23 Cdo 4112/2009
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing.
Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. v právní
věci žalobkyně H. K., zast. Mgr. Liborem Rojárem, advokátem, se sídlem Uherský
Ostrov, Veselská 710, proti žalovanému MAXI market, s. r. o., se sídlem v
Praze, Dobronická 1256, IČ 26827344, zast. Mgr. Martinem Grepem, advokátem, se
sídlem v Olomouci, Sokolská 3, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Krajského
soudu v Ostravě pod sp. zn. 15 Cm 226/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku
Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 2. 2009, č. j. 4 Cmo
481/2008-111, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 2. 2009, č. j. 4 Cmo 481/2008-111
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Krajský soud v Ostravě jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 11. 9. 2008, č.j. 15 Cm 226/2007-78 zrušil rozhodčí nález ze dne 15. 8. 2007, sp. zn. ROZ-1-2007 vydaný rozhodcem JUDr. Leošem Vyhránkem, advokátem, v
Olomouci, Na Bystřičce 4, dále zamítl návrh na odložení vykonatelnosti
uvedeného rozhodčího nálezu a rozhodl o nákladech řízení. Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací rozsudkem ze dne 19. 2. 2009, č. j. 4 Cmo 481/2008-111 změnil rozsudek soudu prvního
stupně tak, že žalobu na zrušení shora uvedeného rozhodčího nálezu zamítl a
rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.Odvolací soud v odůvodnění
rozsudku zejména uvedl, že žalobou ze dne 29. 11. 2007 se žalobkyně domáhala
zrušení rozhodčího nálezu ze dne 15. 8. 2007, sp. zn. ROZ-1-2007, vydaného
JUDr. Leošem Vyhnálkem, rozhodcem jmenovaným společností Arbitr, s.r. o. Rozhodčím nálezem byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit žalovanému
částku 1,662.992,- Kč s přísl. a náklady řízení (137.680,- Kč). Dále odvolací soud uvedl, že zopakoval dokazování Rozhodčím jednacím řádem o
rozhodčích řízeních vedených rozhodci zapsaných v seznamu rozhodců společnosti
Arbitr, s. r. o.. Tento řád upravuje postup rozhodců v rozhodčích řízení, pokud
je sjednána rozhodčí doložka, jíž strany svěří rozhodnutí sporu rozhodci
zapsanému v Seznamu rozhodců společnosti Arbitr, s. r. o., kterého tato
společnost jmenuje. Podle odvolacího soudu bylo soudem prvního stupně správně zjištěno, že smlouvou
o půjčce a o podmínkách budoucích kupních smluv ze dne 8. 6. 2004, jejím čl. XIX, se strany zavázaly, že „řešení sporů a nároků z této smlouvy uplatní u
společnosti Arbitr, s. r. o.“, podrobí se „procesním pravidlům Rozhodčího a
jednacího řádu této společnosti, jakož i rozhodnutím jmenovaného rozhodce,
který bude jmenován touto společností podle tohoto řádu“. Odvolací soud dospěl k závěru, že rozhodčí doložka je platná a za správný
nepokládá názor žalobkyně, že společnost Arbitr, s. r. o., není stálým
rozhodčím soudem, není oprávněna vydat rozhodčí jednací řád, a proto nebyl
dohodnut způsob jmenování rozhodce a vzhledem k tomu je rozhodčí doložka
neplatná. Odvolací soud odkázal na ust. § 7 zák. č. 216/1994 Sb., o rozhodčím
řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (dále jen „ZRŘ“) s tím, že si strany
sjednaly způsob určení rozhodce i procesní postup vedení rozhodčího řízení. Taktéž uvedl, že judikatura Nejvyššího soudu připouští, že i jiné soukromé
subjekty než stálé rozhodčí soudy zřízené podle ust. § 13 ZRŘ mohou vést
seznamy rozhodců a vydávat pro účastníky rozhodčího řízení pravidla (srov. např. sp. zn. 32 Cdo 1452/2007, 32 Cdo 3186/2007 a 32 Cdo
2697/2007). Odvolací soud dále v odůvodnění rozsudku nedospěl k názoru, že by byl dán důvod
pro zrušení rozhodčího nálezu proto, že žalobkyni nebyla poskytnuta možnost
věc před rozhodci projednat. V rozhodčí doložce si strany sjednaly, že rozhodčí
řízení bude podléhat Rozhodčímu jednacímu řádu společnosti Arbitr, s. r. o., z
něhož (§ 1 bod 7) vyplývá písemné vedení sporu.
