23 Cdo 441/2011

23 Cdo 441/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.

Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci

žalobce a) Ing. Z. Ch., žalobce b) Ing. J. S., a žalobkyně c) Helma Tisk, s. r.

o., se sídlem U Pekařky 5, 180 00 Praha 8 - Libeň, IČO 28253345, všichni

zastoupeni JUDr. Petrem Bokotejem, advokátem se sídlem Táboritská 23, 130 00

Praha 3 – Žižkov, proti žalované Press Servis, s. r. o., se sídlem Jílovská

1167/71a, 142 00 Praha 4, IČO 25095994, o ochranu práv z průmyslového vzoru,

vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 2 Cm 124/2006, o dovolání žalobců

proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. dubna 2010, č. j. 3 Cmo

24/2009-120, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. listopadu 2008, č. j. 2 Cm

124/2006-57, žalobu na stanovení povinnosti žalované zdržet se distribuce

obálek s dodejkou s barevným pruhem nebo bez pruhu, přičemž obálky mají tvar

obdélníku v poměru stran délky k výšce obálky 7:5, jejichž přední strana je

opatřena jedním odtržitelným dílem pro adresáta ve tvaru obdélníku se

zaoblenými rohy, který je oddělitelný od obálky prostřednictvím perforace,

jejichž zadní strana má jeden odtržitelný díl ve tvaru na výšku situovaného

obdélníku se zaoblenými rohy, který je umístěn v pravé polovině obálky a je

oddělitelný od obálky prostřednictvím perforace, přičemž u obálek s barevným

pruhem je pruh umístěn na přední straně obálky ve vzdálenosti dvou osmin délky

obálky od jejího levého okraje, zamítl (výrok pod bodem I), a rozhodl o náhradě

nákladů řízení (výrok pod bodem II). Vyšel ze zjištění, že žalobce a) a žalobce b) jsou vlastníky

průmyslového vzoru č. zápisu 32801 s názvem „obálka s dodejkou“, že žalobkyně

c) distribuuje odběratelům obálky s dodejkou typu C5 na základě nevýlučné

licenční smlouvy, kterou uzavřela dne 8. 9. 2005 se žalobcem a) a žalobcem b). V řízení bylo zjištěno, že žalovaná vyrábí a distribuuje obálky s dodejkou

označené jako typ I až typ IX. V předmětné věci neshledal soud prvního stupně zásah do práv vlastníků

průmyslového vzoru vzhledem k tomu, že odchylky vykazované obálkami s dodejkou

žalované jsou natolik odlišné, že vyvolávají u informovaného uživatele celkový

odlišný dojem od obálek, jež jsou předmětem průmyslového vzoru č. 32801. Soud

shledal odlišnosti v parabolickém výřezu v perforované části a piktogramu ve

tvaru šipky v dolní části obálky, ve tvaru horních chlopní a v tom, že na zadní

straně obálek žalobců není umístěn barevný pruh. Soud prvního stupně proto

neshledal zásah do práv žalobců vyplývajících z vlastnictví průmyslového vzoru

a žalobu zamítl. K odvolání žalobců Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 6. dubna 2010,

č. j. 3 Cmo 24/2009-120, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I

potvrdil, ve výroku pod bodem II jej změnil tak, že žádný z účastníků řízení

nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, a rozhodl, že

žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud uvedl, že soud prvního stupně měl pro své rozhodnutí

učiněna skutková zjištění v potřebném rozsahu a z těchto skutkových zjištění

učinil jim odpovídající skutkové závěry i správný právní závěr o nedůvodnosti

podané žaloby. Odvolací soud doplnil dokazování, jelikož v době rozhodování

soudu dodávala žalovaná na trh jiné obálky, které reagovaly na nové výběrové

řízení zadané Ministerstvem spravedlnosti ČR (tj. obálky se zeleným pruhem s

textem odpovídajícím nové úpravě v občanském soudním řádu – dále jen o. s. ř.). Z posouzení obálek žalovanou nově od 1. 7. 2009 distribuovaných (obálky

se zeleným pruhem, typ I až typ III) odvolací soud zjistil, že v levé části

lícní strany (na odtržitelném dílu) obálky došlo ke změnám (oproti předchozím

obálkám žalované), a to v rozvržení textu a umístění obrysů (obrysu) razítek, v

pravé straně pak v počtu rubrik (přibyla rubrika ke specifikaci písemnosti) a v

proměnlivosti označení doručenky, včetně názvu obálky vlevo shora mimo

oddělitelný díl, na zadní straně pak v levé části uvedený text je vždy nad

obrysem razítka a označením místa pro podpis doručovatele. Odvolací soud dospěl k závěru, že formulace žalobního návrhu, jemuž

