23 Cdo 4886/2016-142
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Dese a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Moniky Vackové ve věci
žalobkyně DUKLA a.s. se sídlem v Praze 8 – Karlíně, Rohanské nábřeží 657/7, PSČ
186 00, IČO 63998408, zastoupené JUDr. Miroslavou Coufalovou, advokátkou se
sídlem v Ústí nad Labem, Neštěmická 779/4, PSČ 400 07, proti žalované Heineken
Česká republika, a.s., se sídlem v Krušovicích, U Pivovaru 1, PSČ 270 53, IČO
45148066, zastoupené Mgr. Petrou Beaver, advokátkou se sídlem v Praze 4, Pod
Vilami 10, o zaplacení částky 2 117 909 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského
soudu v Praze pod sp. zn. 56 Cm 212/2012, o dovolání žalované proti rozsudku
Vrchního soudu v Praze ze dne 21. června 2016, č. j. 1 Cmo 6/2016-118, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení
částku 20 666,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr.
Miroslavy Coufalové, advokátky.
Odvolací soud v záhlaví uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek Krajského soudu v
Praze ze dne 16. října 2015, č. j. 56 Cm 212/2012-97, jímž soud prvního stupně
zcela vyhověl žalobě a uložil žalované, aby žalobkyni zaplatila 2 117 909 Kč s
příslušenstvím a nahradila jí náklady řízení.
Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, podle nichž
právní předchůdce žalované přihlásil do konkurzního řízení vedeného na majetek
dlužníka ŠIRO TRADE GROUP s.r.o. pohledávky v celkové výši 29 718 646 Kč, tyto
pohledávky poté smlouvou z 12. března 2008 postoupil společnosti PARTNER HOTEL,
s.r.o., a ta je smlouvou z 16. prosince 2008 postoupila žalobkyni. Všichni
postupníci zaplatili svým postupitelům sjednanou úplatu za postoupení. Návrh na
procesní nástupnictví však v konkurzním řízení nebyl podán, podle rozvrhového
usnesení byla proto částka 2 117 909 Kč připadající na úhradu balíku pohledávek
(dne 22. listopadu 2009) vyplacena žalované, nikoli žalobkyni. Odvolací soud
shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že se žalovaná na úkor
žalobkyně bezdůvodně obohatila. Uvedl rovněž, že zvláštní odpovědnost
postupitele za existenci a dobytnost postoupené pohledávky podle § 527 odst. 1
zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též „občanský zákoník“, nebo
„obč. zák.“) nevylučuje vznik nároku třetí osoby z titulu bezdůvodného
obohacení.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které považuje za
přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), uplatňujíc důvod nesprávného
právního posouzení věci podle § 241a odst. 1 o. s. ř. Žalovaná je přesvědčena,
že odvolací soud rozhodl nesprávně, když žalobkyni přiznal požadované
bezdůvodné obohacení a odmítl její argumentaci speciálním ustanovením § 527
odst. 1 obč. zák., podle něhož je žalovaná odpovědna postupníkovi (nikoli
žalobkyni) za to, že neoznámila postoupení pohledávky „konkurznímu správci jako
dlužníkovi“. Postupníkem byla společnost PARTNER HOTEL, s.r.o., která poté
tytéž pohledávky postoupila žalobkyni a ona jí tudíž odpovídá jako další
postupitel podle téhož ustanovení. Žalovaná má za to, že její objektivní
odpovědnost vůči společnosti PARTNER HOTEL, s.r.o., vylučuje z téhož skutkového
základu „možnost bezdůvodného obohacení vůči žalobci“. Předkládá proto
odvolacímu soudu otázky, zda speciální objektivní odpovědnost postupitele podle
§ 527 odst. 1 písm. b) obč. zák. vylučuje vznik nároku z bezdůvodného obohacení
vůči třetí osobě za plnění přijaté od dlužníka, zda vydání bezdůvodného
obohacení třetí osobě ve výši přijatého plnění od dlužníka zbavuje postupitele
objektivní odpovědnosti dle § 527 odst. 1 písm. b) obč. zák. vůči postupníkovi
v rozsahu plnění vydaného třetí osobě a zda je u jedné osoby možný souběh
povinnosti k náhradě škody a povinnosti vydat bezdůvodné obohacení z jednoho
skutkového základu vůči dvěma rozdílným oprávněným v postavení samostatných
věřitelů. Žalobkyně navrhla dovolání odmítnout, protože dovolatelkou předložené otázky
již dovolací soud řešil. Podle jejího názoru je v případě, je-li pohledávka
několikrát postoupena, povinen postupitel, jemuž byl dluh zaplacen, vydat
plnění té osobě, které svědčí řada oznámení pohledávek, nebo té, která prokáže
vlastnictví postoupených pohledávek. Tím se zprostí své povinnosti vůči všem
předchozím a následným vlastníkům pohledávek. Žalovaná odkazuje na rozhodnutí
Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2007, sp. zn. 29 Odo 1366/2005, a ze dne
9. prosince 2004, sp. zn. 32 Odo 453/2004, v nichž Nejvyšší soud řešil podstatu
objektivní odpovědnosti postupitele za pravost a dobytnost postupované
pohledávky podle § 527 odst. 1 obč. zák., a dodává, že pohledávka byla „pravá“
jak v době prvního, tak druhého postoupení, v té době na ni nebylo ani částečně
plněno, postupitelé tudíž nepostupovali pohledávky v rozporu s podmínkami
vyplývajícími z uvedeného ustanovení. Žalovaná získala sjednanou odměnu za
postoupení a ponechala si též peníze určené na částečnou úhradu pohledávky,
získala proto podle žalobkyně majetkový prospěch z důvodu, který prodejem
pohledávky odpadl. V době, kdy dlužník zaslal peníze určené na úhradu dluhu,
již žalovaná nebyla vlastníkem pohledávek a nesvědčil jí žádný právní důvod pro
to, aby si tyto peníze ponechala. Nevydala-li peníze postupníkovi č. 1, nemůže
je odpírat ani postupníkovi č. 2, tedy žalobkyni. Zůstal by jí majetkový
prospěch, který nyní náleží žalobkyni.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo
podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle § 241
odst. 1 o. s. ř., se zabýval přípustností dovolání. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná
rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle ustanovení § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné
proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,
jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního
práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání je přípustné zásadně pro řešení právních otázek, proto jediným
způsobilým dovolacím důvodem je nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 1
o. s. ř.).
Přípustnost dovolání podle citovaného ustanovení § 237 o. s. ř. není založena
již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání
obsažená v tomto ustanovení, ale teprve tehdy, jestliže k takovému závěru
dospěje dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov.
§ 239 o. s. ř.).
Dovolání je přípustné pro řešení otázky, kterou odvolací soud dosud neřešil a
na níž též je rozhodnutí odvolacího soudu založeno, totiž zda speciální
objektivní odpovědnost postupitele vůči postupníkovi podle § 527 odst. 1 písm.
b) obč. zák. vylučuje vznik nároku postupníka z bezdůvodného obohacení vůči
třetí osobě, která přijala plnění od dlužníka.
Podle § 524 odst. 1 obč. zák. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu
dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. Postoupení pohledávky je
postupitel povinen podle § 526 odst. 1 obč. zák. bez zbytečného odkladu oznámit
dlužníkovi. Dokud postoupení pohledávky není oznámeno dlužníkovi nebo dokud
postupník postoupení pohledávky dlužníkovi neprokáže, zprostí se dlužník
závazku plněním postupiteli.
Podle § 527 odst. 1 obč. zák. bylo-li sjednáno postoupení pohledávky za úplatu,
odpovídá postupitel postupníkovi, jestliže a) postupník se nestal místo
postupitele věřitelem pohledávky s dohodnutým obsahem, b) dlužník splnil
postupiteli závazek dříve, než byl povinen jej splnit postupníkovi, c)
postoupená pohledávka nebo její část zanikla započtením nároku, který měl
dlužník vůči postupiteli.
Podle § 451 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení
vydat (odstavec 1). Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný
plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z
právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých
zdrojů (odstavec 2).
Podle § 456 obč. zák. předmět bezdůvodného obohacení se musí vydat tomu, na
jehož úkor byl získán.
Uplatněný nárok byl založen na tvrzení, které odvolací soud akceptoval jako
správné, že si žalovaná ponechala plnění, které jí nenáleželo. Šlo o část
pohledávky (dále jen „pohledávka“), kterou žalovaná přihlásila do konkurzního
řízení a poté postoupila společnosti PARTNER HOTEL, s.r.o., která ji následně
postoupila žalobkyni. Ze skutkových zjištění plyne, že za pohledávku, která jí
byla postoupena, žalobkyně zaplatila postupiteli (společnosti PARTNER HOTEL,
s.r.o.) sjednanou cenu, pohledávka však nebyla dlužníkem (resp. místo dlužníka
konkurzním správcem, dále jen „dlužník“) vyplacena jí, ale žalované. Stalo se
tak proto, že postoupení dlužníkovi nikdo neoznámil.
Judikatura Nejvyššího soudu vychází z toho, že odpovědnost postupitele podle §
527 odst. 1 obč. zák. je zvláštním druhem odpovědnosti za kvalitu a pravost
postupované pohledávky (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.
listopadu 2007, sp. zn. 29 Odo 1366/2005, uveřejněný pod číslem 95/2008 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek). Odpovědnost podle § 527 odst. 1 písm. b)
obč. zák. je zákonným důsledkem možnosti dlužníka zprostit se závazku plněním
postupiteli za podmínek daných § 526 odst. 1 věty druhé obč. zák. Postupitel je
totiž povinen plnění od dlužníka přijmout, dokud mu postoupení pohledávky
neoznámil (nebo postupník dlužníkovi postoupení neprokázal). Přijal-li takové
plnění, odpovídá za to, že se téhož plnění dostane také postupníkovi. Tato
odpovědnost je chápána jako objektivní (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze
dne 10. prosince 2014, sp. zn. 32 Cdo 2684/2012), předpokladem jejího vzniku je
splnění konkrétních podmínek, které stanoví zákon.