Žalobkyně také netvrdila a ani
neprokázala, že by rozhodci navrhla, aby bylo ve věci nařízeno ústní jednání. Vzhledem k uvedenému odvolácí soud dospěl k závěru, že nebyly naplněny důvody
podle ust. § 31 písm. b) a c) ZRŘ, pro než by bylo možné předmětný rozhodčí
nález zrušit, a proto rozhodl tak, jak bylo uvedeno shora. Dovoláním ze dne 1. 6. 2009 napadla žalobkyně uvedený rozsudek odvolacího soudu
s tím, že namítla nesprávné právní posouzení věci, pokud se týká platnosti
rozhodčí doložky, dále že se ve věci účastnil rozhodce, který nebyl podle
rozhodčí smlouvy a ani jinak povolán k rozhodování a žalobkyni nebyla
poskytnuta možnost věc před rozhodcem projednat. V podrobnostech pak žalobkyně v dovolání uvedla, že vydávat statuty a řády,
které mohou určit způsob jmenování rozhodců a jejich počet mohou pouze stálé
rozhodčí soudy, které musí být publikovány v Obchodním věštníku. Dále
dovolatelka namítá, že rozhodčí řád nebyl součástí smlouvy s rozhodčí doložkou,
a i proto je doložka neplatná. Odvolací soud dále provedl důkaz rozhodčím řádem
účinným ke dni 1. 4. 2007, nikoliv účinným v roce 2005, tj. v době uzavírání
rozhodčí doložky. Podle dovolatelky musí být v době podání žaloby známa osoba
rozhodce (§ 14 odst. 2 ZRŘ) a aktivita třetího subjektu nemůže určovat okamžik,
kdy bude zahájeno rozhodčí řízení, a proto je formulace v doložce uplatní u
společnosti Arbitr, s. r. o.“, neurčité a způsobuje neplatnost rozhodčí doložky. Dovolatelka dále v dovolání uvedla, že ve svém prvním podání namítla nedostatek
pravomoci rozhodce a navrhovala postup dle § 7 odst. 2 ZRŘ. Pro případ, že by byla shledána rozhodčí doložka platnou, dovolatelka namítá,
že nebylo správné posouzení důvodnosti vyloučení ústního jednání. Formulace
použitá v Rozhodčím a jednacím řádu, a to že „spory v rozhodčím řízení se
projednají výhradně na podkladě písemných podkladů“, podle dovolatelky
neznamená, že bylo vyloučeno ústní jednání. Taktéž dovolatelka namítá, že v
případě jiného procesněprávního názoru na danou věc bylo povinností postupovat
podle § 118a odst. 2 o. s. ř. a touto námitkou se soudy nezabývaly. Dovolatelka proto navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího
soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Z obsahu spisu a ani z předkládací zprávy nevyplývá, že by se žalovaný k
dovolání vyjádřil. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) s ohledem na
čl. II. bod 12 zák. č. 7/2009 se projednal a rozhodl o dovolání podle
občanského soudního řádu účinného do 30. 6. 2009 (dále jen „o. s. ř.“) a poté
shledal, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, dovolání obsahuje
stanovené náležitosti a dovolatelka je zastoupena advokátem a jím bylo dovolání
též sepsáno (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 a 4, § 241a odst. 1 o. s. ř.). V posuzovaném případě je dovolání přípustné podle ust. § 237 odst. 1 písm. a)
o. s. ř., neboť odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci
samé. V dovolání uplatněným dovolacím důvodem je nesprávné právní posouzení věci
spočívající zejména v tom, že podle dovolatelky byla nesprávně posouzena
platnost rozhodčí smlouvy, jako důvod pro zrušení rozhodčího nálezu dle ust. §
31 písm. b) ZRŘ . Námitky dovolatelky spočívají na argumentaci, že statuty a
řády určující způsob jmenování rozhodců mohou vydávat pouze stále rozhodčí
soudy. Rozhodčí a jednací řád společnosti Arbitr, s. r. o., nebyl součástí
rozhodčí smlouvy a dále že v době podání žaloby nebyla známa osoba rozhodce,
protože žalobu bylo třeba uplatnit u společnost Arbitr, s. r. o..
Podle ust. § 7 odst. 1 ZRŘ rozhodčí smlouva zpravidla určuje počet a osoby
rozhodců a nebo stanoví způsob, jak počet a osoby rozhodců mají být určeny. Nemá-li rozhodčí smlouva ustanovení o určení osob rozhodců ani ujednání o
způsobu jejich určení, jmenuje každá ze stran jednoho rozhodce a tito rozhodci
zvolí předsedajícího rozhodce. Toto ustanovení dává stranám mj. možnost, namísto určení osoby (osoby rozhodců
v rozhodčí smlouvě, dohodnout způsob určení osoby rozhodce, popř. způsob určení
jejich počtu. Strany se tak mohou zásadně shodnout, že rozhodce může být vybrán sjednaným,
způsobem ze seznamu rozhodců vedeného soukromým subjektem, např. zájmovým
sdružením a že použijí v rozhodčím řízení pravidla vydaná tímto subjektem (§ 19
odst. 1 ZRŘ – strany jsou oprávněny dohodnout se na postupu vedení řízení). Jinak řečeno není v rozporu s uvedenými ustanoveními ZRŘ, aby si strany
sjednaly a součástí rozhodčí smlouvy učinily ujednání, že výběr rozhodce bude
proveden z takto vedeného seznamu rozhodců stranami sporu, nebo pověřenou
osobou (viz též např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2008, sp. zn. 2282/2008). V takovémto případě půjde o rozhodčí řízení ad hoc, nikoliv o rozhodování
stálým rozhodčím soudem dle § 13 ZRŘ. V posuzovaném případě je však třeba dále posoudit, zda v dané věci lze uvedené
závěry aplikovat, popř. zda se nejedná o skutkově jinou situaci. Podle § 13 ZRŘ mohou být stále rozhodčí soudy zřízeny pouze na základě zákona. Stále rozhodčí soudy mohou vydávat své statuty a řády, které musí být
uveřejněny v Obchodním věštníku. Statuty a řády mohou určit způsob jmenování
rozhodců, jejich počet a mohou výběr rozhodců vázat na seznam vedený u
rozhodčího soudu. Statuty a řády mohou určit způsob řízení a rozhodování i jiné
otázky související s činností stálého rozhodčího soudu a rozhodců včetně
pravidel o nákladech řízení a odměňování rozhodců. Stále rozhodčí soudy mohou tedy vydávat svá vlastní pravidla, která mohou určit
jmenování rozhodců i jejich počet a dále mohou stanovit způsob vedení
rozhodčího řízení, náklady rozhodčího řízení atd. Pravidla (statuty a řády) musí být publikovány v Obchodním věštníku a
nedohodnou-li se účastníci jinak, postupuje se podle těchto pravidel. V posuzovaném případě byla ve smlouvě o půjčce a o ujednání podmínek budoucích
kupních smluv z 8. 6. 2004 sjednána v čl. XVIII. rozhodčí doložka ve znění:
„1) Pro případ, že se spory či nesrovnalosti z této smlouvy a v souvislosti s
ní nepodaří přes veškeré vynaložené úsilí smluvních stran vyřešit smírnou
cestou, sjednávají strany použití rozhodčího řízení dle zák. č. 216/1994 Sb., o
rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů, namísto řízení soudního. Smluvní
strany sjednávají, že řešení sporů a nároků uplatní u společnosti Arbitr, s. r. o., se sídlem Bezručova 582/95, Kravaře, PSČ 747 21, IČO 26833450, že se
podrobí procesním pravidlům podle Rozhodčího jednacího řádu společností Arbitr,
s. r. o., jakož i rozhodnutím jmenovaného rozhodce a toto rozhodnutí se
zavazují bez odkladu vykonat. 2) Rozhodce bude jmenován podle citovaného rozhodčího jednacího řádu.
Smluvní
strany s tímto postupem výslovně souhlasí a prohlašují, že s uvedenými pravidly
byly seznámeny.“
Rozhodčí doložku stejného znění obsahuje v čl. XIX i smlouva o půjčce a
ujednání podmínek budoucích kupních smluv ze dne 7. 3. 2005. Na základě návrhu žalobce ve sporu o zaplacení 1,662.992,60 Kč s přísl. společnost Arbitr, s.r.o. jmenovací Listinou rozhodce ze dne 13. 4. 2007
jmenovala rozhodcem JUDr. Leoše Vyhnánka, advokáta, se sídlem v Olomouci, Na
Bystřičce 4. Rozhodčím nálezem ze dne 15. 8. 2007 jmenovaný rozhodce uložil žalované
povinnost zaplatit do 3 dnů od právní moci nálezu „k rukám právního zástupce
žalobce částku 1,662.992,60 Kč a dále úrok z prodlení v částce 743,- Kč a dále
úrok z prodlení.“ Dále bylo rozhodnuto o nákladech řízení ve výši 137.680,- Kč,
které bylo žalované uloženo zaplatit „k rukám právního zástupce žalobce.“
Přičemž náklady řízení sestávaly v poplatku společnosti Arbitr, s. r. o., ve
výši 66.520,- Kč, náklady právního zastoupení žalobce ve výši 70.560,- Kč a
2krát režijního paušálu dle vyhl. č. 484/2000 Sb., (600,- Kč). Ze skutkových zjištění dále vyplývá, že Rozhodčí jednací řád o rozhodčích
řízeních vedených rozhodci zapsanými v Seznamu rozhodců společnosti Arbitr, s. r. o., vydaný touto společností dne 1. 4. 2007 (dále jen „Rozhodčí řád“)
upravuje postup v rozhodčích řízeních, jmenování rozhodce (ů) touto společností
(§ 3) a projednávání sporů výhradně na podkladě písemných podkladů (§ 1 odst. 7). Z Rozhodčího řádu (§ 49) dále vyplývá, že rozhodčí řízení je úplatné a výše
úplat, poplatků, příplatků a náhrad je stanovena Sazebníkem rozhodčích poplatků
a náhrad Arbitra. Z rozhodčí doložky, popř. z uvedených i dalších pasáží Rozhodčího řádu je
zřejmé, že spory s předmětných smluv měly být uplatněny u společnosti Arbitr,
s. r. o.,u níž měla být podána žaloba, popř. učiněna veškerá další podání (§ 11
odst. 1 Rozhodčího řádu). Tato společnost byla dále oprávněna jmenovat rozhodce
postupem upraveným v Rozhodčím řádu (§ 3) ze Seznamu rozhodců jí vedeného. V posuzovaném případě je proto namístě posoudit, zde společnost Arbitr, s. r. o., byla oprávněna vydat Rozhodčí řád, popř. Sazebník rozhodčích poplatků a
náhrad Arbitr s takovýmto obsahem a rozsahem a zda nejde o překročení ust. §
13, popř. 7 ZRŘ. Vydání vlastních pravidel (řádů) je podle § 13 zák. č. 216/1994 Sb., svěřeno
pouze stálým rozhodčím soudům, které jsou zřízeny na základě zákona. V řádech
pak mohou tyto rozhodčí soudy určovat způsoby jmenování rozhodců, jejich počtu,
pravidla řízení, pravidla o nákladech řízení a odměňování rozhodců, popř. upravovat i jiné otázky související s činností rozhodčího soudu. Nezbytnou
podmínkou dále je publikace pravidel v Obchodním věštníku. Z povahy společnosti Arbitr, s. r. o., je zřejmé, že tato společnost není
stálým rozhodčím soudem zřízeným podle § 13 zák. č. 216/1994 Sb. Vzhledem k
tomu není oprávněna, aby vydala svůj Rozhodčí řád, popř. Sazebník rozhodčích
poplatků a náhrad, podle nichž by měla vykonávat takové činnosti, které jsou
zákonem svěřeny do působnosti stálých rozhodčích soudů (viz uvedené shora např.
uplatnění žaloby a podání u společnosti Arbitr, s. r. o., jmenování rozhodce
touto společností, stanovení náhrad, odměn atd.). Dovolací soud s ohledem na uvedené proto dospěl k závěru, že předmětné rozhodčí
doložky neobsahují určení rozhodce ad hoc. popř. způsob jeho určení ve smyslu §
7 ZRŘ. V rozhodčích doložkách se odkazuje pouze na to, že případné spory je
nutné uplatnit u společnosti Arbitr, s. r.o., s tím, že se řízení podrobí
Rozhodčímu řádu vydanému této společnosti, v němž je upraveno jmenování
rozhodce(ů) a pravidla řízení, popř. další otázky. Z toho vyplývá, že je v
rozhodčí doložce odkazováno na právnickou osobu, která není stálým rozhodčím
soudem a která nebyla oprávněna vydat Rozhodčí řád a Sazebník rozhodčích
poplatků a náhrad, což má za důsledek, že takovéto rozhodčí doložky jsou podle
§ 39 obč. zák. neplatné pro obcházení ust. § 13 zák. č. 216/1999 Sb.. (viz též
rozhodnutí publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R
45/2010). Nejvyšší soud proto s ohledem na uvedené dospěl k závěru, že předmětné rozhodčí
doložky jsou neplatné a je zde dán důvod pro zrušení rozhodčího nálezu podle
ust. § 31 písm. b) zák. č. 216/1994 Sb. V zhledem k tomu rozhodl podle ust. §
243b odst. 2 o. s. ř. tak, že rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu
vrátil k dalšímu řízení. O nákladech řízení včetně nákladů řízení dovolacího bude podle ust. § 243d
odst. 1 o. s. ř. rozhodnuto v novém rozhodnutí o věci. Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 23. února 2011