23 Cdo 4321/2009

23 Cdo 4321/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.

Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní

věci žalobkyně ELTON hodinářská, a. s., se sídlem Náchodská 2105, 549 01 Nové

Město nad Metují, IČ 25931474, zastoupené JUDr. Milanem Jelínkem, advokátem se

sídlem Dukelská 15, 500 02 Hradec Králové, proti žalované MPM-QUALITY v. o s.,

se sídlem Příborská 602, 738 02 Frýdek - Místek, IČ 47987430, zastoupené JUDr.

Milanem Kyjovským, advokátem se sídlem Poštovská 8c, Pasáž Alfa, 601 00 Brno, o

ochranu proti nekalé soutěži, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 5

Cm 105/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze

dne 18. 12. 2008, č. j. 4 Cmo 152/2008-133, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů

dovolacího řízení částku 3.060,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k

rukám JUDr. Milana Kyjovského, advokáta se sídlem Poštovská 8c, Pasáž Alfa, 601

00 Brno (poštovní adresa: Brno, P. O. box 225, 601 00).

Žalobkyně se domáhala ochrany proti jednání v nekalé soutěži žalobou, v níž

požadovala, aby žalované byla uložena povinnost zdržet se užívání slovní a

grafické ochranné známky PRIM, zapsané Úřadem průmyslového vlastnictví (dále

jen ÚPV) v registru ochranných známek pod č. 165917 k označování náramkových

hodinek, hodinek, hodin a dalších časoměrných výrobků a součástí sloužících k

výrobě náramkových hodinek, hodinek, hodin, ostatních časoměrných výrobků, a

uvádět náramkové hodinky, hodinky, hodiny a časoměrné výrobky a součásti

sloužící k výrobě náramkových hodinek, hodinek, hodin a ostatních časoměrných

výrobků s označením ochrannou známkou PRIM, zapsanou v registru ochranných

známek pod č. 165917, na trh v České republice.

Podle žalobního tvrzení žalovaná jako majitelka ochranné známky PRIM tuto

ochrannou známku užívá v rozporu s dobrými mravy soutěže, a to s ohledem na

neznámý původ hodinek dodávaných na trh v České republice a s ohledem, na jaký

účel zakoupila ochrannou známku, čímž způsobuje žalobkyni jako soutěžiteli

újmu. Žalovaná svým jednáním naplňuje podmínky generální klauzule nekalé

soutěže, ale i podmínky speciálních skutkových podstat klamavé označení zboží a

služeb, vyvolání nebezpečí záměny a parazitování na pověsti, upravených v § 46,

§ 47 a § 48 obchodního zákoníku (dále jen obch. zák.).

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 4. července 2007, č. j. 5 Cm

105/2005-99, žalobu, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované

zdržet se užívání slovní a grafické ochranné známky PRIM, zapsané ÚPV v

registru ochranných známek pod č. 165917 k označování náramkových hodinek,

hodinek, hodin a dalších časoměrných výrobků a součástí sloužících k výrobě

náramkových hodinek, hodinek, hodin, ostatních časoměrných výrobků, a uvádět

náramkové hodinky, hodinky, hodiny a časoměrné výrobky a součásti sloužící k

výrobě náramkových hodinek, hodinek, hodin a ostatních časoměrných výrobků s

označením ochrannou známkou PRIM, zapsanou v registru ochranných známek pod č.

165917, na trh v České republice, zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech

řízení (výrok II.).

K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Olomouci (dále jen odvolací soud) rozsudkem

ze dne 18. prosince 2008 č. j. 4 Cmo 152/2008-133 rozsudek soudu prvního

stupně ve výroku I. potvrdil (I. výrok), dále rozhodl o nákladech řízení (II.

výrok).

