ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Zdeňka Dese a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Moniky Vackové ve
věci žalobkyně Mgr. P. B., zastoupené JUDr. Adamem Batunou, advokátem se sídlem
v Praze 1, Panská 6, proti žalované ČSOB Pojišťovně, a. s., členu holdingu
ČSOB, se sídlem v Pardubicích, Zelené Předměstí, Masarykovo náměstí 1458, PSČ
530 02, IČO 45534306, zastoupené JUDr. Luďkem Krajhanzlem, advokátem se sídlem
v Praze 1, Na Příkopě 859/22, o zaplacení částky 2 662 500 Kč s příslušenstvím,
vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 111 C 15/2014, o dovolání
žalované proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v
Pardubicích ze dne 31. března 2016, č. j. 27 Co 6/2016-126, takto:
I. Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze
dne 31. března 2016, č. j. 27 Co 6/2016-126, se mění tak, že se rozsudek
Okresního soudu v Pardubicích ze dne 7. října 2015, č. j. 111 C 15/2014-98,
potvrzuje.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího
řízení částku 23 328,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám
zástupce žalované JUDr. Luďka Krajhanzla, advokáta.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů
dovolacího řízení částku 33 328,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku
k rukám zástupce žalované JUDr. Luďka Krajhanzla, advokáta.
Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 7. října 2015, č. j. 111 C
15/2014-98, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby žalovaná zaplatila
společnosti Hypoteční banka a.s. (dále jen „Hypoteční banka“) částku 2 662 500
Kč s příslušenstvím. Vyšel mimo jiné ze zjištění, že žalovaná s Hypoteční
bankou uzavřela dne 22. ledna 2007 pojistnou smlouvu o pojištění dlužníků z
hypotečních úvěrů pro případ jejich smrti či plné invalidity. Oprávněnou
osobou, tj. osobou mající právo na výplatu pojistného plnění pro případ plné
invalidity pojištěného (dlužníka ze smlouvy o hypotečním úvěru), byl smlouvou
určen pojistník (tj. Hypoteční banka). Žalobkyně uzavřela s Hypoteční bankou
úvěrovou smlouvu a sjednala s ní též dne 21. března 2007 přihlášku k pojištění
k uvedené pojistné smlouvě. V přihlášce bylo uvedeno mimo jiné, že pojistné
plnění v případě pojistné události, kterou je plná invalidita či smrt
pojištěného (zde žalobkyně), je pojistitel povinen poskytnout tomu, komu
vznikne právo na pojistné plnění. Žalobkyně potvrdila, že se s obsahem pojistné
smlouvy, kterou žalovaná uzavřela s Hypoteční bankou, seznámila. Soud prvního
stupně věc posuzoval podle zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě (dále též
„ZPS“), konkrétně podle jejího § 10 jako smlouvu uzavřenou na cizí pojistné
riziko. Pojištěná byla žalobkyně, která se seznámila s obsahem pojistné
smlouvy, jíž Hypoteční banka a žalovaná uzavřely, a vyslovila s ní souhlas. Souhlasila tudíž mimo jiné i s tím, že osobou oprávněnou, tj. tím, kdo má pro
případ její invalidity či smrti právo na výplatu pojistného plnění, je
Hypoteční banka. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně není ve
sporu aktivně legitimována, protože ona není tím, kdo má právo na výplatu
pojistného plnění. Z tohoto pohledu nepovažoval za podstatné, že jako platební
místo žalobkyně označila Hypoteční banku. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích
usnesením ze dne 31. března 2016, č. j. 27 Co 6/2016-126, rozsudek soudu
prvního stupně zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Vyšel ze skutkového
stavu zjištěného soudem prvního stupně, který považoval za správný, shodl se
soudem prvního stupně též v právním závěru ze zjištěného skutkového stavu
vycházejícího potud, že pojistný vztah, z něhož je nárok uplatňován, je
pojištěním cizího rizika podle § 10 ZPS. Se soudem prvního stupně se však
rozešel v názoru na žalobkyninu aktivní věcnou legitimaci. Připomněl, že
žalobkyně se původně domáhala plnění pro sebe, v průběhu řízení však žalobu se
souhlasem soudu prvního stupně změnila a navrhovala, aby žalované byla uložena
povinnost plnit Hypoteční bance. Hypoteční banka tudíž není jen platebním
místem, žalobkyně se nedomáhá zaplacení pojistného plnění „k rukám“ banky, ale
domáhá se plnění v její prospěch. Hypoteční banka v tzv. předsmluvní informaci
o pojištění hypotéky, kterou zveřejňovala na svých internetových stránkách,
informovala své klienty o tom, že pojištění hypotéky je určeno pro ty z nich,
kteří chtějí mít zajištěnu svou schopnost úvěr splatit, a za pojištění zaplatí
bance poplatek.
Dlužník tak podle názoru odvolacího soudu i s přihlédnutím k
obsahu pojistné smlouvy, která má zajistit úhradu zůstatku úvěru věřiteli v
případě, že z konkrétních příčin tuto úhradu nebude moci realizovat dlužník,
podává přihlášku k rámcové smlouvě nikoli v zájmu Hypoteční banky, ale
především proto, že hodlá zajistit své zájmy. Podává přihlášku k pojištění, aby
jej nestíhala povinnost zaplatit úvěr v době, kdy mu v tom budou bránit závažné
okolnosti. Účastníky pojistné smlouvy jsou sice žalovaná jako pojistitel a
Hypoteční banka jako pojistník, ale smlouva se týká i pojištěného. Jestliže by
pojištěný neměl možnost domáhat se splnění závazku ve prospěch třetí osoby,
neměl by objektivně možnost ovlivnit, zda pojistitel za něj jeho závazek
věřiteli splní, proklamace Hypoteční banky v jejích předsmluvních informacích
by pro něj neměly praktický význam. Odvolací soud proto uzavřel, že žalobkyně
přesto, že sama stranou pojistné smlouvy není, do smluvního vztahu založeného
pojistnou smlouvou vstoupila jako subjekt, jehož právní i ekonomické zájmy jsou
prostřednictvím této pojistné smlouvy významně ovlivněny, je proto aktivně
legitimována podat žalobu na plnění z této smlouvy ve prospěch oprávněné osoby.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které považuje za
přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), uplatňujíc důvod nesprávného
právního posouzení věci podle § 241a odst. 1 o. s. ř. Je přesvědčena, že se
odvolací soud v řešení otázky aktivní věcné legitimace ve sporech o plnění
odchýlil od ustálené praxe dovolacího soudu, kterou příkladmo uvádí. Má rovněž
zato, že dovolací soud dosud neřešil otázku aktivní věcné legitimace
pojištěného v případě pojištění cizího rizika. Je přesvědčena, že odvolací soud
podstatu pojištění cizího rizika podle § 10 zákona ZPS nepochopil, a oponuje
jeho názoru, že aktivní věcnou legitimaci pojištěného podle tohoto ustanovení
může založit jeho právní či ekonomický zájem na výsledku sporu. Žalobkyně, jak
žalovaná připomíná, je ve smluvním vztahu s Hypoteční bankou, nikoli s
žalovanou, nemůže být tudíž věcně legitimována k podání žaloby, tím je pouze
ten, komu svědčí právo, jehož ochrany se domáhá, v daném případě ten, kdo má
právo na pojistné plnění. Tím však není žalobkyně, která uzavřela smlouvu o
hypotečním úvěru s Hypoteční bankou. Přihláškou k pojištění, kterou rovněž
uzavřela s Hypoteční bankou (nikoli s žalovanou), žalobkyně pouze naplnila
zákonné podmínky § 10 odst. 3 ZPS pro to, aby Hypoteční banka mohla z pojištění
sjednaného s žalovanou v případě pojistné události uplatnit právo na pojistné
plnění. Pojištěná k pojistné smlouvě nepřistoupila, ani nevstoupila do
smluvního vztahu mezi žalovanou a Hypoteční bankou, pouze svolila k tomu, aby
její pojistné riziko bylo pojištěno, tj. stala se objektem pojištění. V
pojistné smlouvě, ani v přihlášce k pojištění není pro žalobkyni založeno
oprávnění domáhat se výplaty pojistného plnění vůči pojistiteli. Právní názor
odvolacího soudu by vedl k tomu, že by ve sporném řízení mohlo být rozhodnuto o
právech subjektu, který by se řízení vůbec neúčastnil, případně by o něm ani
nevěděl. Žalobkyně má řešit své vztahy s tím subjektem, s nímž je ve smluvním
vztahu. Navrhuje rozhodnutí odvolacího soudu změnit a potvrdit rozhodnutí soudu
prvního stupně.
Žalobkyně považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné. Zdůrazňuje své
účastenství v pojistném vztahu, z něhož podle jejího názoru plyne její aktivní
věcná legitimace vymáhat pojistné plnění, byť ve prospěch jiného subjektu.
Připomíná, že pojistné plnění slouží k úhradě jejího hypotečního úvěru.
Popisuje svou bezvýchodnou situaci, do níž se dostala v okamžiku, kdy Hypoteční
banka přes její výzvy odmítla pojistné plnění vymáhat, naopak vymáhá po
žalobkyni v soudním řízení nesplacenou část úvěru. Žalobkyně navrhuje odvolání
zamítnout.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§
10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu
oprávněnou a řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., se zabýval
přípustností dovolání. Dospěl k závěru, že dovolání je přípustné pro řešení
otázky, je-li pojištěný ve smlouvě o pojištění cizího rizika aktivně věcně
legitimován k vymáhání pojistného plnění pro pojistníka (oprávněného). Tuto
otázku řešil odvolací soud v rozporu s judikaturou zdejšího soudu. Dovolání je
proto též důvodné.
Podle ustanovení § 2 ZPS je pojistná smlouva smlouvou o finančních službách, ve
které se pojistitel zavazuje v případě vzniku nahodilé události poskytnout ve
sjednaném rozsahu plnění a pojistník se zavazuje platit pojistiteli pojistné.
Podle ustanovení § 2 zákona o pojistné smlouvě se pro účely tohoto zákona
rozumí účastníkem soukromého pojištění pojistitel a pojistník jakožto smluvní
strany a dále pojištěný a každá další osoba, které ze soukromého pojištění
vzniklo právo nebo povinnost [písm. e)], pojistitelem právnická osoba, která je
oprávněna provozovat pojišťovací činnost podle zvláštního zákona [písm. f)],
pojistníkem osoba, která s pojistitelem uzavřela pojistnou smlouvu [písm. g)],
pojištěným osoba, na jejíž život, zdraví, majetek, odpovědnost za škodu nebo
jiné hodnoty pojistného zájmu se soukromé pojištění vztahuje [písm. h)],
oprávněnou osobou osoba, které v důsledku pojistné události vznikne právo na
pojistné plnění [písm. i)].
Podle ustanovení § 10 odst. 1 ZPS může pojistník uzavřít pojistnou smlouvu na
pojistné riziko pojištěného, který je osobou odlišnou od pojistníka (dále jen
„pojištění cizího pojistného rizika"). Pojistník je povinen seznámit
pojištěného s obsahem pojistné smlouvy týkající se pojištění jeho pojistného
rizika (odst. 2). Právo na pojistné plnění může pojistník uplatnit pouze tehdy,
jestliže prokáže splnění povinnosti podle odstavce 2 a jestliže prokáže, že mu
byl k přijetí pojistného plnění dán souhlas pojištěného, popřípadě zákonného
zástupce takové osoby, není-li zákonným zástupcem pojistník sám (odst. 3).
Zemře-li nebo zanikne-li bez právního nástupce pojistník, který sjednal
pojištění cizího pojistného rizika, vstupuje pojištěný do soukromého pojištění
namísto pojistníka, a to dnem, kdy pojistník zemřel nebo zanikl bez právního
nástupce, nestanoví-li pojistná smlouva jinak (odst. 4).
V souzeném případě nebylo pochyb o tom, že se žalobkyně domáhá plnění z
pojistné smlouvy, resp. uplatňuje nárok na vyplacení pojistného plnění. Ze
skutkových zjištění soudu prvního stupně však vyplývá, že smluvní stranou této
pojistné smlouvy žalobkyně není. Pojistnou smlouvu uzavřely žalovaná jako
pojistitel a Hypoteční banka jako pojistník. Pojištěnou byla žalobkyně, které
Hypoteční banka poskytla úvěr. Pojistnou událostí byla smrt, případně trvalá
invalidita žalobkyně. Oprávněným ze smlouvy byla Hypoteční banka jako
pojistník. Žalobkyně souhlasila s tím, aby pojistníkovi, tj. Hypoteční bance,
bylo v případě vzniku pojistné události vyplaceno pojistné plnění.
Uvedený skutkový stav soudy prvního i druhého stupně správně posoudily jako
smlouvu o pojištění cizího rizika podle shora citovaného § 10 ZPS. Důsledky
této smlouvy na vztahy mezi smluvními stranami navzájem a mezi nimi a žalobkyní
jako dalším účastníkem soukromého pojištění, které plynou z § 10 ZPS a projeví
se v případném soudním sporu úvahou o tom, komu náleží věcná legitimace k
uplatnění nároku na výplatu pojistného plnění, však posoudil správně pouze soud
prvního stupně.
Podstatu smlouvy o pojištění cizího rizika popsal Nejvyšší soud již ve svém
rozsudku ze dne 31. července 2012, sp. zn. 32 Cdo 4115/2010, v němž uvedl, že
„v případech, na které míří ustanovení § 10 zákona o pojistné smlouvě, tedy
tam, kde je pojištěný osobou odlišnou od pojistníka, není pojistník v postavení
zástupce pojištěného (ani přímého, ani nepřímého), nýbrž je, vedle pojištěného
a pojistitele, účastníkem (subjektem) závazkového vztahu soukromého pojištění a
je též, na rozdíl od pojištěného, smluvní stranou pojistné smlouvy....“
Jinak řečeno tím, kdo je smluvní stranou pojistné smlouvy o pojištění cizího
rizika, je pojistník. Uzavřením smlouvy o pojištění cizího rizika chrání svůj
zájem (například proto, že cizí riziko představuje reálné riziko i pro něj,
stejně jako je tomu v tomto případě). Pojistník je proto zpravidla (i nyní)
zároveň oprávněným, tj. osobou, která má, nastane-li pojistná událost, právo na
výplatu pojistného plnění. Pojištěný je subjektem pojistného vztahu, nikoli
však stranou pojistné smlouvy. Musí být o tom, že jeho pojistné riziko bylo
pojištěno, informován a musí dát souhlas k tomu, aby pojistník mohl čerpat
pojistné plnění v případě pojistné události (§10 odst. 2 a 3 ZPS). Nárok na
výplatu pojistného plnění by měl pojištěný teprve tehdy, pokud by pojistník
zemřel nebo zanikl bez právního nástupce, nebylo-li by však v pojistné smlouvě
dohodnuto něco jiného (§ 10 odst. 4 ZPS).
Aktivně věcně legitimován je ten, o jehož práva nebo povinnosti v řízení jde
(srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2002, sp. zn. 20 Cdo
2114/2000, nebo ze dne 13. října 2004, sp. zn. 26 Cdo 2136/2004). Odborná
literatura definuje věcnou legitimaci jako „stav vyplývající z hmotného práva,
podle kterého účastník je subjektem práva (povinnosti), jež je předmětem
řízení. U dvoustranných právních vztahů, ve kterých účastníci řízení stojí se
svými návrhy proti sobě (spory), hovoří se o věcné legitimaci aktivní (na
straně žalobce) nebo pasivní (na straně žalovaného)“. [Handl, V., Rubeš, J. a
kol. Občanský soudní řád, komentář. Praha: Panorama, 1985, s. 401].
Vyplývá-li právo ze smlouvy, může je vymáhat pouze ten, komu je smlouva
přiznává, případně komu přiznává oprávnění takové právo vymáhat pro jiného
(např. smlouva ve prospěch třetího, podle současné právní úpravy srov. § 1767
odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Uplatňováno je, jak
uvedeno, právo na výplatu pojistného plnění. Žalobkyně však není ani smluvní
stranou smlouvy, z níž toto právo plyne, není ani oprávněna pojistné plnění
přijmout (pojistná smlouva nebyla uzavřena v její prospěch a contrario § 11
ZPS), tudíž ani je vymáhat pro sebe, a není ani subjektem, jemuž by smlouva
přiznávala oprávnění vlastním jménem pojistné plnění vymáhat pro třetí osobu.
Takové oprávnění jí nedává ani přihláška k pojištění, byl-li jejím obsahem
podle skutkových zjištění souhlas s tím, aby právo na výplatu pojistného plnění
mohl uplatnit pojistník (§ 10 odst. 3 ZPS). Pojištěná, jak správně uvedla ve
svém dovolání žalovaná, je objektem pojištění, tím, jehož pojistné riziko si
pojistila Hypoteční banka, která jediná může být v případném sporu o výplatu
pojistného plnění z této smlouvy aktivně legitimována. Právní (tím spíše
ekonomický) zájem na vypořádání smluvních vztahů založených smlouvou uzavřenou
mezi třetími osobami nemůže sám o sobě žalobkyni založit aktivní věcnou
legitimaci ve sporech o plnění z takové smlouvy. Žalobkyně, jak bylo soudy
zjištěno, je smluvní stranou jiné smlouvy, z té pro ni plynou konkrétní práva a
konkrétní povinnosti tam upravené, jichž by se mohla případně domáhat vůči
tomu, s kým smlouvu uzavřela.
Neobsahuje-li pojistná smlouva o pojištění cizího pojistného rizika, z níž
žalobní nárok vychází, žádné ujednání, z něhož by pro žalobkyni jako pojištěnou
plynulo právo na výplatu pojistného plnění, ale ani právo domáhat se svým
jménem výplaty tohoto plnění ve prospěch pojistníka, nemá žalobkyně v tomto
sporu aktivní věcnou legitimaci, její žaloba tudíž nemůže mít úspěch.
Z uvedeného vyplývá, že odvolací soud nerozhodl správně, jestliže zrušil
rozhodnutí soudu prvního stupně, které bylo správně založeno na nedostatku
žalobkyniny věcné aktivní legitimace. Je-li takový nedostatek důvodem, který
vždy musí vést k zamítnutí žaloby, pak je podle dosavadních výsledků řízení
možné o věci rozhodnout. Nejvyšší soud proto podle § 243d písm. b) o. s. ř.
změnil usnesení soudu odvolacího tak, jak je uvedeno v I. výroku tohoto
rozsudku.
Nejvyšší soud též podle § 243b, § 151odst. 1 věta první o. s. ř. a § 142 odst.
1 o. s. ř. rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení a řízení dovolacího.
Úspěšnou se stala žalovaná, která má právo na náhradu nákladů, které účelně
vynaložila na zastoupení advokátem, který jak v odvolacím, tak v dovolacím
řízení učinil po jednom úkonu právní služby (vyjádřil se k odvolání a posléze k
dovolání). Hodnota nákladů se stanoví jako odměna advokáta určená podle § 6
odst. 1, § 7 bod 6, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996
Sb., advokátního tarifu (dále „AT“) ve výši 18 980 Kč za každý z úkonů právní
služby, s připočtením paušální částky 300 Kč jako náhrady hotových výdajů ke
každému z těchto úkonů (§ 13 odst. 3 AT). Podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.
je součástí nákladů řízení též náhrada za 21% daň z přidané hodnoty, ze součtu
částek 18 980 Kč a 300 Kč odpovídá tato náhrada částce 4 048,80 Kč. V dovolacím
řízení vznikly žalované další náklady též zaplacením soudního poplatku z
dovolání ve výši 10 000 Kč.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně povinnosti, které jí ukládá vykonatelné
rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na jeho výkon.
V Brně dne 20. června 2017
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu