutkových zjištění, z nichž pak

vyvodil odpovídající skutkové závěry i správně věc posoudil.

Odvolací soud z

takto zjištěného skutkového stavu vycházel a pro stručnost na skutková

zjištění, jak jsou obsažena v odůvodnění napadeného rozsudku, odkázal. Vyšel ze zjištění, že vytýkaným jednáním žalované je užívání označní „horké

jablko“, resp. „horké jablíčko“ pro nealkoholické nápoje, neboť toto označení

považuje žalobkyně za zaměnitelné se svými ochrannými známkami a toto jednání

žalované považuje za nekalosoutěžní. Žalovaná má také pro nealkoholické nápoje

registrovánu kombinovanou ochrannou známku č. zápisu 297481 se slovním prvkem

„hot & fruity – horké jablíčko“. Při posouzení kolize označení používaného

žalovanou (která má pro nealkoholické nápoje registrovánu kombinovanou

ochrannou známku č. zápisu 297481 se slovním prvkem „hot & fruity – horké

jablíčko“) s označením formálně chráněným pro žalobkyni, rovněž jí takto

užívaným, ale i z hlediska ochrany před nekalou soutěží, je významnou otázka

zaměnitelnosti obou označení, což je v zásadě otázka právní a nikoli otázka

skutková a hlediskem rozhodným k jejímu řešení je hledisko pro tento účel

vytvořeného „průměrného spotřebitele“, jenž v sobě sjednocuje („průměruje“)

zkušenosti, vědomosti, pocity a dojmy v úvahu přicházejících adresátů nabídky,

možných zákazníků či spotřebitelů, tak, aby soud si mohl vyřešit otázku,

nakolik tvrzené závadné jednání bylo způsobilé takového „průměrného“

spotřebitele ovlivnit v jeho dalším jednání a rozhodování. Odvolací soud

dovodil, že žalovaná při označování nealkoholických nápojů používá označení

tak, jak je pro ni chráněno jako kombinovaná ochranná známka č. zápisu 297481

(zobrazení obalu – krabice nealkoholického nápoje, tj. kombinace obrazového

prvku a prvků slovních, jejichž dominantní částí je slovní spojení „hot &

fruity“, doplněné spojením „horké jablíčko“), takže ve shodě se soudem prvního

stupně dospěl i odvolací soud k závěru, že toto kombinované označení je natolik

odlišné od namítaného slovního označení chráněného slovními ochrannými známkami

žalobkyně „HOT APPLE – HORKÉ JABLKO“, že je vyloučeno nebezpečí záměny, včetně

pravděpodobnosti asociace mezi označením a ochrannou známkou. Odvolací soud

dovodil, že používáním tohoto označení žalovaná nezasahuje do práv žalobkyně z

ochranné známky ve smyslu ust. § 8 ZOZ, přičemž tento závěr je pak podstatný i

pro posouzení důvodnosti uplatněného nároku z titulu ochrany před nekalou

soutěží. Odvolací soud uzavřel, že v daném případě jsou sice oba účastníci

soutěžiteli v hospodářské soutěži a přímými konkurenty na trhu s

nealkoholickými nápoji, avšak další znak nekalé soutěže, a to jednání v rozporu

s dobrými mravy soutěže, s ohledem na skutečnost, že žalovaná při označování

nealkoholických nápojů používá označení, které není zaměnitelné s označením

používaným pro stejný druh výrobků žalobkyní, splněn není. Odvolací soud se v

této otázce ztotožnil s právním posouzením soudu prvního stupně s tím, že pokud

v daném případě další dvě podmínky generální klauzule splněny nebyly, nemůže

být jednání žalované jednáním nekalosoutěžním. Odvolací soud uzavřel, že

žalobou uplatněný zdržovací nárok není důvodný.

Rozsudek odvolacího soudu v plném rozsahu napadla žalobkyně v zákonné lhůtě

dovoláním, z jehož obsahu vyplývá, že je považuje za přípustné podle ust. § 237

odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), neboť se podle

ní jedná o rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Žalobkyně se dále domnívá, že v obou předcházejících rozhodnutích byly řešeny

zásadní právní otázky, které podle vědomosti žalobkyně nebyly doposud řešeny

vůbec, resp. jsou rozhodovací praxí nižších soudů řešeny rozdílně. Konkrétně

podle názoru žalobkyně níže uvedené zásadní právní otázky oba nižší soudy

řešily nesprávně a na základě toho jsou nesprávná i obě napadená rozhodnutí,

neboť byla na těchto právních otázkách postavena:

a) Otázka nesprávného posuzování označení/ochranné známky v cizím jazyce

a kolize takového označení s označením v jazyce českém. b) Otázka nesprávného hodnocení zaměnitelnosti označení. c) Otázka nesprávného posouzení popisnosti označení, resp. druhovosti

označení, jakožto otázka právní. Důvodnost svého dovolání opírá žalobkyně o ust. § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., tj. že řízení je postiženo vadou řízení, která má za následek nesprávné

rozhodnutí ve věci, a o ust. § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. že napadené

rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. K nesprávnému posuzování označení/ochranné známky v cizím jazyce a ke kolizi

takového označení s označením v jazyce českém (ad a) dovolatelka uvádí, že z

konstantní praxe Úřadu průmyslového vlastnictví (dále jen ÚPV) vyplývá, že

běžně užívaný anglický výraz, který je pro svoji četnost používání známý i

běžnému spotřebiteli v ČR s průměrnou znalostí anglického jazyka, se posuzuje

shodně jako jeho ekvivalent v jazyce českém s ohledem na skutečnost, že znalost

angličtiny je v naší zemi již značně rozšířena. Dovolatelka se tedy domnívá, že

oba nižší soudy, pokud považovaly označení „HOT APPLE“ a označení „HORKÉ

JABLKO“ za odlišná (ačkoliv „hot apple“ je doslovným překladem slovního

označení „horké jablko“), nesprávně hodnotily právní otázku, zda označení v

českém jazyce a jeho překlad do angličtiny, zejména pokud se jedná o slova

běžná a pro svou používanost známá i průměrnému spotřebiteli, je nutné

považovat za označení zaměnitelná. K nesprávnému hodnocení zaměnitelnosti vnitřní a absenci kompenzačního principu

při hodnocení zaměnitelnosti vnější (ad b) dovolatelka uvádí, že pokud soud

uvedl, že žalovaná používá označení „horké jablko“, resp. „horké jablíčko“ jako

svou ochrannou známku (přestože žalobkyně v rámci řízení předložila důkazy o

tom, že žalovaná uvedená označení užívá různými způsoby, z nichž některé jsou

odlišné od znění ochranné známky žalované č. spisu 450311), tudíž nemůže

zasáhnout do práv k ochranné známce žalobkyně, tento závěr neodpovídá

provedenému dokazování.

Závěr soudu o tom, že žalovaná nezasáhla do práv

žalobkyně k ochranným známkám je podle dovolatelky nesprávný, neboť soud při

svém uvažování za základ svého právního hodnocení vybral pouze část skutkových

tvrzení žalobkyně (pouze některé způsoby užití označení žalovanou) a další

způsoby užití a tedy další varianty označení pominul. Navíc podle dovolatelky

oba soudy nesprávně provedly hodnocení zaměnitelnosti obou označení, když

nerespektovaly pravidlo o hodnocení dle celkového dojmu s přihlédnutím k

dominantní prvkům označení. Dále dovolatelka uvádí, že v případě hodnocení z

hlediska práva na ochranu před nekalou soutěží nemůže být za rámec srovnání

brána pouze formální registrace ochranné známky žalobkyně či žalované. Dovolatelka připomíná, že užití i zapsané ochranné známky může být jednáním

proti dobrým mravům soutěže, a tedy jednáním nekalým, proti kterému se druhá

strana má právo bránit a soud je povinen její dotčené právo chránit (viz

rozhodnutí VS Praha sp. zn. 3 Cmo 1446/94). Odvolací soud ve svém odůvodnění

ohledně nároku nekalosoutěžního podle dovolatelky pouze shledává, že

kombinované označení žalované (ochranná známka č. spisu 450311), které je

zobrazením obalu/krabice nealkoholického nápoje – kombinací obrazového prvku a

prvků slovních, jejichž dominantní částí je slovní spojení „hot & fruity“,

doplněné spojením „horké jablíčko“ – je natolik odlišné od namítaného slovního

označení HOT APPLE – HORKÉ JABLKO, že je vyloučeno nebezpečí záměny, včetně

pravděpodobnosti asociace mezi označením a ochrannou známkou. Z odůvodnění

rozsudku odvolacího soudu je podle dovolatelky právě zcela evidentní, že oba

soudy se omezily pouze na zkoumání známkoprávní zaměnitelnosti označení HOT

APPLE – HORKÉ JABLKO a slovního spojení „hot & fruity“, doplněné spojením

„horké jablíčko“, což je, jak tvrdí dovolatelka, pro rozhodnutí ve věci z

pohledu nekalosoutěžního naprosto irelevantní, neboť obojí jsou platně zapsané

ochranné známky a oba soutěžitelé jsou majiteli řádně zapsaných ochranných

známek, tudíž pak jejich práva užívat znění ochranných známek pro zapsané třídy

výrobků a služeb jsou navzájem rovnocenná. Dovolatelka vytýká oběma soudům, že

zcela pominuly hledisko nekalé soutěže, když nezkoumaly splnění podmínek

generální klauzule per se, nýbrž se omezily na konstatování, že jelikož

ochranné známky nejsou zaměnitelné (což a priori nepřímo vyplývá z faktu, že

obě označení byla vedle sebe jako známky zapsána), pak se nemůže ani jednat o

nekalou soutěž. K otázce stanovení popisnosti označení jakožto otázce právní (ad c) dovolatelka

uvádí, že podle jejího názoru je závěr soudu o tom, zda je (jsou) zkoumané

označení popisné či nikoliv závěrem právním, podobně jako závěr o

zaměnitelnosti označení, který si soud musí učinit na základě provedeného

dokazování, vyjde-li v rámci dokazování najevo, že zkoumané označení je na trhu

užíváno rozhodnou částí soutěžitelů k popisu výrobků či služeb. Dovolatelka

vytýká soudu, že nikterak neodůvodnil svůj právní závěr, že označení „horké

jablko“, resp. „horké jablíčko“ je označením druhovým, tj.

obecným slovním

spojením bez fantazijních prvků. Dovolatelka nabízí sémantické zkoumání

slovního spojení „horké jablko“ a uvádí k tomu, že podle jejího názoru slovní

označení „horké jablko“ bude zpravidla evokovat v průměrném spotřebiteli

například představu jablka upraveného opečením nad ohníčkem, případně jablka

podávaného „v županu“. V tomto kontextu je pro dovolatelku nepochopitelný závěr

soudu, že výše uvedené termíny mohou být považovány za druhové, nefantazijní

označení pro výrobek spočívající v „sypké hmotě uzavřené v igelitovém obalu,

určené k přípravě nápoje s jablečnou příchutí přidáním horké vody“. Podle

dovolatelky je zřejmé, že plod malvice (jablko) nemůže být druhovým výrazem ve

vztahu k prášku v obalu a že použití výrazu označujícího plod malvice (jablko)

pro označení výrobku, prodávaném v práškovém stavu v igelitovém obalu, je

spojením fantazijním a tedy schopným odlišit výrobky žalobkyně od výrobků

jiných, včetně žalovaného. Protože podle názoru dovolatelky soud neprovedl

žádné další zkoumání o používání označení „horké jablko“, resp. „horké

jablíčko“ ostatními soutěžiteli na trhu, dovolatelka považuje za nedostatečný,

nesrozumitelný a nesprávný právní závěr soudu, že označení „horké jablko“,

resp. „horké jablíčko“ jsou nefantazijní a druhová, když žalobkyně má zapsáno

označení „HORKÉ JABLKO“ v české i anglické mutaci jako ochrannou známku a

používá je jako název svého výrobku, a když kromě žalované nebylo prokázáno, že

by další subjekty toto označení na trhu vůbec používaly. Dovolatelka závěrem uvedla, že oba nižší soudy nesprávně hodnotily tři výše

uvedené právní otázky a proto navrhuje, aby Nejvyšší soud ČR (dále jen dovolací

soud) jejímu návrhu vyhověl, obě napadená rozhodnutí zrušil a věc vrátil zpět

soudu prvního stupně k novému řízení. Žalovaná ve vyjádření k dovolání žalobkyně uvedla, že nebyly splněny podmínky

přípustnosti dovolání, neboť napadené rozhodnutí nemá zásadní právní význam, a

že žalobkyní předložené právní otázky jsou postaveny zavádějícím způsobem a

nebyly předmětem rozhodování. Žalovaná proto navrhuje, aby bylo dovolání

zamítnuto jako nepřípustné „podle § 237 odst. 1 písm. 1) o. s. ř.“, jak uvádí

žalovaná (zřejmě žalovaná zamýšlela písm. c) příslušného ustanovení nikoliv

písm. „jedna“). Dále žalovaná považuje důvody k podání dovolání, uvedené

žalobkyní, za neodpovídající „§ 241 odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř.“. Žalovaná

namítá, že otázka položená žalobkyní v dovolání (ad a) nebyla předmětem sporu a

soud prvního stupně podle jejího názoru správně nalezl, že žalobkyně užívá

označení „horké jablko“ jako druhové (viz 4. strana rozsudku). K odůvodnění

druhé otázky v dovolání (ad b) žalovaná uvádí, že tvrzení dovolatelky, že se

soud nezabýval fonetickým, sémantickým a vizuálním hodnocením ochranných známek

je nepravdivé (viz 4. a 5. strana rozsudku). Žalovaná uvádí, že je zcela

nesporné, že závěr soudu (str. 5 rozsudku) o tom, že žalovaná neporušuje

generální klauzuli, opírá se o oba přístupy hodnocení: provedení předložených

důkazů o reálném používání označení „horké jablko“, resp.

„horké jablíčko“

oběma stranami, kdy soud shledal druhovost označení „horké jablko“, a porovnání

obou ochranných známek z jednotlivých hledisek i celkové. Z toho podle žalované

vyplývá, že soud prvního stupně generální klauzuli neredukoval na porovnání

zaměnitelnosti ochranných známek, nýbrž řádně provedl i důkazy o reálném

používání označení na trhu. K tvrzení dovolatelky v odůvodnění třetí otázky v

dovolání (ad c), že soud prvního stupně údajně dovodil, že slovní spojení

„horké jablko“, resp. horké jablíčko“ nelze považovat za fantazijní per se,

žalovaná uvádí, že toto je záměrně zavádějící, neboť žádná taková deklarace se

v rozsudku soudu nevyskytuje. Žalovaná uvedla, že žalobkyně neprokázala získání

rozlišovací způsobilosti, tvrdí-li, že byla první, kdo použil na českém trhu

slovní spojení „horké jablko“; naopak soud prvního stupně (viz str. 4 rozsudku)

po provedení důkazů shledal, že „horké jablko“ je označení druhu nápoje. Podle

žalované měla žalobkyně dostatek prostoru doložit takové užívání označení

„horké jablko“, které by svědčilo o vžitosti tohoto slovního spojení s výrobky

žalobkyně. Tvrzení žalobkyně, že údajně předložila soudu prvního stupně důkazy

svědčící v její prospěch v tom, že řada soutěžitelů uznala její právo k

označení „horké jablko“, je podle žalované nepravdivé. Dovolání v této věci není přípustné. Podle ustanovení § 236 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí

odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Jde-li o rozsudek, jímž byl odvolacím soudem potvrzen v pořadí první rozsudek

soudu prvního stupně ve věci samé (jak tomu bylo i v posuzovaném případě),

přichází v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve

věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování

dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována

rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena

jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a)

a § 241a odst 3 o. s. ř. se nepřihlíží. Předpokladem je, že řešení právní

otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo je o takovou

právní otázku, na níž rozsudek odvolacího nebyl z hlediska právního posouzení

založen. (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Jelikož ve smyslu ustanovení § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud

– s výjimkou určitých vad řízení - vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro

úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či

nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá),

jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v

dovolání zpochybnil. Přitom otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní

význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou. Přípustnost dovolání pak

není založena pouhým tvrzením dovolatele, že rozhodnutí odvolacího soudu

zásadní význam po právní stránce má, nýbrž až kladným závěrem dovolacího soudu,

že tomu tak vskutku je. V projednávané věci - jak je patrno z obsahu dovolání - dovolatelka vytýkala

odvolacímu soudu i soudu prvního stupně, že nesprávně právně posoudily věc,

když tvrdily, že žalovaná se nedopustila nekalosoutěžního jednání a svým

jednáním nezasáhla do práv žalobkyně k jejím ochranným známkám. Dovolací soud, jsa vázán uplatněnými dovolacími důvody, dovodil, že soudy

dospěly ke správnému právnímu závěru, že žalobkyni v daném případě nelze

přiznat uplatněný nárok, tj. konkrétně že žalované nelze uložit, aby se zdržela

užívání označení „Horké jablko“ a „Horké jablíčko“ pro nealkoholické nápoje. V daném případě nejsou dány řádné důvody k poskytnutí ochrany práv žalobkyně

proti tvrzenému nekalosoutěžnímu jednání žalované, ani k poskytnutí ochrany

proti tvrzenému zásahu do práv žalobkyně k jejím ochranným známkám. Soudy

dospěly v souladu s hmotným právem k závěru, že v předmětné záležitosti se

nejedná o porušení práv žalobkyně ani z jednoho v žalobě uváděného titulu. Námitka dovolatelky, že označení používané žalovanou („horké jablko“ a „horké

jablíčko“) pro nealkoholické nápoje není dostatečně odlišné od označení, které

pro nealkoholické nápoje používá žalobkyně („hot apple – horké jablko“ nebo jen

„hot apple“), je neoprávněná. Závěr soudů je při posuzování této věci správný. V daném případě nedochází ke kolizi označení používaného žalovanou pro

nealkoholické nápoje s označením používaným žalobkyní pro nealkoholické nápoje,

že označení nápojů žalobkyně a žalované nejsou zaměnitelná a žalovaná tudíž

nezasahuje do práv žalobkyně z ochranných známek. Ze zjištění soudů vyplývá, že žalobkyně je vlastníkem národních ochranných

známek slovních, a to ochranné známky „HOT APPLE – HORKÉ JABLKO“ - č. spisu

175255, s prioritou od 2. 1. 2002, zapsané u ÚPV pro tř. (32) instantní

nealkoholické nápoje; ochranné známky „HOT APPLE – HORKÉ JABLKO“ - č. spisu

431153, s prioritou od 4. 11. 2005, zapsané u ÚPV pro tř. (30) čaj, čajové

náhražky a tř. (35) propagační činnost, reklamní a inzertní činnost, obchodní

administrativa, kancelářské práce; ochranné známky „HOT APPLE“ – č. spisu

176788, s prioritou od 15. 2. 2002, zapsané u ÚPV pro tř. (32) instantní

nealkoholické nápoje s příchutí jablečnou, instantní nealkoholické nápoje s

příchutí brusinkovou; dále také vlastníkem slovní ochranné známky Společenství

„HOT APPLE“ – č. spisu 005141312, s prioritou od 16. 6. 2006, registrované u

OHIM pro tř.

