23 Cdo 4058/2015
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., ve
věci žalobkyně Česká pojišťovna a. s., se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16,
identifikační číslo osoby 45272956, proti žalované KENDY CZ spol. s. r. o., se
sídlem ve Strakonicích, Na Dubovci 6, identifikační číslo osoby 26107554,
zastoupené Mgr. Janem Hoškem, advokátem, se sídlem ve Strakonicích, Sokolovská
980, o zaplacení 101.808 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve
Strakonicích pod sp. zn. 6 C 51/2014, o dovolání žalované proti rozsudku
Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. května 2015, č. j. 7 Co
616/2015-140, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. května 2015, č. j. 7
Co 616/2015-140, se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Českých
Budějovicích k dalšímu řízení.
žalobkyni částku 101.808 Kč s příslušenstvím (bod I. výroku) a rozhodl o
náhradě nákladů řízení (bod II. výroku). K odvolání žalobkyně odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným
rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že uložil žalované povinnost zaplatit
žalobkyni 101.808 Kč s příslušenstvím (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů
odvolacího řízení (druhý výrok). Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 101.808 Kč
příslušenstvím s tím, že jde o bezdůvodné obohacení, které žalované vzniklo na
úkor žalobkyně, a to přijetím pojistného plnění ve výši žalované částky, které
poskytla žalobkyně žalované bez právního důvodu. Žaloba byla odůvodněna tím, že
účastníci uzavřeli dne 29. srpna 2011 pojistnou smlouvu o pojištění
odpovědnosti silničního dopravce za škody (dále jen „pojistná smlouva“). Na
základě této smlouvy vyplatila žalobkyně žalované pojistné plnění ve výši
žalované částky, a to na škodu, kterou měla žalovaná utrpět v souvislosti s
přepravou, kterou zajišťovala prostřednictvím společnosti M+M Transport s.r.o. pro společnost Magelan Spedition GMBH, při níž došlo ke znehodnocení nákladu a
vzniku škody. Žalovaná společnosti Magelan Spedition GMBH škodu zaplatila. V
době pojistného plnění však škoda na straně žalované již neexistovala, neboť
byla dříve uhrazena subdodavatelem žalované, a to společností M+M Transport
s.r.o. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že
účastníci dne 30. srpna 2011 uzavřeli pojistnou smlouvu o pojištění
odpovědnosti silničního dopravce za škodu. Pojištění bylo sjednáno pro případ
odpovědnosti za škodu vyplývající z přepravních smluv vzniklou jinému na věci v
důsledku škodné události, ke které došlo v době trvání pojištění při silniční
dopravě. Pojištění se vztahuje na odpovědnost za škodu vzniklou jinému při
přepravě vozidly, která jsou uvedena v příloze této pojistné smlouvy. Při
přepravě zajišťované žalovanou pro společnost Magelan Spedition GMBH
prostřednictvím společnosti M+M Transport s.r.o. vozidlem registrační značky
4J1 7040 (uvedeném v příloze pojistné smlouvy) došlo ke znehodnocení nákladu,
tj. ke škodné události a vzniku škody na straně společnosti Magelan Spedition
GMBH. Tato škoda byla uhrazena žalovanou jako odpovědným subjektem. Majetková
újma, která žalované v návaznosti na provedenou úhradu vznikla, byla podle
tvrzení samotné žalované nahrazena započtením pohledávek společností M+M
Transport s.r.o. K vyplacení pojistného plnění žalované došlo 23. května 2012. Podle odvolacího soudu je zřejmé, že v době, kdy bylo pojistné plnění na škodu,
která měla žalované vzniknout v důsledku úhrady škody společnosti Magelan
Spedition GMBH, vyplaceno, tato škoda na straně žalované již neexistovala,
neboť byla dříve uhrazena formou zápočtu pohledávek společností M+M Transport
s.r.o. Ztotožnil se s námitkou žalobkyně, že předpokladem pojistného plnění v
případě pojištění odpovědnosti za škodu je existence škody na straně
pojištěného, a to v době výplaty pojistného plnění.
Naopak nesouhlasil se
závěrem soudu prvního stupně, že jestliže žalovaná po obdržení pojistného
plnění od žalobkyně toto přeposlala osobě oprávněné, tedy společnosti M+M
Transport s.r.o. (která je také pojištěným podle pojistné smlouvy),
nedisponovala žalovaná ke dni vydání napadeného rozsudku částkou 101.808 Kč, a
proto na její straně nelze dovodit vznik bezdůvodného obohacení podle
ustanovení § 451 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“). Povinnost žalobkyně jako
pojistitele poskytnout pojistné plnění se pojí s pojistnou událostí, tj. podle
ustanovení § 3 písm. b) zákona č. 37/2004 Sb., ve znění účinném do 31. prosince
2013 (dále jen „zákon č. 37/2004 Sb.“), nahodilá skutečnost blíže označená v
pojistné smlouvě nebo ve zvláštním právním předpisu, na který se pojistná
smlouva odvolává, se kterou je spojen vznik povinnosti pojistitele poskytnout
pojistné plnění. V posuzovaném případě je touto skutečností vznik odpovědnosti
žalované za škodu vyplývající z přepravní smlouvy vzniklé společnosti Megelan
Spedition GMBH v důsledku znehodnocení nákladu při přepravě prováděné vozidlem
uvedeným v pojistné smlouvě v době trvání pojištění, přičemž přepravu žalovaná
zajišťovala prostřednictvím společnosti M+M Transport s.r.o. V okamžiku, kdy
žalované vznikla povinnost k náhradě škody v důsledku znehodnocení
přepravovaného nákladu vozidlem uvedeným v pojistné smlouvě, popřípadě
uhrazením této škody, vzniklo na její straně právo na pojistné plnění vůči
žalobkyni. Současně však byla oprávněna přijmout náhradu škody od škůdce, tj. společnosti M+M Transport s.r.o. Uhrazením této škody uvedenou společností na
straně žalované odpadl důvod k přijetí pojistného plnění na tutéž škodu od
žalobkyně, neboť zde neexistovala škoda, kterou by mělo pojistné plnění v době
jeho výplaty kompenzovat. Proto je namístě závěr, že pojistné plnění, které
žalovaná přijala, představuje na její straně bezdůvodné obohacení ve smyslu
ustanovení § 451 odst. 2 obč. zák., které je povinna podle § 451 odst. 1 obč. zák. žalobkyni vydat.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání s tím, že je považuje
za přípustné dle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), uplatňujíc dovolací důvod
nesprávného právního posouzení věci dle § 241a odst. 1 o. s. ř.