žalobci požadují i v odvolacím řízení vyhovět, neodpovídá vlastnímu vymezení

skutku, žalobnímu tvrzení a ostatně ani v řízení zjištěnému skutkovému stavu. Podaná žaloba i ohledně návrhu na rozhodnutí soudu splňuje sice všechny obecné

náležitosti podle § 42 odst. 4 o. s. ř. i náležitosti dle § 79 odst. 1 o. s. ř.

(zejména vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se žalobci

dovolávají), žalobní žádání je dostatečně určité a konkrétní, nicméně je

natolik široce formulováno, že zahrnuje v sobě i takové obálky s dodejkou

žalované (pro něž požadují žalobci pro žalovanou do budoucna bezvýjimečný zákaz

jejich výroby a distribuce), jež se žádných variant dotčeného zapsaného

průmyslového vzoru nijak nedotýkají. Již z tohoto důvodu odvolací soud žalobě

nevyhověl. Dále se odvolací soud zabýval věcnými důvody, pro které žalobu zamítl soud

prvního stupně. Dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že by výrobky

žalované zasahovaly do práv žalobců z jejich průmyslového vzoru, jelikož obálky

s dodejkou vyráběné žalovanou působí na informovaného uživatele celkově

odlišným dojmem než obálky s dodejkou zachycené v průmyslovém vzoru žalobců. Odvolací soud v této souvislosti zdůraznil, že není na místě požadavek

„revizního“ či dalšího znaleckého posudku, neboť základní otázka dojmu

informovaného uživatele z kolidujícího a zapsaného vzoru je otázkou právní a

nikoli skutkovou (k jejímu zodpovězení zadat znalecký posudek ani nelze). Při

posouzení této otázky soud vychází ze svých skutkových zjištění, přičemž však

platí jisté omezení, tj. že nelze přihlédnout ke znakům, které jsou předurčeny

technickou funkcí výrobku, v němž je vzor ztělesněn (stanovisko Úřadu

průmyslového vlastnictví k dojmu informovaného uživatele je shodné). Odvolací

soud na základě i vlastního zjištění z vizuální prohlídky obálek účastníků

dospěl k závěru, že byť markantní rozdíly podoby porovnávaných výrobků mají

povahu detailů, ty však pozorující osobu (informovaného uživatele) na první

pohled upoutají a jsou tím, čím je rozliší. Konkrétně, pokud jde o průmyslový

vzor žalobců, u variant 2, 4 a 6 je registrována podoba rubu obálky zcela

odlišná od zadní strany všech obálek žalované, je tedy rozhodné posouzení

rozsahu ochrany vzorů 1, 3 a 5. Pro všechny obálky bez pruhu žalované lze

dovodit na první pohled zřetelné odlišnosti (od vzoru č. 1 žalobců), jimiž jsou

např. znatelný výřez pro uchopení odstranitelné části, grafické řešení

předtisku na čelní i zadní straně, piktogram ve tvaru šipky, jiné uspořádání

textu, odlišný tvar perforace, kruhový předtisk pro razítko; pro obálky s

pruhem žalované (v porovnání se vzory žalobců č. 3 a č. 5), u původních vedle

toho, co již uvedeno, chyběl na zadní straně barevný pruh (byl jen na čelní

straně), u nových obálek se zeleným pruhem čelní strana obsahuje i v grafice

jiný text a jeho rozvržení, více členění v pravé straně, rozdíl v kruhových

předtiscích (jejich umístění) pro razítka; zadní strana těchto obálek pak nese

jiný text (což má svůj odraz v grafické podobě) a jeho rozvržení, jiné umístění

kruhového předtisku pro razítko, chybí i zde barevný pruh. Z těchto důvodů

odvolací soud uzavřel, že celkový dojem, který vyvolávají obálky s dodejkou

žalované u informovaného uživatele, se liší od celkového dojmu, který u tohoto

uživatele vyvolávají obálky s dodejkou z předmětného průmyslového vzoru. Rozsudek odvolacího soudu napadli žalobci dovoláním.