(35) Promotional services, advertising, business management,

publicity, business administration, office functions, retail and wholesale

services; all the aforesaid services in the field of beverages (propagační

služby, reklama, pomoc při řízení obchodní činnosti, propagace, obchodní

administrativa, kancelářské práce, maloobchodní a velkoobchodní služby; všechny

výše uvedené služby v oboru nápojů). Dále bylo prokázáno, že žalovaná je

vlastníkem níže uvedené národní ochranné známky kombinované

- č. spisu 450311/č. zápisu 297481, s prioritou od 26. 7. 2007, zapsané u ÚPV

pro tř. (30) káva, čaj, kakao, cukr, rýže, tapioka, ságo, kávové a čajové

náhražky a výrobky z nich, mouka a přípravky z obilnin, chléb, pečivo,

cukrovinky, zmrzlina, med, droždí, prášky do těsta, sůl, hořčice, ocet, led pro

osvěžení, těstoviny, koření a kořenicí směsi, omáčky pro ochucení, masové a

zeleninové krémy a směsi plněné do těsta, bonbóny, čokoláda a výrobky z ní,

kečup, majonéza, čokoládové, kávové a kakaové nápoje, těsta a výrobky z nich,

salátové zálivky, žvýkačky, ovocné želé; (32) piva, voda, minerální vody,

nealkoholické nápoje, nápoje a šťávy ovocné nealkoholické, přípravky ke

zhotovování nápojů, instantní nápoje; (35) dodavatelské služby pro třetí osoby

(nákup výrobků a služeb pro jiné podniky), reklama, propagace a inzerce

prostřednictvím všech druhů médií, poradenská činnost v oblasti obchodu,

činnost podnikatelských, ekonomických a organizačních poradců, účetnictví,

administrativní činnost, zprostředkovatelská činnost v oblasti obchodu s

výrobky uvedenými ve třídách 30 a 32, ekonomické informace a poradenství,

analýzy nákladů, velkoobchod a maloobchod s výrobky uvedenými ve třídách 30 a

32. Žalobkyně užívá označení pro své výrobky a služby v souladu se svými

registrovanými ochrannými známkami, když své výrobky (nealkoholické nápoje)

označuje „HOT APPLE“, k němuž přidává další část, např. „horké jablko“, „horká

hruška“, „horká malina“ apod. Stejně tak i žalovaná používá označení pro

nealkoholické nápoje v souladu se svou kombinovanou ochrannou známkou, tj. označení „HOT & FruitY“, doplněné spojením „horké jablíčko“. Z uvedených

zjištění vyplývá, že závěr soudů, že v daném případě nedochází ke kolizi výše

uvedených označení používaných žalovanou a žalobkyní, je správný. Pokud dovolatelka staví své nároky v prvé řadě na slovních národních ochranných

známkách „HOT APPLE – HORKÉ JABLKO“ a „HOT APPLE“, dále na slovní ochranné

známce Společenství „HOT APPLE“, je nutno zdůraznit, že žalovaná své výrobky

důsledně označuje způsobem odpovídajícím její zapsané kombinované ochranné

známce, jejíž ztvárnění je obalem výrobku (viz výše). Jak vyplynulo ze zjištění

soudů - žalovaná i žalobkyně mají ještě další produkty na trhu, tedy nejen

produkty s označením „horké jablko“ nebo „horké jablíčko“ (např. „horký

pomeranč“, „horká malina“, „horká hruška“), avšak žalobkyně nic nenamítá proti

používání jiných druhových označení (např. „horká hruška“) na výrobcích

(nealkoholických nápojích) žalované.