K dovolání žalované se žalobkyně dle obsahu spisu nevyjádřila.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§
10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu
oprávněnou a řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., se zabýval
přípustností dovolání.
Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné
proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,
jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního
práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání žalované je přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., když
dovolatelkou předestřená právní otázka – zda je předpokladem pojistného plnění
v případě pojištění odpovědnosti za škodu existence škody na straně pojištěného
v době výplaty pojistného plnění – nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud
vyřešena.
Dovolání je i důvodné.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc
podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu,
sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav
nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení § 43 zákona č. 37/2004 Sb. pojištění odpovědnosti za
škodu lze sjednat pouze jako pojištění škodové (odst. 1). Pojištění
odpovědnosti za škodu se sjednává pro případ odpovědnosti pojištěného za škodu,
kterou způsobil jinému (odst. 2). Náhradu škody platí pojistitel poškozenému;
poškozený však právo na pojistné plnění proti pojistiteli nemá, nestanoví-li
zvláštní právní předpis nebo pojistná smlouva jinak (odst. 3).
Dle ustanovení § 44 zákona č. 37/2004 Sb. z pojištění odpovědnosti za škodu má
pojištěný právo, aby za něj pojistitel v případě vzniku pojistné události
uhradil v rozsahu a ve výši určené právním předpisem škodu, za kterou pojištěný
podle zákona odpovídá, a to až do výše limitu pojistného plnění sjednaného v
pojistné smlouvě (odst. 1). Nebyl-li v pojistné smlouvě rozsah pojistného
plnění pojistitele omezen limitem pojistného plnění, je pojistitel povinen
plnit v rozsahu a ve výši vzniklé škody, za kterou pojištěný odpovídá (odst.
2). Uhradil-li pojištěný škodu, za kterou odpovídá přímo poškozenému, má proti
pojistiteli právo na úhradu vyplacené částky, a to až do výše, do které by byl
jinak povinen plnit poškozenému pojistitel (odst. 3).
Předně dovolací soud uvádí, že je nutno rozlišovat mezi právem oprávněné osoby
na pojistné plnění a právem poškozeného na náhradu škody. Jedná se o dva
odlišné nároky. Pojistitel není škůdcem a neodpovídá za škodu škůdcem
způsobenou, tudíž právo směřující vůči němu je vždy právem na pojistné plnění,
nikoli právem na náhradu škody. Právo vůči pojistiteli na pojistné plnění nemá
povahu nároku na náhradu škodu; jedná se o originální právo (k tomu obdobně
srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. března 2014, sp. zn. 25 Cdo
1002/2012 a ze dne 23. října 2014, sp. zn. 25 Cdo 2902/2012).
Z uvedeného je zřejmé, že škoda vzniklá na straně pojištěného není podmínkou
nutnou k tomu, aby mu bylo pojistitelem vyplaceno pojistné plnění, jak je tomu
u nároku na náhradu škody. Není tak možno přisvědčit závěru odvolacího soudu,
že neexistovala-li na straně pojištěného škoda, odpadl důvod k přijetí
pojistného plnění od žalobkyně (pojišťovny).
V posuzovaném případě není relevantní vztah, resp. jednostranné či vzájemné
plnění mezi pojištěným a třetí osobou. Pojistitel nemůže odmítnout vyplatit
pojistné plnění s odkazem na určité jednání třetí osoby. Nemůže se tedy
zprostit své povinnosti plnit s tím, že třetí osoba pojištěnému uhradila to, co
poškozenému z titulu své odpovědnosti za škodu pojištěný zaplatil.
Pojištěný, který uhradil škodu, za kterou odpovídá, přímo poškozenému, má proti
pojistiteli právo na úhradu vyplacené částky (a to až do výše, do které by byl
jinak povinen plnit poškozenému pojistitel) v souladu se shora citovaným
ustanovením § 44 odst. 3 zákona č. 37/2004 Sb. bez dalšího. Zákon žádné další
předpoklady neuvádí. Není tedy rozhodné, zda existuje na straně pojištěného
nějaká škoda, určující je toliko fakt, že uhradil poškozenému škodu, za kterou
odpovídá.
Jelikož tedy z hlediska uplatněného dovolacího důvodu není rozsudek odvolacího
soudu správný, Nejvyšší soud jej podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil spolu se
závislým výrokem o náhradě nákladů řízení.
Vyslovený právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud i soud
prvního stupně v dalším řízení závazný (§ 243g odst. 1 věta první za středníkem
o. s. ř.). V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne o nákladech řízení, včetně
případných nákladů tohoto dovolacího řízení (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s.
ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. srpna 2016
JUDr. Pavel H o r á k, Ph.D.
předseda senátu