Odvolací soud převzal jako správná skutková zjištění, která soud prvního stupně

učinil z provedených důkazů a souhlasil také s jeho právními závěry, přičemž

pro stručnost odůvodnění svého rozsudku na ně odkazuje. Odvolací soud shodně

dovodil, že přestože užití i zapsané ochranné známky může být jednáním

nekalosoutěžním, v posuzované věci se o takový případ nejedná. Žalovaná užívá

ochrannou známku „PRIM“ jako její vlastník; ochrannou známku řádně nabyla od

jejího majitele, má ji zapsánu v registru ochranných známek a je oprávněna ji

užívat k označování výrobků, pro které je zapsána. Podle názoru odvolacího

soudu nelze tedy v jednání žalované spatřovat jednání nekalosoutěžní, které je

v rozporu s dobrými mravy soutěže. Z hlediska průměrného spotřebitele nelze

hovořit o klamání spotřebitele či vyvolání nebezpečí záměny, ani o parazitování

na pověsti žalobkyně, když český spotřebitel velmi dobře vnímal důsledky

privatizace, a proto žalobkynino tvrzení, že značku PRIM spotřebitel spojuje

pouze a výhradně s výrobky žalobkyně, případně s výrobky ryze českými, je

nepodložené.

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v zákonné lhůtě dovoláním, z jehož

obsahu vyplývá, že je považuje za přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1

písm. c) a 237 odst. 3 o. s. ř., neboť se podle ní jedná o rozhodnutí, které

má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Zásadní právní význam

napadeného rozhodnutí spatřuje žalobkyně v těchto otázkách:

1. Za jakých okolností může být užití zapsané ochranné známky nekalou

soutěží?

2. Zda a jakou formou je samostatně převoditelné právo zaměstnavatele užít

autorské dílo vytvořené jeho zaměstnancem při plnění pracovních povinností dle

ust. § 17 zák. č. 35/1965 Sb.

3. Zda a jakou formou je odvolací soud povinen poučit odvolatele o tom,

že jím podané odvolání je neúplné.

4. Zda je odvolací soud povinen, rozhoduje-li se souhlasem účastníků

řízení bez nařízení jednání, zaslat účastníku řízení veškerá vyjádření ve věci

samé učiněná druhým účastníkem.

Přípustnost dovolání v bodech č. 3 a 4 žalobkyně opírá o nález Ústavního soudu

IV. ÚS 2533/07 ze dne 21.7.2008 a judikaturu Ústavního soudu v tomto nálezu

citovanou. Žalobkyně dále namítá, že v řízení před odvolacím soudem bylo

porušeno její ústavně zaručené právo být slyšena ve smyslu čl. 38 Listiny

základních práv a svobod a dále její právo na spravedlivý proces chráněné čl.

36 Listiny, přičemž zásah do těchto svých práv podle ní zakládá přípustnost

dovolání podle § 237 odst. 3 o. s. ř. (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28

Cdo 2687/2007 ze dne 26.2.2008). Důvodnost svého dovolání opírá žalobkyně o

ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř., tj. že řízení je postiženo vadou, která

mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že napadené rozhodnutí

spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolatelka ve svém dovolání vytýká odvolacímu soudu určité procesní vady

odvolacího řízení, a to že odvolací soud svým postupem porušil ústavně

zaručené základní právo žalobce být slyšen, že nepřihlédl k části žalobkyní

uplatněných odvolacích námitek, Dále dovolatelka namítá nesprávné právní

posouzení otázky přechodu práv k autorskému dílu a rozpor s hmotným právem v

otázce vztahu práva k ochranné známce a nekalé soutěže odvolacím soudem.

Dovolatelka na základě výše uvedeného navrhuje, aby dovolací soud napadený

rozsudek odvolacího soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.

Žalovaná se vyjádřila k dovolání žalobkyně, a to nejprve k jejím námitkám

ohledně tvrzených procesním vadám odvolacího řízení (námitka, že došlo k

porušení ustanovení o vedení řízení tím, že žalobkyni byla odvolacím soudem

odňata možnost reagovat na vyjádření žalované tím, že odvolací soud před

vydáním rozhodnutí nezaslal žalobkyni vyjádření žalované k odvolání; námitka,

že odvolací soud nevzal v úvahu tvrzení žalobkyně a její odkaz na rozsudek

Městského soudu v Praze ze dne 3. 11. 2006, který označil za

neidentifikovatelný a za nepřípustnou novotu ve smyslu § 205a o. s. ř.), k nimž

žalovaná uvádí, že odvolací soud nijak neporušil ustanovení o. s. ř., ani

neomezil žalobkyni na jejích právech. K dalším námitkám žalobkyně žalovaná

sděluje, že předmětné označení „PRIM“ v grafickém vyobrazení ochranné známky č.