Z hlediska průměrného spotřebitele, jak

uvedly i oba nižší soudy, označení nealkoholických nápojů žalované nejsou

zaměnitelná s označeními nealkoholických nápojů žalobkyně. Námitka dovolatelky,

že oba soudy nesprávně provedly hodnocení zaměnitelnosti obou označení, když

nerespektovaly pravidlo o hodnocení podle celkového dojmu s přihlédnutím k

dominantním prvkům označení, v uvedeném případě neobstojí. Soud prvního stupně

správně dovodil (viz str. 4 rozsudku), že „pokud má žalobkyně zapsány ochranné

známky v ČR, resp. s působností pro ČR, jedná se vždy o slovní spojení HOT

APPLE s nějakým přídavkem“ (z čehož lze usuzovat, že soud považuje HOT APPLE za

dominantní prvek označení, pokud dále použil pojem „přídavek“), a dále odvolací

soud (viz str. 4 rozsudku) při rozboru označení žalované uvedl také svůj závěr

na dominantní prvek tohoto označení: „…kombinací obrazového prvku a prvků

slovních, jejichž dominantní částí je slovní spojení hot & fruity, doplněné

spojením „horké jablíčko“. Dovolací soud se s tímto závěrem ztotožňuje, neboť

pro hledisko průměrného spotřebitele (zde spotřebitele nakupujícího

nealkoholické nápoje s označením „horké jablko“ nebo „horké jablíčko“ a

orientujícího se zejména podle značky a kvality zboží, ale i dalších vlastností

zboží, jako je např. cena) se bere v úvahu spotřebitel, který má dostatek

informací a je v rozumné míře pozorný a opatrný, s ohledem na sociální,

kulturní a jazykové faktory (jak je vykládáno Evropským soudním dvorem). Průměrný spotřebitel vnímá sousloví „horké jablko“ nebo „horké jablíčko“ jako

druhové označení, nikoliv jako fantazijní označení, které by mělo být samo o

sobě příznačné pro výrobky a služby žalobkyně. Dovolací soud rovněž dovodil, že

průměrný spotřebitel vnímá spojení „HOT APPLE“ jako dominantní prvek a

příznačné označení, které žalobkyně používá pro své výrobky a služby, jak sama

uvádí, již od r. 2002, a s nímž si spotřebitel spojuje žalobkyni a její výrobky

či služby, zatímco další sousloví (např. „Horké jablko“, „Horká brusinka“ aj.),

vnímá jako druh nápoje, který si každý může vybrat z řady nabízených nápojů

„HOT APPLE“. Shodný závěr má dovolací soud na hledisko průměrného spotřebitele

ohledně nealkoholických nápojů žalované, která se u spotřebitelů prezentuje

označením nápojů s dominantním prvkem „HOT & FruitY“ (v souladu se svojí

kombinovanou ochrannou známkou), k němuž doplňuje další označení související s

druhem nápoje (např. „horké jablíčko“, „horká hruška“). Na základě výše

uvedeného dospěl dovolací soud k závěru, že dovolatelka je povinna strpět ve

smyslu ust. § 10 odst. 1 písm. b) ZOZ užívání slovního výrazu „horké jablko“,

resp. „horké jablíčko“ žalovanou v jejím označení pro nealkoholický nápoj,

používaným v souladu s její kombinovanou ochrannou známkou se slovním prvkem

„HOT & FruitY – horké jablíčko“. Další námitka dovolatelky směřovala k nesprávnému právnímu posouzení odvolacím

soudem, že jednání žalované není nekalosoutěžní, neboť tento závěr odvolací

soud řádně neodůvodnil.

Dovolatelka vytýká odvolacímu soudu, že se oba soudy

omezily pouze na zkoumání známkoprávní zaměnitelnosti označení „HOT APPLE –

HORKÉ JABLKO“ a popsaného označení nápoje žalovanou (zobrazení a popis viz

výše), přestože podle dovolatelky je to pro rozhodnutí ve věci z pohledu

nekalosoutěžního naprosto irelevantní. Dovolatelka tvrdí, že oba nižší soudy

zcela pominuly hledisko nekalé soutěže, pokud nezkoumaly splnění podmínek

generální klauzule. Dovolací soud má za to, že soud prvního stupně, ač jeho

odůvodnění jednání žalované, resp. absence dvou základních podmínek generální

klauzule nekalé soutěže, je poněkud stručné (viz str. 4 – 5), posoudil jednání

žalované v dané věci správně, a to tak, že „jednání žalované není v rozporu s

dobrými mravy hospodářské soutěže“ a že „jednání žalované není způsobilé

přivodit žalobkyni újmu jako soutěžiteli na českém trhu“. Pokud soud uvedl, že

nedovodil pro spotřebitelskou veřejnost zaměnitelnost označení žalované s

ochrannými známkami žalobkyně a tudíž pak jednání žalované není v rozporu s

dobrými mravy hospodářské soutěže, hodnotil jednání žalované správně podle § 44

odst. 1 obch. zák. Shodně se závěry soudu prvního stupně posoudil jednání

žalované také odvolací soud (viz str. 5 rozsudku): „Používáním tohoto označení

žalovaná nezasahuje do práv žalobkyně z ochranné známky ve smyslu § 8 ZOZ. Tento závěr pak je podstatný i pro posouzení důvodnosti uplatněného nároku z

titulu ochrany před nekalou soutěží. Je třeba připomenout, že k tomu, aby

určité jednání bylo možné kvalifikovat jako jednání nekalosoutěžní, musí být

kumulativně splněny tři jeho znaky…“ Pokud dovolatelka považuje závěr soudů, že

pro nenaplnění dvou podmínek generální klauzule v daném případě jednání

žalované není nekalou soutěží, za nedostatečně odůvodněný, dovolací soud,

vycházeje z konstantní nekalosoutěžní judikatury, je třeba uvést, že i kdyby

soudy ve svých odůvodněních byly detailnější, jejich závěr zůstane stejný. Ze

skutkových zjištění soudů jednoznačně vyplynulo, že jednání žalované nelze

posoudit jako jednání nekalé soutěže podle § 44 odst. 1 obch. zák., a to pro

nenaplnění dvou pojmových znaků nekalé soutěže (rozpor s dobrými mravy soutěže,

a způsobilost přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům). Dovolací soud uzavřel, že pokud dovolatelka uplatnila ve své žalobě zdržovací

nárok z titulu ochrany práv k ochranné známce a z titulu nekalé soutěže

žalované, nelze jí přiznat nárok ani z jednoho titulu (viz výše). Dovolatelka přehlíží, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže

změnit a že přezkumná činnost dovolacího soudu směřuje k posouzení právní

kvalifikace věci včetně procesních aspektů bez toho, že by byl oprávněn

zasahovat do skutkového stavu, zjištěného v nalézacím řízení soudy nižších

stupňů. Případná neúplnost nebo nesprávnost skutkových zjištění a závěrů, k

nimž odvolací soud dospěl a na nichž své rozhodnutí založil, není totiž žádným

z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř., nýbrž může

být (při splnění dalších předpokladů) dovolacím důvodem 3 o. s. ř.

Tento

dovolací důvod však není relevantním dovolacím důvodem v případě, že

přípustnost dovolání má být založena podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jak tomu je v souzené věci. Obecně vzato se může soud dopustit nesprávným postupem při provádění dokazování

i tzv. jiné vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve

věci. Výjimečně může být v dané souvislosti relevantní i tento dovolací důvod

podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., avšak jen v případě, že otázka, zda je

či není takové vady, vychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad

právního (procesněprávního) předpisu. Tak tomu však není v případě tvrzených

vad dovolatelkou. (přípustnosti důkazů). K okolnostem uplatněným dovolacími

důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady

procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů)

nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu, a podle

ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání

přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto (srov. právní názory vyjádřené např. v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise

Soudní judikatura, roč. 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněném pod č. 130 v časopise Soudní

judikatura, roč. 2006). Lze tak uzavřít, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího

soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší

soud ČR je proto, aniž nařizoval jednání (ustanovení § 243a odst. 1, věta

první, o. s. ř.) pro nepřípustnost usnesením o d m í t l (ustanovení § 243b

odst. 5, věta první, a § 218 písm. c) o. s. ř.). O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení

mají žalovaní právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení za jeden úkon

právní služby (sepis vyjádření k dovolání), které sestávají z odměny za

zastoupení patentovým zástupcem ve výši 3.750,- Kč /§ 6 odst. 1 písm. b) § 10

odst. 3, § 15, § 14 odst. 1 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000Sb., ve znění

vyhl.č. 277/2006 Sb., kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka

advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů řízení v občanském

soudním řízení (advokátní tarif) a z paušální částky náhrady hotových výdajů

advokáta ve výši 300,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění vyhl. č.

276/2006 Sb.za jeden právní úkon právní služby (vyjádření k dovolání) , při

připočtení 20% DPH ve výši 810,-Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinné dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se

oprávnění domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 29. května 2012

JUDr. Kateřina Hornochová,v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Lucie Žouželová