Jako dovolací důvod

uplatňují § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., tj. že řízení je postiženo vadou,

která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a dovolací důvod

podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném

právním posouzení věci. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spočívá podle dovolatelů v tom, že

různé senáty Městského soudu v Praze a zejména Vrchního soudu v Praze v téměř

identických případech posuzují právní otázku týkající se široce formulovaného

žalobního petitu při označení výrobku zasahujícího do práv z průmyslového

vzoru/ochranné známky odlišně. Dovolatelé namítají (viz III. bod v podaném dovolání), že žalobní nárok je v

jejich žalobě specifikován jediným možným způsobem (popsali markanty svého

průmyslového vzoru č. zápisu 32801, do něhož zasáhla žalovaná protizákonným

napodobováním). Žalobci nemohli přesněji formulovat žalobní žádání, jelikož

jiným způsobem, než popsáním markant svého průmyslového vzoru, by byla

průmyslovému vzoru č. zápisu 32801 poskytnuta nedostatečná, resp. prakticky

žádná ochrana. Pokud by se žalobci domáhali, aby se žalovaná zdržela distribuce

jedinečně a nezaměnitelně určené obálky žalované, byli by žalobci v řízení

značně znevýhodněni. Žalovaná by totiž mohla (tak jak skutečně v řízení o

předmětné žalobě žalovaná učinila) provést na svém výrobku takovou změnu,

kterou by dosáhla, že se žalobní žádání již nebude vztahovat k novému výrobku

žalované. To by zcela jistě (v odvolacím řízení) vedlo k zamítnutí žaloby s

tím, že by se žalobci zákonné ochrany svého práva z průmyslového vzoru úspěšně

nedomohli. Dovolatelé vychází z toho, že obálka, která by obsahovala veškeré

markanty průmyslového vzoru č. zápisu 32801 (dále jen průmyslový vzor),

nepochybně by zasahovala do tohoto průmyslového vzoru. Dovolatelé dále namítají (viz IV. bod), že odvolací soud vytkl vadu žalobního

petitu (příliš široce formulované žalobní žádání) až v odůvodnění svého

rozsudku, čímž nesplnil (včetně soudu prvního stupně) poučovací povinnost podle

§ 118a o. s. ř. Pokud by soud poučil žalobce o tom, že na základě provedených

důkazů má soud za to, že žalobci neunesou důkazní břemeno, a to vzhledem k

„široce formulovanému petitu“, žalobci by měli možnost navrhnout změnu petitu

tak, aby bylo možné žádání prokázat provedenými důkazy. Dále je v dovolání namítáno (viz V. bod na str. 2 až 5 dovolání), že odvolací

soud pochybil, když tvrdil, že žaloba není věcně důvodná, neboť v řízení nebyl

prokázán zásah do práv žalobců k jejich průmyslovému vzoru. Odvolací soud, na

základě vlastního posouzení předmětných obálek žalované a průmyslového vzoru

žalobců, se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že obálky s dodejkou

vyráběné žalovanou nezasahují do práv žalobců k průmyslovému vzoru.

Dovolatelé

nesouhlasí s uvedeným závěrem odvolacího soudu, a to ze dvou podstatných

důvodů:

Ad A) Žalobci již v odvolání vytýkali soudu prvního stupně podstatnou vadu, a

to že rozsudek nebyl řádně odůvodněn, neboť soud se řádně a důkladně

nevypořádal s důkazy svědčícími ve prospěch žalobců, konkrétně s rozdílnými

závěry čtyř znaleckých posudků, předložených v průběhu řízení, z nichž dva

svědčily ve prospěch žalobců a dva ve prospěch žalované. Žalobci z tohoto

důvodu namítli nepřezkoumatelnost rozhodnutí soudu prvního stupně, odvolací

soud se však touto vadou dostatečně nezabýval. Odvolací soud také nijak

nekonfrontuje závěry znaleckých posudků svědčící ve prospěch žalobců se svým

závěrem, že obálky žalované nezasahují do průmyslového vzoru žalobců s

odůvodněním, že základní otázka dojmu informovaného uživatele z kolidujícího

výrobku a zapsaného průmyslového vzoru je otázkou právní a nikoliv skutkovou a

k jejímu zodpovězení zadat/použít znalecký posudek nelze. Ačkoli podle

dovolatelů správně odvolací soud uzavřel, že posouzení právní otázky, zda

napadené obálky zasahují do práv žalobců z průmyslového vzoru, spadá do výlučné

pravomoci soudů a soudním znalcům nepřísluší, měl se soud prvního stupně i

odvolací soud řádně vypořádat se znaleckými posudky, předloženými účastníky

řízení, zejména konfrontovat jejich jednotlivé protichůdné závěry se svým

závěrem při odpovědi na otázku, zda obálky žalované zasahují do práv z

průmyslového vzoru žalobců. Ad B) Dovolatelé namítají nesprávný závěr odvolacího soudu, k němuž dospěl po

provedení vlastního vizuálního posouzení, zda obálka žalované zasahuje do práva

z průmyslového vzoru žalobců, a to že byť rozdíly porovnávaných výrobků

žalované a žalobců mají povahu detailů, tyto detaily na první pohled

informovaného uživatele upoutají a jsou tím, čím je rozliší. Podle dovolatelů

odvolací soud při posuzování rozdílnosti mezi obálkou žalované a průmyslovým

vzorem žalobců shledal pouze pět odlišností (výřez pro uchopení odstranitelné

části, grafické řešení textů na čelní straně a zadní straně, piktogram ve tvaru

šipky, předtisk pro razítko, zelený pruh), přičemž zelený pruh jako zákonnou

podmínku obálky s dodejkou nelze považovat za odlišnost svědčící pro rozdílnost

obálky žalované od průmyslového vzoru žalobců a piktogram ve tvaru šipky spolu

s předtiskem pro razítko také nejsou markanty svědčící pro rozdílnost obálky

žalované od průmyslového vzoru žalobců. V případě, že namítaný výrobek obsahuje

téměř všechny markanty předmětného průmyslového vzoru, je dle názoru žalobců

nepochybné, že takový výrobek porušuje právo žalobců k danému průmyslovému

vzoru. Přidání několika detailů k průmyslovému vzoru pak nemůže zabránit vydání

rozhodnutí, které zajistí průmyslovému vzoru náležitou ochranu. Podle dovolatelů (viz VI.

bod) žalovaná užila nezákonně na svém výrobku

následující chráněné markanty předmětného průmyslového vzoru žalobců: tvar a

proporce obálky, proporce a umístění zákonných pruhů, tvar a umístění

odtržitelného dílu pomocí perforace (jde o nejvýznamnější markantu, která je

výsledkem zásadní tvůrčí duševní činnosti, jež zajistila průchodnost obálek s

dodejkou poštovními stroji). Podle dovolatelů žalovaná užila nezákonně na svém

výrobku po drobné změně následující chráněné markanty předmětného průmyslového

vzoru žalobců: grafické řešení textů na čelní a zadní straně obálky. Jedinými

prvky obálky žalované, které jsou podle dovolatelů výsledkem vlastní tvůrčí

činnosti žalované, jsou: piktogram ve tvaru šipky, znatelný výřez pro uchopení

odstranitelné části a kruhový předtisk pro razítko. Podle dovolatelů v řízení bylo prokázáno (s ohledem na povahu a význam nových

detailů, které jsou výsledkem vlastní tvůrčí činnosti žalované) porušení

průmyslového vzoru žalobců namítanou obálkou žalované. Proto žalobci navrhli,

aby Nejvyšší soud ČR rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k

dalšímu řízení. Žalovaná se k dovolání nevyjádřila. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“)

jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno ve

lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou (účastníkem řízení)

řádně zastoupenou advokátem, jímž bylo dovolání též sepsáno (§ 241 odst. 1, 4

o. s. ř.), nejprve posuzoval, zda je dovolání v této věci přípustné. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon

připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). Protože napadený rozsudek odvolacího soudu

je rozsudkem potvrzujícím a protože rozhodnutí soudu prvního stupně

nepředcházelo rozhodnutí, jímž by tento soud rozhodl jinak a jež by bylo

zrušeno odvolacím soudem, může být dovolání přípustné jen při splnění

předpokladů stanovených v § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tj. jestliže

dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po

právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy,

řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla

vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím

soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným

dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o. s. ř. se

nepřihlíží. Nejvyšší soud dovodil, že rozhodnutí odvolacího soudu zásadní právní význam

nemá, neboť nejsou splněny podmínky ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. Odvolací soud v napadeném rozhodnutí řešil otázku, zda žalovaná svými obálkami

s dodejkou zasáhla do práv žalobců k jejich průmyslovým vzorům a zda lze

zdržovacímu nároku uplatněnému v žalobě vyhovět. Odvolací soud jednoznačně

uvedl, že formulace žalobního návrhu, jemuž žalobci požadují i v odvolacím

řízení vyhovět, neodpovídá vlastnímu vymezení skutku, žalobnímu tvrzení a ani v

řízení zjištěnému skutkovému stavu. Pokud jde o námitku dovolatelů, týkající se

formulace žalobního petitu (bod III.

dovolání), odvolací soud uzavřel, že

žalobě nelze vyhovět již proto, že žalobní petit je vymezen natolik široce, že

na jeho základě by bylo možné zakázat výrobu a distribuci různých vzorů vzhledů

obálek, které žalovaná ani nevyrábí a jimiž by žalovaná ani do práv žalobců z

průmyslového vzoru nijak nezasahovala. S tímto právním posouzením se Nejvyšší

soud ztotožňuje. Žalobní žádání je formulováno velmi široce, tj. žalovaná by

nemohla v důsledku zdržovacího výroku rozhodnutí vydávat ani takové obálky s

dodejkou (pro které žalobci požadují pro žalovanou do budoucna bezvýjimečný

zákaz jejich výroby a distribuce), jež se žádných z variant zapraného

průmyslového vzoru žalobců nijak nedotýkají. K námitce dovolatelů (bod IV. dovolání), že odvolací soud vytkl vadu žalobního

petitu (příliš široce formulované žalobní žádání) až v odůvodnění svého

rozsudku, čímž nesplnil poučovací povinnost podle § 118a o. s. ř., dovolací

soud uvádí, že jiná vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné

rozhodnutí ve věci výjimečně může být v dané souvislosti relevantní i tento

dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., avšak jen v případě, že

otázka, zda je či není takové vady, vychází ze střetu odlišných právních názorů

na výklad právního (procesněprávního) předpisu. Tak tomu však není v případě

tvrzených vad dovolatelů. K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle

ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady procesu

poučovací povinnost soudu vzhledem k velice široce formulovanému žalobnímu

petitu nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu, a podle

ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání

přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto (srov. právní názory vyjádřené např. v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise

Soudní judikatura, roč. 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněném pod č. 130 v časopise Soudní

judikatura, roč. 2006). Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí nezakládají ani další právní

námitky dovolatelů, které se týkají věcné důvodnosti žaloby (bod V. ad A

dovolání). Otázka posouzení, zda jednání žalované zasahuje nebo nezasahuje do

práv žalobců k průmyslovému vzoru č. zápisu 32801, je otázkou právní, kterou

posuzuje výhradně soud. Podle § 5 zákona č. 207/2000 Sb. (o ochraně

průmyslových vzoru) průmyslový vzor vykazuje individuální povahu, jestliže

celkový dojem který vyvolá u informovaného uživatele, se liší od celkového

dojmu, který u takového uživatele vyvolává průmyslový vzor, který byl

zpřístupněn veřejnosti před dnem podání přihlášky nebo před dnem vzniku práva

přednosti.

Podle § 10 citovaného zákona rozsah ochrany zapsaného průmyslového

vzoru je dán jeho vyobrazením podle rejstříku průmyslových vzorů, s výjimkou

znaků, jež jsou předurčeny technickou funkcí průmyslového vzoru či nutně plynou

z povahy výrobku, v němž je průmyslový vzor ztělesněn či je na něm aplikován,

přičemž do rozsahu ochrany zápisu průmyslového vzoru spadá každý průmyslový

vzor, který nevyvolává u informovaného uživatele odlišný celkový dojem. Při

posuzování hlediska celkového dojmu, který výrobky vzbuzují u informovaného

uživatele, je však třeba odhlédnout od prvků, které jsou nezbytné pro

technickou funkci průmyslového vzoru nebo plynou z povahy výrobku, v němž je

průmyslový vzor ztělesněn. Stejně tak je třeba při posuzování podobnosti, resp. odlišitelnosti výrobků odhlédnout od všech obsahových prvků obálky s dodejkou,

které jsou vyžadovány právní úpravou doručování obsaženou v občanském soudním

řádu (odrážející např. podmínky výběrového řízení vyhlášeného Ministerstvem

spravedlnosti ČR pro potřeby soudního doručování). Výrobky žalované, s ohledem

na nezbytné obsahové a technické náležitosti obálky s dodejkou, vyhovují v

dostatečné míře povinnosti odlišit se od chráněného průmyslového vzoru žalobců. S ohledem na tyto limity, v nichž se při tvorbě obálky s dodejkou musí její

výrobce (a současně distributor) pohybovat, se dovolací soud ztotožňuje se

závěrem odvolacího soudu, že přestože markantní rozdíly podoby porovnávaných

výrobků (obálek s dodejkou) mají z výše uvedených důvodů povahu detailů, ty

však informovaného uživatele na první pohled upoutají a jsou tím, čím uživatel

dokáže výrobky od sebe vzájemně dostatečně odlišit. K námitce dovolatelů (bod V. ad B dovolání), že se odvolací soud ani soud

prvního stupně nevypořádal dostatečně s důkazy (čtyřmi znaleckými posudky),

pokud řešily dojem, které by mohly výrobky žalované vyvolávat u informovaného

uživatele, dovolací soud uvádí, že ze znaleckých posudků JUDr. A. Z. a Ing. J. J. (z r. 2006), Ing. J. S. a Ing. V. K. (z r. 2008), provedených jako listinné

důkazy před soudem prvního stupně, bylo zjištěno, že předmětem znaleckého

posouzení bylo, zda výrobky žalované (obálky s dodejkou určitého typu) spadají

do rozsahu ochrany průmyslového vzoru č. zápisu 32801. Nešlo tedy, jak tvrdili

dovolatelé, o znalecké posouzení, jehož předmětem je zjištění, zda obálky s

dodejkou žalované vyvolávají nebo nevyvolávají u informovaného uživatele

odlišný celkový dojem, neboť tuto otázku posuzovaly soudy samy jako otázku

právní a nikoliv skutkovou (viz str. 5 rozsudku soudu prvního stupně a str. 7

rozsudku odvolacího soudu). K tvrzení dovolatelů (bod VI. dovolání), že žalovaná užila nezákonně na svém

výrobku určité chráněné markanty (viz výše) předmětného průmyslového vzoru

žalobců, dovolací soud uvádí, že oba soudy správně posoudily, že popsané

markanty, podle nichž informovaný uživatel dokáže dostatečně odlišit výrobky

žalované od výrobků žalobců, v nichž je ztělesněn průmyslový vzor žalobců, jsou

významnými odlišitelnými prvky a nikoliv podrobnostmi, které nevyvolají u

informovaného uživatele celkový odlišný dojem.

Neobstojí tedy ani tato námitka

dovolatelů. K okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., tedy že řízení trpí vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí

ve věci, Nejvyšší soud při posuzování přípustnosti dovolání přihlížet nemohl. Podle ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. se při posuzování přípustnosti dovolání

nepřihlíží k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o. s. ř. Ze shora uvedeného vyplývá, že odvolací soud neřešil v napadeném rozhodnutí

právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo

která je soudy rozhodována rozdílně, nebo by měla být dovolacím soudem právní

otázka posouzena jinak. Dovolání tudíž není ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné. Nejvyšší soud je proto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty

první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b

odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalované žádné náklady

dovolacího řízení nevznikly.