I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího
řízení částku 11.664,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám
jejího advokáta.
257.316,- Kč s příslušenstvím (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů
řízení (bod II. výroku).
K odvolání žalobce odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek
soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů
odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost
dovozuje z ustanovení § 237 zákona č. 99/1963, občanský soudní řád, ve znění
pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“). Žalovaná se k dovolání žalobce vyjádřila tak, že je navrhuje odmítnout. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§
10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu
oprávněnou a řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., se zabýval
přípustností dovolání. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná
rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání
přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení
končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo
procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené
rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu
dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li
být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby
dovolatel v dovolání konkrétně popsal, v čem spatřuje splnění předpokladů
přípustnosti dovolání, je podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní
náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit,
které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Tvrzení, podle kterého
napadené rozhodnutí řeší otázku hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací
soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, resp. tato otázka
je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, může být způsobilým vymezením
přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. jen tehdy,
je-li z dovolání patrno, o kterou otázku jde a od které ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu se řešení této otázky odvolacím soudem odchyluje, resp. je-li tvrzeno, že tato otázka je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, musí
být z dovolání zřejmé, v kterých rozhodnutích byla tato otázka dovolacím soudem
rozhodnuta rozdílně (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod
číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či jeho usnesení ze dne
27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013, ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo
1983/2013, ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, a ze dne 28. listopadu 2013, sen. zn. 29 ICdo 43/2013, jež jsou veřejnosti k dispozici na
webových stránkách Nejvyššího soudu). Namítá-li žalobce, že rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu se stávající
soudní praxí a judikaturou Nejvyššího soudu, přípustnost dovolání dle
ustanovení § 237 o. s. ř. nezakládá. Na podporu své argumentace totiž dovolatel
nepoukázal na žádnou rozdílnou konkrétní judikaturu Nejvyššího soudu či jeho
rozhodnutí, s nímž by mělo být napadené rozhodnutí případně v rozporu.
Navíc
ani v dovolání neformuluje žádnou konkrétní otázku hmotného nebo procesního
práva ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. Dovolání, které neobsahuje vylíčení, v čem dovolatel spatřuje splnění
předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), je vadným podáním,
které může dovolatel doplnit o chybějící náležitosti jen do uplynutí dovolací
lhůty (§ 241b odst. 3 věta první, § 243b o. s. ř.). Protože tak dovolatel
neučinil a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, dovolací
soud dovolání odmítl (§ 243c odst. 1, § 243f odst. 2 o. s. ř.). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.