165917 není dílem podle autorského zákona; dále žalovaná nesouhlasí s tvrzením

žalobkyně, že žalobkyně je právním nástupcem národního podniku ELTON a že

plynule bez jakéhokoli přerušení pokračuje ve výrobě týchž náramkových hodinek

na témže místě. Žalovaná dále odmítá jakékoli nařčení z nekalosoutěžního

jednání (žalovaná nabyla ochrannou známku řádně, od r. 2001 je vlastníkem

známky; ani nebylo zahájeno žádné řízení ohledně výmazu známku). Žalovaná je

přesvědčena, že napadené rozhodnutí nemá ve věci samé po právní stránce zásadní

význam, v tomto případě se podle ní jedná pouze o posouzení jednoho konkrétního

případu. Proto žalovaná navrhuje, aby dovolací soud zamítl podané dovolání

proti rozsudku odvolacího soudu.

Dovolání v této věci není přípustné.

Podle ustanovení § 236 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná

rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Jde-li o rozsudek, jímž byl odvolacím soudem potvrzen v pořadí první

rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (jak tomu bylo i v posuzovaném

případě), přichází v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení § 237

odst. 1 písm. c) o. s. ř., pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené

rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v

rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími

soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v

rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení

spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že

také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních (ať již v rovině

procesní nebo z oblasti hmotného práva), jiné otázky (zejména posouzení

správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění) přípustnost dovolání nezakládají.

Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tak zásadně důvod

podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že

rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a není jím naopak

důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§ 241a

odst. 3 o. s. ř.).

Jelikož ve smyslu ustanovení § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. je

dovolací soud - s výjimkou určitých vad řízení - vázán uplatněným dovolacím

důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce

zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené

rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnil. Přitom otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce

zásadní význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou. Přípustnost dovolání

pak není založena pouhým tvrzením dovolatele, že rozhodnutí odvolacího soudu

zásadní význam po právní stránce má, nýbrž až kladným závěrem dovolacího soudu,

že tomu tak vskutku je. V projednávané věci - jak je patrno z obsahu dovolání - dovolatelka vytýkala

odvolacímu soudu, že nesprávně právně posoudil věc, když tvrdil, že jednání

žalované není jednáním nekalé soutěže podle § 44 odst. 1 obch. zák., pokud

chybí podmínka rozporu s dobrými mravy soutěže, a proto že nelze přiznat

žalobkyni uplatňovaný zdržovací nárok. Dovolací soud, jsa vázán uplatněnými dovolacími důvody, dovodil, že odvolací

soud i soud prvního stupně rozhodly v souladu s hmotným právem pokud v daném

případě ne přiznaly žalobkyni uplatněný nárok, tj. konkrétně že nelze žalované

uložit, aby se tvrzeného závadného jednání (užívat slovní a grafické ochranné

známky PRIM, zapsané ÚPV v registru ochranných známek pod č. 165917 k

označování náramkových hodinek, hodinek, hodin a dalších časoměrných výrobků a

součástí sloužících k výrobě náramkových hodinek, hodinek, hodin, ostatních

časoměrných výrobků, a uvádět náramkové hodinky, hodinky, hodiny a časoměrné

výrobky a součásti sloužící k výrobě náramkových hodinek, hodinek, hodin a

ostatních časoměrných výrobků s označením ochrannou známkou PRIM, zapsanou ÚPV

v registru ochranných známek pod č. 165917, na trh v České republice, zdržela. Dovolací soud, se ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu i soudu prvního

stupně, že v předmětné záležitosti se nejedná o nekalosoutěžní jednání, neboť

nejde o jednání, které by bylo v rozporu s dobrými mravy soutěže a které by

bylo způsobilé přivodit žalobkyni újmu. Dovolatelka ve svém dovolání zaměňuje otázky skutkové a otázky právní. Zejména

při posuzování jednání nekalé soutěže podle generální klauzule rozhoduje soud

na základě zjištěného skutkového stavu, zda jde o jednání v rozporu s dobrými

mravy soutěže a zda je toto jednání způsobilé přivodit újmu jinému soutěžiteli

nebo spotřebiteli. Při posuzování, zda by jednání žalované mohlo být v rozporu

s dobrými mravy soutěži nebo přivodit újmu jinému soutěžiteli - zde žalobkyni -

či spotřebitelům, vycházely soudy správně z hlediska průměrného spotřebitele (v

daném případě spotřebitele nakupujícího náramkové hodinky, hodinky, hodiny a

časoměrné výrobky, který se orientuje nejen podle značky výrobku, ale zejména

kvality a dalších jeho vlastností (jako např. design, cena). Hledisko

průměrného spotřebitele, který má dostatek informací a je v rozumné míře

pozorný a opatrný, s ohledem na sociální, kulturní a jazykové faktory (jak je

vykládáno Evropským soudním dvorem), správně vzal v daném případě v úvahu soud

prvního stupně i soud odvolací.

Dovolací soud, stejně jako nižší soudy, shledal, že v tomto případě jednání

žalované nesplňuje kumulativně tři podmínky generální klauzule nekalé soutěže,

nemůže být proto jednáním nekalosoutěžním. Otázky dovolatelky, uvedené v dovolání (ad 1 až 4) a označené dovolatelkou

jako otázky zásadního právního významu, neshledává dovolací soud takovými

otázkami, pro něž by bylo přípustné dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1

písm. c) a 237 odst. 3 o. s. ř. Na první otázku dovolatelky (Za

jakých okolností může být užití zapsané ochranné známky nekalou soutěží?),

nelze dát obecnou odpověď, neboť v každém konkrétním případě musí soud podrobně

zkoumat, zda tvrzené jednání nekalé soutěže splňuje současně všechny tři

podmínky generální klauzule nekalé soutěže (což nižší soudy také správně

provedly). Registrace ochranné známky sama o sobě totiž neznamená, že by se

vlastník ochranné známky (při nesprávném způsobu označování výrobků či služeb

uvedenou ochrannou známkou) nemohl dopustit i jednání nekalé soutěže. K druhé

otázce dovolatelky je nutno uvést, že posuzovaný případ je (podle žalobního

tvrzení) případem tvrzené nekalé soutěže, nikoliv případem tvrzeného porušení

autorských práv podle autorského zákona a z toho titulu požadované ochrany, ani

případem zásahu do práv vlastníka ochranné známky podle zákona o ochranných

známkách. Posuzovaný případ není ani případem žaloby na určení, komu náleží

autorské právo k dílu (grafické ztvárnění slova „PRIM“ podle podnikové normy PN

01, platné v národním podniku ELTON v Novém Městě nad Metují od 23.9.1969). Uplatněný žalobní nárok žalobkyně na zdržení se užívání slovní a grafické

ochranné známky PRIM č. 165917 žalovanou vychází z tvrzení žalobkyně, že

žalovaná porušuje zásady řádné hospodářské soutěže tím, že touto ochrannou

známkou označuje náramkové hodinky, které nevyrábí a které do ČR dováží ze

zahraničí a případně které ze součástek dovezených do ČR jen nepatrně upravuje

a kompletuje a dodává spotřebitelské veřejnosti v ČR jako klasický český

hodinářský výrobek (a nikoliv tím, že se na základě smlouvy o převodu ochranné

známky stala vlastníkem uvedené ochranné známky). V uvedených souvislostech je

podstatné, zda jsou ve shora popisovaném jednání žalované splněny tři základní

podmínky generální klauzule nekalé soutěže. Pouhé označování výrobků ochrannou

známkou žalované (zapsanou v rejstříku ochranných známek ÚPV pod č. 165917)

nelze hodnotit jako jednání v rozporu dobrými mravy soutěže, pokud takové

označování výrobků neobsahuje další součásti nebo doplnění, např. nějaký

klamavý či zaměnitelný dovětek („české hodinky“, „typický český výrobek“,

„tradiční české hodinky“, „hodinky českého původu“, „hodinky z Nového Města nad

Metují“ apod.) anebo touto ochrannou známkou nejsou označovány zcela jiné

výrobky (např. fotoaparáty, mobilní telefony apod.), než pro které je ochranná

známka zapsána. Dovolací soud, v souladu se závěry obou nižších soudů, uzavírá, že žalovaná,

která je vlastníkem ochranné známky PRIM (zapsané pod č.

165917 u ÚPV) tuto

ochrannou známku neužívá v rozporu s dobrými mravy soutěže, ani svým jednáním

nemůže přivodit žalobkyni jako soutěžiteli újmu. Žalovaná svým jednáním

nenaplňuje podmínky generální klauzule nekalé soutěže (§ 44 odst. 1 obch. zák.), ani podmínky speciálních skutkových podstat klamavé označení zboží a

služeb, vyvolání nebezpečí záměny a parazitování na pověsti (§ 46, § 47 a § 48

obch. zák.). Dovolací soud, jsa vázán uplatněnými dovolacími důvody, uzavřel,

že soud prvního stupně ani odvolací soud nepochybily pokud v daném případě v

souladu s hmotným právem posoudily žalobkyni uplatněný nárok podle § 53 obch. zák. na zdržení se užívání slovní a grafické ochranné známky PRIM, zapsané ÚPV

v registru ochranných známek pod č. 165917 k označování náramkových hodinek,

hodinek, hodin a dalších časoměrných výrobků a součástí sloužících k výrobě

náramkových hodinek, hodinek, hodin, ostatních časoměrných výrobků, a uvádět

náramkové hodinky, hodinky, hodiny a časoměrné výrobky a součásti sloužící k

výrobě náramkových hodinek, hodinek, hodin a ostatních časoměrných výrobků s

označením ochrannou známkou PRIM, zapsanou v registru ochranných známek pod č. 165917, na trh v České republice, za neoprávněný. Dovolatelka přehlíží, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení

nemůže změnit a že přezkumná činnost dovolacího soudu směřuje k posouzení

právní kvalifikace věci včetně procesních aspektů bez toho, že by byl oprávněn

zasahovat do skutkového stavu, zjištěného v nalézacím řízení soudy nižších

stupňů. Případná neúplnost nebo nesprávnost skutkových zjištění a závěrů, k

nimž odvolací soud dospěl a na nichž své rozhodnutí založil, není totiž žádným

z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř., nýbrž může

být (při splnění dalších předpokladů) dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a

odst. 3 o. s. ř. Tento dovolací důvod však není relevantním dovolacím důvodem v

případě, že přípustnost dovolání má být založena podle ustanovení § 237 odst. 1

písm. c) o. s. ř., jak tomu je v souzené věci. Obecně vzato se může soud dopustit nesprávným postupem při provádění

dokazování i tzv. jiné vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné

rozhodnutí ve věci. Výjimečně může být v dané souvislosti relevantní i tento

dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., avšak jen v případě, že

otázka, zda je či není takové vady, vychází ze střetu odlišných právních názorů

na výklad právního (procesněprávního) předpisu. Tak tomu však v posuzovaném

případě není. K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení § 241a

odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových

zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů-odkaz na rozsudek Městského

soudu v Praze a v této souvislosti zpochybněná poučovací povinnost soudu ve

vztahu k neúplnému odvolání,), a dále tvrzené nezaslání soudem vyjádření

druhému účástníku řízení bez nařízení jednání, nezahrnují podmínku existence

právní otázky zásadního významu, a podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení § 237

odst. 1 písm.

c) o. s. ř., přihlédnuto (srov. právní názory vyjádřené např. v

usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, které

bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, nebo v

usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněném

pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006). také k ní je však možné přihlížet jen v případě přípustného dovolání (srov. §

241a odst. 3 o. s. ř.), nikoli však u dovolání, jehož přípustnost je zvažována

dle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Na tomto základě lze uzavřít, že dovolatelce se uplatněnými dovolacími

důvody správnost napadeného rozhodnutí zppochybnit nepodařilo. Dovolání

žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento

mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud ČR je proto, aniž

nařizoval jednání (ustanovení § 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) pro

nepřípustnost usnesením odmítl (ustanovení § 243b odst. 5, věta první, a §

218 písm. c) o. s. ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b

odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. , když náklady

žalované sestávají z odměny advokáta za zastupování účastníka v dovolacím

řízení ve výši 2.250,- Kč /§ 8, § 14 odst. 1, § 15 a 18 odst. 1 vyhl. č.

484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování

účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském

soudním řízení (advokátní tarif)/, z paušálních náhrad hotových výdajů advokáta

ve výši 300,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a z částky 510,-Kč

předsavující 20% DPH (§ 173 odst. 3 o. s. ř.)., tedy celkem 3.060

Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalobkyně dobrovolně povinnost, kterou jí ukládá toto

rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na výkon rozhodnutí.

V Brně dne 27. ledna 2011

JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á

předsedkyně senátu