Platí, že v době, kdy postupitel plnění od dlužníka v souladu s § 526 odst. 1
věty druhé obč. zák. přijímá, již není věřitelem postoupené pohledávky. Ke
změně osoby věřitele dochází totiž již uzavřením postupní smlouvy bez ohledu na
to, zda postupitel postoupení pohledávky dlužníkovi oznámil, popř. postupník
postoupení pohledávky dlužníkovi prokázal (srov. např. důvody rozhodnutí
Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2007, sp. zn. 29 Odo 360/2005, uveřejněného v
časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 2007, pod číslem 83, dále též rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2005, sp. zn. 29 Odo 114/2003). Postupitel
je v daném okamžiku již jen platebním místem, které zákon dlužníkovi určuje.
Postupitel tedy je sice povinen plnění od dlužníka přijmout, není však oprávněn
(chybí mu již právní titul) si přijaté plnění ponechat. Ponechá-li si je, činí
tak bez právního důvodu. Ve vztahu mezi postupitelem a postupníkem řeší tuto
situaci ustanovení § 527 odst. 1 písm. b) obč. zák.
Žalovaná je přesvědčena, že žalobkyně by měla svůj nárok uplatnit vůči svému
smluvnímu partnerovi, totiž vůči společnosti PARTNER HOTEL, s.r.o., která
žalobkyni, jak plyne ze skutkových zjištění shora již uvedených, spornou
pohledávku postoupila. Společnost PARTNER HOTEL, s.r.o., byla sice ve vztahu k
žalobkyni postupitelem, nebyla však tím, kdo od dlužníka přijal poskytnuté
plnění; ve vztahu žalobkyně a společnosti PARTNER HOTEL, s.r.o., jako smluvních
stran tedy chybí jeden z předpokladů zvláštní zákonné objektivní odpovědnosti
podle již citovaného § 527 odst. 1 písm. b) obč. zák., totiž splnění dluhu
postupiteli. Vůči společnosti PARTNER HOTEL, s.r.o., proto žalobkyně z titulu §
527 odst. 1 písm. b) obč. zák. svůj nárok uplatnit nemůže. Plnění od dlužníka
přijala žalovaná, která si je (dosud) ponechala.
Plyne-li tedy ze skutkových zjištění, že si žalovaná ponechala plnění, které jí
nenáleželo, ale patřilo žalobkyni, pak je správný závěr odvolacího soudu, že se
žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila a že majetkový prospěch, který
získala, je povinna vydat žalobkyni, protože ho získala na její úkor. Na
dovolatelkou položenou otázku lze tedy odpovědět, že plní-li dlužník, jemuž
nebylo včas oznámeno postoupení pohledávky, třetí osobě a nikoli postupiteli,
není naplněn jeden z předpokladů speciální objektivní odpovědnosti podle § 527
odst. 1 písm. b) obč. zák., taková situace tudíž nevylučuje vznik nároku
postupníka z bezdůvodného obohacení vůči třetí osobě, která plnění od dlužníka
přijala.
Z hlediska uplatněného dovolacího důvodu je rozhodnutí odvolacího soudu
správné, Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243d písm. a) o. s. ř. zamítl.
Pro řešení dalších dovolatekou položených otázek, totiž zda vydání bezdůvodného
obohacení třetí osobě ve výši přijatého plnění od dlužníka zbavuje postupitele
objektivní odpovědnosti podle § 527 odst. 1 písm. b) obč. zák. vůči
postupníkovi v rozsahu plnění vydaného třetí osobě a zda je u jedné osoby možný
souběh povinnosti k náhradě škody a povinnosti vydat bezdůvodné obohacení z
jednoho skutkového základu vůči dvěma rozdílným oprávněným v postavení
samostatných věřitelů, dovolání není přípustné, protože na jejich řešení
odvolací soud své rozhodnutí nezaložil.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b o. s. ř. ve
spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. V dovolacím řízení měla úspěch žalobkyně,
náklady jí vznikly za zastoupení advokátem, jejich výše odpovídá odměně
advokáta za jeden úkon právní služby podle § 6 odst. 1 vyhlášky č. 177/96 Sb.,
advokátního tarifu (dále „AT“), jímž je vyjádření k podanému dovolání. Sazba
odměny byla určena podle § 7 bod 6 AT částkou 16 780 Kč, k odměně byla
připočtena paušální částka určená na náhradu hotových výdajů advokáta ve výši
300 Kč podle § 13 odst. 3 AT a podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. též 21% daň z
přidané hodnoty ve výši 3 586,80Kč.
P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné
rozhodnutí, může
oprávněná podat návrh na jeho výkon (exekuci).
V Brně dne 19. 6. 2018
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu