23 Cdo 4565/2018-238
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Dese a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., ve
věci žalobkyně innogy Energie, s.r.o., identifikační číslo osoby 49903209, se
sídlem v Praze 10, Strašnice, Limuzská 3135/12, PSČ 108 00, zastoupené Mgr.
Kamilem Stypou, advokátem se sídlem v Praze 2, Rubešova 162/8, proti žalované
Lubenecké strojírny a.s., identifikační číslo osoby 28713893, se sídlem v Praze
10, Vršovice, Archangelská 1568/1, PSČ 100 00, zastoupené JUDr. Jiřím
Voršilkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1535/4, o zaplacení částky
325 957,81 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn.
14 C 100/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad
Labem ze dne 17. 5. 2018, č. j. 17 Co 387/2017-201, ve znění opravného usnesení
ze dne 21. 5. 2018, č. j. 17 Co 387/2017-205, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 5. 2018, č. j. 17 Co
387/2017-201, ve znění opravného usnesení ze dne 21. 5. 2018, č. j. 17 Co
387/2017-205, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou na žalované domáhala zaplacení částky 325
957,81 Kč s příslušenstvím jako ceny za dodávku plynu a s ní spojených služeb
podle smlouvy o sdružených službách dodávky plynu uzavřené mezi stranami dne 6.
1. 2015.
2. Okresní soud v Lounech jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 1. 6. 2017,
č. j. 14 C 100/2016-150, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku
325 957,81 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 83
864,71 Kč od 26. 2. 2015 do zaplacení, ve výši 8,05 % ročně z částky 164 921,27
Kč od 26. 3. 2015 do zaplacení, ve výši 8,05 % ročně z částky 74 752,24 Kč od
28. 4. 2015 do zaplacení, ve výši 8,05 % ročně z částky 2 419,59 Kč od 28. 5.
2015 do zaplacení a dále náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 4 800
Kč (výrok I) a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě
nákladů řízení částku 100 963,36 Kč (výrok II).
3. Soud prvního stupně vyšel z následujících skutkových zjištění. Ze smlouvy o
připojení k distribuční soustavě ze dne 26. 1. 2010, uzavřené mezi společností
RWE GasNet, s.r.o., a žalovanou, soud prvního stupně zjistil, že předmětem této
smlouvy je závazek provozovatele distribuční soustavy umožnit zákazníkovi odběr
zemního plynu v odběrném místě; v příloze smlouvy je uveden jako způsob měření
„typ B“. Žalobkyně a žalovaná následně uzavřely dne 6. 1. 2015 smlouvu o
sdružených službách dodávky plynu, na základě které se žalobkyně zavázala
dodávat do odběrného místa na adrese Lubenec, Pražská 183, plyn a žalovaná se
zavázala hradit za něj příslušné platby. V příloze č. 1 smlouvy byl sjednán
způsob měření odebraného plynu „C“ s tím, že tento typ měření může být změněn
provozovatelem distribuční soustavy. E-mailem ze dne 14. 1. 2015 pak požádala
oprávněná pracovnice žalované o nastavení denní rezervované kapacity odebraného
plynu na 146 m3. Žalobkyně následně započala s dodávkami plynu žalované. V
průběhu ledna, února a března roku 2015 žalovaná několikrát překročila
sjednanou denní rezervovanou kapacitu. První fakturou vystavenou dne 5. 2. 2015
za zúčtovací období od 19. 1. 2015 do 31. 1. 2015 žalobkyně žalované vyúčtovala
částku 83 864,71 Kč složenou z platby za odebraný plyn ve výši 11 267,89 Kč
(bez DPH) a z plateb za distribuci, včetně platby za překročení denní
rezervované kapacity ve výši 55 793,74 Kč (bez DPH). Druhou fakturou vystavenou
dne 5. 3. 2015 za zúčtovací období od 1. 2. 2015 do 28. 2. 2015 žalobkyně
žalované vyúčtovala částku 164 921,27 Kč složenou z platby za odebraný plyn ve
výši 34 508,87 Kč (bez DPH) a z plateb za distribuci, včetně platby za
překročení denní rezervované kapacity ve výši 95 646,42 Kč (bez DPH). Třetí
fakturou vystavenou dne 7. 4. 2015 za účtovací období od 1. 3. 2015 do 31. 3.
2015 žalobkyně žalované vyúčtovala částku 74 752,24 Kč složenou z platby za
odebraný plyn ve výši 11 424,61 Kč (bez DPH) a z plateb za distribuci, včetně
platby za překročení denní rezervované kapacity ve výši 46 575,53 Kč (bez DPH).
Čtvrtou fakturou vystavenou dne 7. 5. 2015 za zúčtovací období od 1. 4. 2015 do
23. 4. 2015 vyúčtovala žalobkyně žalované částku 2 419,59 Kč (včetně DPH) za
denní rezervovanou pevnou kapacitu plynu. Žalovaná žádnou z uvedených faktur
neuhradila.
4. Po právní stránce soud prvního stupně posoudil věc tak, že účastnice platně
uzavřely smlouvu o sdružených službách dodávky plynu ve smyslu § 72 odst. 2
zákona č. 458/2000 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2015. Žalobkyně jako
obchodník s plynem (§ 61 cit. zákona) svůj závazek zajistit žalované jako
zákazníkovi (§ 62 cit. zákona) dodávku plynu splnila a náleží jí proto smluvená
kupní cena za odebraný plyn, proti čemuž žalovaná ničeho nenamítala. Mezi
účastnicemi však byly sporné platby za překročení denní rezervované kapacity;
soud prvního stupně k tomu uzavřel, že ačkoliv se výše zmiňovaných plateb jeví
jako poměrně vysoká a překračování smluvené kapacity žalovanou nebylo
pravidelné, jsou tyto platby regulovány v bodu 14.6 cenového rozhodnutí
Energetického regulačního úřadu č. 4/2014 ze dne 25. 11. 2014 o regulovaných
cenách souvisejících s dodávkou plynu, s nímž byl výpočet žalobkyně v souladu.
Soud prvního stupně proto rozhodl, že žaloba je důvodná a v plném rozsahu jí
vyhověl.
5. Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací napadeným rozsudkem, ve
znění opravného usnesení, změnil rozsudek soudu prvního stupně v části výroku
I, v níž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 247 231 Kč
se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z částky 68 833 Kč od 26. 2. 2015
do zaplacení, z částky 118 887 Kč od 26. 3. 2015 do zaplacení a z částky 59 511
Kč od 28. 4. 2015 do zaplacení, tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl (výrok I
6. Odvolací soud dokazování provedené soudem prvního stupně částečně zopakoval
a nad rámec skutkových zjištění soudu prvního stupně dospěl k závěru, že
smlouva uzavřená účastnicemi se řídila i Obchodními podmínkami dodávky zemního
plynu zákazníkovi pro odběrná místa nad 630 000 kWh/rok, vydanými žalobkyní
jako obchodníkem, přičemž účastnice pro účely předmětné smlouvy vyloučily
aplikaci ustanovení čl. XI odst. 3 a 4 těchto obchodních podmínek. Dále ze
smlouvy o sdružených službách dodávky plynu ze dne 6. 1. 2015 zjistil, že byla
uzavřena na období od 15. 1. 2015 do 31. 12. 2015 a že celková roční plánovaná
spotřeba pro rok 2015 činila 631 MWh. Odvolací soud dále zjistil, že cena za
plyn ve výši 729,22 Kč/MWh byla smlouvou stanovena jako jednosložková a
neregulovaná; k ní přistupují distribuční složky, regulované státem. Odvolací
soud dále doplnil dokazování smlouvou o distribuci plynu, uzavřenou mezi RWE
GasNet, s.r.o., jako provozovatelem distribuční soustavy a žalobkyní jako
účastníkem trhu s plynem (uživatelem). V příloze č. 1 této smlouvy je jako
konečný zákazník uvedena žalovaná s denní rezervovanou kapacitou u měření typu
A a B 146 m3/den.
7. Po právní stránce odvolací soud věc hodnotil tak, že ze samotné smlouvy
uzavřené účastnicemi dne 6. 1. 2015 nevyplývá závazek žalované k plnění plateb
za překročení denní rezervované kapacity ani plateb za rezervaci smluvené
kapacity plynu. Ani podle cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu
nelze žalobkyni (jako obchodníka s plynem) považovat za subjekt oprávněný
účtovat žalované platby za rezervaci distribuční kapacity či za překročení
rezervované denní kapacity, neboť soudem prvního stupně zmiňovaný bod 14.6
cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu toto oprávnění svěřuje
pouze provozovateli distribuční soustavy, kterým žalobkyně není. Oprávnění
žalobkyně k účtování uvedených plateb žalované odvolací soud neshledal ani v
aplikovatelných podzákonných předpisech (vyhláškách č. 365/2009 Sb. a č.
210/2011 Sb.). Konečně podle odvolacího soudu takové oprávnění žalobkyně
nevyplývá ani z obchodních podmínek, jež byly součástí uzavřené smlouvy, neboť
čl. V odst. 2 a 4, který by žalobkyni opravňoval k účtování předmětných plateb
žalované, se na posuzovanou věc nevztahuje. Odvolací soud proto dospěl k
závěru, že k tomu, aby žalobkyně byla oprávněna žalované účtovat platby nad
rámec ceny za odebraný zemní plyn, měly účastnice takováto plnění učinit
součástí mezi nimi uzavřené smlouvy, což však, přes poskytnuté poučení, nebylo
žalobkyní v řízení tvrzeno ani prokázáno.
II. Dovolání a vyjádření k němu
8. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v celém rozsahu dovoláním. Podle
žalobkyně odvolací soud nesprávně posoudil otázku, zda je obchodník s plynem
zajišťující dodávku plynu a související služby v plynárenství v režimu smlouvy
o sdružených službách dodávky plynu oprávněn zákazníkovi účtovat cenu za
distribuci plynu ve výši stanovené v souladu s cenovou regulací, přičemž tato
otázka nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud vyřešena. Zároveň
žalobkyně namítá, že odvolací soud „nesprávně posoudil podstatu smlouvy o
sdružených dodávkách plynu“ a že nesprávný je i odvolacím soudem zaujatý
„výklad cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu“. Žalobkyně dále
namítá, že napadené rozhodnutí je překvapivé, neboť odvolací soud nedostatečně
seznámil žalobkyni se svým právním názorem. Konečně žalobkyně uvádí, že
odvolací soud porušil zásadu „iura novit curia“, když nárok žalobkyně v rozporu
s judikaturou neposoudil jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení, případně
jako nárok na náhradu škody.
9. Žalovaná se ve svém vyjádření k dovolání ztotožnila s argumentací odvolacího
soudu, odmítla tvrzení žalobkyně, že bylo napadené rozhodnutí překvapivé a že
žalované vzniklo bezdůvodné obohacení. Navrhla, aby Nejvyšší soud podané
dovolání odmítl, popř. zamítl.
III. Zastoupení, včasnost a náležitosti dovolání
10. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle
zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017
(viz čl. II bod 1 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen "o. s. ř.".
11. Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, za splnění podmínky §
241 odst. 1 o. s. ř. Nejvyšší soud proto zkoumal, zda má dovolání žalobkyně
všechny zákonem požadované náležitosti (§ 241a odst. 2 o. s. ř.).
12. Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných
náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém
rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel
spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se
dovolatel domáhá (dovolací návrh).
13. Žalobkyně neuvádí, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání
ohledně otázek „nesprávného posouzení podstaty smlouvy o sdružených dodávkách
plynu“ a „nesprávného výkladu cenového rozhodnutí Energetického regulačního
úřadu“, které v dovolání nastoluje. Může-li být dovolání přípustné jen podle §
237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání pro každý dovolací důvod vymezit,
které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (§ 241a odst. 2 o. s. ř.).
Pouhá kritika právního posouzení odvolacího soudu ani citace (části) textu
ustanovení § 237 o. s. ř. nepostačují (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne
7. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3023/2014, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8.
2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, proti němuž podaná ústavní stížnost byla
odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13).
Dovolání tak v uvedené části trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení
pokračovat.
14. Dovolací soud se tak zabýval přípustností dovolání podle § 237 o. s. ř. jen
ohledně dalších žalobkyní uvedených otázek, u nichž byl řádně vymezen
předpoklad přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř.
IV. Přípustnost dovolání
15. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí
odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
16. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti
každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže
napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
17. Dovolání je podle § 237 o. s. ř. přípustné pro řešení otázky, zda je
obchodník s plynem zajišťující dodávku plynu a související služby v
plynárenství v režimu smlouvy o sdružených službách dodávky plynu podle § 72
odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2015, oprávněn
účtovat zákazníkovi cenu za distribuci plynu uplatněnou v souladu s cenovou
regulací, neboť uvedená otázka dosud nebyla v praxi dovolacího soudu vyřešena.
V. Důvodnost dovolání a právní úvahy dovolacího soudu
18. Dovolání je důvodné.
19. Podle § 72 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o
výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů
(energetický zákon), ve znění účinném do 31. 12. 2015, dále také „EnerZ“,
smlouvou o sdružených službách dodávky plynu se zavazuje výrobce plynu nebo
obchodník s plynem dodávat zákazníkovi plyn a zajistit na vlastní jméno a na
vlastní účet alespoň jednu ze služeb přepravy plynu, distribuce plynu nebo
uskladnění plynu a zákazník se zavazuje zaplatit za dodávku plynu cenu a za
přepravu plynu nebo distribuci plynu cenu uplatněnou v souladu s cenovou
regulací. Uzavřením smlouvy o sdružených službách dodávky plynu dochází k
přenesení odpovědnosti za odchylku na výrobce plynu nebo obchodníka s plynem.
Smlouva o sdružených službách dodávek plynu musí dále obsahovat obdobné
podstatné náležitosti jako smlouva o dodávce plynu se zákazníkem.
20. Na rozdíl od smlouvy o dodávce plynu, upravené v ustanovení § 72 odst. 1
EnerZ, u které má zákazník zajištěnu pouze dodávku plynu ve smyslu jeho prodeje
dle § 61 odst. 1 písm. a) EnerZ, tzn. převedení vlastnického práva k plynu,
zajišťuje smlouva o sdružených službách dodávky plynu podle § 72 odst. 2 EnerZ
zákazníkovi vedle prodeje plynu typicky samotnou fyzickou dopravu (distribuci)
plynu do konkrétního odběrného místa (srov. Eichlerová, K., Handrlica, J.,
Jasenský, M., Kořán, J., Košťál, V., Plášilová, D., Zákoucký, P. Energetický
zákon. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2016, § 72, marg. č. 6, shodně Zdvihal,
Z., Svěráková, J., Med, J., Osadská, J. a kol. Energetický zákon. Komentář. C.
H. Beck: Praha, 2019, § 72, marg. č. 16).
21. Smlouvou o sdružených službách dodávky plynu se zákazník, jak plyne z
citovaného ustanovení § 72 odst. 2 EnerZ, zavazuje zaplatit výrobci plynu,
resp. obchodníkovi s plynem jednak cenu za vlastní dodávku plynu, která
nepodléhá regulaci, jednak cenu za přepravu plynu, resp. za distribuci plynu,
které regulovány jsou.
22. Podle § 17 odst. 6 písm. d) EnerZ rozhoduje Energetický regulační úřad o
regulaci cen podle zákona o cenách.
23. Dle § 19a odst. 1 EnerZ při regulaci cen přenosu elektřiny, přepravy plynu,
distribuce elektřiny a distribuce plynu postupuje Energetický regulační úřad
tak, aby stanovené ceny pokrývaly účelně vynaložené náklady na zajištění
spolehlivého, bezpečného a efektivního výkonu licencované činnosti, dále odpisy
a přiměřený zisk zajišťující návratnost realizovaných investic do zařízení
sloužících k výkonu licencované činnosti. To neplatí v případě cen za
mezinárodní přepravu plynu, pokud Energetický regulační úřad rozhodne o
odlišném postupu tvorby těchto cen založeném na tržním způsobu. Energetický
regulační úřad bere v úvahu jím schválený plán rozvoje přenosové soustavy, plán
rozvoje přepravní soustavy a předvídatelnou budoucí poptávku a požadavky na
provozní zabezpečení přenosové soustavy, přepravní soustavy a distribučních
soustav a opatření provedená za účelem zajištění bezpečnosti dodávek plynu
podle přímo použitelného předpisu Evropské unie.
24. Ceny za distribuci plynu byly s účinností od 1. 1. 2015 stanoveny bodem 14
a násl. cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu ze dne 25.
listopadu 2014, o regulovaných cenách souvisejících s dodávkou plynu, dále jen
„cenové rozhodnutí“, a to zejména v závislosti na druhu denní rezervované
distribuční kapacity plynu (srov. body 14.1, 14.2, 14.3 a 14.4 cenového
rozhodnutí). V bodu 14.6 cenového rozhodnutí byly stanoveny podmínky a vzorec
pro výpočet platby za překročení denní rezervované pevné a přerušitelné
distribuční kapacity (pokud byla tato rezervována) s tím, že ji provozovatel
distribuční soustavy účtuje pouze u odběrného místa zákazníka s měřením typu A
nebo B, pro které je cena za distribuci plynu stanovena podle bodu 14.1.2 nebo
14.1.10 cenového rozhodnutí.
25. Cenové rozhodnutí, kterým byly ceny za distribuci plynu v rozhodném období
regulovány, je předpisem o cenové regulaci ve smyslu § 10 odst. 2 zákona č.
526/1990 Sb., o cenách, a dle ustálené judikatury Ústavního soudu má formu
právního předpisu (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 23. 5. 2000, sp.
zn. Pl. ÚS 24/99, či usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 9. 2014, sp. zn. II.
ÚS 1870/14), a tudíž je všeobecně závazné.
26. Ceny za distribuci plynu cenovým rozhodnutím stanovené se uplatní i ve
vztazích mezi výrobcem plynu nebo obchodníkem s plynem na jedné straně a
zákazníkem na druhé straně smlouvy o sdružených službách dodávky plynu podle §
72 odst. 2 EnerZ. Skutečnost, že zákazník je podle smlouvy o sdružených
službách dodávky plynu povinen platit obchodníkovi s plynem regulovanou cenu za
distribuci plynu, včetně případné platby za překročení denní rezervované pevné
distribuční kapacity, plyne, jak uvedeno výše, přímo z ustanovení § 72 odst. 2
věta první EnerZ (arg. slovy „zákazník se zavazuje zaplatit
za … distribuci plynu cenu uplatněnou v souladu s cenou regulací“).
27. Nadto je vhodné uvést, že v části týkající se služeb distribuce plynu
(jakož i služeb přepravy nebo uskladnění plynu) má uvedená smlouva povahu
smlouvy příkazní podle § 2430 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník
(dále jen „o. z.“), jejíž ustanovení lze při nedostatku úpravy v zákonu č.
458/2000 Sb. na uvedený smluvní vztah použít (srov. § 96 odst. 5 EnerZ).
Obchodník s plynem v daném případě totiž obstarává jako příkazník záležitost
(distribuci plynu) zákazníka jako příkazce. I podle obecné úpravy příkazní
smlouvy přitom platí, že příkazce nahradí příkazníkovi náklady účelně
vynaložené při provádění příkazu (srov. § 2436 o. z.); obchodníkovi s plynem
vznikají náklady v souvislosti tím, že za distribuci plynu do odběrného místa
zákazníka platí na základě smlouvy o distribuci plynu (srov. § 72 odst. 6
EnerZ) regulovanou cenu provozovateli distribuční soustavy.
28. Konečně Nejvyšší soud dodává, že o závěru, podle něhož na základě smlouvy o
sdružených službách dodávky plynu hradí regulované ceny za distribuci plynu
zákazník svému obchodníkovi s plynem, nepochybuje ani odborná literatura (srov.
Eichlerová, K., Handrlica, J., Jasenský, M., Kořán, J., Košťál, V., Plášilová,
D., Zákoucký, P. Energetický zákon. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2016, §
72, marg. č. 109).
29. Vztaženo na poměry projednávané věci vyplývá z výše uvedeného, že právní
názor odvolacího soudu, podle kterého není obchodník s plynem oprávněn účtovat
zákazníkovi na základě smlouvy o sdružených službách dodávky plynu nad rámec
ceny za odebraný plyn cenu za distribuci plynu, není správný.
30. Z důvodu nadbytečnosti se Nejvyšší soud již nezabýval dalšími námitkami
žalobkyně, jež spočívaly v tom, že odvolací soud porušil zásadu „iura novit
curia“, když nárok žalobkyně v rozporu s judikaturou neposoudil jako nárok z
titulu bezdůvodného obohacení, případně jako nárok na náhradu škody
31. Vzhledem k přípustnosti dovolání Nejvyšší soud podle § 242 odst. 3 věty
druhé o. s. ř. dále zkoumal, zda řízení nebylo postiženo vadami uvedenými v §
229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., respektive
jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci,
a shledal, že řízení před soudy obou stupňů takovými vadami řízení zatíženo
nebylo. K námitce žalobkyně, že napadené rozhodnutí je překvapivé, Nejvyšší
soud uvádí, že v projednávané věci odvolací soud v souladu s § 118a odst. 1 o.
s. ř. žalobkyni poučil, aby doplnila, z čeho vyvozuje své oprávnění účtovat
žalované platby za překročení rezervované distribuční kapacity, a upozornil ji,
že případné nesplnění této výzvy může mít za následek (pro žalobkyni)
nepříznivé rozhodnutí ve věci. Žalobkyně tak měla možnost právně argumentovat,
přičemž skutečnost, že odvolací soud se s její argumentací neztotožnil,
překvapivost napadeného rozhodnutí nezakládá.
VI. Závěr
32. Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému napadený rozsudek odvolacího soudu
podle ustanovení § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil, a to včetně navazujícího
nákladového výroku, a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243e
odst. 2 o. s. ř.).
33. V dalším řízení bude na odvolacím soudu, aby posoudil, zda žalobkyně
účtovala žalované cenu za distribuci plynu ve výši souladné s cenovým
rozhodnutím, a to jak ve složce denní rezervované pevné distribuční kapacity
(srov. bod 14.1, resp. 14.2 cenového rozhodnutí), tak případně i ve složce
platby za překročení denní rezervované pevné distribuční kapacity (srov. bod
14.6 cenového rozhodnutí). Za tímto účelem bude odvolací soud s ohledem na
konkrétní skutkové okolnosti nucen především hodnotit, jakým způsobem probíhalo
u odběrného místa žalované v rozhodné době měření odběru plynu (typ A, B nebo
C), zda cena za distribuci plynu žalované byla stanovena podle bodu 14.1.2 nebo
14.1.10 cenového rozhodnutí a zda (případně jaká) byla smlouvou mezi účastníky
stanovena konkrétní denní rezervovaná pevná distribuční kapacita.
34. Odvolací soud je ve smyslu § 243g odst. 1 části první věty za středníkem o.
s. ř. ve spojení s § 226 o. s. ř. vázán právními názory dovolacího soudu v
tomto rozhodnutí vyslovenými.
35. O náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího, rozhodnou soudy
v rámci nového rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 7. 2020
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu